Kandidujete současně na Praze 1 i na magistrát. Co konkrétně chcete po volbách změnit na Praze 1 a co na úrovni celé Prahy?
Praha 1 je pro mě osobní věc. Narodil jsem se tady, chodil jsem tady do školky a školy a přes pětadvacet let tu podnikám. Chci proto řešit především každodenní život místních. Aby rezident mohl zaparkovat co nejblíž bydlišti, v noci se vyspal, ulice byly čisté a bezpečné a z centra nezmizely běžné služby – potraviny, řemesla, čistírny nebo třeba obuvník.
Na magistrátu jsou věci, které samotná Praha 1 vyřešit nemůže: celopražský systém parkování, doprava, P+R, městská policie, pravidla pro krátkodobé ubytování, sociální a adiktologické služby nebo podmínky pro podnikatele.
Právě proto považuji za výhodu kandidovat na obou úrovních. Nechci, aby Praha 1 říkala „to musí vyřešit magistrát“ a magistrát odpovídal „to je problém městské části“. Lidi nezajímají kompetenční spory. Chtějí výsledek.
Praha 1 je výkladní skříní metropole, ale střetávají se tu zájmy rezidentů, turistů, podnikatelů i lidí přijíždějících za prací. Pro koho se dnes centrum spravuje – a pro koho by se spravovat mělo?
Myslím, že jsme v posledních letech příliš často zapomínali na člověka, který v centru skutečně žije.
Turista je vítaný, podnikatel důležitý, lidé sem musí jezdit za prací a Praha má zůstat otevřeným městem. Ale první otázka při každém rozhodnutí by podle mě měla znít: co to udělá s člověkem, který tady bydlí?
Praha 1 nesmí být skanzen, hotelová čtvrť ani zábavní park. Musí zůstat normální městskou částí, kde lidé vychovávají děti, chodí do práce, nakupují a večer se chtějí vyspat. Rezident musí být znovu na prvním místě.
Bezpečnosti a Václavskému náměstí jste se ve svých názorech věnoval opakovaně. Co chcete konkrétně změnit?
Chci mnohem větší viditelnou přítomnost strážníků a policistů přímo v problémových lokalitách. Ne hlídku, která jednou projede autem, ale lidi skutečně v ulicích. Václavské náměstí, okolí hlavního nádraží, Kampa a další exponovaná místa potřebují pravidelnou kontrolu.
Důležité je také lepší propojení městské policie, Policie ČR a prevence kriminality, větší využití kamerového systému a rychlejší řešení opakovaných problémů.
Jsem zastáncem i sousedských hlídek jako doplňku prevence. Nikoli jako náhrady policie a samozřejmě bez policejních pravomocí. Lidé, kteří v dané lokalitě žijí, ji ale znají nejlépe a mohou rychle upozornit na problém.
Bezpečnost nezačíná až ve chvíli, kdy se něco stane. Začíná prevencí.
,,Praha 1 nesmí být skanzen, hotelová čtvrť ani zábavní park. Rezident musí být znovu na prvním místě.“
Centrum se potýká s bezdomovectvím, drogami i lidmi, kteří pomoc opakovaně odmítají. Kde podle vás končí sociální pomoc a začíná povinnost města chránit ostatní?
Pomoc musí dostat každý, kdo ji skutečně chce. Nabídněme ubytování, léčbu, sociální pomoc, rekvalifikaci i práci, například při úklidu, péči o zeleň nebo údržbě města.
Pomoc ale nemůže znamenat, že společnost rezignuje na pravidla. Jestli někdo pomoc opakovaně odmítá a současně obtěžuje okolí, ničí veřejný prostor, užívá drogy na ulici nebo porušuje zákon, musí následovat důsledné vymáhání pravidel.
Měli bychom podle mě otevřít také debatu o určité moderní obdobě domovského práva. Nemluvím o jednoduchém obnovení historického systému. Je ale legitimní diskutovat o tom, zda má centrum Prahy dlouhodobě nést sociální problémy lidí, kteří k Praze 1 nemají skutečnou vazbu, nebo zda by část odpovědnosti neměla nést obec či městská část, odkud člověk pochází nebo kde měl poslední skutečné bydliště.
Opatrný bych byl i při umisťování adiktologických služeb. Musí být dostupné klientům, ale současně bych je směřoval co nejdále od běžných obytných zón, škol, dětských hřišť a míst, kde se pohybují rodiny.
Nechci problém přesouvat od jedněch obyvatel k druhým. Sociální politika a bezpečnost nejsou protiklady. Město má pomáhat člověku v nouzi a současně chránit obyvatele a veřejný prostor.
Jak by podle vás měla vypadat doprava v centru za deset let? Kolik prostoru má zůstat autům?
Nejsem zastáncem toho, aby centrum bylo jedno velké parkoviště. Stejně tak ale odmítám představu, že nejlepší dopravní politikou je prostě zakázat auta.
Za deset let bych chtěl vidět dokončený Pražský okruh, velká P+R na příjezdech do města, rychlou a cenově dostupnou MHD, parkovací domy a podzemní garáže. Teprve potom mají přijít další omezení automobilové dopravy v centru.
Tam, kde auto být nemusí, ať není. Rezident, zásobování, řemeslník nebo člověk, který ho skutečně potřebuje, ale musí mít možnost se do centra dostat.
Moje zásada je jednoduchá: nejdříve vytvořme alternativu a potom omezujme. Ne obráceně.
Parkování je problémem rezidentů, podnikatelů i řemeslníků. Co byste na současném systému změnil?
Začal bych auditem parkovacích oprávnění. Chci odstranit možnosti, jak systém obcházet například přes firmy, které mají v daném místě pouze formální sídlo, ale žádnou skutečnou provozovnu nebo činnost.
Druhou věcí jsou řemeslníci. Instalatér, elektrikář nebo servisní technik nemůže pokaždé řešit jiná pravidla podle toho, do které městské části jede. Chci jednoduché celopražské oprávnění pro řemeslníky.
Praktická pravidla musí mít i zásobování. Centrum potřebuje restaurace, obchody a služby, ale zásobovat se musí v nastavených časech a způsobem, který zbytečně neblokuje místa rezidentům.
Rezidentovi bych také umožnil prostřednictvím registrační značky jednoduše přihlásit na omezenou dobu návštěvu, příbuzného nebo řemeslníka.
Parkovací systém má lidem sloužit, ne z nich dělat odborníky na pražskou administrativu.
,,Nejde mi o rozdávání bytů. Jde mi o to, aby Praha uměla ocenit i člověka v pracovní vestě, díky kterému ráno vyjdeme do čisté ulice.“
Kde má město nastavit hranici mezi svobodou podnikání a právem obyvatel centra na normální život?
Sám podnikám v gastronomii přes pětadvacet let, takže rozhodně nechci podnikatelům házet klacky pod nohy. Naopak chci méně byrokracie a jednodušší pravidla.
Svoboda podnikání ale končí tam, kde dlouhodobě ničí život lidem, kteří vedle provozovny bydlí. Pokud podnik opakovaně generuje hluk, jeho hosté dělají v noci problémy a provozovatel situaci neřeší, město musí mít možnost zasáhnout a pravidla vymáhat.
Podobně je to s krátkodobým ubytováním. Nechci ho zakázat, ale musí mít jasná pravidla, registraci a kontrolu. Pokud se z normálního bytového domu fakticky stane hotel, musí tomu odpovídat také povinnosti provozovatele.
Turismus potřebujeme. Gastronomii potřebujeme. Podnikatele potřebujeme. Obyvatelé Prahy 1 ale nesmějí být jejich rukojmími.
Ve svých textech často kritizujete zbytečné zákazy a komplikace. Které pravidlo byste na magistrátu změnil jako první?
Začal bych byrokracií, která komplikuje život normálním lidem a drobným podnikatelům.
Když podnikatel vyřizuje například předzahrádku, nemá obíhat několik institucí a zjišťovat, kdo má jaký formulář. Chci jedno kontaktní místo a jednu žádost. Úřady si mají potřebné dokumenty předat mezi sebou.
Říkám tomu jednoduše: obíhat mají papíry, ne podnikatel.
Stejný princip bych použil u parkování a dalších městských agend. Digitalizace nemůže znamenat, že místo pěti přepážek člověk vyplní pět internetových formulářů. Má znamenat, že věc vyřídí jednou.
Férové podmínky podle mě musí platit také v taxislužbě. Chci podporovat poctivé pražské taxikáře, kteří mají potřebná oprávnění, znají město, podnikají tady a plní svoje povinnosti. Digitální platformy jako Bolt nebo Uber mají na trhu své místo, ale nesmí vznikat dvojí pravidla.
Nechci chránit jednoho podnikatele před konkurencí. Chci, aby pro všechny platila stejná pravidla.
Mluvil jste o větším zapojení mladých lidí do rozhodování o Praze. Jak zajistit, aby nešlo jen o další poradní orgán?
Nechci zakládat další komisi, která se čtyřikrát do roka sejde, udělá zápis a tím to skončí.
Mladým bych dal konkrétní možnost něco ovlivnit. Část rozpočtu by mohla být vyčleněna na projekty, o kterých by sami rozhodovali – ať už jde o sport, kulturu, veřejný prostor nebo místa pro setkávání.
Velký prostor vidím také v umělé inteligenci, digitalizaci a počítačových technologiích. Mladá generace v nich často žije přirozeněji než lidé, kteří dnes město řídí, a Praha by toho měla využít.
Dokážu si představit propojení středních a vysokých škol, univerzit, mladých programátorů, technologických firem a města. Mohli by hledat nová řešení v dopravě, parkování, bezpečnosti, komunikaci s úřady nebo při práci s městskými daty. Nejlepší nápady bychom neměli založit do šuplíku, ale vyzkoušet v praxi.
Samozřejmostí musí být ochrana osobních údajů a konečné rozhodování pod lidskou kontrolou.
Nechci mladým jen říkat, že jsou naše budoucnost. Chci jim dát prostor, aby nám pomohli vytvářet Prahu budoucnosti.
Představme si, že skončí volební období a voliči vám vystaví účet. Podle čeho mají poznat, že vaše působení mělo smysl?
Nechci, aby mě lidé hodnotili podle počtu tiskových konferencí nebo příspěvků na sociálních sítích.
Ať se podívají, jestli rezident Prahy 1 snáze zaparkuje, jestli je v noci větší klid, zda se lidé cítí bezpečněji na Václavském náměstí, u hlavního nádraží nebo na Kampě. Jestli ubylo zbytečné byrokracie a Praha vytváří lepší podmínky pro dopravu místo dalších zákazů.
Výsledky bych chtěl měřit i podle toho, jak se Praha chová k lidem, bez kterých nemůže každý den fungovat.
Každé ráno potkáváme lidi, kteří uklízejí naše ulice. Jsou venku v zimě, v létě, v dešti i ve vedru. Jejich práci často začneme vnímat až ve chvíli, kdy ji někdo neudělá. Já ji považuji za veřejnou službu.
Pokud někdo pro město poctivě pracuje několik let například v úklidu nebo údržbě veřejného prostoru, chci otevřít možnost, aby po určité době služby mohl získat městský či obecní byt, případně příspěvek na bydlení. Samozřejmě podle jasných pravidel – například délky služby, pracovních výsledků a toho, zda město danou profesi dlouhodobě potřebuje.
Nejde mi o rozdávání bytů. Jde mi o to, aby Praha uměla ocenit i člověka v pracovní vestě, díky kterému ráno vyjdeme do čisté ulice.
A nakonec je pro mě důležité, zda se podaří zastavit úbytek běžného života z centra. Chci, aby Praha 1 nebyla jen místem, kam se jezdí za turistikou a zábavou, ale místem, kde lidé skutečně chtějí bydlet, pracovat a vychovávat děti.
Pokud za čtyři roky lidé řeknou: žije se nám tady lépe, bezpečněji a město se umí postarat i o ty, kteří se každý den starají o něj, budu svoji práci považovat za smysluplnou.
