Papírový muž v Braníku patří k nejtradičnějším pražským triatlonům. Letos proběhl už 44. ročník — a znovu ukázal, že i malý amatérský závod může mít obrovské srdce. Papírák není jen o sportovním výkonu. Je to komunita, tradice a atmosféra, která se nedá nahradit.
Myslíte si, že je Sudetoněmecký landsmanšaft jediná organizace, která se tu hodlá zadrápnout chapadélkem? Pletete se. Nadace Rosy Luxemburgové sem „valí“ desítky milionů na svou „neziskovou činnost“ už roky, a nikomu to nepřišlo divné.
Prahou zahýbala aféra pražského derby. Jako slávista jsem byl otřesen. Sedím si doma u TV, připraveno šampaňské na oslavu. Pár minut do konce infarktového zápasu, 3:2 a pak… katastrofa. Nééé, běžte pryč, tohle néé, křičel jsem. Marnost.
Načítaní obsahu...
Kdo někdy žil se psem, ví, že vztah se zvířetem člověka naučí víc, než by čekal. Nejen hezkým okamžikům, ale i tomu, že některá rozhodnutí je potřeba dělat s ohledem na druhého — a ne jen podle toho, co by se líbilo nám.
Minulý týden jsem četla článek o tom, jak se kvalita života Pražanů postupně zhoršuje. Souhlasím! Trápí nás zbytečně strávené hodiny v dopravních zácpách, to všichni dobře známe. Staví se, ale málo. A když už by i nějaký ten byt byl, stojí tolik, že našinci vypadnou oči z důlků. Naše pražská klasika.
Pražané, coby dlouholetí pokusní králíci v rukou „vědců“ z Pirátské strany, si pro tentokrát oddechli. Experimentální návrh na léto uzavřít pro automobilovou dopravu Malostranské náměstí a Smetanovo nábřeží jim naštěstí městští zastupitelé hodili na hlavu.
Evropská unie se ráda stylizuje do role morální autority. Jenže poslední korupční skandály ukazují něco jiného: že bruselské instituce jsou až nebezpečně otevřené vlivu cizích států, lobbistických sítí a peněz, které dokážou ohýbat rozhodování celé Unie. A že Evropa ztrácí schopnost chránit sama sebe.
Udržet městskou část čistou není jen o úklidových týmech a technice. Je to každodenní zápas s tím, jak se v ulicích chováme. A dokud se nezmění naše vlastní návyky, bude radnice vždy jen dohánět to, co po nás zůstane.
Tohle Piráti opravdu nezvládli. Že z ideologických důvodů bojují proti motoristům, to jsme od nich čekali. Ale že zničí i to, co mělo být výkladní skříní jejich politiky, totiž veřejnou dopravu?
Načítaní obsahu...
Respekt rozjel angažovanou novinařinu na plné pecky, a do ruda rozezlen a rozpálen zařval: „Babišova poradkyně Natálie Vachatová pro deep state chce osekat odolnost společnosti!“ Akorát že vůbec. To Respekt by asi rád naopak osekal odolnost společnosti v období katastrof na politické školení mužstva. Případně ženstva a fluidstva.
Tak nám zrevitalizovali Jiřák… Zřejmě v souladu s Klimatickým plánem, který má nás všechny nebohé milosrdně chránit před strašlivou smrtí v městském žáru, nechali ti správně trendy vyštudovaní odborníci zlikvidovat původní rozsáhlé trávníky a vzrostlé stromy.
Úprava tržního řádu měla být připravená. Místo toho její projednání na radě provázely obvyklé koaliční spory ODS a Pirátů, které skončily jedním velmi smutným výsledkem. Prahu neřídí profesionální politici, ale tvrdá předvolební přetahovaná.
Rytíři krále Artuše kdysi sedávali u kulatého stolu. Ne proto, že by byli tak pokrokoví, ale protože ještě neexistovaly powerpointové prezentace, které by vyžadovaly „hlavní místo u projektoru“. A hlavně: nikdo z nich neměl potřebu dokazovat, že je důležitější než ostatní. Dnes by je za to nejspíš poslali na školení asertivity, protože kdo si nesedne do čela, jako by ani nebyl.
Už mě vytáčí, jak se tu pořád dokola řeší Čapí hnízdo. My tu máme úniky v řádu stovek miliard korun zaštítěné ódéesáskou gardou, a já se sakra ptám, proč tady nikdo tolik neřve?
Někdy stačí pár hodin cesty, abychom si připomněli, že dovolená není o kilometrech, ale o lidech, se kterými ji trávíme. Česko je možná malé, ale umí nabídnout víc, než si často připouštíme. A zároveň žijeme v době, kdy můžeme vyrazit kamkoli, pokud nám to peněženka dovolí. Svoboda volby je možná to největší bohatství, které v cestování máme.
Načítaní obsahu...
Již léta sleduji, jak Piráti v Praze prosazují nedomyšlené dopravní projekty, které městu spíše škodí, než pomáhají — od cyklopruhů namísto slibovaných cyklostezek až po světelnou závoru v Troji. Její zrušení nakonec ukázalo, kdo v Praze skutečně usiluje o koncepční řešení a kdo jen o ideologické experimenty.
Začalo jaro a s ním i fotbalová liga a další sportovní soutěže. Praha je plná sportovců. A ti řeší každoročně stále tíživější problém. Nejsou hřiště.
Jakýsi spolek na nově otevřený pražský Dvorecký most vyvěsil (samozřejmě bez pronájmu a tudíž protiprávně) transparent, na němž stálo: ruce pryč od České televize. A mnozí z nás, kteří tomuto několikamiliardovému bumbrlíčkovi musíme měsíc co měsíc odvádět desátky, zbystřili.
Poslední dobou pomalu nemůžete otevřít nějaké médium, aby na vás nevykoukl zatím ještě pořád náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka, alias dronový Charlie. Krycí jméno Charlie one. Lehce změnil rétoriku, už není tak útočný, spíš takový taťka, který to s námi dětmi myslí dobře. Pořád straší Ruskem, to samozřejmě ano, nicméně je mnohem méně agresivní, už by nás nehnal do mobilizace, už nechce nikomu rozšlapat ksicht, už se tak nějak drží zpátky.
Praha není chudá. Má vzdělané a schopné obyvatele, velký rozpočet i potenciál k modernímu rozvoji. Co jí dnes chybí je jasná vize, odvaha rozhodovat, schopnost dotahovat projekty. Je to vidět na každém kroku: v nedostupném bydlení, v dopravních kolapsech, v nedostatku míst na školách i na kvalitě zdravotnictví. Já chci Prahu, která nebude jen spravovat vlastní úpadek, ale začne znovu růst a fungovat.
Práce starosty se za posledních dvacet let změnila víc, než si většina lidí uvědomuje. Dřív, když měl člověk problém, musel se zvednout, napsat stížnost, vytisknout ji, podepsat a dojít s ní na poštu. Byla to věc, kterou si člověk rozmyslel.
Načítaní obsahu...
V pondělí poslal Emmanuel Macron Ursule von der Leyen a všem národním vládám roztomilý dopis, kde žádá v podstatě o to, aby před všemi volbami a v průběhu nich byl obsah mediálních platforem upravován, ohýbán, banován a upozaďován podle toho, jak si strana a vláda určí. Ta správná strana a vláda samozřejmě. Ta jediná demokratická. Ideálně ve Francii, kde se na volby chystají, ta jeho.
Praha pošle městským částem peníze na velké investiční projekty. Výborná zpráva. Škoda, že od koalice neslyšíme, kdo tyto důležité investice odmakal. Jsou za nimi starostové a radní na městských částech. Ti jsou dnes jediní, kdo přináší výsledky.
V devadesátých letech nikdo na Západě netušil, jak změnit svět. Západní politici předali tolik své moci finančníkům a stále rostoucím manažerským byrokraciím, že se vlastně sami stali manažery a přestali být politiky. Jejich prosťoučká představa světa se ukázala jako nebezpečná a ničivá. Teď už bylo jasnější, že systém má zásadní chyby.
Jako starosta často řeším otázky, které se týkají bezpečnosti v našich ulicích, nebo školách. Ta nejefektivnější bezpečnostní opatření ale často nejsou vidět na první pohled – odehrávají se totiž ve třídách, v rodinách a v myslích našich dětí. Proto jsme se na radnici Prahy 4 rozhodli k prevenci přistupovat s maximální pečlivostí a dlouhodobou vizí.
Na vládní úrovni se dnes konečně začíná řešit krize bydlení. Připravuje se nový stavební zákon, napravují se chyby z minulosti a celý systém se postupně vrací zpět na koleje. Bez funkčního státu se výstavba nikdy nerozběhne tak, jak potřebujeme.
Když sleduji, jak děti tráví čas venku, ve školách nebo na hřištích, uvědomuji si, jak moc se svět za poslední roky změnil. Dnešní generace má spoustu možností, ale zároveň méně přirozeného pohybu. A právě proto je pro mě téma sportu tak důležité — nejen jako starostu, ale i jako rodiče.
Načítaní obsahu...
Bezpečnost a pořádek veřejného prostoru jsou pro mě prioritou, které se věnujeme systematicky a dlouhodobě. Moje vize je jasná: Praha 4 musí být místem, kde pravidla platí pro každého a kde je pořádek viditelný na každém rohu. Nejde o prázdné sliby, ale o každodenní nasazení v terénu, které nese konkrétní výsledky.
S blížícími se volbami nálada v radě hlavního města houstne. Pražský unikát je ovšem to, že ostré střety nevznikají jen mezi koaličními partnery. Piráti předvádí i další specialitu - okopávají si kotníky uvnitř vlastní strany.
Přelom března a dubna bývá kromě jiného ve znamení jistého zeleného zázraku přírody. Pamatuji si, že ještě před několika lety byl medvědí česnek okrajovou záležitostí, která mezi lidmi nebudila přílišný zájem. Postupem času se z něj stal velmi oblíbený předmět nejen kulinářského zájmu, ale také zdravotního či dokonce společenského. Stačí se podívat na sociální sítě, do médií či jen naslouchat debatám ve veřejném prostoru.
Praha volá o pomoc! V sobotu se uskuteční již 26. ročník Pochodu pro život. Kdysi naprosto nenápadná a zcela nekontroverzní a bohulibá akce se vinou zájmu Antify změnila v Pochod o život. Doslova. Lidi, kdo můžete, prosím, přijďte na pomoc.
Máte-li rádi hezkou městskou zeleň, mám pro vás horký tip. Zajeďte si do Strakonic. Vyrazili jsme s redakcí Naše Praha na exkurzi mezi místní městské zahradníky a řeknu vám, tady to dělají opravdu dobře.
Bavím se s rodiči a často od nich slyším obavy z toho, jak moc jsou dnešní děti na mobilech. A rozumím tomu. Je to něco nového, něco, co jsme my sami v dětství neznali. Ale zároveň vidím, že digitální svět je pro dnešní generaci prostě přirozený. Stejně jako pro nás byly knížky, hřiště nebo televize.
Načítaní obsahu...
Po dvou týdnech pauzy mezi jednáními by člověk čekal, že pražská rada přijde s pořádnou náloží témat, která hlavní město skutečně pálí. Opak je ale pravdou. Na programu se objevilo jen pár bodů, které aktuálním potřebám Prahy vůbec neodpovídají.
Mnohým se začátkem 90. let minulého stolení zdálo o konci tradičního snu o tom, že pomocí politiky by šlo vybudovat jinak uspořádaný svět. Namísto toho jako by vznikal nový systém, který s politikou neměl nic společného. Systém, jehož cílem nebylo něco měnit, ale prostě spravovat „postpolitický“ svět. Jedním z lidí, kteří popsali tuto dramatickou změnu, byl německý levicový politický myslitel jménem Ulrich Beck.
Praha se nemůže rozvíjet, pokud budou stavby dál narážet na pomalé úřady, nefunkční digitalizaci a nedostatek lidí v systému. Právě na to upozornili pražští starostové i odborníci na investorském fóru, které jsem svolal k novému stavebnímu zákonu.
Když se zastavím na ulici a poslouchám, co lidé v Praze 13 řeší, vidím, jak se náš každodenní život proměňuje. A právě o těchhle tichých, obyčejných změnách se chci podělit i s vámi.
Věci, které zdravý člověk sotva postřehne, mohou pro lidi s těžkým poškozením zraku znamenat každodenní stres, nejistotu i nebezpečí. Proto jsem se rozhodl uspořádat větší setkání, kde jsme si o všech problémech mohli otevřeně promluvit.
Stále více si kladu otázku, jaké by to bylo, kdyby politici neexistovali. A pak jsem si vzpomněl na rok 1975, kdy se New York City ocitl na pokraji bankrotu.
Načítaní obsahu...
Březnové zastupitelstvo ukázalo realitu dnešní Prahy. Koalice ODS, Pirátů a STAN odmítla zařadit návrhy ANO. Vyhnula se tak debatě o nedostupném bydlení, budoucnosti náplavek i hospodaření města. Bez diskuse, bez vysvětlení.
Předem tohoto článku chci uvést, že není mým cílem pranýřovat tu jednoho člověka, byť jeho čin je samozřejmě vážný a nechť je podle toho posuzován. Ale podle mne mnohem vážnější, než tento samotný akt, je podhoubí, ze kterého vzešel.
Já opravdu nevím, co všechno se bude ještě muset stát, aby to Ondra Vetchý pochopil. Když jsem minule psala o tom, jak se zřejmě ze zaslaných peněz přes firmu FPV Space posílaly ty peníze na leccos, včetně výživného bývalým manželkám, rozohnil se Ondřej opět víc než jeho legendární čertí postava. Bylo to podle něho nesmyslné a účelové a byla to jen součást politicky motivované kritiky. A ta částka taky nesouhlasí.
Miliony očí budou dnes sledovat domácí utkání naší fotbalové reprezentace proti Irsku. Ve vršovickém Edenu půjde o hodně – o naději na postup na letošní mistrovství světa.
Tak si u nás ve Strašnicích otevřeli nový krámek. Vydržel sotva týden a počmárali jim to. Já nevím, kdo to dělá. Za rok 2025 chytli strážníci celkem 39 sprejerů. Pět z nich bylo mladších 15 let a v devíti případech se jednalo o cizince, tolik policejní svodky.
Podle publikovaných výzkumů se Praha 6 dlouhodobě řadí k městským částem s nadprůměrným podílem staršího obyvatelstva a vyšším průměrným věkem ve srovnání s celopražským průměrem. Téma péče o seniory je v Praze 6 tedy velmi aktuální. Téma je mi velmi blízké, protože v oblasti sociálních a zdravotních služeb dlouhou dobu profesně působím.
Načítaní obsahu...
Kdo z nás by si občas nepoložil otázku, zda má být právem hrdý na svoji vlast. Člověka hned napadnou přírodní krásy, historie, kultura nebo třeba sportovci, hudební skladatelé, vědci či další osobnosti, které naši zemi proslavili.
Všichni jsme asi v posledních dnech zaznamenali hysterickou reakci médií a zvláště některých vybraných jedinců na to, že by nová Babišova vláda ráda zprůhlednila politické neziskovky u nás.
Osmdesátá léta minulého století jsou dobou rozkvětu počítačů, sítí a korporací. Nejen v těchto oblastech však tato doba přinesla zajímavé věci, i svět politiky je pozoruhodný. „Osmdesátky“ daly světu i politice mnohé a známé. Jsou však i věci či principy z uplatňování politiky některých vyspělých zemí pozapomenuté, skryté a neakcentované.
Tento týden se v Praze staly dvě události. První významná, druhá směšná. Zástupci města se dohodli s premiérem Babišem na stavbě supernemocnice. A bývalý primátor Hřib, který nedokázal vybudovat ani tu pověstnou psí boudu, začal parodovat politiky. Co mu také jiného zbývá, než točit rádoby intelektuální videa, když jeho vinou nebere Piráty nikdo vážně?
Ehm... Pamatujete si na tiskovou konferenci, kdy předseda a mediální tvář skupiny D Ondřej Vetchý, a jak říká můj dobrý kamarád, "militantní hysterka", málem při všech svatých přísahal, že aktivity spolku jsou křišťálově čisté? A jak to doplnil řádně pohnutým hlasem a skoro i slza ukápla? Tak to vypadá, že to buď velmi dobře zahrál, nebo naopak nepochopil roli užitečného aktivisty, kterou v celém systému hrál.
Česká veřejná debata se ocitá v bodě, kdy se principy ohýbají podle toho, kdo je právě vyslovuje. Demonstrace na podporu prezidenta, který není ohrožen, pobouření nad gestem demokraticky zvoleného ministra a selektivní respekt k výsledkům voleb ukazují, že naše demokracie se začíná bát vlastního hlasu. Tento komentář se dívá na paradoxy současné politiky a připomíná, že svoboda projevu a respekt k volbám nejsou dekorace, ale základní pilíře, bez nichž se společnost začne drolit.
Načítaní obsahu...
Z obchodů, řetězců či nejrůznějších trhů to všichni dobře známe. Produkty jsou „domácí“, „farmářské“, „babiččiny“ nebo „zaručeně čerstvé“. Chápu, že výrobci a prodejci tyto názvy stále častěji používají pro přesvědčování zákazníka, aby vnímal jejich jedinečnost a nejvyšší kvalitu. Ale je tomu skutečně vždy tak?
Nedávno se mě dcera zeptala, co se mi na Praze nejvíce líbí a co mi nejvíce vadí. Co se mi líbí jsem vypálil hned. Je to náš vztah k městu. Že Praze dávají Pražané opravdu hodně. Snažíme se udržet „světovost“, ale zároveň zachovat tradice, středověký ráz města. Karlův most a Pražský hrad jsou pro nás modlou.
Končící náčelník generálního štábu, a podle mých smělých spekulací začínající politik STAN, to vzal na posledním velitelském shromáždění od podlahy.
Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá.
Aktuální politická reprezentace Praha 6 ví, že oficiální počet obyvatel neodpovídá realitě. Přesto se problém trvalých pobytů řeší spíše rétoricky než skutečně. Městská část zajišťuje služby pro tisíce a možná desetitisíce lidí, kteří zde nemají trvalý pobyt, a přichází tak o významné prostředky z nastaveného systému.
MČ Praha 6 organizovala participaci kolem Centra Baba. Myslím si, že participace je krok transparentní a správný. Mám velkou radost, že o iniciování této participace se zasloužil náš klub zastupitelů ANO Praha 6.
Načítaní obsahu...
Předražené armádní zakázky asi nikoho už moc nepřekvapí, nicméně míra korupce či diletantismu se zdá se přesunuje od IT ke dronům. Už jednou jsem o dvou předražených dronech za miliony psala, tehdy jeden skončil ve skladu a druhý na melouch u hasičů. To jsem ovšem netušila, že to byla ta lepší varianta.
Je to už 17 let, co se v českých obchodních řetězcích začala objevovat novinka – takzvané samoobslužné pokladny. Každá taková moderní věc vždy vyvolává pozornost, a diskuze mezi námi zákazníky, zda je to opatření pozitivní, či komplikující naše pohodlí a zvyky.
„Když slyším slovo kultura, sahám hned po pistoli!“ Nechci připomínat autora těchto slov, protože si některá jména v historii nezaslouží, aby byla vzpomínána. Nečerpáme z jeho odkazu. Kultura pro nás zatím není nepřátelské slovo. Jenom je jakoby den ode dne zbytečnější.
Začala doba plískanic a hnusného počasí. A tedy čas pro návštěvu různých pražských muzeí, expozic a výstav. Tohle je hlavní výhoda významu slova Pražák! Prostě tady člověk nemusí hledat, tady to je vše na jednom místě a v nejvyšší kvalitě.
Osm let dusí Piráti metropoli svým klima fanatismem. Až tak moc, že se sami lekli a do příštích komunálních voleb si nepostavili do čela ani Zdeňka Hřiba s nímž je tato neblahá ideologie spojena, ani nikoho z jeho týmu.
Server Novinky přišel před nedávnem s veřejně známou informací: ceny v hospodách a dalších gastronomických podnicích za poslední léta výrazně vzrostly. Od roku 2019 údajně o více než 50 procent.
Načítaní obsahu...
Piráti jsou v české politice unikátní stranou. Vládní odpovědnost jim dlouhodobě škodí, zatímco v opozici dokážou přežívat až překvapivě blaženě. Ostatně se jim vyplatilo i rozhodnutí odejít z Fialovy vlády rok před volbami. Přestaly se na ně lepit problémy kabinetu a část veřejnosti si s úlevou oddychla, že už se alespoň chvíli nebude nic dalšího „digitalizovat“. (Zn. destruktivně.)
Pobavila mě zastupitelka Starostů Kateřina Arnotová. Prý reakce vlády na chování Petra Macinky „nestojí za řeč“. Od členky hnutí, které vlastnímu kabinetu způsobilo obří průšvih s Dozimetrem a přitom si až do konce užívalo všech prebend a výhod moci, je to hodně nehezká ukázka pokrytectví. Ona sama velice profitovala z toho, že premiér Petr Fiala byl slabý a ponechal Víta Rakušana ve vládě a teď bude káravě zvedat prst?
Na celém světě slyšíme téměř od všech nové zvolených představitelů, prezidentů, senátorů, primátorů nebo starostů, že budou svůj úřad vykonávat pro všechny občany, nikoli jen pro své voliče. Pro všechny občany, ať už volili, koho chtěli. Je to jenom fráze? Nebo je to projev dobré vůle? Není ani tak důležité proč a jak to říkají a jestli to myslí vážně. Důležité je, zda to v praxi jsou vůbec schopni dodržet.
Věřím, že Lenka Poliaková bude dobrou ředitelkou pražské zoo. A rád uznávám, že se moje obavy nenaplnily. Do poslední chvíle totiž hrozilo, že v netransparentním konkursu bude (opět) vybrán pirátský trafikant. Ale nastupuje žena, profesionálka a mě to jako opozičního zastupitele těší. Zaměstnanci už pod bývalým šéfem trpěli dost.
Pořád slyšíme stížnosti na chování mladých. Nepouštějí v tramvajích a autobusech starší sednout, nejsou zdvořilí. Jsou hluční – to se často týká poslouchané populární hudby. Ano, jsou mezi mladými jistě takoví. Ale je jich většina?
Na pražských sídlištích žijí statisíce lidí. Patřím mezi ně. Na Jižním Městě jsem vyrostl a dodnes tu žiju. Je to můj domov a chci, aby vedení města začalo potřeby pražských sídlišť konečně brát vážně.
Načítaní obsahu...
Příroda si letos s klimatickými alarmisty hezky pohrála. Ještě 29. prosince dával předseda Praha Sobě Jan Čižinský posměšné komentáře, jak není v Krkonoších sníh, aby mu pánbíček o pár dní později poslal sněžný vzkaz do Prahy. A „jeho“ TSK opět situaci nezvládla.
Mediálně nejúspěšnější tuzemská developerská společnost Piráti s.r.o. protestuje. Nová vláda údajně řekla „ne“ dostupnému bydlení pro lidi. Alespoň to tvrdí jeden z velkých šéfů pirátské firmy Ivan Bartoš, věčně slibující výstavbu stovek tisíc bytů.
Místo funkčních řešení přichází stále další reformy, drahé projekty a pravidla, ve kterých je nemožné se zorientovat. Nyní na pirátské “novinky” v pražské dopravě doplatí nejen řidiči osobních vozů, ale také řidiči taxi a jejich cestující.
Už léta si kladu otázku, co mají společného rozum a Piráti. A nedávná sněhová kalamita v hlavním městě mě utvrdila v odpovědi, že vůbec nic.
Modus operandi jako na Ukrajině, jen tady Donald před tím nemusí ukončovat válku s Ruskem.
Stejně jako vy i já se každodenně setkávám s nějakou sbírkou. Některé se pravidelně opakují, jiné se stejně pravidelně obměňují. Některé jsou úspěšné, jiné méně. Všechny mají ovšem jeden znak společný. Suplují nefungující systém; státu nebo společnosti.
Načítaní obsahu...
Víte, kdy končí, či začíná sezóna opravdových houbařů? Odpověď je jednoduchá: nikdy. Přesně to platí o partičce mých dobrých známých, kteří každým rokem na Štěpána vyrážejí na několikakilometrový sběr z Bohnic podél Vltavy do Klecánek, poté přívozem do Roztok a následně Tichým údolím směr Únětice.
Blíží se konec roku. A to je čas klidu, smíření a odpuštění. Letošek byl pro naši společnost hodně turbulentní, k čemuž přispěla především politika. O to více chci vám všem popřát kromě štěstí, úspěchů a zdraví, také pohodu a dobrou náladu.
Existovaly kdysi noviny, které se jmenovaly Večerní Praha. Mezi lidmi se jim přezdívalo Pražská drbna. Pokud dneska v archivu zalistuji jejími starými výtisky, zjišťuji s překvapením, že těch drbů tam bylo velmi poskrovnu ve srovnání s dnešními médii. Oblíbený sloupek byla tehdy Černá kronika, stručný přehled tragických zpráv. Dnes je to opačně. Sotva rozsah jednoho sloupku jsou zprávy zajímavé, zbytek médií tvoří černá kronika.
Asi tak bych popsala svůj dojem ze včerejší tiskovky. V úvodu asi stojí za to si říct, kdo že na ní za spolek mluvil.
Náš klub zastupitelů ANO Praha 6 rozpočet nepodpořil. Nepodpořili jsme ho ani při projednávání na finančním výboru.
Praha má za sebou poslední letošní zasedání zastupitelstva i rady. Uzavřeli jsme rok, který Pražanům mnoho důvodů k radosti nepřinesl. Koalice nám slibovala moderní město a nové investice, realita ovšem ukazuje na stagnující projekty, kolabující infrastrukturu a promarněný čas i peníze.
Načítaní obsahu...
Bývalá ministryně obrany Jana Černochová čelí na sociálních sítích kritice, že podnítila prošetřování aktivit „Drony Nemesis“ a Skupiny D, která vybírala peníze a za ně měla pořizovat drony pro Ukrajinu, jež se brání ruské agresi.
Sedmiletá „činnost“ pirátského náměstka Zdeňka Hřiba ve vedení české metropole je u konce. A neznám ve svém okolí jedince, který by s úlevou nedodal: Zaplať pánbůh!
Některé rituály, či řekněme tradice, mám rád. Ale na jeden z nich se celý rok těším obzvláště. U kamaráda doma děláme v první prosincovou sobotu jednu z prasečích lahůdek – sulc. Nejsem zrovna nejlepší kuchař, ale asistování v kuchyni mě vyloženě baví. K tomu miluji vepřové maso v podstatě na jakýkoli způsob, což v české kotlině nikoho příliš nepřekvapí.
Je vůbec nějaká zakázka v naší polistopadové éře, která nebyla vytunelovaná, zpackaná, korupční, nepředražená a v termínu? Je něco takového? Nic nenacházím.
Víte kolik berou? Miliony berou… Projev Piráta Daniela Mazura připomínal nechvalně známý proslov Milouše Jakeše z Červeného Hrádku. Až na to, že v něm nemluvil o zpěvačce Haně Zagorové, ale o naší zastupitelce Lence Vedralové.
Zastupitelstvo MČ Praha 6 na svém listopadovém jednání schválilo strategický plán městské části. Vedení radnice přizvalo všechny opoziční subjekty, tedy i náš klub ANO Praha 6, do pracovních skupin, které strategický plán připravovaly. Přizvat opozici bylo ze strany vedení radnice moudré a logické, neboť tento dokument má být plánem strategickým a měl by přetrvat několik volebních období.
Načítaní obsahu...
Může se zdát, že hlavní houbařská sezóna už skončila, nicméně v Praze potrvá až do konce roku. Především v centru města lze v podstatě na každém kroku najít exempláře především hřibu arogantního (boletus aroggareus), hřibu škodlivého (boletus calamitosus) a v nemenší míře také hřibu chamtivého (boletus avaritius). Bohužel na rozdíl od jiných druhů hřibovitých jsou tyto tři nepoživatelné především pro svoji nepříjemně palčivou chuť, která se každým rokem zintenzivňuje.
Vláda Petra Fialy se loučí s občany katastrofálním návrhem veřejných financí. Pražská koalice, postavená původně na stejném půdorysu, příští rok sice ještě povládne… ale její rozpočet působí, jako by se jí snad už ani nechtělo.
Všímáte si toho, že každý další mírový plán pro Ukrajinu je horší a horší? Ukrajině ubývají lidé a nemyslím si, že by byla Evropa navzdory tvrzení mnoha jejích představitelů, že se máme připravovat na válku, skutečně na válku připravená.
Je to takový náš „dědeček Hříbeček“. Potutelně se nám Pražákům směje, tropí schválnosti, z dopravy dělá učiněné peklo, ale prý za nic nemůže. Hází vinu na kdekoho a kde co - a jediný u koho nehledá žádnou chybu, je on sám.
Etalon celosvětového veřejnoprávna má problém. Kdysi slovutná rozhlasová a televizní společnost BBC to s manipulací obsahu svého vysílání přehnala natolik, že ze svých pozic odešli jak generální ředitel, tak šéfka zpravodajství. A to ještě možná bude platit americkému prezidentovi miliardy dolarů.
Michael Suchánek má humor rád, koneckonců se živí jako bavič. Nicméně chronicky ucpaná Praha zjevně zmrazila úsměv i jemu.
Načítaní obsahu...
Žádné bouřlivé spory, žádné provokace, žádná show. Tak vypadalo tento týden jednání rady až do chvíle, kdy přišel na řadu prodej bývalé radnice a kulturáku v Praze 10. Jde o mimořádně atraktivní majetek a zásadní rozhodnutí o budoucnosti lokality.
Možná i vy patříte mezi ty naivy, kteří se před několika dny zaradovali nad zprávou, že v pozici náměstka pražského primátora končí vrchní "devastátor" metropolitní dopravy Zdeněk Hřib. U mě tento lehce pozitivní pocit skončil ve chvíli, kdy jsem si na portálu zdopravy.cz přečetl rozhovor s Hřibovým nástupcem, členem jeho vyhlášené suchozemské pirátské party, Jaromírem Beránkem.
Čímž likvidaci všude jinde než v Německu dokoná. V České republice máme daleko nejvyšší ceny energií na přepočet kupní síli vlastně dlouhodobě. My obyčejní občané dvakrát do roka nevěřícně zazíráme na složenkách na pevnou složku energií, která mnohdy tvoří řádově víc, než samotná faktická spotřeba elektřiny. Nicméně nijak neprotestujeme, vytáhneme peníze a platíme.
Na prvním listopadovém jednání, jsme byli svědky fascinující události. Poprvé se stalo, že rada v průběhu svého jednání přestala být usnášeníschopná. Ne kvůli nemoci. Ne kvůli neočekávané události. Ale proto, že radní postupně prostě… odešli.
Vypadá to, jako bychom žili ve společnosti, kde je většina frustrovaná nějakou křivdou, která by jí dávala právo k odplatě stejnou mincí. Právo k nerespektování jakýchkoli pravidel.
Máte kamaráda na radnici? Založte rychle firmu a podejte žádost o nějakou zakázku. Alespoň to tak funguje v Praze u Pirátů.
Načítaní obsahu...
V jednom z nedávných příspěvků jsem psal o houbách. Mystických a nevyzpytatelných tvorech, kteří nejen nás, ale i životy našich předků provázejí od nepaměti. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že podobnými tvory jsou i ryby. Jejich doba doprovázená výlovy a Vánocemi je opět tady.
Čína se rozhodla k tomu, že nás trochu vydusí a přiškrtí od listopadu vývoz svých vzácných kovů, nezbytných v mnoha průmyslových odvětvích. Mimo jiné zcela zásadních v průmyslu automobilovém.
Čekáme na něj s nadějí čtvrt století, abychom zjistili, že dostupnější bydlení lidem nepřinese. Nový Metropolitní plán má nakročeno správným směrem, ale bez zásadních úprav městu v rozvoji nepomůže.
Pražská koalice během jediného jednání rady zvládla zlikvidovat tradici starou přes sto let i moderní formu udržitelné dopravy. To vše v duchu hesla: když nevíme co s tím, pojďme to celé smést ze stolu. Končí tradiční koňské povozy v centru Prahy, i sdílené elektrické koloběžky.
Nedávné volby jako by v mnoha momentech byly inspirovány tvůrci hororových filmů. Na jednu stranu se horory části lidí nelíbí, ale na druhé straně je zase mnoho lidí miluje a „sjíždějí“ stále stejný film dokola. Ona nám ta politika tak nějak připomíná seriály, ty hororové poměrně často. Po nějaké době se však seriál okouká, ale herci zase hrají v dalším seriálu. Ten sice po čase skončí v archivu, ale většina hereckých protagonistů se objeví v nových kulisách dalšího seriálu znovu.
Audit městské firmy Operátor ICT měl být dávno samozřejmostí. Piráty ovládaná společnost, která je už roky spojována se skandály, se potácí od jednoho problému k druhému. Přesto trvalo téměř rok, než se audit podařilo spustit. Navzdory odporu Pirátů.
Načítaní obsahu...
Stává se stále častěji, že politické strany vedou ostrý boj jen o výkon politiky. Ne o smysl politiky. Ostatně srovnáme-li volební programy, nutně dojdeme k závěru, že všichni chtějí v podstatě totéž a liší se maximálně v nástrojích, které by při dosažení cílů preferovali.
Myslím, že se tahle věta po převzetí různých ministerstev bude objevovat čím dál častěji. A sehnat si je má příští vláda sama.
Houbařská sezóna je v plném proudu a lesní potvůrky si s námi i letos pěkně hrají. Někde najdete plné koše, zatímco o padesát kilometrů dál neroste ani prašivka. Jednoduše si dělají, co chtějí. Mohou mít ideální podmínky – napršeno, bezvětří, příznivou teplotu – a stejně třeba ani ťuk.
Pokud nepůjdete volit, neznamená to, že demonstrujete nesouhlas. Naopak. Znamená to, že dáváte svůj hlas vítězi, ať je to kdokoliv. Necháváte tak jiné, aby rozhodli za vás.
No nic. Takže teď pár faktů. Abychom splnili své závazky přijaté v Haagu jako Capability Targets 2025, budeme muset.
Je mi velkou ctí být dlouholetým fanouškem a podporovatelem organizace Helppes – Centra výcviku psů pro postižené o. s. Jde o první neziskový subjekt svého druhu v České republice, který pomáhá osobám se zdravotním postižením na cestě k integraci, soběstačnosti a samostatnosti pomocí speciálně vycvičených psů. Za svoji nezpochybnitelně bohulibou činnost Helppes získal i akreditaci mezinárodních odborných organizací Assistance Dogs Europe a Assistance Dogs International.
Načítaní obsahu...
Náš polostátní ČEZ totiž více než rok fungoval díky půjčce, která ale byla poskytnuta v rozporu s pravidly. A nejedná se o pár korun, ale o 3 miliardy eur, tedy přibližně 75 miliard korun. Půjčil mu je totiž kdo? Stát! 😀 A ten stát je půjčil ČEZu aniž by o tom informoval nadřízený úřad v rámci EU a tím se dopustil nelegálního jednání. Inu není nad to, když si něco z EU schválíš a přijmeš, aniž víš co.
„Když máš za partnery Piráty, nepotřebuješ opozici“. Tohle poučení by si Petr Fiala mohl dát na nástěnku ve své pracovně. Jeho spojenci jsou nejen neschopní, ale také neloajální. Za vládnutí s nimi platí SPOLU vysokou cenu.
Praha se dlouhodobě potýká s kritickým nedostatkem dostupného bydlení. Politici slibují stovky tisíc bytů, realita je ale jiná. V majetku města a městských částí leží ladem téměř dvě tisícovky prázdných bytů, zatímco Pražané zoufale hledají bydlení.
Poloprázdný jednací sál bez primátora i náměstků, kteří ho mají zastupovat. Tak dnes vypadá řízení hlavního města podle představ současné koalice. O miliardách a klíčových projektech se rozhoduje na dálku, zatímco radní objíždějí volební meetingy.
Před několika dny jsem si v článku povzdechl nad tím, jak si hodlají čeští Piráti (vulgo "suchozemští loupežníci") poradit s bytovou krizí. Slibují nám opětovně, že nejspíš vlastnoručně postaví desítky či stovky tisíc domovů i pro ty, kterým svým vládním digitálním neumětelstvím problémy způsobili a prohloubili.
Byt vám nepostaví. Zato vám ho s chutí zdaní… O kom je řeč? Samozřejmě o Pirátech. V praxi se ukázali jako spolehlivá brzda jakékoli výstavby, ať už jde o jejich působení ve vládě či na pražské radnici. Ale pořad vymýšlejí nové a nové nesmysly, jak potrestat všechny, kteří se i za této mizérie zmohou na vlastní bydlení. Nejnověji si vzali na mušku ty, kteří mají více nemovitostí, než dětí. Což je v očích bukanýrů zřejmě těžký zločin.
Načítaní obsahu...
Při cestě do práce mě nedávno praštil do očí billboard, kde zástupci Pirátské strany hlásají, že zařídí 200 tisíc nových domovů. Chtějí stavět 50 tisíc bytů ročně, dokonce tvrdí, že hrobař stavebního řízení Ivan Bartoš v době svého destrukčního působení na ministerstvu „postavil“ pět tisíc bytů. Asi každého příčetného člověka muselo hned napadnout, že se jedná o zlou ironii z pera politické konkurence připomínající největší ze všech pirátských hříchů. A ono ne.
V minulosti, až do roku 2012, probíhala na Šestce „privatizace“ městských bytů pod taktovkou tehdejší koalice ODS a ČSSD, což nepovažuji za „dobré nakládání“ s byty. Naštěstí výprodej městských bytů skončil někdy kolem roku 2012, a s tím, co „zbylo“, už současná MČ Praha 6 hospodaří efektivně. Stále ale existují místa pro zlepšení, například několikrát navyšovaná a překročená cena rekonstrukce domu Dejvická 4.
Projektu revitalizace pražských náplavek hrozí konec. Vážně se nenajdou v rozpočtu města peníze na dokončení konceptu, který nás může posunout zase o krok blíž k moderním západním metropolím? Rozhodně odmítám, aby se Praha tohoto unikátního projektu vzdala, a budu za něj dál bojovat!
