Vedra nejsou nic příjemného. Po osmadvaceti letech za pultem bistra na Palmovce, kde jsem většinu času trávil v rozpálené kuchyni, mohu říct, že jsem si jich užil opravdu dost. Možná i proto mě vždy zajímalo, jaké teplotní rekordy v Praze padají.
Krátká dovolená v rakouském Kaprunu mi přinesla nečekaný moment. Místo typické alpské atmosféry jsem narazil na něco, co mě upřímně znepokojilo — a přimělo přemýšlet, jakou budoucnost chceme pro Prahu i celou Českou republiku.
Sport pro mě nikdy nebyl jen volnočasová aktivita. Byl to způsob, jak vyrůst, najít disciplínu, naučit se překonávat překážky a držet se správných hodnot. A právě proto mě dnes trápí, jak rychle se pohyb vytrácí ze života dětí.
Načítaní obsahu...
Sídliště už dávno nejsou místem, kterému bychom se měli vyhýbat pohledem. Naopak — jsou to živé čtvrti plné lidí, kteří tu mají své domovy, vztahy i každodenní rytmus. A právě díky nim se z někdejších „paneláků“ stala místa, která mají budoucnost.
Blíží se nám první červenec, den, kdy část neziskovkářské deep state chobotničky přijde o své chapadélko. Možná i o dvě.
Jsem rodilý Pražák, podnikatel, komunální politik a především otec. Možná právě proto se dnes dívám na některé věci jinak. Když sleduji debaty o budoucnosti Prahy, nových developerských projektech, výstavbě bytů, škol, nemocnic nebo úřadů, kladu si jednoduchou otázku: Myslíme dostatečně také na bezpečnost obyvatel?
Když běhám po Praze nebo sedám na kolo směrem k Vltavě, často mě napadne jedna věc: tohle město má obrovský sportovní potenciál. Nejen pro každodenní trénink, ale i pro velké mezinárodní akce, které dokážou ukázat Prahu úplně jiným způsobem.
Politická, mediální a společenská hysterie nad financováním České televize a Českého rozhlasu graduje. Racionální debata se ztrácí v narůstajícím množství bezobsažných floskulí, kde už vůbec nejde o sílu argumentů, ale řevu. Prim hrají termíny jako nezávislost, demokracie, svoboda, stávka. Přitom jde zas a pouze o peníze.
V posledních dnech se ke mně dostaly informace o projektu, který se týká stanice metra Kačerov a jejího okolí. Proto jsem si začal dohledávat podrobnosti a procházet veřejně dostupné dokumenty. Pokud má jít o zásah do strategického majetku Prahy, považuji za důležité, aby bylo jasné, co se skutečně děje a jaké kroky město plánuje.
Načítaní obsahu...
Dnešní rodiče přistupují k výchově i k životu v městské části mnohem aktivněji než generace před nimi. Očekávají prostředí, které jejich dětem nabídne bezpečí, kvalitní zázemí a reálné možnosti rozvoje. To všechno klade na radnici nové nároky — od školství až po veřejný prostor.
Kdysi existovaly noviny jménem Večerní Praha. Lidé jim říkali Pražská drbna, protože to znělo mile a trochu pikantně. Jenže když dnes otevřu archiv, nestačím se divit: ta „drbna“ byla proti dnešním médiím asi jako tichá knihovnice proti hyperaktivnímu megafonu. Drbů minimum, zato Černá kronika — stručná, decentní, skoro až ostýchavá.
Když jsem se dozvěděl, že pražský radní Adam Zábranský z Pirátů chce omezovat lodě kotvící v centru Prahy, znovu jsem si položil otázku, kam až může zajít politika zákazů a omezování.
Jako člověk, který v Praze žije, pracuje a každý den vidí problémy běžných obyvatel, mě upřímně znepokojuje, kam Piráti posouvají debatu o parkování. Ten problém znám i z vlastní zkušenosti.
Když chodím plavat, často si všímám jedné věci: senioři mají o pohyb ve vodě obrovský zájem. Bazény nejsou jen místem pro sport, ale i pro setkávání, udržování kondice a dobrou náladu. A právě proto si myslím, že bychom měli seniorům nabídnout něco víc než jen volný vstup do vody.
Konečně, chtělo by se zvolat. Diskuse o změně a schválení se vedou už 20 let. Obyčejný člověk asi vrcholné dílo IPR pod vedením architekta Romana Kouckého neocení. Měl by. Jsou to tisíce hodin práce a vyjednávání.
Načítaní obsahu...
Bezpečí je pro většinu z nás úplně základní věc. A každý si pod ním představí něco trochu jiného.
Metropolitní plán Prahy je po letech debat schválený. Dokument, který má ovlivnit podobu města na desítky let dopředu, konečně prošel hlasováním. Jenže tím rozhodně nic nekončí. Naopak — teď začíná ta nejtěžší část.
Jednou z definic šílenství je dělat to stejné znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. Tento citát Alberta Einsteina se mi okamžitě připomněl poté, co Piráti představili svoji kandidátku na pražskou primátorku Terezu Nislerovou. A ta ihned začala občany oblažovat svými vizemi, které by metropoli měly proměnit ve vysněný ráj.
Jedná se o takzvanou Asociaci pro mezinárodní otázky AMO, která prý hlídá za peníze české zahraniční politiky českou zahraniční politiku. To nevymyslíš. Jenže úsměvné je to jen do doby, než zjistíme, že bývalý ministr Lipavský této liberálně progresivistické neziskovce postupně pod Fialovou vládou naposílal 34 milionů korun.
Když vystoupím na Andělu z tramvaje nebo z metra, mám v posledních měsících stále stejný pocit: něco se změnilo. A ne k lepšímu.
Už jsem o tom několikrát psala, jak moc byl provázaný neziskový byznys s radami ve vládě. Ale kdyby šlo „jen“ o ty peníze, bylo by to asi ještě snesitelné. Ale oni za ty peníze indoktrinovali naše děti způsobem, že jim dokonce ve středních školách zrušili pravidla českého pravopisu. Nevěříte?
Načítaní obsahu...
Když jsme před dvěma měsíci dokončili rozsáhlý průzkum mezi tisícovkou obyvatel Prahy 13, potěšil mě jeden zásadní údaj: 89 procent lidí je spokojeno se životem v naší městské části. To je výsledek, který se v Praze nevidí často — a který zároveň zavazuje.
Nová Palmovka je dnes symbolem selhání. Nejen politického, ale především bezpečnostního. Město nechává roky otevřený a nebezpečný objekt, o kterém ví, že může někoho zabít.
Dobíhala jsem tuhle tramvaj a děkovala panu řidiči, který na mě počkal. Smál se, že už stačil chytit zpoždění 20 minut, tak mu nějaká ta sekunda navíc nijak neuškodí. Protože jsem byla ve voze sama, dali jsme se do řeči. Jenom na chvíli, samozřejmě, vždyť je to zakázané!
Riegrovy sady jsou pro mě jedním z nejkrásnějších míst v Praze 2. Nejen kvůli historii, ale i kvůli vzpomínkám, které se mi s nimi pojí. Když jsem studoval na sportovní OASZ, chodili jsme sem na tělocvik, po škole do fitka a celé dny jsem tu trávil sportem i odpočinkem.
Po volbách se u nás vždycky rozhostí zvláštní ticho. Takové to ticho, které bývá mezi dvěma ročními obdobími — když ještě není jaro, ale zima už se vzdala. V tom tichu pak vystoupí nově zvolení představitelé, trochu nesví z té náhlé pozornosti, a pronášejí větu, která se stala součástí politického kalendáře stejně spolehlivě jako první sníh: „Budeme pracovat pro všechny občany.“
Evropa dnes stojí na rozcestí. Na jedné straně slyšíme nekonečné fráze o jednotě, pokroku a evropských hodnotách. Na straně druhé ale vidíme čísla, která mluví úplně jinou řečí. Průzkum agentury INSA, podle kterého by Alternativu pro Německo volilo rekordních 29 procent Němců, není náhoda.
Načítaní obsahu...
Když člověk ráno sjede eskalátorem do metra, měl by mít pocit, že vstupuje do prostoru, který město bere vážně. Ne do místa, kde jsou posprejované stěny, špinavé vstupy a veřejné toalety buď neexistují, nebo fungují jen někdy. Metro je páteř Prahy. A zároveň první obraz města, který vidí nejen Pražané, ale i turisté.
Stárnutí společnosti není hrozba. Je to realita, na kterou musíme reagovat — a zároveň příležitost, jak posílit soudržnost v naší městské části. Díky modernímu zdravotnictví a lepšímu životnímu stylu se lidé dožívají vyššího věku. A je na radnici, aby dokázala vytvořit prostředí, kde mohou žít aktivně, bezpečně a s respektem.
Určitě se nikdo se mnou nebude přít o tom, že ukrajinským národním sportem je grilování. Tedy „hrilování”, jak tomu oni říkají.
Každé dítě by se mělo naučit číst a počítat. Kvůli tomu ještě nemusí nutně chodit do školy. To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc. Naučit ho společenským návykům, životu v kolektivu. Měla by mu přinést základní hodnotovou orientaci, ale také orientaci v oblasti lidského poznání.
Praha za rok 2025 zaznamená přebytek hospodaření 24 miliard. To není dobrá zpráva. Celkové příjmy byly 148 miliard oproti plánovaným 110 miliardám. Příjmy se neplánovaně navýšily o 37 %. Zvýšily se ovšem i výdaje na 124 miliard. Veškeré investice do dopravy ale činily pouze zlomek. Praha za dopravní stavby zaplatila necelých 11 miliard.
V jednom článku Hospodářských novin jsem narazila na rozčilený komentář Petra Honzejka, který se pohoršuje nad tím, že si Andrej Babiš bere do vlády nějak moc vládních zmocněnců a jak moc je to zbytečné a jak drahé to asi je.
Načítaní obsahu...
Je skutečně přesun agendy Rady vlády pro lidská práva na jednotlivá ministerstva „armagedon“, jak píše Rakušan? Nebo se jen někdo bojí, že dojde k systematizaci a zprůhlednění všech těch vazeb a vazbiček, dlouhodobě budovaných mezi úředníky a neziskovkami, a najednou vyjdou na světlo světa „nevídané“ věci?
Poslední roky nám připomněly jednu důležitou věc: že i velké město může zůstat vesnicí v tom nejlepším slova smyslu. Praha 13 je toho krásným důkazem. Žije tu spousta lidí, kteří se nezajímají jen o sebe, ale o místo, kde žijí. A díky nim má třináctka energii, která se nedá koupit ani naplánovat.
Morálka u nás nezmizela. Jen odešla po anglicku. Bez rozloučení, bez vzkazu, jen tiše zavřela dveře. Možná někde stojí v koloně na hranicích a přemýšlí, jestli se jí chce vracet. Upřímně - nedivím se jí.
Papírový muž v Braníku patří k nejtradičnějším pražským triatlonům. Letos proběhl už 44. ročník — a znovu ukázal, že i malý amatérský závod může mít obrovské srdce. Papírák není jen o sportovním výkonu. Je to komunita, tradice a atmosféra, která se nedá nahradit.
Myslíte si, že je Sudetoněmecký landsmanšaft jediná organizace, která se tu hodlá zadrápnout chapadélkem? Pletete se. Nadace Rosy Luxemburgové sem „valí“ desítky milionů na svou „neziskovou činnost“ už roky, a nikomu to nepřišlo divné.
Prahou zahýbala aféra pražského derby. Jako slávista jsem byl otřesen. Sedím si doma u TV, připraveno šampaňské na oslavu. Pár minut do konce infarktového zápasu, 3:2 a pak… katastrofa. Nééé, běžte pryč, tohle néé, křičel jsem. Marnost.
Načítaní obsahu...
Kdo někdy žil se psem, ví, že vztah se zvířetem člověka naučí víc, než by čekal. Nejen hezkým okamžikům, ale i tomu, že některá rozhodnutí je potřeba dělat s ohledem na druhého — a ne jen podle toho, co by se líbilo nám.
Minulý týden jsem četla článek o tom, jak se kvalita života Pražanů postupně zhoršuje. Souhlasím! Trápí nás zbytečně strávené hodiny v dopravních zácpách, to všichni dobře známe. Staví se, ale málo. A když už by i nějaký ten byt byl, stojí tolik, že našinci vypadnou oči z důlků. Naše pražská klasika.
Pražané, coby dlouholetí pokusní králíci v rukou „vědců“ z Pirátské strany, si pro tentokrát oddechli. Experimentální návrh na léto uzavřít pro automobilovou dopravu Malostranské náměstí a Smetanovo nábřeží jim naštěstí městští zastupitelé hodili na hlavu.
Evropská unie se ráda stylizuje do role morální autority. Jenže poslední korupční skandály ukazují něco jiného: že bruselské instituce jsou až nebezpečně otevřené vlivu cizích států, lobbistických sítí a peněz, které dokážou ohýbat rozhodování celé Unie. A že Evropa ztrácí schopnost chránit sama sebe.
Udržet městskou část čistou není jen o úklidových týmech a technice. Je to každodenní zápas s tím, jak se v ulicích chováme. A dokud se nezmění naše vlastní návyky, bude radnice vždy jen dohánět to, co po nás zůstane.
Tohle Piráti opravdu nezvládli. Že z ideologických důvodů bojují proti motoristům, to jsme od nich čekali. Ale že zničí i to, co mělo být výkladní skříní jejich politiky, totiž veřejnou dopravu?
Načítaní obsahu...
Respekt rozjel angažovanou novinařinu na plné pecky, a do ruda rozezlen a rozpálen zařval: „Babišova poradkyně Natálie Vachatová pro deep state chce osekat odolnost společnosti!“ Akorát že vůbec. To Respekt by asi rád naopak osekal odolnost společnosti v období katastrof na politické školení mužstva. Případně ženstva a fluidstva.
Tak nám zrevitalizovali Jiřák… Zřejmě v souladu s Klimatickým plánem, který má nás všechny nebohé milosrdně chránit před strašlivou smrtí v městském žáru, nechali ti správně trendy vyštudovaní odborníci zlikvidovat původní rozsáhlé trávníky a vzrostlé stromy.
Úprava tržního řádu měla být připravená. Místo toho její projednání na radě provázely obvyklé koaliční spory ODS a Pirátů, které skončily jedním velmi smutným výsledkem. Prahu neřídí profesionální politici, ale tvrdá předvolební přetahovaná.
Rytíři krále Artuše kdysi sedávali u kulatého stolu. Ne proto, že by byli tak pokrokoví, ale protože ještě neexistovaly powerpointové prezentace, které by vyžadovaly „hlavní místo u projektoru“. A hlavně: nikdo z nich neměl potřebu dokazovat, že je důležitější než ostatní. Dnes by je za to nejspíš poslali na školení asertivity, protože kdo si nesedne do čela, jako by ani nebyl.
Už mě vytáčí, jak se tu pořád dokola řeší Čapí hnízdo. My tu máme úniky v řádu stovek miliard korun zaštítěné ódéesáskou gardou, a já se sakra ptám, proč tady nikdo tolik neřve?
Někdy stačí pár hodin cesty, abychom si připomněli, že dovolená není o kilometrech, ale o lidech, se kterými ji trávíme. Česko je možná malé, ale umí nabídnout víc, než si často připouštíme. A zároveň žijeme v době, kdy můžeme vyrazit kamkoli, pokud nám to peněženka dovolí. Svoboda volby je možná to největší bohatství, které v cestování máme.
Načítaní obsahu...
Již léta sleduji, jak Piráti v Praze prosazují nedomyšlené dopravní projekty, které městu spíše škodí, než pomáhají — od cyklopruhů namísto slibovaných cyklostezek až po světelnou závoru v Troji. Její zrušení nakonec ukázalo, kdo v Praze skutečně usiluje o koncepční řešení a kdo jen o ideologické experimenty.
Začalo jaro a s ním i fotbalová liga a další sportovní soutěže. Praha je plná sportovců. A ti řeší každoročně stále tíživější problém. Nejsou hřiště.
Jakýsi spolek na nově otevřený pražský Dvorecký most vyvěsil (samozřejmě bez pronájmu a tudíž protiprávně) transparent, na němž stálo: ruce pryč od České televize. A mnozí z nás, kteří tomuto několikamiliardovému bumbrlíčkovi musíme měsíc co měsíc odvádět desátky, zbystřili.
Poslední dobou pomalu nemůžete otevřít nějaké médium, aby na vás nevykoukl zatím ještě pořád náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka, alias dronový Charlie. Krycí jméno Charlie one. Lehce změnil rétoriku, už není tak útočný, spíš takový taťka, který to s námi dětmi myslí dobře. Pořád straší Ruskem, to samozřejmě ano, nicméně je mnohem méně agresivní, už by nás nehnal do mobilizace, už nechce nikomu rozšlapat ksicht, už se tak nějak drží zpátky.
Praha není chudá. Má vzdělané a schopné obyvatele, velký rozpočet i potenciál k modernímu rozvoji. Co jí dnes chybí je jasná vize, odvaha rozhodovat, schopnost dotahovat projekty. Je to vidět na každém kroku: v nedostupném bydlení, v dopravních kolapsech, v nedostatku míst na školách i na kvalitě zdravotnictví. Já chci Prahu, která nebude jen spravovat vlastní úpadek, ale začne znovu růst a fungovat.
Práce starosty se za posledních dvacet let změnila víc, než si většina lidí uvědomuje. Dřív, když měl člověk problém, musel se zvednout, napsat stížnost, vytisknout ji, podepsat a dojít s ní na poštu. Byla to věc, kterou si člověk rozmyslel.
Načítaní obsahu...
V pondělí poslal Emmanuel Macron Ursule von der Leyen a všem národním vládám roztomilý dopis, kde žádá v podstatě o to, aby před všemi volbami a v průběhu nich byl obsah mediálních platforem upravován, ohýbán, banován a upozaďován podle toho, jak si strana a vláda určí. Ta správná strana a vláda samozřejmě. Ta jediná demokratická. Ideálně ve Francii, kde se na volby chystají, ta jeho.
Praha pošle městským částem peníze na velké investiční projekty. Výborná zpráva. Škoda, že od koalice neslyšíme, kdo tyto důležité investice odmakal. Jsou za nimi starostové a radní na městských částech. Ti jsou dnes jediní, kdo přináší výsledky.
V devadesátých letech nikdo na Západě netušil, jak změnit svět. Západní politici předali tolik své moci finančníkům a stále rostoucím manažerským byrokraciím, že se vlastně sami stali manažery a přestali být politiky. Jejich prosťoučká představa světa se ukázala jako nebezpečná a ničivá. Teď už bylo jasnější, že systém má zásadní chyby.
Jako starosta často řeším otázky, které se týkají bezpečnosti v našich ulicích, nebo školách. Ta nejefektivnější bezpečnostní opatření ale často nejsou vidět na první pohled – odehrávají se totiž ve třídách, v rodinách a v myslích našich dětí. Proto jsme se na radnici Prahy 4 rozhodli k prevenci přistupovat s maximální pečlivostí a dlouhodobou vizí.
Na vládní úrovni se dnes konečně začíná řešit krize bydlení. Připravuje se nový stavební zákon, napravují se chyby z minulosti a celý systém se postupně vrací zpět na koleje. Bez funkčního státu se výstavba nikdy nerozběhne tak, jak potřebujeme.
Když sleduji, jak děti tráví čas venku, ve školách nebo na hřištích, uvědomuji si, jak moc se svět za poslední roky změnil. Dnešní generace má spoustu možností, ale zároveň méně přirozeného pohybu. A právě proto je pro mě téma sportu tak důležité — nejen jako starostu, ale i jako rodiče.
Načítaní obsahu...
Bezpečnost a pořádek veřejného prostoru jsou pro mě prioritou, které se věnujeme systematicky a dlouhodobě. Moje vize je jasná: Praha 4 musí být místem, kde pravidla platí pro každého a kde je pořádek viditelný na každém rohu. Nejde o prázdné sliby, ale o každodenní nasazení v terénu, které nese konkrétní výsledky.
S blížícími se volbami nálada v radě hlavního města houstne. Pražský unikát je ovšem to, že ostré střety nevznikají jen mezi koaličními partnery. Piráti předvádí i další specialitu - okopávají si kotníky uvnitř vlastní strany.
Přelom března a dubna bývá kromě jiného ve znamení jistého zeleného zázraku přírody. Pamatuji si, že ještě před několika lety byl medvědí česnek okrajovou záležitostí, která mezi lidmi nebudila přílišný zájem. Postupem času se z něj stal velmi oblíbený předmět nejen kulinářského zájmu, ale také zdravotního či dokonce společenského. Stačí se podívat na sociální sítě, do médií či jen naslouchat debatám ve veřejném prostoru.
Praha volá o pomoc! V sobotu se uskuteční již 26. ročník Pochodu pro život. Kdysi naprosto nenápadná a zcela nekontroverzní a bohulibá akce se vinou zájmu Antify změnila v Pochod o život. Doslova. Lidi, kdo můžete, prosím, přijďte na pomoc.
Máte-li rádi hezkou městskou zeleň, mám pro vás horký tip. Zajeďte si do Strakonic. Vyrazili jsme s redakcí Naše Praha na exkurzi mezi místní městské zahradníky a řeknu vám, tady to dělají opravdu dobře.
Bavím se s rodiči a často od nich slyším obavy z toho, jak moc jsou dnešní děti na mobilech. A rozumím tomu. Je to něco nového, něco, co jsme my sami v dětství neznali. Ale zároveň vidím, že digitální svět je pro dnešní generaci prostě přirozený. Stejně jako pro nás byly knížky, hřiště nebo televize.
Načítaní obsahu...
Po dvou týdnech pauzy mezi jednáními by člověk čekal, že pražská rada přijde s pořádnou náloží témat, která hlavní město skutečně pálí. Opak je ale pravdou. Na programu se objevilo jen pár bodů, které aktuálním potřebám Prahy vůbec neodpovídají.
Mnohým se začátkem 90. let minulého stolení zdálo o konci tradičního snu o tom, že pomocí politiky by šlo vybudovat jinak uspořádaný svět. Namísto toho jako by vznikal nový systém, který s politikou neměl nic společného. Systém, jehož cílem nebylo něco měnit, ale prostě spravovat „postpolitický“ svět. Jedním z lidí, kteří popsali tuto dramatickou změnu, byl německý levicový politický myslitel jménem Ulrich Beck.
Praha se nemůže rozvíjet, pokud budou stavby dál narážet na pomalé úřady, nefunkční digitalizaci a nedostatek lidí v systému. Právě na to upozornili pražští starostové i odborníci na investorském fóru, které jsem svolal k novému stavebnímu zákonu.
Když se zastavím na ulici a poslouchám, co lidé v Praze 13 řeší, vidím, jak se náš každodenní život proměňuje. A právě o těchhle tichých, obyčejných změnách se chci podělit i s vámi.
Věci, které zdravý člověk sotva postřehne, mohou pro lidi s těžkým poškozením zraku znamenat každodenní stres, nejistotu i nebezpečí. Proto jsem se rozhodl uspořádat větší setkání, kde jsme si o všech problémech mohli otevřeně promluvit.
Stále více si kladu otázku, jaké by to bylo, kdyby politici neexistovali. A pak jsem si vzpomněl na rok 1975, kdy se New York City ocitl na pokraji bankrotu.
Načítaní obsahu...
Březnové zastupitelstvo ukázalo realitu dnešní Prahy. Koalice ODS, Pirátů a STAN odmítla zařadit návrhy ANO. Vyhnula se tak debatě o nedostupném bydlení, budoucnosti náplavek i hospodaření města. Bez diskuse, bez vysvětlení.
Předem tohoto článku chci uvést, že není mým cílem pranýřovat tu jednoho člověka, byť jeho čin je samozřejmě vážný a nechť je podle toho posuzován. Ale podle mne mnohem vážnější, než tento samotný akt, je podhoubí, ze kterého vzešel.
Já opravdu nevím, co všechno se bude ještě muset stát, aby to Ondra Vetchý pochopil. Když jsem minule psala o tom, jak se zřejmě ze zaslaných peněz přes firmu FPV Space posílaly ty peníze na leccos, včetně výživného bývalým manželkám, rozohnil se Ondřej opět víc než jeho legendární čertí postava. Bylo to podle něho nesmyslné a účelové a byla to jen součást politicky motivované kritiky. A ta částka taky nesouhlasí.
Miliony očí budou dnes sledovat domácí utkání naší fotbalové reprezentace proti Irsku. Ve vršovickém Edenu půjde o hodně – o naději na postup na letošní mistrovství světa.
Tak si u nás ve Strašnicích otevřeli nový krámek. Vydržel sotva týden a počmárali jim to. Já nevím, kdo to dělá. Za rok 2025 chytli strážníci celkem 39 sprejerů. Pět z nich bylo mladších 15 let a v devíti případech se jednalo o cizince, tolik policejní svodky.
Podle publikovaných výzkumů se Praha 6 dlouhodobě řadí k městským částem s nadprůměrným podílem staršího obyvatelstva a vyšším průměrným věkem ve srovnání s celopražským průměrem. Téma péče o seniory je v Praze 6 tedy velmi aktuální. Téma je mi velmi blízké, protože v oblasti sociálních a zdravotních služeb dlouhou dobu profesně působím.
Načítaní obsahu...
Kdo z nás by si občas nepoložil otázku, zda má být právem hrdý na svoji vlast. Člověka hned napadnou přírodní krásy, historie, kultura nebo třeba sportovci, hudební skladatelé, vědci či další osobnosti, které naši zemi proslavili.
Všichni jsme asi v posledních dnech zaznamenali hysterickou reakci médií a zvláště některých vybraných jedinců na to, že by nová Babišova vláda ráda zprůhlednila politické neziskovky u nás.
Osmdesátá léta minulého století jsou dobou rozkvětu počítačů, sítí a korporací. Nejen v těchto oblastech však tato doba přinesla zajímavé věci, i svět politiky je pozoruhodný. „Osmdesátky“ daly světu i politice mnohé a známé. Jsou však i věci či principy z uplatňování politiky některých vyspělých zemí pozapomenuté, skryté a neakcentované.
Tento týden se v Praze staly dvě události. První významná, druhá směšná. Zástupci města se dohodli s premiérem Babišem na stavbě supernemocnice. A bývalý primátor Hřib, který nedokázal vybudovat ani tu pověstnou psí boudu, začal parodovat politiky. Co mu také jiného zbývá, než točit rádoby intelektuální videa, když jeho vinou nebere Piráty nikdo vážně?
Ehm... Pamatujete si na tiskovou konferenci, kdy předseda a mediální tvář skupiny D Ondřej Vetchý, a jak říká můj dobrý kamarád, "militantní hysterka", málem při všech svatých přísahal, že aktivity spolku jsou křišťálově čisté? A jak to doplnil řádně pohnutým hlasem a skoro i slza ukápla? Tak to vypadá, že to buď velmi dobře zahrál, nebo naopak nepochopil roli užitečného aktivisty, kterou v celém systému hrál.
Česká veřejná debata se ocitá v bodě, kdy se principy ohýbají podle toho, kdo je právě vyslovuje. Demonstrace na podporu prezidenta, který není ohrožen, pobouření nad gestem demokraticky zvoleného ministra a selektivní respekt k výsledkům voleb ukazují, že naše demokracie se začíná bát vlastního hlasu. Tento komentář se dívá na paradoxy současné politiky a připomíná, že svoboda projevu a respekt k volbám nejsou dekorace, ale základní pilíře, bez nichž se společnost začne drolit.
Načítaní obsahu...
Z obchodů, řetězců či nejrůznějších trhů to všichni dobře známe. Produkty jsou „domácí“, „farmářské“, „babiččiny“ nebo „zaručeně čerstvé“. Chápu, že výrobci a prodejci tyto názvy stále častěji používají pro přesvědčování zákazníka, aby vnímal jejich jedinečnost a nejvyšší kvalitu. Ale je tomu skutečně vždy tak?
Nedávno se mě dcera zeptala, co se mi na Praze nejvíce líbí a co mi nejvíce vadí. Co se mi líbí jsem vypálil hned. Je to náš vztah k městu. Že Praze dávají Pražané opravdu hodně. Snažíme se udržet „světovost“, ale zároveň zachovat tradice, středověký ráz města. Karlův most a Pražský hrad jsou pro nás modlou.
Končící náčelník generálního štábu, a podle mých smělých spekulací začínající politik STAN, to vzal na posledním velitelském shromáždění od podlahy.
Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá.
Aktuální politická reprezentace Praha 6 ví, že oficiální počet obyvatel neodpovídá realitě. Přesto se problém trvalých pobytů řeší spíše rétoricky než skutečně. Městská část zajišťuje služby pro tisíce a možná desetitisíce lidí, kteří zde nemají trvalý pobyt, a přichází tak o významné prostředky z nastaveného systému.
MČ Praha 6 organizovala participaci kolem Centra Baba. Myslím si, že participace je krok transparentní a správný. Mám velkou radost, že o iniciování této participace se zasloužil náš klub zastupitelů ANO Praha 6.
Načítaní obsahu...
Předražené armádní zakázky asi nikoho už moc nepřekvapí, nicméně míra korupce či diletantismu se zdá se přesunuje od IT ke dronům. Už jednou jsem o dvou předražených dronech za miliony psala, tehdy jeden skončil ve skladu a druhý na melouch u hasičů. To jsem ovšem netušila, že to byla ta lepší varianta.
Je to už 17 let, co se v českých obchodních řetězcích začala objevovat novinka – takzvané samoobslužné pokladny. Každá taková moderní věc vždy vyvolává pozornost, a diskuze mezi námi zákazníky, zda je to opatření pozitivní, či komplikující naše pohodlí a zvyky.
„Když slyším slovo kultura, sahám hned po pistoli!“ Nechci připomínat autora těchto slov, protože si některá jména v historii nezaslouží, aby byla vzpomínána. Nečerpáme z jeho odkazu. Kultura pro nás zatím není nepřátelské slovo. Jenom je jakoby den ode dne zbytečnější.
Začala doba plískanic a hnusného počasí. A tedy čas pro návštěvu různých pražských muzeí, expozic a výstav. Tohle je hlavní výhoda významu slova Pražák! Prostě tady člověk nemusí hledat, tady to je vše na jednom místě a v nejvyšší kvalitě.
Osm let dusí Piráti metropoli svým klima fanatismem. Až tak moc, že se sami lekli a do příštích komunálních voleb si nepostavili do čela ani Zdeňka Hřiba s nímž je tato neblahá ideologie spojena, ani nikoho z jeho týmu.
Server Novinky přišel před nedávnem s veřejně známou informací: ceny v hospodách a dalších gastronomických podnicích za poslední léta výrazně vzrostly. Od roku 2019 údajně o více než 50 procent.
Načítaní obsahu...
Piráti jsou v české politice unikátní stranou. Vládní odpovědnost jim dlouhodobě škodí, zatímco v opozici dokážou přežívat až překvapivě blaženě. Ostatně se jim vyplatilo i rozhodnutí odejít z Fialovy vlády rok před volbami. Přestaly se na ně lepit problémy kabinetu a část veřejnosti si s úlevou oddychla, že už se alespoň chvíli nebude nic dalšího „digitalizovat“. (Zn. destruktivně.)
Pobavila mě zastupitelka Starostů Kateřina Arnotová. Prý reakce vlády na chování Petra Macinky „nestojí za řeč“. Od členky hnutí, které vlastnímu kabinetu způsobilo obří průšvih s Dozimetrem a přitom si až do konce užívalo všech prebend a výhod moci, je to hodně nehezká ukázka pokrytectví. Ona sama velice profitovala z toho, že premiér Petr Fiala byl slabý a ponechal Víta Rakušana ve vládě a teď bude káravě zvedat prst?
Na celém světě slyšíme téměř od všech nové zvolených představitelů, prezidentů, senátorů, primátorů nebo starostů, že budou svůj úřad vykonávat pro všechny občany, nikoli jen pro své voliče. Pro všechny občany, ať už volili, koho chtěli. Je to jenom fráze? Nebo je to projev dobré vůle? Není ani tak důležité proč a jak to říkají a jestli to myslí vážně. Důležité je, zda to v praxi jsou vůbec schopni dodržet.
Věřím, že Lenka Poliaková bude dobrou ředitelkou pražské zoo. A rád uznávám, že se moje obavy nenaplnily. Do poslední chvíle totiž hrozilo, že v netransparentním konkursu bude (opět) vybrán pirátský trafikant. Ale nastupuje žena, profesionálka a mě to jako opozičního zastupitele těší. Zaměstnanci už pod bývalým šéfem trpěli dost.
Pořád slyšíme stížnosti na chování mladých. Nepouštějí v tramvajích a autobusech starší sednout, nejsou zdvořilí. Jsou hluční – to se často týká poslouchané populární hudby. Ano, jsou mezi mladými jistě takoví. Ale je jich většina?
Na pražských sídlištích žijí statisíce lidí. Patřím mezi ně. Na Jižním Městě jsem vyrostl a dodnes tu žiju. Je to můj domov a chci, aby vedení města začalo potřeby pražských sídlišť konečně brát vážně.
Načítaní obsahu...
Příroda si letos s klimatickými alarmisty hezky pohrála. Ještě 29. prosince dával předseda Praha Sobě Jan Čižinský posměšné komentáře, jak není v Krkonoších sníh, aby mu pánbíček o pár dní později poslal sněžný vzkaz do Prahy. A „jeho“ TSK opět situaci nezvládla.
Mediálně nejúspěšnější tuzemská developerská společnost Piráti s.r.o. protestuje. Nová vláda údajně řekla „ne“ dostupnému bydlení pro lidi. Alespoň to tvrdí jeden z velkých šéfů pirátské firmy Ivan Bartoš, věčně slibující výstavbu stovek tisíc bytů.
Místo funkčních řešení přichází stále další reformy, drahé projekty a pravidla, ve kterých je nemožné se zorientovat. Nyní na pirátské “novinky” v pražské dopravě doplatí nejen řidiči osobních vozů, ale také řidiči taxi a jejich cestující.
Už léta si kladu otázku, co mají společného rozum a Piráti. A nedávná sněhová kalamita v hlavním městě mě utvrdila v odpovědi, že vůbec nic.
Modus operandi jako na Ukrajině, jen tady Donald před tím nemusí ukončovat válku s Ruskem.
Stejně jako vy i já se každodenně setkávám s nějakou sbírkou. Některé se pravidelně opakují, jiné se stejně pravidelně obměňují. Některé jsou úspěšné, jiné méně. Všechny mají ovšem jeden znak společný. Suplují nefungující systém; státu nebo společnosti.
Načítaní obsahu...
Víte, kdy končí, či začíná sezóna opravdových houbařů? Odpověď je jednoduchá: nikdy. Přesně to platí o partičce mých dobrých známých, kteří každým rokem na Štěpána vyrážejí na několikakilometrový sběr z Bohnic podél Vltavy do Klecánek, poté přívozem do Roztok a následně Tichým údolím směr Únětice.
Blíží se konec roku. A to je čas klidu, smíření a odpuštění. Letošek byl pro naši společnost hodně turbulentní, k čemuž přispěla především politika. O to více chci vám všem popřát kromě štěstí, úspěchů a zdraví, také pohodu a dobrou náladu.
Existovaly kdysi noviny, které se jmenovaly Večerní Praha. Mezi lidmi se jim přezdívalo Pražská drbna. Pokud dneska v archivu zalistuji jejími starými výtisky, zjišťuji s překvapením, že těch drbů tam bylo velmi poskrovnu ve srovnání s dnešními médii. Oblíbený sloupek byla tehdy Černá kronika, stručný přehled tragických zpráv. Dnes je to opačně. Sotva rozsah jednoho sloupku jsou zprávy zajímavé, zbytek médií tvoří černá kronika.
Asi tak bych popsala svůj dojem ze včerejší tiskovky. V úvodu asi stojí za to si říct, kdo že na ní za spolek mluvil.
Náš klub zastupitelů ANO Praha 6 rozpočet nepodpořil. Nepodpořili jsme ho ani při projednávání na finančním výboru.
Praha má za sebou poslední letošní zasedání zastupitelstva i rady. Uzavřeli jsme rok, který Pražanům mnoho důvodů k radosti nepřinesl. Koalice nám slibovala moderní město a nové investice, realita ovšem ukazuje na stagnující projekty, kolabující infrastrukturu a promarněný čas i peníze.
Načítaní obsahu...
Bývalá ministryně obrany Jana Černochová čelí na sociálních sítích kritice, že podnítila prošetřování aktivit „Drony Nemesis“ a Skupiny D, která vybírala peníze a za ně měla pořizovat drony pro Ukrajinu, jež se brání ruské agresi.
Sedmiletá „činnost“ pirátského náměstka Zdeňka Hřiba ve vedení české metropole je u konce. A neznám ve svém okolí jedince, který by s úlevou nedodal: Zaplať pánbůh!
Některé rituály, či řekněme tradice, mám rád. Ale na jeden z nich se celý rok těším obzvláště. U kamaráda doma děláme v první prosincovou sobotu jednu z prasečích lahůdek – sulc. Nejsem zrovna nejlepší kuchař, ale asistování v kuchyni mě vyloženě baví. K tomu miluji vepřové maso v podstatě na jakýkoli způsob, což v české kotlině nikoho příliš nepřekvapí.
