Ve fotbalovém prostředí se pohybujete dlouhé roky. Máte za sebou i hráčskou kariéru?
Samozřejmě ano, i když nebyla prvoligová. Ale znám v podstatě všechna pražská hřiště, na kterých jsem buď hrál, nebo je navštívil v roli asistenta trenéra žákovských přípravek. A když k tomu připočítáme i zápasy v populární Hanspaulce, můžu o sobě říci, že fotbalové prostředí mám dobře zmapované.
Teď se však ucházíte o nejvyšší fotbalový post, o předsednické křeslo FAČR. Není tedy vaším handicapem, že nemáte zkušenosti z profi fotbalu?
Neřekl bych. Byl bych autentický předseda, který vzešel z výkonnostního fotbalu, nikoliv z čistě funkcionářských ligových vrstev. To mne předurčuje k tomu, že budu mít vždy na první místě mládež a podporu výkonnostního fotbalu, protože to je to, na čem náš fotbal stojí. Třináct let vedu fotbalový Motorlet Praha, všechno jsem si s ním zažil a prožil, takže vím, co to je za práci. Znám situace, kdy máte v ruce zmačkanou čepici a jdete žádat o peníze, právě tak se dokážu díky svému působení v komunální politice vžít do pocitů druhé strany, tedy pracovníků veřejné správy. Je to neustálý dialog, ale pokud budeme mít připravené kvalitní programy i argumentaci, jednou se dveře otevřou. Amatérský fotbal je páteří celého systému, ale v očích vedení FAČR není už dlouho na prvním místě. To chci změnit.
Dobře, představte tedy ve zkratce svůj volební program.
Na prvním místě chci zajistit stabilní financování mládežnického fotbalu, lepší podmínky pro trenéry a spravedlivou podporu klubů. Chybí mi hlavně dlouhodobá strategie FAČR, za poslední čtyři roky se hlavně mluvilo, zakládaly se různé pracovní skupiny a komise, ale skutek utek. Spíše se vyhlašují jen těžko měřitelná hesla typu „Zlepšíme atmosféru na stadionech“ nebo „Zvýšíme zájem dětí o sport“. Současné vedení FAČR hlásá, že je všechno v pořádku a plány se plní, ale já to tak nevidím. Fotbalu se členská základna nerozšiřuje, a když se podíváte do nižších soutěží, často na trávník vybíhají chlapi kolem padesátky. To je v pořádku, ať sportují, ale náš fotbal se tím logicky neposouvá.
Není to také proto, že děti mají na výběr spoustu jiných lákadel a fotbal je už tolik netáhne?
Samozřejmě, lákadla jsou obrovská. Ale FAČR musí také pracovat na tom, aby děti k fotbalu přitáhla, musí ho udělat co nejatraktivnějším. Fotbal je jedním z nejpopulárnějších sportů na světě a u nás se mu věnuje 360 000 hráčů a hráček, což je třetina všech tuzemských registrovaných sportovců. Jako největší sportovní svaz musíme tedy převzít vůdčí iniciativu a opakovat do omrzení, že sportovat se musí už od základní školy, a nemusí jít nutně právě o fotbal. A že stát by měl co nejvíce podporovat mladé sportovce. Zkrátka sport, a z mého pohledu samozřejmě především fotbal, musí být co nejvíce vidět!
Sport všeobecně tedy nemá v dnešní době mezi politiky velké zastání?
Nechci se nikoho dotknout, ale když se veřejně bavíme o platech ve zdravotnictví, školství a o penězích pro kulturu, neslyším totéž o sportu. Přitom ze zdravých, sportovně založených dětí bude profitovat celé společnost. Kde jinde chcete vzít stovky, možná tisíce nových vojáků, policistů či hasičů, když ne mezi sportovci? A to nemluvím o tom, že sport je také prevencí rizikového chování či požívání návykových látek a v řadě věcí nahrazuje rodinu. U nás v Motorletu Praha někdy učíme děti třeba zdravit či se podřídit kolektivu.
Velkým problémem ale asi budou sportovní plochy…
Bohužel, to je pravda. Český fotbal roky trpí zanedbanou infrastrukturou. Sice vzniká národní stadion na Strahově, ale pozornost je potřeba zaměřit také do regionů, aby mládež mohla trénovat na kvalitních hřištích. Jen v Čechách máme 300 hřišť s umělým povrchem, z toho je ale třetina v havarijním stavu a další třetina je na hranici životnosti. Jedna umělka přitom stojí deset milionů korun. Existují sice osvícené samosprávy, které na hrací plochy finančně přispějí, ale většinou kluby obcházejí kdekoho a žadoní o peníze. To chci změnit, FAČR musí maximálně podporovat kluby při modernizaci jejich zázemí.
Myslíte i na trenéry?
Je potřeba připravit ucelené programy na podporu trenérů. Kdo trénuje nejmenší děti? Rodiče nebo bývalí hráči. Ale to ještě neznamená, že mají elementární znalosti o psychologických věcech, zdravovědě a podobně. Takže by měli získat alespoň první či druhý stupeň trenérské licence. A dneska je to tak, že řeknete tátovi – ty ve svém volném čase trénuješ svoje i cizí děti, trávíš s nimi víkendy, ale když budeš chtít první stupeň licence, která stojí 3 až 4 000 Kč, tak si to zaplať. Popřípadě licenci uhradí klub, který ale počítá každou korunu, aby si třeba mohl koupit novou sekačku na trávu. Trenéři malých dětí jsou velice důležití, protože když se třeba od šesti let nezačnete fotbal učit správně, v deseti už je na to většinou pozdě.
,,Fotbal musí být férový, jinak ztrácí svou hodnotu…“
Co dalšího by FAČR s vaším vedením čekalo?
Když to vezmu ve zkratce, navrhnu zavedení profesionálního sboru rozhodčích pro první a druhou ligu s cílem zajistit férovost na hřišti. Transparentnost musí být také ve FAČR, třeba není normální, že se neví výše mezd funkcionářů placených z veřejných peněz. Otevřenost musí být také v komunikaci směrem k veřejnosti, český fotbal už nesmí být uzavřenou bublinou. A to se týká také informací o ovlivňování zápasů. Vím, o čem mluvím, v Motorletu jsme si tím prošli. Sázkařská mafie oslovila naše hráče a nabídla jim za ovlivnění utkání úplatek. Hned jsme to nahlásili. Fotbal musí být férový, jinak ztrácí svou hodnotu.
Také jsem zaslechl, že jste zastáncem redukce České fotbalové ligy…
To je pravda. Současný systém soutěže je nespravedlivý – zatímco z Moravy jde vítěz rovnou do druhé ligy, u nás máme dvě skupiny České fotbalové ligy (ČFL) a vítězové sehrají baráž o postup. O restrukturalizaci se bavíme asi tři roky a jediným výsledkem je, že se soutěže přejmenovaly… A to je to, co mne všeobecně štve, prostě nevidím v českém fotbalu progres, jen přešlapování na místě. Debata o tom, že by ČFL měla zeštíhlit, je naprosto legitimní, právě tak jako zařazení ligových béček a aktivního zapojení ligových hráčů. Dnes je to tak, že když si z ligového týmu přijde za béčko zahrát šest hráčů, kteří se pravidelně objevují v základní sestavě A týmu, třetiligový celek nemá šanci…
Právě váš Motorlet hraje ČFL, tedy třetí ligu. Nepomýšlíte na postup?
My jsme hlavně mládežnický, jediný neprofesionální klub, který má status Klubová akademie dvě. V jedničce a dvojce jsou čistě profi kluby a my. Práci s mládeží máme špičkovou, 60 % finančních nákladů jde na ní, zbytek na údržbu stadionu a na další provozní věci a pak teprve investujeme do áčka. Hrajeme druhou ligu dorostu i žáků, máme 17 mládežnických celků, z toho dva dívčí týmy. Jsme sparťanský partnerský klub, vychováme desítky hráčů, z nich 5-6 ročně chodí hlavně do Sparty a Slavie a hrají ve špičkových klubech. To je naše priorita, o postupu áčka reálně neuvažujeme.
Ještě jsme neprobrali národní reprezentaci. Líbí se vám její hra?
Postup na loňské EURO bylo po rozšíření počtu účastníků více méně povinností a z našeho vystoupení mám spíše rozpačitý dojem. A vstup do kvalifikace na mistrovství světa také nebyl právě excelentní. Ale ruku na srdce – kolik našich reprezentantů hraje ve špičkových evropských ligách? Spočítali bychom je asi na prstech jedné ruky. Nemáme generaci hráčů jako před zhruba dvaceti lety, kteří pravidelně hráli či vyhráli Ligu mistrů, musíme sázet na týmovost, soudržnost a chuť přehrát soupeře. Ivan Hašek v roli trenéra se mi jeví jako dobré řešení, ale neznám situaci v kabině. Pokud chceme postoupit na světový šampionát, čeká nás určitě ještě hodně tvrdé práce.
Na úvod našeho rozhovoru jste se zmínil, že jste hrál výkonnostně fotbal. Jde ve vašich stopách i vašich pět synů?
Všichni hráli fotbal, tři závodně za Motorlet. 26letý je kapitán béčka v Pražském přeboru, 33letý je advokát a už toho nechal, a 15letý hraje. A popravdě, to je hlavní důvod, proč se tomu tady věnuji, protože nejsem majitel klubu. Jsem předseda spolku, nejen fotbalu, ale celého SK Motorlet Praha, spadá pode mne i bazén, plavci a oddíl moderní gymnastiky. Motorlet mne neplatí, dělám všechno ve svém volném čase. Kdybych tady neměl děti a nebydlel blízko, tak bych tu 13 let neseděl tři čtyři hodiny denně. Všichni máme rádi fotbal, jen dcera ho nehraje, a synové jsou sparťané, já naopak slávista. Když Slavie prohraje derby, tak to doma nevydržím… (smích).
