Radní pro majetek Adam Zábranský z Pirátů a členka magistrátní komise pro předzahrádky Kristýna Drápalová za Prahu sobě dělají podnikatelům v gastru ze života peklo. Zneužívají k tomu direktivu s eufemistickým názvem „Manuál pro kultivovanou Prahu“. Což vzbuzuje asociace s nechvalně známým Výborem pro veřejné blaho za Velké francouzské revoluce. Ten měl pramálo společného s blahem a tenhle manuál zase s kultivovaností.
Když chce byrokratická zakazovací dušička někoho zničit, obvykle si k tomu vypracuje hromadu analýz a nakonec sepíše honosně se tvářící strategii s hezky znějícím názvem. Což je přesně tento případ. Sám o sobě není manuál pro zkrášlení veřejných prostranství špatný nápad, avšak otázka zní, zda za ním (přinejmenším v případě oblíbených předzahrádek) nestál zlý úmysl. Nebo aspoň hrubá nedomyšlenost, protože v praxi působí masakr.
Běžný obyvatel či návštěvník Prahy sotva ocení, co je třeba v manuálu dobrého. On prostě vidí, že kde včera byly stolky, židle a slunečníky, nyní zeje prázdnota. A když se zeptá hostinského, proč to všechno dal pryč, tak mu nešťastně, nebo nakvašeně (dle povahy) odpoví, že to nařídila vrchnost z magistrátu. A že mu ještě napařili několika milionovou pokutu. Takové sankce lze v tomto oboru podnikání směle označit za likvidační.
Někoho možná napadne, že si za tresty mohou sami restauratéři, protože porušují platné předpisy. Jenomže oni jsou v tomto nevinně. Zákon možná může být tvrdý, ale musí být jasný a nesmí být retroaktivní. Na mnoha místech předzahrádky většinou stály dříve, než vyšel nový manuál. Pak ale Praha jednostranně změnila pravidla hry, začala vypovídat nájemní smlouvy a celý systém nastavila tak komplikované, že se ve výkladu sotvakdo nevyzná.
Výsledkem je právní nejistota a nepředvídatelnost manuálu pro podnikatele. A následně pokuty a násilné odstraňování předzahrádek úředníky. Když kontrolní výbor magistrátu, který vedu, opakovaně žádá nápravu a navrhuje i konkrétní doporučení, jak vše vyřešit k dobru města, jeho obyvatel i restauratérů, vedení Prahy je ignoruje. Úplně stejně, jako stížnosti od Hospodářské komory Prahy 1, jíž se problém týká nejvíce.
Metropole má samozřejmě plné právo určit si, jak mají vypadat veřejná prostranství. V zásadě je to i dobře. Praha je krásné město a musíme se snažit, aby taková byla vždy a všude. Avšak při troše dobré vůle to nemusí znamenat tak drakonické postupy proti službě, kterou mají návštěvníci hospod a restaurací rádi. Takto zůstanou ochuzeni jak oni, tak provozovatelé, jimž se sníží kapacita a tím poklesnou tržby. Nemluvě o pokutách.
Nemohou se zbavit dojmu, že zrovna u Pirátů a Prahy sobě za tím vším stojí určitá ideologické předpojatost, či umanutost. Absurdní je, že za primátorování Zdeňka Hřiba sami vyváděli takové věci, že naopak strkali židle a stolky do rušných silnic, čímž omezovali dopravu a takové posezení uprostřed rušného provozu ani nebylo nic moc. Teď se překmitli do druhého extrému a likvidují předzahrádky tam, kde na ně hosté byli zvyklí.
Představy o estetice můžeme mít různé. Ale je zjevný fakt, že restauratéři zaměstnávají hromadu lidí a provozují služby, které lákají turisty a přinášejí do městské pokladny peníze. Přitom podnikání v gastru je těžké, nejisté a nevděčné. Místo aby se Piráti a Praha sobě snažili s hospodskými rozumně domluvit, házejí jim klacky pod nohy, likvidují živnosti a ještě to oslavují. Jako by jim vzkazovali: Měl jsi předzahrádku, hostinský, ale teď tu vládneme my…
