Sezona curlingu začíná až s podzimem, takže prozraďte – co dělají curleři přes léto?
Zuzana (Z): Řekla bych, že dohánějí, co během sezony nestíhali a zanedbávali. Je více času na regeneraci, kompenzační cvičení, zlepšení fyzické kondice a samozřejmě taky na nějaký mentální oddech. Ten bych řekla, že je nejdůležitější, přeci jenom sezona trvá od půlky srpna do konce května, takže na chvíli přepnout a místo zimy si užít sport na sluníčku.
Při pohledu na hráče si vždy kladu otázku – co při tomto sportu nejvíce trpí? Kolena? Záda? Zápěstí?
Tomáš (T): Asi každý curler má svoje specifické bolístky, ale když řeknu kotníky, kolena, ramena a záda, tak nebudu daleko od pravdy. Bohužel zatížení v curlingu je hodně asymetrické především u metení.
Prozraďte – zrají curleři s věkem jako víno, nebo ne?
Z: Já doufám, že ano. S věkem přichází zkušenosti, klidnější hlava, alespoň u některých. Zároveň curling není sport založený na absolutní výkonnosti, nepotřebujete být nejrychlejší, vyskočit nejvýše, takže lze hrát i ve věku, kdy se v ostatních sportech již kariéra končí. Zářný příklad jsou úřadující mužští olympijští vítězové z Cortiny z Kanady, třem z nich bylo v té době přes 40 let.
Jak moc náročné je trénovat a hrát s manželem? Přenášíte si třeba spory, které vznikly na ledu, i do vašeho obýváku?
Z: Dříve bych řekla, že hrát s manželem je z velké části výhoda, ale po narození syna bych to hned vzala zpět. Času na společnou přípravu je minimálně a připadáme si spíše jako firma na zařizování chův a hlídání. Každopádně curling je pevná součást našich životů, takže ho doma řešíme, spory máme výjimečně.
Je tedy pro vás náročné skloubit vrcholový sport s péčí o malého syna?
T: Upřímně mysleli jsme si, že to bude jednodušší. Dá se to zvládnout, ale tím, že hrajeme týmový sport, tak jakýkoli čas, který spolu nestrávíme tréninkem, je znát. Vzhledem k zařizování hlídání trénujeme spíše odděleně a turnajů už také tolik nezvládneme.
A jak řešíte obávanou ponorkovou nemoc na dlouhodobých turnajích jako je například mistrovství světa?
T: Tam žádná ponorková nemoc není. Jako pár jsme zvyklí spolu trávit hodně času a vlastně změna prostředí, kdy ten čas netrávíte v obýváku u filmu, ale v jiné zemi reprezentací naší země, je vítaná změna.
Předpokládám, že vás curling neživí. Prozradíte vaše civilní povolání?
Z: Curling nás chvíli částečně živil, jelikož jsme byli součásti Armádního sportovního centra Dukla. V tuhle chvíli jsme ale oba na stoprocentní úvazek v civilním zaměstnání. Já v energetickém sektoru, Tomáš stále na stejné židli v bankovnictví.
V dubnu jste obdrželi Cenu městské části Praha 11, která vás ocenila za mimořádné sportovní úspěchy v curlingu a skvělou reprezentaci republiky. Bylo to pro vás s manželem první mimosportovní ocenění?
T: První mimosportovní ocenění to bylo. Upřímně jsme byli dost překvapení a vděční, že jsme ji mohli převzít. Přeci jenom získat takové uznání ještě za aktivní kariéry se moc lidem nepoštěstí. Jsme rádi, že Praha 11 ví, že je hlavní základnou pro úspěšný olympijský sport a že ho dlouhodobě podporuje.
Jak dlouho bydlíte v Praze 11, ve které její části a co se vám v ní (ne)líbí?
Z: Já bydlím v Praze 11 od narození, bydlela jsem dlouho v Roztylech a teď bydlíme v Hájích. Tomáš je z Vinohrad, ale postupem času se dopracovat až na okraj Prahy a říká, že by neměnil. Zeleň a vcelku velký veřejný prostor je k nezaplacení, především když máte rodinu.
Vraťme se opět ke sportu – které aktuální cíle jste si pro letošní sezonu určili?
T: V tuto chvíli se soustředíme na českou kvalifikaci o mistrovství světa mixed doubles, která se koná v listopadu. Podle ní se bude odvíjet, zda vrchol sezony bude v lednu na mistrovství světa, nebo až na dubnovém mistrovství republiky v mixed doubles.
A co zimní olympijské hry v roce 2030? Máte je stanoveny jako hlavní cíl, možná i jako tečku za vaší curlingovou kariérou?
T: Aktuálně je to poměrně vzdálený cíl, většinou první poolympijská sezona je taková oddychovější, v našem případě i trochu vstřebáváme zklamání z předchozího olympijskou cyklu, takže se spíše soustředíme na proces přípravy a nejbližší cíl mistrovství světa. Případné myšlenky na olympijskou kvalifikace přijdou až dva roky před olympiádou, kdy začíná kvalifikační proces.
