O ceně připravované Drážní promenády se začalo hlasitěji mluvit už v srpnu. Jan Čížek tehdy pro Naši Prahu zpochybnil, zda je skutečně nutné vynakládat desítky milionů korun jen na projektovou přípravu prostoru po bývalé železniční trati mezi Vršovicemi a Strašnicemi.
Čížek prosazuje výrazně jednodušší řešení. Namísto nákladné přestavby navrhuje mlatovou promenádu, která by podle něj zachovala přírodní charakter lokality a současně výrazně snížila náklady.
Jeho kritika nyní dostává úplně nový rozměr.
„Když jsem upozorňoval, že projektová příprava Drážní promenády za desítky milionů korun nedává smysl, někteří se mi prakticky vysmáli a moje argumenty shazovali jako politickou kritiku. Teď ale velmi podobné pochybnosti vyslovuje člověk, který u projektu stál roky a zná jeho přípravu do detailu. Tomáš Cach rozhodně není odpůrcem Drážní promenády. Je jejím hlavním architektem. Jestli dnes právě on říká, že zakázka je násobně předražená o desítky milionů korun, pak už se tomu podle mě nikdo vysmívat nemůže,“ říká Čížek.
Už to nelze přejít mlčením
Na všechny členy Zastupitelstva hlavního města Prahy se 31. srpna obrátil architekt Tomáš Cach, hlavní architekt a dosavadní koordinátor Drážní promenády. Už úvod dopisu dává tušit, že nejde o běžnou připomínku.
„Stále jsem doufal, že to tímto způsobem nebude nutné, nicméně celou věc již nemohu přejít mlčením,“ píše Cach, a vzápětí přichází jeho nejzávažnější tvrzení:
„Aktuálně zasmluvněná zakázka TSK na dokončení projekčních prací na Drážní promenádě byla od počátku zcela vadně vypsaná a je násobně předražená o desítky milionů korun.“
Postup současně označuje za „v hrubém rozporu s péčí řádného hospodáře“.
70,9 milionu proti odhadu kolem dvaceti
Hodnota smlouvy činí podle Cachova dokumentu 58 590 500 korun bez DPH, tedy 70 894 505 korun včetně DPH.
Jeho argumentace stojí především na tom, že velká část projektové přípravy už byla provedena. Hotová má být komplexní architektonicko-krajinářská studie i dokumentace pro územní rozhodnutí, existuje pravomocné územní rozhodnutí a dořešena má být také otázka majetkoprávních vztahů v území.
A právě tady vzniká největší rozpor.
„Nezbytný rozsah je spíše v řádu vyšších jednotek milionů korun, maximálně pak do výše cca 20 milionů korun za veškeré související činnosti až po dokončení stavby,“ uvádí Cach.
Pokud by jeho odhad odpovídal skutečným potřebám projektu, rozdíl proti současné smluvní ceně by dosahoval desítek milionů korun.
Cach jde ještě dál. Tvrdí, že pouhé dokončení zbývajících projekčních prací na jeden kilometr promenády by při současných nákladech vyšlo dráž než kompletní projektová a inženýrská činnost na kilometr běžné dálnice.
„Jestli hlavní architekt projektu tvrdí, že zakázka je násobně předražená a že na problém upozorňoval dlouho před podpisem smlouvy, pak musí Praha jasně vysvětlit, kdo o těchto výhradách věděl, jak s nimi naložil a proč byla smlouva nakonec podepsána. Tady už nejde o politický spor o to, jestli se někomu líbí moje představa levnější promenády. Jde o odpovědnost za veřejné peníze,“ reaguje Čížek.
Profesní pohled přidává další pochybnosti
Nové informace znepokojily také předsedu zastupitelského klubu SPD na pražském magistrátu Milana Urbana, který je profesí architekt.
„Jako architekt se dívám především na rozsah skutečně zbývající práce. Jestli existuje studie, dokumentace pro územní rozhodnutí i pravomocné územní rozhodnutí a samotný hlavní architekt říká, že většina klíčové práce už byla odvedena, pak je částka téměř 71 milionů korun za dokončení projektové přípravy mimořádně obtížně pochopitelná. TSK musí veřejnosti položku po položce vysvětlit, za co přesně má Praha tyto peníze zaplatit,“ říká Urban.
Zakázka má podle něj obsahovat i hotové práce
Jedním z klíčových bodů Cachova dopisu je samotný rozsah veřejné zakázky. Její parametry mají podle jeho kritiky zahrnovat práce a dodávky, které už byly realizovány nebo jsou zcela nadbytečné.
„Jde tedy o duplicitní, resp. nadbytečný požadovaný rozsah činností i výstupů, stejně jako nadbytečné požadované personální zajištění,“ píše Cach.
Právě v tom spatřuje riziko škody pro Prahu v řádu desítek milionů korun už při samotné projektové přípravě.
V další části dokumentu upozorňuje na paradox: zatímco dosavadní klíčová práce na projektu byla podle něj odvedena velmi levně, jednodušší dokončovací fáze má být naopak „výrazně předražená“.
První varování už před vypsáním soutěže
Cach zároveň uvádí, že jeho nesouhlas se současným postupem není nový.
Na možné škody měl upozorňovat ještě před vypsáním zakázky, mimo jiné na jednání s Josefem Richtrem a dalšími představiteli TSK 1. dubna 2025. Ve výhradách měl pokračovat také po zahájení soutěže a obracet se na náměstka primátora pro dopravu i vedení TSK.
„Tyto podněty a výtky ze strany TSK zpravidla nebyly nikterak reflektovány,“ píše Cach.
Za jeden z konkrétních příkladů uvádí původně stanovenou nejnižší hodnotitelnou nabídkovou cenu 36 milionů korun bez DPH. Ta měla být odstraněna až během lhůty pro podávání nabídek po zásahu náměstka primátora. Horní hodnotitelná hranice přitom podle jeho dokumentu zůstala na 66 milionech korun bez DPH.
„Chaotické nejasné zadání soutěže“
Cach dále rozepisuje konkrétní nedostatky, které podle něj cenu zakázky navyšovaly: ztrátu kontinuity, nepředání informací, nevyužití stávajícího územního rozhodnutí, zbytečně vysoké požadavky na kvalifikaci uchazečů nebo nový duplicitní architektonický tým.
Jednu z pasáží nadepisuje přímo: „Chaotické nejasné zadání soutěže.“
Kritizuje především skutečnost, že při přípravě soutěže nebyli využiti lidé, kteří dosavadní projekt znali. „Zadání soutěže na projektanta nebylo konzultováno s dosavadním manažerem projektu, dosavadním koordinátorem projektu a hlavním architektem ani zbytkem autorského architektonického týmu,“ uvádí Cach.
Za další problém označuje nevyužití již existujícího územního rozhodnutí. Podle jeho popisu nebyla provedena konzultace se stavebním úřadem, zda by nebylo možné rovnou podat žádost o stavební povolení a dopracovat pouze skutečně nezbytné části dokumentace.
Velmi ostře hodnotí také požadavky na nový projektový tým. Některé z nich označuje za „převážně zbytečné, resp. duplicitní vzhledem k již odvedené práci a relativní jednoduchosti projekční přípravy“. Zbývající část projektu přitom charakterizuje jako „de facto širší stezku na stávajícím terénu drážního tělesa s několika dílčími objekty“.
Kritika míří také k požadavku na nový architektonický tým.
„Nový tým je zcela nadbytečný, s nejasnou funkcí,“ píše Cach s tím, že podle něj stačilo zasmluvnit architektonický dozor stávajícího autorského týmu, který už požadovanou práci odvedl.
„Pokud se to potvrdí, je to Dozimetr 2“
Právě kombinaci vysoké ceny, předchozích varování a okolností následného podpisu smlouvy považuje Milan Urban za mimořádně závažnou.
„Jestli se potvrdí, že lidé odpovědní za projekt byli předem upozorněni na možné předražení o desítky milionů korun, že zaznělo doporučení zakázku zrušit, a přesto se smlouva podepsala, pak už nestačí říct, že někdo udělal administrativní chybu. Tohle musí být důkladně a nezávisle prověřeno. Pokud by se Cachova tvrzení potvrdila, budu to politicky považovat za Dozimetr 2. Praha po zkušenostech z minulých let nemůže nad podobnými pochybnostmi mávnout rukou,“ dodává Urban.
Sporný je také autorský dohled
Peníze nejsou jediným tématem dokumentu. Další zásadní výhrada míří k autorskému architektonickému dohledu a k tomu, zda budou původní autoři vůbec schopni kontrolovat, jakým směrem se jejich projekt při další přípravě vydá.
Cach uvádí, že autorský dohled původního týmu není reálně zajištěn, přestože s ním počítalo usnesení pražského zastupitelstva z března 2025.
Jeho hodnocení postupu TSK je mimořádně ostré. Autorský dohled měl být po opakovaných intervencích náměstka primátora nakonec formálně objednán, avšak „po nekonečné sérii úhybných manévrů, v hrubém rozporu s původními dohodami čistě formálně, de facto za nejnižší možnou cenu s tím, že k němu nemusí vůbec dojít“.
Ve stejné pasáži Cach dokonce hovoří o „opakovaném klamání náměstka, jeho sekretariátu i architektonického týmu DP (Drážní promenády)“ ze strany představitelů vedení TSK.
Ještě závažnější je jeho popis jednání z 10. června 2026. Generální ředitel TSK měl podle něj na přímé dotazy deklarovat, že původní autoři architektonického řešení a koncepce Drážní promenády „reálně nebudou součástí procesu přípravy“ a že nebude dovolena ani neformální komunikace a konzultace mezi nimi a nově vysoutěženým projekčním týmem.
Autoři měli dostat hotový projekt až následně k nahlédnutí a vyjádření.
Právě v tom Cach spatřuje ohrožení kontinuity původního architektonického řešení. Už v úvodu svého dopisu varuje, že pokud autorský dohled nebude skutečně zajištěn, „není zachována kontinuita a garantování schválené podoby návrhu“.
10. června zaznělo: Zakázku zrušit
Za jeden z klíčových okamžiků celé kauzy označuje Cach schůzku 10. června 2026, která se podle jeho popisu konala u náměstka primátora pro dopravu Jaromíra Beránka (Piráti) za účasti generálního ředitele TSK Filipa Hájka.
Právě na tomto jednání měl osobně a podrobně vysvětlit konkrétní nedostatky veřejné zakázky a důvody, proč doporučoval v ní nepokračovat.
„Osobně jsem vysvětlil konkrétní pochybení a důvody, proč důrazně doporučuji celou zakázku jako vadnou zrušit,“ popisuje Cach obsah jednání.
Jeho výhrady se netýkaly jediné položky. Upozorňoval mimo jiné na ztrátu kontinuity projektu a na skutečnost, že zadání soutěže nebylo podle jeho tvrzení konzultováno s dosavadním manažerem projektu Michalem Švadlenkou, s ním jako hlavním architektem ani se zbytkem původního autorského týmu.
Cach následně popisuje i další jednání. Navrhované řešení mělo být jednoznačné: přiznat chyby v zadání, současnou soutěž ukončit a vypsat novou s korektně nastavenými podmínkami.
Podle jeho verze tedy nešlo o výhrady vznesené až poté, co byla smlouva uzavřena. Tvrdí, že své zásadní námitky předložil přímo odpovědným představitelům ještě před jejím podpisem a současně jim doporučil, jak situaci řešit.
A právě poté měl přijít zlom.
Zakázka totiž zrušena nebyla. Naopak – o několik týdnů později byla smlouva podepsána.
Příslib nepodepisovat. Smlouva přesto vznikla
Cach ve svém dopise popisuje, že byl následně náměstkem primátora pro dopravu Jaromírem Beránkem ujištěn, že se s generálním ředitelem TSK dohodl na tom, že se zakázka podepisovat nebude.
„Dostal jsem příslib, že než by se mělo něco zásadního rozhodnout, dáme si vědět,“ píše Cach.
Jenže smlouva nakonec podepsána byla.
Během srpna se měl Cach dozvědět, že generální ředitel TSK Filip Hájek dal v červenci pokyn k jejímu podpisu. Cach přitom okolnosti popisuje velmi konkrétně: podle jeho tvrzení se tak stalo „bez vědomí vedení města (náměstka primátora pro dopravu)“. Smlouva je v registru smluv datována 24. července 2026.
Vzniká tak zásadní rozpor mezi tím, co měl Cach podle svého popisu od Jaromíra Beránka slyšet před podpisem smlouvy, a tím, co následovalo.
Pokud se tato verze událostí potvrdí, otevře se jedna z nejdůležitějších otázek celé kauzy: kdo rozhodl o podpisu smlouvy za téměř 71 milionů korun poté, co měl hlavní architekt projektu její zrušení důrazně doporučovat?
„Pokud někdo před podpisem smlouvy upozorňoval, že je zakázka předražená o desítky milionů korun, a smlouva se přesto podepsala, musí veřejnost vědět proč. Kdo rozhodl? Kdo o výhradách věděl? A kdo za takové rozhodnutí nese odpovědnost? To jsou otázky, na které teď musí vedení Prahy a TSK odpovědět,“ říká Čížek.
Lidé se znalostí projektu měli být odstavováni
Cachova kritika pokračuje i způsobem, jakým TSK měla pracovat s lidmi, kteří Drážní promenádu dlouhodobě připravovali a znali její dosavadní vývoj.
V dokumentu tvrdí, že ze strany vedení TSK docházelo k „systematickým cíleným krokům pro odstavování všech kompetentních osob, které se doposud na přípravě projektu podílely, od dalšího dění kolem projektu“.
Za důsledek takového postupu považuje ztrátu možnosti nezávislé kontroly.
„Tímto byla prakticky znemožněna jakákoli nezávislá kontrola a kontinuita celého procesu,“ uvádí ve svém dopise.
Ještě dál jde v hodnocení současného personálního zajištění projektu na straně TSK: „Na straně objednatele TSK není nikdo, kdo by o projektu věděl fakticky o mnoho více než kdokoli z veřejnosti, kdo si stáhne dostupné podklady,“ píše.
Situaci přitom nepopisuje jako jednorázový komunikační problém. Hovoří o několikaletém vývoji a tvrdí, že ze strany TSK docházelo k nezájmu o předávání informací a k odmítání diskuse a spolupráce s ním a původním týmem.
Pokud by jeho popis odpovídal skutečnosti, nešlo by už jen o spor nad cenou zakázky. Otevírala by se také otázka, kdo na straně TSK skutečně disponoval znalostí dosavadní přípravy projektu a kdo měl kontrolovat, zda nová projektová fáze navazuje na práci odvedenou v předchozích letech.
Už nejde jen o cenu
Pro Urbana se právě v tomto bodě příběh posouvá od sporu nad cenou projektu k otázce fungování městské společnosti.
„Tady už nejde jen o to, jestli projekt stojí o deset nebo padesát milionů víc. Pokud hlavní architekt projektu veřejně popisuje chaotické zadání, duplicity, odstavování lidí se znalostí projektu a nakonec podpis smlouvy, kterou předtím doporučoval zrušit, musí se tím zabývat vedení města. Jako zastupitel budu požadovat, aby Praha dostala jasnou časovou osu rozhodování, odpovědné osoby a přesné ekonomické zdůvodnění ceny. Bez toho nelze občanům tvrdit, že je všechno v pořádku,“ říká Urban.
Kritika už nepřichází jen zvenčí
Právě to je zásadní posun celé kauzy.
Jan Čížek kritizuje současnou podobu projektu zvenčí a prosazuje podstatně levnější variantu. Tomáš Cach je v úplně jiné pozici. Není odpůrcem Drážní promenády – je jedním z lidí, kteří ji dlouhodobě připravovali.
Ve své časové ose uvádí, že stál už u vzniku myšlenky Vršovické drážní promenády v roce 2013. Intenzivní projektová příprava pak začala v roce 2019.
Dnes se však oba pohledy potkávají v jednom bodě: ve vážných pochybnostech nad hospodárností současného postupu.
„Drážní promenáda může podle mě vzniknout rozumněji, levněji a s větším respektem k tomu, co už v území existuje. Od začátku říkám, že nepotřebujeme megalomanský projekt za stovky milionů. Pokud se teď ukazuje, že vážné pochybnosti existují už i kolem samotné ceny projektových prací, je nejvyšší čas celý postup důkladně prověřit,“ uzavírá Čížek.
