Mluvíte o tom, že Prahu 2 „znáte zevnitř“. Co to v praxi znamená?
Pro mě jde především o hluboký osobní vztah k této městské části. V Praze 2 jsem se narodil, celý život tady žiju a rád říkám, že tady chci jednou i dožít. Díky tomu znám její ulice, atmosféru i každodenní radosti a starosti jejích obyvatel nejen z úředních jednání, ale z vlastního života.
Který okamžik ve funkci starosty vás nejvíc přesvědčil, že tahle práce má pro vás osobní význam?
Takových věcí je celá řada. V podstatě jde o každý projekt, který se povede a mám zpětnou vazbu od občanů, že se jim líbí. To mě přesvědčí, že to nebyla práce nadarmo.
V posledních měsících jste několikrát zdůraznil potřebu posílit bezpečnost. Kde dnes vidíte největší slabé místo Prahy 2?
Největší slabinou je soužití s lidmi, kteří se odmítají řídit platnými zákony a pravidly této společnosti. To ale není slabé místo jen Prahy 2, ale i České republiky, Evropy a celého světa.
,,Čím je člověk výš, tím má být pokornější. To je moje krédo.“
Rekonstrukce veřejných prostranství jsou pro Prahu 2 dlouhodobé téma. Která z nich podle vás nejvíc změní každodenní život obyvatel?
Takových je opět víc. Od údržby a obnovy našich parků, kterých si velmi vážíme, protože zeleň tvoří 13 procent celé rozlohy Prahy 2, přes chodníky, do jejichž oprav investujeme přes 16 milionů ročně ze svých zdrojů. Snažíme se přinést našim občanům co největší komfort.
Když se podíváte na rozpracované investice, která z nich je pro vás osobně „srdcovka“?
Pro mě je srdcovka celá Praha 2, takže každá investice, která se rozpracuje a posléze dokončí, se stává mou srdcovou záležitostí.
Co vám lidé na ulici říkají nejčastěji, a které téma se v poslední době objevuje víc, než jste čekal?
Blíží se komunální volby, a s potěšením můžu konstatovat, že mi lidé na ulici často říkají, že mi drží palce.
Jako starosta často řešíte praktické věci. Které rozhodnutí bylo v posledním roce nejtěžší?
Na počátku se zdají všechna rozhodnutí nejtěžší. Práce politiků, a na komunální úrovni je to obzvlášť hmatatelné, je velmi odpovědná. Odpovídají za mnoho věcí, každým svým rozhodnutím riskují žalobu a nemají žádnou ochranu.
Když se ohlédnete za svou profesní kariérou mimo politiku, která zkušenost vám dnes nejvíc pomáhá při vedení městské části?
Určitě je to zkušenost vést kolektiv lidí. Každý člověk je jedinečný a musíte se naučit pracovat nejen s kolektivem, ale s každým jeho členem zvlášť. Takže jste zároveň organizátor, psycholog, psychiatr, rodinný příslušník… Zároveň je třeba říct, že čím je člověk výš, tím má být pokornější. To je moje krédo.
Praha 2 má silnou komunitní identitu. Co podle vás dělá z téhle čtvrti místo, kde lidé opravdu chtějí žít?
Praha 2 je svojí rozlohou taková malá vesnice ve velkém městě. Děláme všechno pro to, aby se tu lidem žilo dobře a aby tady žili rádi. Jsme centrální městská část, a chceme dát lidem pocit jistoty a pocit bezpečí.
Které místo je pro vás osobně nejvíc spojené s domovem?
Nikdy se mi neomrzí porodnice U Apolináře, protože jsem se tam narodil. Mám Prahu 2 rád jako celek, v každém místě si uvědomím, že mi něco dává. Ale nejraději mám Vyšehrad, to je oáza klidu. Je to místo, ze kterého doslova dýchá naše historie, rád se tu procházím a chodím i na zdejší hřbitov. Rád si čtu o tom, co nám předchozí generace zanechaly a uvědomuji si, žemáme na čem stavět.
Jak vypadá váš ideální volný den, když si chcete odpočinout od práce i od politiky?
Co to je, prosím, volný den? Ale vážně, jako odpočinek si představuji být s rodinou někde, kde je klid, třeba na chaloupce u Sázavy, s vypnutým mobilem a vypnutými počítači.
Až jednou nebudete ve funkci, co byste byl rád, aby si lidé spojovali právě s obdobím, kdy jste vedl Prahu 2?
Samozřejmě bych byl rád, aby na mě vzpomínali tak, jak já vzpomínám na své předchůdce. Například na Michala Baše, který byl v komunální politice mým velkým učitelem.
A pak je trojlístek, který jsem Praze daroval: píseň o Praze 2, hymna Prahy 2 a fanfáry Prahy 2. Jsou tu ale i hmotné věci, což jsou všechny stavby, které se za mého působení realizovaly a doufejme ještě realizují. Těch je celá řada a doufám, že si lidi vzpomenou, že jsem na nich nějakou kapičku podílu měl.
