Pane starosto, jste rodilým Pražanem?
Nikoliv, jsem takzvaná náplava z Benešova. Do Prahy jsem se přistěhoval v době svých studií na České zemědělské univerzitě (ČZU) v roce 2007.
Proč jste si vybral právě ČZU?
Po střední škole jsem odjel na rok studovat angličtinu do subtropické oblasti Austrálie a na vlastní oči viděl environmentální extrémy, kdy požáry střídaly záplavy. Začal jsem se o to více zajímat a po návratu do Čech jsem nastoupil na fakultu tropického zemědělství, obor udržitelný rozvoj. Lze tedy říci, že jsem o změny klimatu projevil zájem mnohem dříve než Gréta (úsměv). Lidé tehdy hodně bagatelizovali klimatické změny, které dnes snad už nikdo nerozporuje. Tvrdá vědecká data jsou neoddiskutovatelná, můžeme se jen bavit o tom, co je jejich příčinou. Jestli je to přirozený planetární proces, nebo za to může lidská aktivita v zemědělství a v průmyslu, popřípadě kombinace obojího.
Věnujete se změnám klimatu i nyní?
V přeneseném slova smyslu ano. Podnikám v oblasti odpočtu na výzkum a vývoj a zároveň v oblasti poradenství financování výzkumu a vývoje. Jinak řečeno – inovativní firmy si mohou snížit základ daně o náklady, které uplatňují v rámci výzkumu a vývoje, a já jim radím, jak na to. Nejde o dotace, je to atribut v zákoně o dani z příjmu. Zákon jako takový nevypadá složitě, ale ďábel se skrývá v detailu pod povrchem. Je to oblast, které se věnuji dodnes, a díky tomu jsem procestoval celé Česko i Slovensko, navštívil velice zajímavé firmy, řešil inovativní projekty snad všech odvětví a oborů, včetně environmentálního a energetického zaměření, a zjistil, jak to s naším průmyslem je.
Řekněte, je Česká republika montovnou, jak se občas říká a píše?
Není! Ano, jsou tady takové firmy, ale máme i jiné, produkující světové věci. Ať už v oblastech IT, kyberbezpečnosti nebo automotiv. Bohužel, produkt odpočet na výzkum a vývoj nemá úplně dobrou pověst, protože legislativa byla poněkud vágní, a když došlo na kontroly, spousta finančních úřadů náklady rozporovala. Dnes si tento odpočet uplatňuje v tuzemsku necelých tisíc firem, ale kapacita je tady minimálně až patnáctinásobná!

Vím o vás, že než jste přešel na takzvanou volnou nohu, pracoval jste na ministerstvu průmyslu a obchodu jako projektový manažer, pak v zahraničním korporátu na pozici ředitele pro inovace a působil jste i na vysoké soukromé škole. Kde nastal ten zlom, že jste vstoupil do komunální politiky?
Komunální politice se věnuji téměř 10 let, ale začalo se to ´lámat“ v korporátní firmě. Bylo to pro mne velmi intenzivní období, cestoval jsem po celém „Československu“, pracoval jsem i 15 hodin denně a o víkendech. V tu dobu se mi narodila dcera, vyženil jsem nevlastní dceru a chtěl jsem se více věnovat rodině a sobě. Skončil jsem, přešel na vysokou soukromou školu a po třech letech jsem se vrhl do soukromého podnikání a na plno i politiky. Z politického hobby se za ty roky pomalu stával druhý „pracovní“ úvazek a já byl na rozcestí, zda se politice věnovat naplno, nebo naopak ubrat. Vybral jsem si to první. Neumím dělat věci tak nějak napůl. Díky profesnímu životu a zaměření jsem získal zajímavé zkušenosti, soukromě procestoval část světa, poznal státní správu, byznys, akademickou sféru a v neposlední řadě i podnikání.
,,Pokud člověk může, musí se postarat hlavně sám o sebe“
Proč jste si vybral právě ODS?
Když jsem v roce 2013 do ODS vstupoval, byla to značka, která volně padala dolů. Nikdo mne tedy nemůže podezírat z nějaké vypočítavosti. Naopak, vstoupil jsem do ní ze dvou důvodů. Nelíbilo se mi, kam ODS směřuje. A za druhé, nebavilo mne nadávat jen u televize. Jsem člověk, kterému když se něco nelíbí, snaží se věci aktivně měnit. To mne motivovalo a hnalo, abych se začal angažovat ve veřejném životě.
Máte tedy spíše pravicové vidění světa?
Ano, protože si myslím, že pokud člověk může, musí se postarat hlavně sám o sebe. Jako student jsem rok v Austrálii myl po nocích nádobí, abych si vydělal na pobyt a přes den chodil do školy. Zažil jsem na vlastní kůži západní způsob života, kdy člověk musí makat, aby něčeho dosáhl. Mnoho lidí vidí jen výsledek, ale již se nezamýšlí nad cestou a vynaloženým úsilím. Na druhou stranu, má-li někdo zdravotní problémy a není soběstačný, je nutné mu pomoci. Zároveň by nám měli být hendikepovaní či znevýhodnění inspirací, lidé se často vymlouvají nebo si stěžují, ale co mají říkat lidé, ke kterým osud nebyl tak příznivý a narodili se třeba nevidomí. Nebo matky samoživitelky, speciálně pokud nemají oporu v širší rodině.
Jak teď skloubíte svoje podnikání a funkci starosty na plný úvazek?
Podnikání šlo na úkor nedávné volební kampaně a politiky jako takové poněkud stranou. Jako starosta na plný úvazek utlumím podnikatelské aktivity, což nebude problém. Jsem svým pánem, zároveň jsem zvyklý tvrdě pracovat po večerech i o víkendech.
Co Prahu 4 pod vaším vedením čeká?
Máme před sebou hodně úkolů. Tím prvním je zlepšit komunikaci s magistrátem. Sice v době našeho rozhovoru ještě není ustanovena magistrátní koalice, ale věřím, že bude vládnout Spolu, čímž by dialog na trase Praha 4 – magistrát měl být o hodně jednodušší než v předchozích dvou volebních období. Už je to skoro deset let, kdy ODS není ve vedení magistrátu, a troufnu si tvrdit, že podle toho to také v Praze vypadá. Konkrétně v dopravě či v plánování strategických staveb.
Proč je komunikace s magistrátem tolik důležitá?
Ne každý si uvědomuje, že správa městské části je právě o komunikaci s vedením města, protože některé pozemky a většina komunikací nám nepatří, ale jsou ve vlastnictví pražského magistrátu. Nemůžeme tedy bez jeho svolení a součinnosti například opravit stanici Budějovická či rekonstruovat stanici Kačerov, jejíž stav je z mého pohledu úplně nejhorší v metropoli. Dalším příkladem je stavba, která má také návaznost na magistrát, a sice zakrytí Spořilovské ulice. Od roku 2019 je tam aktivní EIA (= vyhodnocení vlivů na životní prostředí, pozn. red.), ale žádné další kroky se ze strany magistrátu, i přes naše apely, nepodnikly. Je to technická stavba, navazuje na Pražský okruh, a není extrémně nákladná v kontextu Prahy jako takové.
Vyjmenoval jste velké investiční akce. A co ty lokálnějšího rázu?
Chceme dokončit koupaliště Lhotka a prodloužit dobu jeho využití, třeba pro podzimní procházky maminek s kočárky. Na Budějovické a na sídlištích plánujeme obnovit městský mobiliář, lavičky i krycí zeleň. Zeleň je také naše klíčové téma, byť nám to někteří lidé nevěří, protože mají ODS spojenou spíše s anti zelenou kampaní. Ale tak to není, jen se k ní snažíme přistupovat pragmaticky. Nikdo nepopírá efekt zeleně ve městě, naopak její přínos funkční a estetický je pro moderní města základem, ale na druhou stranu nejde všude vysázet stromy či keře, protože jsou v zemi třeba inženýrské sítě, často nikterak zmapované. Je to mimo jiné důsledek 90. let a přerodu z komunismu do reálného kapitalismu, kdy se mnoho plánů a informací ztratilo. Určitě chceme dotáhnout výstavbu seniorského domu v Hudečkově až do jeho slavnostního otevření a více pozornosti budeme věnovat rekonstrukci chodníků v Praze 4. Chceme rozvíjet a podporovat sportovní aktivity pro děti v rámci škol, stejně tak jako nabídnout další vzdělávací kurzy pro seniory. Plánů je mnoho, volební období krátké.
Jak vnímáte poměrně vyostřenou názorovou situaci v naší společnosti?
Mrzí mne to. V Praze 4 máme silně aktivistické skupiny, pragmatické skupiny a ultrapravicové skupiny, a i na celonárodní úrovni jsou příkopy vykopané poměrně hluboce. Chci v rámci Prahy 4 najít mezi všemi synergii a společný postup. Nejde vyhrávat 10:0. Dříve či později to někoho přestane bavit, stejně jako v manželství. Pokud jeden partner válcuje toho druhého, spokojenost ve vztahu nebude.
Budete tedy více komunikovat s opozicí?
S opozicí komunikujeme, i na neformálních bázích, přichází třeba s náměty. Ale někteří opoziční zastupitelé Prahy 4 si z těchto setkání dělají hlásnou troubu a jejich zájmem není dohoda. Exhibují a pak to dávají na sociální sítě, což není vůbec produktivní. Kdo chce být z opozice konstruktivní, prostor má, já určitě naslouchám a budu naslouchat. Základem každé diskuze je slušnost. Křiklounům a osobním útokům nevěnuji pozornost žádnou, bořit umí každý.
Nechme na závěr politiku u ledu. Čím se nový starosta Prahy 4 baví ve volném čase?
Hrával jsem závodně druhou basketbalovou ligu, teď se věnuji jen hobby sportu. Rád a často běhám, využívám venkovní cvičiště, jezdím na kole, občas si zahraji basketbal a s rodinou chodíme na pěší túry. Jako aktivní myslivec se snažím vést děti k respektu přírody. S oblibou poznávám nové země, s baťohem na zádech jsem například prošel střední Ameriku nebo jsme s manželkou při naší svatební cestě obšlápli kus Japonska. V Austrálii jsem si udělal licenci potápěčského průvodce a při studiu na vysoké škole jsem strávil dvakrát čtyři měsíce na Mallorce, a bral klienty k zajímavým útesům či do míst, kde se zdržovaly chobotnice či barakudy. Ale to už je minulost… (úsměv).