Když jste v roce 2024 převzal vedení Prahy 11, co vás v prvních týdnech nejvíc překvapilo a co jste naopak očekával?
Překvapil mě rozsah personálních problémů i atmosféra, která na úřadě panovala. Mým prvním úkolem proto bylo přesvědčit zaměstnance, že vedení ví, co dělá, a že jejich práce má smysl. Naopak mě nepřekvapila časová náročnost práce starosty. Ta by možná někoho zaskočila, ale já jsem díky předchozí zkušenosti radního a později místostarosty věděl, že moje pracovní vytížení bude kolem sedmdesáti hodin týdně.
Jižní Město je často popisováno jako „město ve městě“. Co je podle vás jeho největší nevyužitý potenciál?
Pokud pod pojmem „město ve městě“ myslíte to, že Jižní Město dokáže svým obyvatelům nabídnout vše, co k životu potřebují — tedy nejen bydlení a pracovní příležitosti, ale také kulturní vyžití, širokou nabídku služeb, prostor pro odpočinek, rekreaci i sport — pak s tímto označením souhlasím. A právě v tom, že říkám „má možnost“, je i odpověď na druhou část otázky.
Myslím si, že tuto možnost být svébytnou a do značné míry soběstačně fungující městskou částí, která svým obyvatelům nabízí vše potřebné, zatím plně nevyužíváme.
Které rozhodnutí, které vás letos čeká, považujete za nejcitlivější vůči obyvatelům Prahy 11?
Rozhodnutí, zda na území městské části zavést modré zóny. Rád bych vyřešil problém s parkováním tak, aby obyvatelé naší městské části po příjezdu domů večer netrávili dlouhé minuty hledáním místa, kde mohou zaparkovat.
Co je pro vás osobně nejtěžší na práci starosty a jak s tím pracujete, aby vás to nepohltilo?
Každého asi ubíjí něco jiného. Mně nejvíc vadí obrovské množství byrokracie, které je s funkcí starosty spojené. Abych se pod tím nezhroutil, dohodl jsem se se svou paní, že neděle je náš den a práce je zakázána.
Co by podle vás mělo hlavní město dělat jinak, aby velké sídlištní čtvrti nezůstávaly na okraji pozornosti?
Myslím si, že jednou z chyb, kterých se hlavní město dopouští — respektive kterých se dopouští IPR Praha jako příspěvková organizace vyjadřující se k rozvoji města — je nedostatečné vnímání specifik sídlištní zástavby. Prosazují se principy, které mohou dávat smysl v centru nebo třeba v Praze 6, ale na Jižním Městě nefungují.
Jako příklad uvádím snahu udělat z ulice Opatovská městský bulvár. Už před šesti lety mě stálo hodně úsilí přesvědčit kolegy z magistrátu, že je to nesmysl. Dnes se tato snaha vrací — jen s tím rozdílem, že bulvárem má být nově ulice Ryšavého. A to mi připadá jako stejně velký nesmysl jako v případě Opatovské.
,,V lidech je zakořeněná představa, že v pozadí rozhodování na pražském magistrátu stojí nějaká šedá eminence. Tak to opravdu není.“
Které místo na Jižním Městě máte nejraději?
Milíčovský lesopark a rybníky v něm. Jako kluk jsem v této části Jižního Města trávil s kamarády většinu volného času.
Jste také pražským zastupitelem. Co je podle vás největší omyl, který si lidé o fungování magistrátu myslí?
Podle otázek, které občas dostávám, je v lidech zakořeněná představa, že v pozadí rozhodování stojí nějaká šedá eminence. Tak to opravdu není. Rozumím ale tomu, proč tato představa vzniká — vertikální způsob rozhodování vidíme všude kolem sebe. Horizontální způsob řízení, založený na hledání konsensu, je méně srozumitelný a svádí k dojmu, že někdo v pozadí tahá za nitky. Ale tak to opravdu není.
Kdy jste naposledy změnil názor na nějaké pražské téma?
Byl jsem dlouho skeptický k prosazování elektromobility, zejména kvůli problémům s budováním potřebné infrastruktury. V tomto ohledu ale pomalu měním názor.
Které dopravní rozhodnutí podle vás nejvíc ovlivní život Pražanů v příštích deseti letech?
Nemyslím si, že nás čekají zásadní koncepční rozhodnutí, ta už byla učiněna. Teď jde o to, aby se jejich obsah skutečně naplnil. To znamená dobudovat vnitřní i vnější pražský okruh, investovat do rozšiřování a zkvalitňování MHD, například do tramvajových tangent a dalších linek metra. Důležité je také přesvědčit mimopražské návštěvníky, že je výhodnější jet do Prahy hromadnou dopravou než autem.
Toho dosáhneme posílením příměstské kolejové dopravy, realizací projektu ŽUP, napojením Prahy na vysokorychlostní tratě a budováním dostatečných P+R parkovišť. A v neposlední řadě je nutné zavést jednotný systém zón placeného stání. Na všech těchto věcech se pracuje, ale je potřeba je dotáhnout do konce.
Když potřebujete vypnout, co je váš „bezpečný prostor“?
Spánek. Přiznám se, že mám velkou potřebu spánku — pokud nespím alespoň sedm hodin denně, špatně funguji. A když si mám opravdu odpočinout, dokážu spát i deset hodin
Co vás rodičovství naučilo o trpělivosti a prioritách?
Musím říct, že mám skvělé dcery, takže jsem během jejich dospívání nebyl vystaven nijak náročným úkolům. Nicméně jsem pochopil — možná i proto, že jsou v lecčems po mně — že i ve výchově platí princip třetího Newtonova zákona: tlak vyvolává protitlak. Proto je lepší přesvědčovat a neřešit malichernosti.
Co jste naposledy viděl v kině nebo četl, co s vámi zůstalo déle než pár dní?
Jsem velký fanoušek filmů. Do covidu jsem chodil do kina nejméně jednou měsíčně, ale v poslední době mám pocit, že nic opravdu zajímavého nedávají. A když už do kina jdu, jsou to většinou příjemné dvě hodiny, které člověku vyčistí hlavu, ale druhý den už si ani nevybaví, na čem byl. Asi bych zmínil Brutalistu. Ne že by to bylo stoprocentní, ale za poslední rok je to asi to nejzajímavější, co jsem viděl.
Kdybyste měl říct jednu věc, kterou o vás lidé možná netuší, ale vypovídá o vás víc než životopis, co by to bylo?
To opravdu nevím. Samozřejmě existují věci, které lidé asi netuší, ale nemyslím si, že by o mně vypovídaly víc než to, co mám uvedené v životopise.
