Je to jen pár týdnů, co vás přítel na exotickém Bali požádal o ruku. Přiznejte se, tušila jste vůbec, že se k tomu schyluje, nebo to byl blesk z čistého nebe?
S přítelem jsme spolu už dlouhá léta a o společné budoucnosti, svatbě i rodině jsme se samozřejmě mnohokrát bavili, takže jsem věděla, že jednou ten okamžik přijde, ale nečekala jsem, že právě tehdy a právě tam. Bali je pro mě kouzelné místo se zvláštním klidem a energií, a možná i proto měl celý ten moment pro mě ještě větší sílu. Nebyla to jen žádost o ruku, ale takové uvědomění si celé naší společné cesty, všeho krásného, ale i všech zkoušek, které nás potkaly, a ještě více spojily. Dnes si uvědomuji, jak výjimečné je mít vedle sebe člověka, který vás podrží i v těch nejtěžších chvílích.
Jaké emoce s vámi v ten moment cloumaly? Přece jen, každá žena si tento okamžik maluje v barvách…
Nebyla jsem vůbec připravená, neměla jsem žádné krásné šaty a nebyla jsem ani upravená. Na Bali je velké vlhko, vraceli jsme se právě na skútru, takže jsem měla od helmy úplně zacuchané a slepené vlasy, na koleni ortézu a v rukou nákupní tašky. Právě tehdy jsem si ale uvědomila, že opravdová láska není o dokonalých fotkách nebo make-upu, ale o tom, že vás ten druhý miluje přesně takovou, jaká v danou chvíli jste. Byl to moment, kdy se doslova zastavil čas.
Napadlo vás v tu chvíli poděkovat i osudu? Před čtyřmi lety jste totiž přežila děsivou nehodu, při které jste málem přišla o nohu…
Ano, děkovala jsem mnohokrát. Člověk po takové zkušenosti už nikdy nevnímá život stejně. Když jsem po nehodě ležela v nemocnici a nevěděla, jestli budu zase normálně chodit, pracovat, věnovat se modelingu nebo žít jako dřív, byly to velmi těžké chvíle pro mou psychiku. Tato zkušenost mě ale naučila neodkládat život na později, vážit si zdraví, každého rána a hlavně lidí, kteří při mně stáli.
Pojďme k veselejším věcem. Už máte rozmyšleno, kdy a kde do toho „praštíte“? Bude to svatba jako pro princeznu, nebo spíš utajený obřad?
Svatbu plánujeme až za rok, takže jsme na úplném začátku příprav. Momentálně vybíráme místo. Určitou představu už máme, ale detaily si zatím necháváme pro sebe. Bude to spíše větší oslava, protože chceme mít kolem sebe rodinu a přátele, kteří byli součástí naší cesty. Co se týče šatů, ty mám vybrané už opravdu dlouho. Měla jsem vždy jasnou představu, takže si je nechám ušít na míru. Přesto si myslím, že svatba není jen o výzdobě, ale o emocích a slibu, který si dva lidé dávají. Přeji si, aby náš den měl především duši.
Jste rodilá Pražanka, konkrétně z Osmičky. Jak vzpomínáte na své dětství v Karlíně a na školní léta?
Celý život mám spojený s Prahou 8, kterou vnímám jako svůj skutečný domov. První školní vědomosti jsem získávala na Základní škole Petra Strozziho, kterou lidé znají jako Molákovu. Dodnes si vybavuji školní výlety i první kamarádství. Praha 8 pro mě není jen místo, kde bydlím, ale místo, kde začal můj příběh, kde jsem jako malá snila, tančila a zpívala. I když mě život zavedl do světa, domů se vracím vždy sem.
Byla jste vzorná školačka, nebo spíš postrach učitelů?
Řekla bych, že to byl takový krásný mix obojího. Byla jsem velmi živé a zvídavé dítě, milovala jsem tanec, zpěv a hraní rolí. Rodiče se se mnou rozhodně nenudili, protože jsem měla spoustu energie, ale zároveň jsem byla i cílevědomá. Když mě něco bavilo, dokázala jsem tomu věnovat maximum a nevzdávala se. Hodně z té malé holčičky ve mně zůstalo dodnes.
V Karlíně bydlíte dodnes. Co vás na této čtvrti tak fascinuje?
Karlín mám moc ráda, mám tu rodinu i přátele a znám tu každý kout. Na Praze celkově miluji propojení historie, architektury a moderního života. Je tu neustále co objevovat, skvělé podniky i příroda na dosah. Samozřejmě to má i nevýhody jako hustou dopravu nebo ruch, ale nedokážu si představit, že bych bydlela jinde.
Jako dítě jste působila v populární dívčí skupině Miss Dalmateens. Nechybí vám někdy mikrofon v ruce?
Byla to jedna z nejdůležitějších kapitol mého života. Ve skupině jsem zažila koncerty, natáčení i cestování a naučila se disciplíně, zodpovědnosti a práci s trémou. Bez této zkušenosti bych dnes možná nebyla tam, kde jsem, protože mnoho věcí z té doby využívám i v modelingu nebo při tvorbě obsahu na sítě. Občas mi ta energie pódia a kontakt s publikem chybí, ale věřím, že každá etapa má svůj význam.
Takže se k hudbě už nevrátíte? Co třeba nějaký singl?
Vlastně to úplně nevylučuji. Hudba bude navždy součástí mého života. A čím jsem starší, tím více mě to táhne k herectví. Fascinuje mě možnost ztvárnit různé charaktery a předávat emoce. Tam se totiž propojuje vše, co mě bavilo – hudba, tanec i vystupování. Nechávám život plynout a jsem otevřená výzvám
Jak se z tanečnice a zpěvačky stala úspěšná fotomodelka? Byl to váš sen?
Zajímavé je, že to vlastně můj dětský sen nebyl. Když končila etapa s tancem a zpěvem, oslovila mě agentura, jestli nechci zkusit soutěž. Řekla jsem si, proč ne, a nakonec jsem ji vyhrála. To byl začátek nové kapitoly. Ukázalo se, že i skrze objektiv dokážu vyprávět příběhy. Moje cesta vznikla vlastně náhodou, stačilo mít odvahu říct „ano“ příležitosti.
Sbírala jste tituly jako Czech Beauty Star, SUPERMISS Media nebo Czech&Slovak Photogirl. Kterého si ceníte nejvíc?
Každý z nich má svůj příběh a přišel v jiném období, takže je těžké vybrat jeden. Za každým vítězstvím byla spousta práce a nervozity. Nejvíc si ale vážím toho, co mi ty zkušenosti daly – naučily mě pracovat pod tlakem, přijímat kritiku a věřit si. Jsou to pro mě milníky, které ze mě udělaly ženu, kterou jsem dnes.
Pravidelně se objevujete na Czech Fashion Weeku. Jak se svět modelingu změnil od vašich začátků?
Změnil se zásadně. Dříve byl svázaný přísnými pravidly o mírách, dnes je důraz na osobnost a energii. Já jsem toho důkazem – nikdy jsem nesplňovala představu vysoké modelky. Dokonce jsem historicky nejmenší modelkou, která po mole Czech Fashion Weeku prošla. Beru to jako důkaz, že se člověk nemá nechat omezovat škatulkami. Dnes hrají velkou roli i sociální sítě a autenticita. Naše odlišnosti mohou být největší předností.
Změnil se i váš osobní pohled na to, co je krásné?
Rozhodně ano, s věkem a zkušenostmi se můj pohled posunul. Dříve jsem krásu vnímala skrze vzhled, dnes vím, že ta nejtrvalejší vychází zevnitř. Na lidech mě nejvíce přitahuje lidskost, pokora, laskavost a odvaha být sám sebou. Můžete mít dokonalou tvář, ale bez empatie chybí jiskra.
Na Instagramu vás sledují statisíce lidí. Co je podle vás největší mýtus o životě influencerek?
Že je to jen o hezkých fotkách a cestování bez starostí. Lidé nevidí hodiny práce za každým videem – od nápadu, přes střih až po komunikaci se značkami. Je to práce, která nekončí v pět odpoledne. S velkým publikem přichází i zodpovědnost. Snažím se zůstat autentická a ukazovat, že za profilem stojí obyčejná žena s radostmi i starostmi.
Nebojíte se, že vaši kreativitu brzy nahradí umělá inteligence?
Vnímám ji jako skvělého pomocníka, technologie nám mohou usnadnit práci. Ale nemyslím si, že AI nahradí lidské emoce a osobní příběhy. Lidé sledují osobnosti právě proto, aby se s nimi ztotožnili. AI nikdy neprožije těžké zkoušky, nepozná opravdovou lásku ani strach.
Kromě modelingu máte i vlastní značku parfému. Jak moc jste do jeho vzniku zasahovala?
Byla jsem součástí celého procesu od začátku – od výběru vůně přes design flakonu až po název. Chtěla jsem vytvořit něco, co má duši. Můj parfém SIN není jen vůně, je to symbol ženské síly a odvahy přijmout i své „hříšné“ stránky. Název SIN (hřích) nevnímám negativně, je to odvaha být sama sebou.
Jste na vrcholu – slavná, úspěšná, zasnoubená. Máte ještě vůbec nějaké nesplněné sny?
Mám jich spoustu, člověk by nikdy neměl přestat snít. Dříve jsem úspěch měřila kariérou, ale život mě naučil, že to nejdůležitější se nedá změřit čísly. Nejvíce si přeji být zdravá a šťastná s lidmi, které miluji. Mým velkým snem je založit rodinu a jednou být maminkou, protože rodina je největší dar. Pracovně chci dál rozvíjet značku SIN a inspirovat ženy, aby se po pádech znovu postavily.
