Jako rodilý Pražák, který v hlavním městě žije už přes 40 let – jste s naší metropolí po vizuální i praktické stránce spokojen?
Žiju tady celý život a s klidným srdcem můžu říct, že Praha nikdy nebyla tak opravená a krásná jako je teď. Ale rád bych tu viděl více moderních budov, které budou přitahovat pozornost. Ne jenom samé, více méně nezajímavé, administrativní budovy. Co se týče praktičnosti, není to špatné, ale i tady máme co dohánět. Jednou budeme muset například vyřešit problém magistrály. Skutečně vyřešit!
Co vám v Praze stále ještě chybí? A jste například příznivec, z mého pohledu místy až fanatického, propagování cyklistiky v pražských ulicích?
To už jsem vlastně říkal. Chybí mi nové budovy, za kterými budou jezdit lidé z celého světa. Pak bych také rád viděl moderní aplikace v praxi. V estonském Tallinu jsem například pozoroval, jak testují v provozu autonomní autobusy. Cyklistika je fajn, ale s rozumem. Upřímně říkám, že já bych na některé cyklotrasy vedoucí hustým provozem nevyrazil.
Jedno auto vám v minulosti ukradli, další několikrát vykradli. Už máte od té doby klid, nebo jste stále oblíbeným terčem zlodějů?
Nechci to zakřiknout, ale zatím je klid.
Jak vzpomínáte na svoje dětství a jakou největší klukovinu jste kdy provedl?
Vyrůstal jsem v Libni na dohled od nemocnice Na Bulovce. Kdo to tam zná, tak ví, že všude kolem jsou skály. Jedna je černá, druhá bílá. Tam jsme s kluky pořád lezli nahoru dolu. Občas někdo spadnul. Také jsme v rámci testu odvahy museli projít tamní železniční tunel. Dodnes se divím, že jsme to všichni ve zdraví přežili.
Měl jste prý přísnou babičku, která vás trestala kopřivovým výpraskem na holý zadek. Měla ve svém výchovném repertoáru ještě podobné „lahůdky“?
Babička byla moc hodná. Spíš než babička to byl vlastně parťák, který se o mě pečlivě staral. Kopřivu vzala do ruky jenom ve chvílích, kdy jsem zlobil až moc. To se stalo jednou, možná dvakrát během mého dětství o prázdninách na chalupě, tam jsme se s kluky dokázali odvázat. Ale já byl jinak docela hodné dítě. Alespoň myslím (úsměv). Babička už je dlouho po smrti, přesto neuběhne den, abych si na ní nevzpomněl.
Mimochodem – vy jako otec tří dcer, použil jste někdy nějakou babiččinu metodu?
Ne. Zaprvé holky vlastně vůbec nezlobí a zadruhé z dnešního pohledu jsou takové metody zastaralé. I když asi každý rodič mi dá za pravdu, že občas by se kopřiva hodila (úsměv).
Už jste se vzdal myšlenky na mužského potomka, nebo by se manželka nechala přemluvit ke čtvrtému pokusu?
Je s podivem, jak často musím odpovídat na tuto otázku. My jsme nedělali žádné pokusy. Najednou koukáme, že čekáme Vanessu, pak jsme si naplánovali Sophii a pak jsme s překvapením zjistili, že je na cestě Leontýna. Tak aby bylo jasno, já žádného kluka nechci. Kdyby se stalo, že bychom čekali dalšího dědice, doufám, že by to byla zase holka. Vždyť já mám všechno růžové nebo červené. Představa, že bych všechno pořizoval znovu v modrém, mě děsí.
Váš otec pochází z Ghany, ale po ukončení studia v České republice se vrátil do své vlasti. Byl jste se už za ním podívat?
Nebyl a otec v únoru zemřel. Snad někdy v budoucnu se tam podíváme. Jen to tam omrknout.
V TV NOVA jste se objevil, když vám nebylo ještě ani dvacet let, a s touto stanicí jste spojil svůj profesní život. Nic však netrvá věčně, takže se nabízí otázka – kam se jednou bude váš profesní život ubírat dál?
Uvidíme.
V jednom rozhovoru jste se zmínil, že byste chtěl mít vlastní talk show. Lišila by se něčím od ostatních, které máme možnost nyní sledovat? Nebo máte v hlavě jiný projekt?
To už musí být dávno a asi jsem to zmínil v reakci na nějaký neodbytný dotaz. Jinak já jsem spokojený tak, jak to je teď. Moderuji Televizní noviny, magazín Víkend a pak různé politické debaty nebo volební studia. Co bude dál, netuším. Jedna kamarádka mi řekla zajímavé rčení: „Když člověk plánuje, pánbůh se směje.“
Jako tvář nováckých televizních novin jste zvyklý na popularitu. Ta však někdy dokáže být otravná. Střežíte si proto více soukromí než třeba před deseti lety?
Soukromí si střežím, co to jde, ale nejsem paranoidní. Vlastně jsme se doma dohodli, jak by to mělo fungovat a držíme se toho. Ale když někam jdeme, tak mě lidé logicky oslovují, chtějí fotku nebo jen tak prohodit pár slov. To je velmi milé a občas jsou z toho pro mě velmi zajímavá setkání. Dozvídám se spoustu věcí, které by mě jinak minuly. Vlastně jedinou výhodou toho, že je člověk známý z obrazovky, je právě to, že jsou k vám lidé otevřenější, protože pro ně nejste cizí člověk. To je velká vzácnost.
Jako ostřílený televizní matador můžete srovnávat – začátky TV NOVA a současnost. Velký skok je určitě v technologiích, ale jaké změny (a zda vůbec) nastaly během dvaceti let u moderátorů?
Všechno je jinak. Doba se zrychlila, co dříve trvalo hodiny, dnes trvá minuty, a i to je hodně. Na všechno je málo času. Všechno musí být velmi rychlé. A pak je tu také mnohem větší konkurence ve všem.
Jaké pocity máte z toho, co se kolem nás, ale i v Evropě a ve světě, děje? Kam myslíte, že lidstvo spěje?
Lidstvo spěje tam, kam spělo před sto nebo tisíci lety. Přes všechny potíže moderní doby žijeme v nejbezpečnějším, nejvlídnějším a nejzdravějším prostředí za dobu od počátku lidstva. Jen nesmíme vidět věci tak negativně. Svět kolem nás funguje, na to je potřeba myslet. Možná by mohl fungovat lépe, ale stejně tak by to mohlo být mnohem, mnohem horší!
Půjdete k volbám do Evropského parlamentu, nebo si raději uděláte hezký víkend bez myšlenek na politiku?
Pro mě je to týden politických debat a volebních studií, ale volit určitě půjdu. Je to výsada, o kterou se nenechám připravit, i když pak budu u piva s kamarády nadávat na to, co všechno je špatně. Ale znovu opakuji, žijeme v úžasné době, tak si to nepokazme.
Stále přetrvává vaše vášeň pro létání ve větroních?
Ano. Létání a letectví obecně je můj druhý svět. Svět sám pro sebe, ale nádherný a svým způsobem pořád romantický. Ale musím se přiznat, že poslední dobou lítám čím dál víc kolem dětí a rodiny.
Když by vám znovu bylo 19 let, ale měl byste životní zkušenosti 45letého muže – zvolil byste opět televizní práci?
Na to se mě zeptejte, až mi bude 65 let. Zatím nebilancuji.
Rey Koranteng
– narozen 2. srpna 1974 v Praze
– od roku 1994 pracuje v TV Nova. Nejprve jako moderátor počasí a od roku 1999 je tváří hlavního zpravodajského pořadu této stanice Televizní noviny
– vystudoval obor Politologie a mezinárodní vztahy na vysoké škole CEVRO Institut
– ženatý, tři dcery
