Jak jste se dostala k práci v televizi?
Studovala jsem vysokou školu v Opavě, a protože studenti potřebují také nějaké kapesné, přivydělávala jsme si úklidem v nemocnici. Jednou jsem viděla inzerát, že Televize Polar v Ostravě vypisuje konkurz na redaktory a moderátory. Přihlásila jsme se a konkurz jsem vyhrála. Mou první kauzou hned po nástupu se stal případ vybuchlého granátu v ostravské městské nemocnici. Měla jsem k případu ty nejlepší informace, protože se jednalo o mé bývalé kolegyně, granát vybuchl v šatně uklízeček. Pak jsem v televizi zakotvila natrvalo. Bydlím v Hošťálkovicích pod vysílačem, takže i to je příznačné pro mé povolání.
Dalo se skloubit studium s prací televizní reportérky?
Určitě, ale musela jsem přejít na individuální plán a musím potvrdit, že mi Slezská univerzita v Opavě vyšla maximálně vstříc. Musela jsem si ale například o rok odložit bakalářské zkoušky, protože v té době přišly povodně a já natáčela reportáže. Úspěšně jsme vše dokončila a dnes uvažuji, že budu pokračovat v magisterském studiu na Ostravské univerzitě.
Přála jste si jako dítě být televizní moderátorkou?
Pamatuji si, že když se nás učitelka na základní škole ptala, čím chceme být, odpověděla jsem, že Haničkou Zagorovou. Učitelka mě poučila, že to musí být něco seriózního, takže jsem si napsala jako povolání zdravotní sestru.
Jak pokračovala po studiu vaše televizní kariéra?
Natáčela jsem regionální zpravodajství s Františkem Dýmalem pro TV Nova, později jsem se dostala k živým vstupům ve Snídani s Novou a pomáhala jsem s dramaturgií. Následně mě angažovali jako zprávaře v ranním vysílání a nakonec mi Pavel Zuna nabídl stálé místo ve zpravodajství.
Znamenalo to nutnost přestěhovat se do Prahy?
Samozřejmě. V Praze jsem bydlela už při prvním konkurzu do Novy. Vystřídala jsem šest adres, ale každý týden jsem jezdila domů do Hošťálkovic.
Máte exoticky znějící jméno. Kdo je vaším manželem?
Je to Čech jako poleno, rodák z Hlučínska. Jen jsme si nechala nepřechýlené příjmení. Žila jsem tehdy ve Vídni, takže mi připadalo logické mít příjmení stejné jak manžel. Tak možná proto vyznívá jméno trochu exoticky.
Proč jste přešla do České televize?
Na Nově jsem skončila v roce 2003, protože jsem chtěl odejít za manželem, který pracoval ve Vídni jako IT specialista. Ve Vídni jsem si vyjednala studentskou stáž na našem velvyslanectví a práci v Českém centru, později jsem porodila syna, a protože mateřská trvá v Rakousku jen dva roky, vrátila jsem se zpátky do Polaru jako šéfredaktorka zpravodajství. Nechtěla jsem jít zpátky do Prahy, protože tady mám dvě babičky, které mi pomáhají s hlídáním. Po dvou letech jsem se přihlásila do konkurzu ostravského studia České televize na moderátora ranního vysílání a vyšlo to.
Stává se, že někdo z pozvaných hostů do Dobrého rána nedorazí?
Ano, stává se to. Například host může zapsat jako frontmen kapely Lucie David Koller. Ten přišel do studia o hodinu později.
Jak nahrazujete takový výpadek?
Člověk musí být dobře připravený na hosty a mít otázky v záloze. Každý host má určitý počet vstupů, takže jsme těm přítomným vstupy přidali a dělali s nimi delší rozhovory. Příprava se vyplatí – například u sochaře Kurta Gebauera jsem si zjistila, že je doslova ulítlý na polévky. Když jsem se jej na to zeptala, zíral, odkud jsem takovou informaci zjistila a o polévkách jsme se pak bavili dobrých pět minut.
Sama jste nikdy nezaspala? V kolik hodin vlastně vstáváte?
Vstávám o půl čtvrté a naštěstí jsme nikdy nezaspala. Mám jeden budík a na něj spoléhám. Raději jdu ale den předtím spát v osm hodin. Točíme pětkrát týdně, pak vše dospávám. Kromě toho natáčím česko-polský pořad, který je vysílán jednou týdně a někdy si natočím i nějakou reportáž.
Stává se, že vás pozvaní hosté vyvedou z míry nějakou odpovědí anebo že naopak trémou oněmí?
Psychiatr Jan Cimický mi sám od sebe začal říkat z legrace diagnózu přímo během přenosu ze studia. Z míry mě vyvedl mexický tanečník a lektor zumby. Myslel si, že budu s ním ve studiu předvádět mírně lascivní pohyby a já měla co dělat, abych se tomu vyhnula. Občas nějaký host dosedne do sedačky a řekne, že má strach. Uklidňuji jej, že to trvá jen chviličku. Měla jsem i hosty, kteří vůbec neodpovídali. Nedokázali ze sebe vydat ani slůvko, takže jsem dělala rozhovor za hosta a vyprávěla jsem si za jeho strohých odpovědí v podstatě sama se sebou.
A vaše největší přeřeknutí?
Podařilo se mi jednou říct, že v nemocnici otevřeli pavilón vololéčby, deštník jsem zaměnila za dnešník anebo lék metadon za megafon.
Býváte před vysíláním nervózní?
V televizním studiu trému nemívám, ale bývám někdy nervózní, když mám moderovat nějakou živou akci. Například při moderování plesu hovořím k pěti stovkám lidí, kteří si mě prohlížejí, někteří se zase naopak baví, jedí nebo popíjejí, takže to není zrovna jednoduché. Trému jsem mívala také při přímých vstupech do večerních zpráv. Vždy mi někdo ze štábu musel říct před vstupem vtip, protože smíchem si člověk prokrví mozek a odreaguje se.
Na vašich webových stránkách jsem viděl, že se věnujete i mediálnímu tréninku? Kdo tyto služby využívá?
Učím politiky nebo manažery, jak správně hovořit na kameru, jak reagovat na agresivního reportéra. Připravuji je, jaké otázky mají čekat. Ale třeba „kratky zobak“ se člověk musí odnaučit používat soustavným tréninkem. Mám to i já, sama proto chodím ještě občas na jazykovou průpravu.
Kam letos jedete na dovolenou?
Mám moc ráda moře, sluníčko a Jadranské pobřeží, takže asi pojedeme tam. Máme ale i alternativu, a to kola v Rakousku. Jízdu na kole si užívá hlavně můj sedmiletý syn.
Profil
Gabriela Lefenda
Moderátorka Gabriela Lefenda absolvovala bakalářské studium na Slezské univerzitě Opava, obor česká literatura. Pracovala jako redaktorka a moderátorka v TV Polar, na TV Nova moderovala noční zpravodajství a působila jako redaktorka ve Snídani s Novou. Po mateřské dovolené nastoupila do TV RTA Ostrava jako šéfredaktorka regionálního zpravodajství a od roku 2010 moderuje v České televizi Dobré ráno a pořad Hranice dokořán – Rozmówki polsko-czeskie. Je vdaná, má sedmiletého syna a k jejím koníčkům patří fitness a literatura.