V červenci se budete vdávat za režiséra Zdeňka Bučka, takže předpokládám, že svatba je vaším soukromým tématem číslo jedna. Prozradíte už nyní nějaké detaily, například zda budete mít bílé dlouhé šaty, co se bude podávat na svatební hostině a kdo vám půjde za svědka?
Svatbu máme v ovocném sadu v přírodě, a tím pádem jsme zvolili i dnes oblíbený „boho“ styl. Šaty mám, řekla bych, velmi jednoduché, splývavé, ale se zajímavými detaily. Popravdě – volila jsem spíš pohodlnost, abych si svatební den užila a mohla se najíst bez omezení (úsměv). Jako společné jídlo jsme si vybrali tradiční slepičí vývar, ale jinak budeme mít na svatbě celodenní raut, který se bude obměňovat, a večer grilování, aby si každý našel to, co mu chutná.
Za svědkyni jsem zvolila svoji velmi blízkou kamarádku ze střední školy. Jako já se před lety přestěhovala z Brna do Prahy a byla mi tady v prvních letech, která pro mne byla dost náročná, velkou oporou. Učila mě mít ráda Prahu. Je to pro mě zároveň člověk, kterého si velmi vážím a můžu se na ni vždy spolehnout.
Manželské ANO si řeknete na Pálavě. Je to záměr brát se ve vyhlášené vinařské oblasti?
Ano, byl to náš společný sen. Oba pocházíme z jižní Moravy a ten kraj milujeme. Na Pálavě jsme byli na prvním společném výletě a je to pro nás krajina, kterou máme v srdci. Milujeme víno, srdečné Moraváky a pohodičku ve vzduchu.
Preferujete raději bílé, nebo červené víno? A tuzemské, nebo zahraniční?
Navážu na předchozí otázku – za nás jednoznačně víno z jižní Moravy, jezdíme k několika vinařům, od kterých si pravidelně víno kupujeme. Já jsem spíš na sladší vína, takže z bílého miluju Pálavu, ale když je chuť, a to spíš až na podzim nebo v zimě, ráda si dám i sklenku červeného.
O ruku vás přítel požádal v pokleku pod polární září v Norsku. Měl připravenou i originální řeč? A kam se chystáte na svatební cestu?
Měl spíš sérii otázek, které vyústily v mé ANO. Ale bylo to krásné, romantické a vzhledem k tomu, že jsme na tom místě byli úplně sami, tak i moment, který si v detailech uchováme jen pro sebe.
Hned druhý den po svatbě vyrazíme na cestu po Toskánsku, to je moje druhá srdeční záležitost. Partner tam ještě nebyl, jedeme společně poznávat krásu italského vinařského kraje. Bereme s sebou i kola, takže to bude zčásti i aktivní dovolená. V zimě bychom pak chtěli vyrazit ještě na cestu po Asii, tu má zase procestovanou partner, a já tam ještě nebyla. Zvažujeme Thajsko nebo Filipíny.
Jste tváří CNN Prima NEWS, s Romanem Šebrlem uvádíte hlavní zprávy. Toužila jste po profesi moderátorky už na základní nebo střední škole?
Ano, byl to můj dětský sen. Vždy jsem byla ráda středem pozornosti, a tak jsem už ve svých asi deseti letech rodičům uprostřed obýváku řekla, že jednou taky budu hlásit zprávy jako ta paní v televizi, na kterou se zrovna dívali. A vzala jsem to opravdu vážně, později jsem vystudovala žurnalistiku a krůček po krůčku jsem se propracovala až k moderování v televizi, nakonec opravdu do večerních zpráv, které tehdy rodiče sledovali.
,,Nerada čtu různé případy vražd nebo tragických dopravních nehod“
Přiznala jste se, že máte před vysíláním zajímavou metodu rozmlouvání, tzv. korkovou. Jak přesně probíhá a jaké jazykolamy si povídáte?
Zase jsme u toho vína… Spočívá v tom, že si schovávám korky od vína, které pak používám k rozmlouvání. Než odcházím do televize, tak si s korkem v puse nahlas čtu texty a články, vyslovuju náročná slova. Je to metoda, kterou běžně používají i herci a je velmi efektivní. S korkem v ústech se vám totiž každé slovo vyslovuje velmi těžko, když si ho pak přečtete bez korku, je to naopak velmi snadné. V autě si nejčastěji opakuju jazykolamy rubl, dolar, libra nebo pudl prdl pudr (úsměv).
Za týden přečtete desítky zpráv, často nepříliš optimistických. Které vás dojmou nebo rozhořčí?
Jsem velká milovnice zvířat, takže jakékoli zprávy, které jsou spojeny například s týráním zvířat, to je pro mne něco naprosto nepochopitelného. A pak samozřejmě zprávy týkající se nejrůznějších katastrof, bohužel těch přírodních je v posledních letech víc a víc. Když si jen na chvíli představím tu zoufalost, kterou musí lidé zažívat například po zemětřesení nebo záplavách, kdy neví, kde jsou jejich blízcí a jestli přežili, je mi z toho hodně úzko.
Můžete si dovolit říci režisérovi, že některou ze zpráv z osobních důvodů nebudete číst a raději ji přenecháte kolegovi?
Přímo komunikujeme s editory, kteří tvoří scénář vysílání i skladbu zpráv, takže s nimi samozřejmě některé zprávy konzultuju. Ale spíš je to o domluvě s mým moderátorským partnerem Romanem, se kterým si rozdělujeme, co kdo bude číst. Nerada čtu například různé případy vražd nebo tragických dopravních nehod.
Pocházíte z Brna, právě tak jako váš budoucí manžel, ale zázemí jste si našla v Praze. Ve které její části a co se vám v ní nejvíce (ne)líbí?
Kde přesně žijeme, si nechám pro sebe (úsměv). Můžu jen prozradit, že se nám podařilo najít kus vesnice ne tak daleko od centra. Tramvají jsem za dvacet minut na Hlavním nádraží. Je to zatím nepříliš zastavěná část Prahy s původními rodinnými domy a bývalými statky, hned vedle našeho domu máme přírodu, les a nádherný park, kde lidé venčí nejen psy, ale i koně. Ráno snídám na zahrádce a poslouchám zpěv ptáků. Kolikrát si říkám, že je to až neuvěřitelné, jaký klid a ticho tu je, a přitom žijeme ve městě.
Není tajemstvím, že jste si koupili byt 2+kk s předzahrádkou, ale toužíte po baráčku za hranicemi metropole. Hypotéky jsou drahé, zkoušíte proto štěstí v loteriích?
Je pravda, že sem tam si nějaký los koupíme, ale já jsem vždy měla ve hře smůlu, takže největším úlovkem bylo možná tak 100 korun. Snu postavit nebo koupit si baráček za Prahou se ještě úplně nevzdáváme, ale zároveň stojíme nohama pevně na zemi a víme, že minimálně v rozmezí několika příštích let je to nereálné. Původně jsme si tento malý byt kupovali se záměrem, že ho za pět let prodáme a vezmeme si novou hypotéku právě na dům, ale se současnými cenami pozemků i nemovitostí bychom opravdu museli vyhrát v loterii.
Když máte zahrádku, baví vás zahradničení?
Letos jsem vysadila bylinkovou zahrádku do závěsných květináčů na terase. Po měsíci se mi podařilo ubezdušit šalvěj, to mě hodně mrzí, protože jsem z ní plánovala dělat odvar na hlasivky. Oregano, rozmarýn a tymián se ale stále drží naživu, takže uvidíme, jak úspěšné nakonec bude moje letošní zahradničení.
Moderujete i soukromé akce, pořádáte kurzy rétoriky, namlouváte reklamní spoty. Co doma, také máte poslední slovo?
To by vám asi lépe odpověděl Zdeněk. Ale ano, myslím si, že ve většině případů poslední slovo mám (smích). Spíš je to ale dáno tím, že Zdeněk je naprosto nekonfliktní a flegmatický typ člověka, takže než abychom se týden hádali o jedné věci, zvolí cestu rozumu a k mé spokojenosti mi vyjde vstříc. Ale taky se dokáže naštvat a takzvaně bouchnout do stolu, to zase ano!
