Jaké životní okolnosti způsobily, že jste se stala ředitelkou galerie Borise Noska?
Představte si okamžik, kdy se poprvé setkáte s něčím tak ohromujícím, že vás to úplně pohltí a nechá vás bez dechu. Tak přesně takový okamžik jsem zažila, když jsem poprvé spatřila umělecká díla akademického malíře Borise Noska. Byla jsem naprosto okouzlena náměty i obsahem jeho děl co do hloubky a šíře, ale i co do množství propracovaných alegorií v každém jednotlivém tématu. A právě kvůli tomu jsem se rozhodla, že se musím postarat o to, aby tyto unikáty mohli vidět i ostatní lidé. A tak jsem se pustila do založení a otevření Boris Nosek Gallery, abych mohla těmto fenomenálním dílům zajistit důstojné místo pro jejich předvedení světu. Byla to náročná, ale zároveň velmi obohacující cesta, plná nových výzev a překážek, které jsem však překonala.
A nyní mohu pozorovat, jak se naši hosté a přátelé galerie nechávají vtáhnout do malířova světa a způsobu, jakým Boris dokázal a stále dokazuje zachytit nejen prvoplánově krásu, ale především podstatu všech zpracovávaných námětů. Toto je pro mne neuvěřitelně uspokojivé a konvenuje to s mou prapůvodní ideou.
Bohužel, z webu se toho zájemce o vystavených dílech příliš nedozví, je příliš stručný. Co tedy konkrétně galerie nabízí či prezentuje?
Galerie, a nejen ta, jelikož další, mnohem větší depozit objektů, se nachází v našich kancelářských a společenských prostorách v 6. patře překrásného secesního Domu U Nováků, je plná unikátních a pravých kousků českého porcelánu, jež jsou vytvořeny jedinečnou technikou, kterou vymyslel náš autor. Tento porcelán je možné bez problémů vkládat do myčky i mikrovlnky a v případě poškození či opotřebení ho lze snadno obnovit přepálením glazury v peci.
Kromě toho nabízíme také strukturální obrazy zdobené polodrahokamy a pravým plátkovým zlatem, kdy je reliéf vytvářen opět technikou, vlastní pouze pro Borise. Nejsignifikantnějším pro pana Noska je však svět zvířat, zejména kočkovitých šelem a antilop z afrického safari, které prezentuje především prostřednictvím litografií či olejomaleb. Milovníci umění se u nás mohou stát ambasadory nových tematických cyklů a dokonce se mohou podílet například na tvorbě vlastního rodinného porcelánového servisu či uceleného souboru maleb. Zároveň nabízíme pomoc při vybavování kanceláří a obchodních prostor uměním tak, aby se v nich cítily inspirativně a na jejich klienty působily harmonicky, ale i luxusně a stylově.
Je v současné době „hlad“ po výtvarném umění či porcelánu?
Můj pohled jako galeristky je takový, že v dnešní době je skutečně výrazný nárůst zájmu o umění jako formy investice a uchování hodnoty. O kráse na celý život ani nemluvě. Za poslední rok jsme zaznamenali stoupající zájem o větší objekty, jako jsou strukturální obrazy, olejomalby větších formátů a porcelánové solitéry. Tyto kusy mají nejen vysokou estetickou hodnotu, ale také se stávají významnou investicí, která může být v budoucnu zisková.
Kromě toho pozorujeme rostoucí zájem o grafické listy s různými tématy. Tyto kousky jsou oblíbené především pro svou cenovou dostupnost, což umožňuje i mladším sběratelům vstoupit do světa umění. To má v dnešním světě stále své místo, a to mi dělá neskutečnou radost, jelikož se tak společnost stává vytříbenější. A řekněme si po pravdě, kultivovaného člověka jen tak nenapadne škodit, podvádět či dokonce ubližovat na zdraví nejen lidem, ale i zvířatům.
,,Jeden z obrazů bude slavnostně vysvěcen na Velehradě“
Chystáte v nejbližší době nějakou speciální výstavu či komentovanou prohlídku?
Pořádáme dvakrát do měsíce, vždy ve středu, menší výstavy. Tato komornější setkání přátel galerie nám velmi vyhovují, jelikož umožňují skvělou interakci s našimi hosty a zažíváme mnohdy nezapomenutelnou atmosféru.
Ráda bych však zmínila naši unikátní výstavu, kterou plánujeme již několik měsíců a jsme s Borisem velmi nadšeni, že se brzy uskuteční. Představíme na ní strukturální obraz „Láska a milosrdenství“, který bude slavnostně vysvěcen páterem Josefem Čunkem na Velehradě. Tuto událost považujeme za velmi ojedinělou v České republice a jsme hrdí, že můžeme být součástí tohoto výjimečného okamžiku. Boris Nosek jako autor i páter Čunek okomentují celý příběh, jež se skrývá za tímto obrazem a návštěvníci tak získají hlubší vhled do jeho významu. Tato výstava bude rozhodně poutavá pro všechny, kteří se zajímají o umění a spiritualitu.
Je vaše práce ředitelky galerie na plný úvazek, nebo kromě ní třeba sama malujete či vykonáváte jinou činnost?
Moje práce ředitelky galerie je v podstatě na plný úvazek a věnuji jí veškerý svůj čas, energii a entuziasmus, bez toho by to ani nešlo. Vše, k čemu se rozhodnu, dělám v největším nasazení i s nejlepším svědomím a vědomím.
Galerie není však mou jedinou činností. Spolu s manželem podnikáme v oblasti majetkových investic (zlato, podíly na reálných projektech apod.), zároveň jsme nadšeni z technologií, jako jsou kupříkladu kryptoměny, unikátní ekologické projekty na zpracování odpadu či solární elektrárny, což je pro nás velkou zálibou a navíc tak našim klientům přinášíme hojnost a chráníme je proti inflaci. Kromě toho ještě „pro legraci“ studuji a věnuji se aktivitám v oblasti podpory potřebných, například se nyní zabývám výchovou asistenčních psů a dobrovolnickou činností na podporu matek s dětmi. Všechny tyto aktivity mi dávají velký smysl a radost. Myslím si, že každý, kdo jen trochu může a cítí se na to, by toto měl minimálně vyzkoušet.
Vy i váš manžel jste se v Praze narodili a stále tu bydlíte. Jak se vám žije v naší metropoli?
Žijeme na levém břehu Vltavy, konkrétně na Smíchově, a musím říct, že celých čtyřicet let je to fenomenální, bez ohledu na jakékoliv možné vlivy, které se zde za tu doby odehrály. Smíchov se navíc za tu dobu neuvěřitelně zdvihl a stal se novým centrem Prahy. S manželem milujeme procházky se psem v Kinského zahradě a na Petříně, baví nás trávit čas u řeky, navštěvovat všechny nové kavárny, obchůdky či sportoviště, které tu v poslední době vznikly.
Já osobně jsem lokální patriot a nedokázala jsem se přestěhovat ani na druhý břeh řeky. Nicméně, nelíbí se mi množství lidí, řekněme v obtížné životní situaci v okolí Anděla, a také se cítím velmi nekomfortně v oblasti parkování, která je vlastně v celém hlavním městě velkým problémem. Proto využívám MHD nebo se ráda projdu pěšky. Člověk se stále o svém městě má co dozvídat a učit.
A kdybych si mohla dovolit přání, tak by mě potěšilo, kdyby se alespoň Pražané konečně naučili používat správný slovní obrat „jedu k Andělu“, nikoliv za uši beroucí „jedu na Anděl“, což by mohlo odpovídat například obratu „jedu na Kůň“… (smích). Stačí se dozvědět více o historii Domu U Zlatého Anděla, který měl ve štítu opravdu zlatého anděla.
