Za tři čtvrtě roku tomu bude už 35 let, co bouřlivé listopadové události otočily chod naší republiky. Vzpomenete si někdy na tu dobu, nebo už je to pro vás dávná historie?
Letí to šíleně. Jasně, že to je vlastně už celkem dávná historie, na kterou mám ale pořád živé vzpomínky. Bylo mi tehdy osmnáct, pracovala jsem jako elév pro tehdejší Mladou frontu a fungovala jsem jako rychlá spojka mezi redakcí a studentskými stávkovými výbory. Nic lepšího mě ani nemohlo potkat, pro mne to byla doba ideálů, nekonečného optimismu a velkých plánů.
Ptám se proto, že jsme se tehdy, i během studentské stávky, párkrát letmo potkali v prostorách tehdejší Fakulty žurnalistiky UK, nyní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já chtěl být sportovní novinář. A vy? Splnilo se vaše profesní přání?
Já jsem nechtěla být sportovní novinář, takže jo, splnilo (smích). Mě přitahoval mediální svět, takže jsem si své přání vlastně splnila beze zbytku. Jen jsem nepomýšlela na moderaci, tam mě tak nějak postrčil osud.
Čtenáři vás znají především jako televizní redaktorku a moderátorku. Postupně jste působila v České televizi, na Nově, a nakonec zakotvila na Primě, aktuálně v CNN Prima NEWS. Můžete porovnávat, jak moc velký skok udělala televizní technika od vašich začátků?
Jenom doplním, že ještě před ČT jsem byla hodně let na Primě, kam jsem se vlastně před pár lety zase ráda vrátila. Ale k otázce – mluvíme tu o rozpětí třiceti let, ten skok je obrovský. Technika dnes umožňuje, co jsme si v devadesátkách ani neuměli představit. Zrychlil se přenos informací, ale i jejich zpracování. To, na čem dřív celý den pracovalo několik lidí, dneska reportér s chytrým telefonem zvládne za pár hodin. Třeba armáda našich regionálních reportérů mi to předvádí dnes a denně – platí, že cokoli podstatného se kdekoli stane, jde to rovnou živě do celého světa, v případě CNN doslova.
Určitě se také změnily nároky na moderátory. S čím jste se musela v posledních letech vyrovnat či co vám dalo nejvíce zabrat?
Teď pracuji pro kontinuální zpravodajství, to je samo o sobě velká výzva. Drtivou většinu obsahu vysíláme živě, nároky na soustředění a pohotovost jsou maximální. Velkou roli hraje také improvizace, a to třeba byla disciplína, ke které jsem se pořádně dostala právě až na CNN Prima NEWS. A jasně, že zprvu jsem si v tom nebyla úplně jistá, ale teď už mi to přijde úplně přirozené.
Myslíte si, že je pro moderátorský svět hrozbou AI (umělá inteligence)? Že není daleko doba, kdy se na televizních obrazovkách objeví avataři a budou nám předčítat zprávy?
Určitě to přijde! A bude to i chvilku zábava. Ale myslím, že se to nakonec ustálí třeba na zprávách z burzy, z dopravy, možná z počasí, tam, kde jde o měřitelná data, čísla, mapy. Všechno další podle mne zůstane doménou lidí, emoce jsou něco, v čem nás AI nedožene, tedy doufám…
,,„Neumím nosit tmavě hnědou, tu v mém šatníku nenajdete““
Využíváte pro svoji práci či v soukromí umělou inteligenci, nebo ji zatím jen zpovzdálí pozorujete a čekáte, co se z ní nakonec vyklube?
Občas se na něco zeptám chatuGPT, ale spíš jenom ze zvědavosti. I v soukromí se držím ověřování zpráv z více zdrojů (úsměv). Ale vývoj v téhle oblasti mě samozřejmě hodně zajímá, a taky se ho popravdě trochu děsím.
Image moderátorky dělá kromě milého vzhledu a perfektní mluvy také oblečení. Chodíte do studia ve svých šatech, nebo se před vysíláním převlékáte dle pokynů kostymérky?
O oblečení moderátorů se u nás, stejně jako v jiných televizích, samozřejmě starají profesionálové. Někdy bych vám přála vidět některé z nás v civilu, jak přijedou třeba rovnou z chaty nebo z posilovny, to by se diváci asi divili (smích). Každý z nás má v práci svůj set oblečení i bot na míru, počet podle toho, s jakou frekvencí chodí na obraz. Já mám dokonce sety do studia i na natáčení v exteriérech, protože v rámci regionů vyrábíme také pořad Prima MĚSTO. A i na to mě naši kostyméři dokázali vybavit skvěle.
Upřímně – jaká barva vám podle vás sluší nejvíce, a které se raději vyhýbáte jako čert kříži?
Neumím nosit tmavě hnědou, takže třeba tu v mém šatníku nenajdete – ani v tom pracovním, ani soukromém. Ale která barva mi sluší, to popravdě nevím.
Máte problém s tím, že vás lidé na ulicích a v restauracích poznávají a chtějí se třeba s vámi vyfotit?
Nemám, lidi jsou při osobním setkání naštěstí milí a slušní. Jiná kategorie jsou sociální sítě, tam si občas někdo vyleje svou zlost a zhrzení, ale od toho se snažím držet dál.
O vás je sice známo, že si hlídáte soukromí, ale stejně se zeptám. Máte v občance uvedené příjmení Fialová, nebo máte příjmení svého manžela? A nebude se v dohledné době vdávat některá z vašich dvou dcer, Emma a Alma, kterým už je přes dvacet let?
Já jsem Fialová i vdaná podle občanky (úsměv). A moje holky? O svatbě zatím fakt ani jedna nemluví, ale třeba nás překvapí! Aktuálně obě studují, starší Alma ve španělském Bilbau, mladší Emma v italském Miláně. Plní si sny a máme z nich radost.
Ještě je pro vás největším relaxem cvičení?
Ano, cvičím ráda, ale doma zřídkakdy. Mě baví i ta společnost ostatních, navzájem se hecujete, prohodíte pár slov, to je fajn. Dlouho jsem chodila na pilates, ale letos jsem objevila cvičení barre a už bych neměnila.
Máme tu jaro. Jste typ ženy, která si oblékne seprané džíny, obleče vestu a jde se s nadšením rýpat do země? Nebo vás zahradničení zcela míjí a raději sedíte u kamen s knížkou?
My už čtvrtým rokem bydlíme v domě se zahradou, ale máme i ta kamna a knížky (úsměv). Ale zahrada většinu měsíců v roce samozřejmě vítězí, potřebuje péči. Miluju kytky všeho druhu, pěstuju něco málo zeleniny a baví mě to moc.
Co by vás v letošním roce nejvíce potěšilo?
To se teprve uvidí, co se urodí. Ale samozřejmě budu ráda, když našemu zpravodajství poroste dál sledovanost, když nám přibydou noví diváci a budou spokojeni.
