Jste, pane Peroutko, pražský rodák. Která pražská místa jste měl v dětství rád? A která máte dnes?
Tak samozřejmě čtvrť, kde jsem vyrůstal, tedy Vršovice. Pro mě budou navždy spojené s dětstvím. Dodnes mi okolí Kodaňské připadá magické. Myslím, že dokonce jednou vyhrála ulici roku, tak na tom asi něco bude. Vzpomínám na základku naproti našemu domu, Heroldovy a Havlíčkovy sady, všechny kroužky v okolí a taky naše prohánění se ulicemi na koloběžce, bruslích a na kolech.
Je něco, co se Vám na Praze nelíbí a co byste chtěl změnit?
Jsem upřímně rád za každý další dům, který vidím pod lešením. Za každou další rekonstrukci parků, chodníků i komunikací. Často nahlížím na město očima turisty a jsem k němu přísný, protože mi na něm záleží. Mám pěkný pocit, že stále vzkétá! Nevadí mi ani projekty, proti kterým Pražané automaticky sepisují petice. Třeba se opravdu těším na dokončení Masaryčky, nákladového nádraží Žižkov, Hagiboru, Smíchova, baví mě i nová část Karlína. Také jsem zvědavý na vznikající čtvrť v okolí nádraží Bubny, ale když čtu data dokončení realizací a vynásobím je minimálně dvěma, zůstávám raději v klidu u prohlížení vizualizací.
Zpíváte, hrajete v muzikálech i v divadelních hrách, moderujete. Přitom jste měl dříve velkou trému. Jakým způsobem jste ji překonal?
Vnitřním přesvědčením, zatnutím zubů a zkušenostmi. Ty se nedají přeskočit a i když svou práci už nějaký pátek dělám, stejně je stále nabírám. A to mě na ní koneckonců baví, mám v tomhle ohledu rád výzvy, adrenalin mi vlévá krev do žil.
Jste z umělecké rodiny. Věděl jste už v dětství, že chcete být ve stejném oboru, anebo jste k tomu dospěl později?
Věděl jsem to, ale byl jsem sám k sobě skeptický, a zkušenější okolí mě v tom taky drželo nohama při zemi.
Jste multižánrový umělec. Která věc je pro Vás nejpřirozenější? Plánujete, že se dáte i na další žánr?
No, možná jednou zkusím napsat knížku, to jsem ještě nezkusil. A taky bych si rád zkusil založení rodiny, to bude teprve multižánr! A pak všechny žánry budu na kroužcích prožívat znovu. Třeba nedávno jsem byl na kurzu kreslení, a je to vlastně činnost, která i nám, dospělákům, může udělat šíleně dobře.
,,Možná jednou zkusím napsat knížku, to jsem ještě nezkusil.“
V roce 2017 jste se zúčastnil televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Jak jste se učil zpívat jiným stylem? A jaké to bylo zpívat ženské hlasy (například Amy Winehouse)?
Snažil jsem se vždycky zachytit něco charakteristického pro jednotlivé hlasy. Amy i třeba Tina Turner měly projev hodně specifický, a tím mi zásadně pomohly. A samozřejmě základ bylo osvojit si texty, aby pak nešla půlka koncentrace na to, jak je to sakra dál. Já měl v každém výtahu pocit, že nevím, jak začíná první sloka, ale už se to nedalo zastavit a nakonec to naštěstí vždy nějak naskočilo.
Váš otec byl bubeník ve skupině Olympic. Jaké Vám dal důležité hudební a osobní rady, kterými se řídíte?
Možná vás teď překvapím, ale žádná mě nenapadá. Když umřel, s kapelou jsem v obýváku teprve začínal. Myslím, že to moc profi neznělo, ale taťka to taktně přiliš nekomentoval, a navíc věděl, že mně to moc pomáhá. Myslím, že by mi jinak poradil něco o tom, aby se z toho člověk hlavně nepo. Víte, co myslím.
Máte svoji hudební skupinu Perutě, ve které nejen zpíváte, ale také pro ni skládáte písně. Začínáte tvorbu nejprve s textem nebo hudbou? Jak si vybíráte témata?
Občas mě napadne nějaký námět, napíšu si kus sloky a refrénu, a když je v té hlavě ještě pár dní, je to dobré znamení. Většinou jsem vymýšlel obojí najednou. Tvorbu ale teď nechávám na ostatních členech kapely a na své múzy příliš netlačím. Vím ze zkušenosti, že až budou chtít, samy si zase přijdou.
Se skupinou Perutě budete mít přes léto řadu koncertů. Která místa koncertů máte nejraději?
Nejraději mám plná náměstí, zkrátka spoustu diváků, se kterými si můžeme vzájemně předat hodně energie. Ale samozřejmě i komornější prostor má svoje a vyplývá z něj osobnější zážitek. Těším se každopádně na všechna místa a diváky. Věřím, že si spolu naše perutění užijeme.
Na Vašem webu skupiny Perutě máte e-shop s merchandisingem? Co se v něm nejlépe prodává?
Asi klasiky, takže trička, náramky, mikiny, plakáty. Ale mám třeba na krku už osmým rokem známku, kterou mi původně vyrobila kamarádka, a fanoušci se na ni tak ptali, až jsme z ní udělali merch. Nebo máme interiérový parfém, který jsem sám vymyslel. Na koncerty vozíme i náš stan s obchůdkem a já mám radost, když si lidé odnáší něco na památku.
Ví se o Vás, že moc rád cestujete. Kde se Vám líbilo nejvíce?
To je ošemetná otázka, protože mně se líbí všude. Moc rád poznávám nové věci. Ale napadnul mě teď New York. Byl jsem v něm před Vánocemi a pořád jsem myslel na toho Kevina, co se tam ztratil.
Snažil jste se prosadit jako zpěvák v zahraničí? Plánujete to?
To absolutně v hlavě nemám. Vždycky říkám, že budu rád, když mě budou mít rádi lidi tady u nás, to přece taky není samozřejmé a jednoduché. Navíc mám rád češtinu, zpívání v jiných jazycích je zase jiný Milan. Představte si, natočil jsem jednu charitativní hymnu v 9 jazycích, ale nejradši mám stejně ten český text.
Co Vás v letošním roce čeká zajímavého?
Opět budu zkoušet pár nových představení, přičemž dvě už jsou potvrzená a další si chci pečlivě rozmyslet. S kapelou natočíme 3 nové videoklipy k poslednímu albu, které tím stále budeme představovat. Budu se snažit být aktivní i ve světě sociálních sítí, budu cestovat, užívat si život a rodinu. To zní jako hezké plány, ne? Snad těch strastí moc do cesty nepřijde.
V únoru jste prozradil, že jste šťastně zadaný. Je dotyčná ze stejného oboru a jak jste se poznali?
Někde psali, že jsem to prozradil v únoru, ale já jsem to seznámení nikdy netajil. Viděli jsme se na několika akcích, a pak jsme si jednou povídali a povídali, ani jeden jsme neměli žádné postranní úmysly. A to na tom bylo asi to nejhezčí. Poznali jsme se zkrátka jako lidi, co na sebe práskli všechno, a pak jim došlo, že by to mohlo fungovat i dohromady. Ale já z principu tyhle věci nerad propírám, aby mi pak moje výroky někdo neomlátil o hlavu. Vztahy jsou křehká věc, zvlášť ty pod drobnohledem, a já jsem pro tuto chvíli rád, že si je držím ve svém soukromí.
Jste velmi vytížený muž. Jak nejraději relaxujete a „dobíjíte baterky“?
Tím, že jsem doma. Jen si tak jsem, různě přemýšlím. Baví mě i sport, nebo rád uvařím, mrknu na nějaký klidně úplně hloupý pořad v televizi, hezky si s kýmkoliv popovídám, nebo mlčím, anebo si šíleně prozpěvuji a jsem rád, že to nikdo neslyší.
Máte nějaké sny, které byste si chtěl splnit?
Určitě, každý musíme mít své sny a touhy, a jít za nimi. To je krásná životní náplň!
