Vaše sestra Markéta v rozhovoru pro Naši Prahu zmínila, že vyrůstala jen pár kroků od Staroměstského náměstí, v legendární Pařížské ulici. Když se jí dnes procházíte, naskočí vám ihned vzpomínky na dětství?
Samozřejmě. Nám všichni říkali „holky z Pařížský”. Byli jsme taková ne úplně běžná rodina. Šest dětí a navíc samé dcery, při té vzpomínce se musím smát. Když se narodila naše nejmladší sestra Mařenka, dnes úspěšná houslistka, maminka s ní šla na procházku, vezla ji v kočárku a nás pět dalších za ní, každá se svým dětským kočárkem a panenkou. Bylo to vše tak krásné, jak z jiné dimenze.
Pamatujete si, jakou rozlohu měl váš byt? Jelikož vaše rodina byla hodně rozvětvená, musela by být v menším bytě doslova hlava na hlavě… Jak jste to zvládali? Měli jste třeba služby na mytí nádobí a vynášení smetí a harmonogram na obsazení koupelny?
Náš byt v Pařížské měl slavnou historii, bydlela v něm před námi skvělá herečka a operní pěvkyně Jiřina Šejbalová. A náš tatínek měl svatozář, šest dcer, maminka, babička i fenka… Byla to krásná doba, na kterou s láskou vzpomínám. Náš byt voněl uměleckou atmosférou, měli jsme několik klavírů, takže se celým domem nesla neustále hudba a všichni věděli, že Mátlovi jsou doma (smích). I když byl náš byt velký, velmi atypický a nabízel všeho dostatek, boj o koupelnu a zrcadla byl na každodenním pořádku. Služby jsme měly, jinak to nešlo, a řád byl nutný.
Hádala jste se v době dospívání se sestrami nejvíce o šminky, pevnou linku nebo o jídlo v ledničce?
K nám nebylo možné se vůbec dovolat, jelikož pevná linka byla neustále obsazena. Mít doma šest dcer, kdy se každá nejmíň hodinu vybavuje s kamarádkou či potencionálním ženichem… To je na seriál. Takže nad telefonem stál vzkaz: „Tento telefon je pouze na krátké vzkazy! Tatínek”.
I vám se nakonec narodila dcera. Prozraďte, má některá z vašich sester vůbec syna? A jak zvládáte výchovu pubertálního dítěte?
Dvě moje sestry mají syny. Já jsem šťastná za mojí dceru Emilku, je to už 14letá slečna, šikovná a bezvadná parťačka, která jde tak trochu v mých šlépějích, co se účinkování v divadle, baletu a Kühnůva dětského sboru týče. Její orientování se ve světě internetu je pro mne nedostižnou metou a jen s obdivem sleduji, jak mladí v dnešní době rychle nasávají informace a zvládají internetový svět. Takže já si nechám ráda poradit či si k ní zajdu občas i pro IT pomoc.
Studovala jste zdravotní školu, ale nakonec jste se stala zpěvačkou. Rozhodl to prý za vás otec. Hlava rodiny tedy měla u vás doma vždy poslední slovo?
Tatínek byl úžasný, chytrý, vynikající umělec a empatický člověk, se kterým jsem se od dětství o všem radila. Měli jsme spolu krásný vztah a právě on mi doporučil věnovat se hudbě, konkrétně zpěvu, i v budoucnu. Původně jsem měla vyhlédnutá studia medicíny v Americe, která byla mým snem, ale vím a věřím, že jeho rozhodnutí a doporučení pokračovat ve zpěvu profesionální cestou bylo správné.
Využila jste někdy získané zdravotní zkušenosti, třeba v covidové době?
Nejen v covidové době, využívám je denně, tedy pouze co se běžných zdravotních obtíží týče. Díky škole jsem se dostala do úplně jiného světa a toto povolání obnáší neuvěřitelnou zodpovědnost a důslednost. Jsem proto šťastná ve svém uměleckém oboru a jistě vím, že mu zůstanu věrná.
Fantom opery, Bídníci či Miss Saigon, to jsou muzikály, ve kterých jste zářila. A kromě nich samozřejmě vystupujete v operách. Co vás čeká v letošním roce, na jaká představení pozvete naše čtenáře a čtenářky?
Letošní uměleckou činnost jsem zahájila novoročním koncertem ve Švýcarsku s Ensemble Martinů. Další zahraniční projekty, na které se velmi těším, mě čekají na jaře v Japonsku, USA, Německu, Polsku a 18. května v Bratislavě velký operetní koncert. Čtenáře bych ráda pozvala do libereckého divadla na operetu Čardášová princezna, kde ztvárňuji hlavní roli Sylvy Varescu, dále do ústeckého divadla, na moji milovanou roli Rusalky ve stejnojmenné opeře A. Dvořáka, za kterou jsem byla nominována na Cenu Thálie. Tato opera bude mít další hudební ztvárnění v divadle Hybernia 24. března, kde se představím opět v roli Rusalky a v roli Vodníka vystoupí můj pěvecký kolega a kamarád Daniel Hůlka. Dále mě čeká spousta krásného zpívání jako například Beethovenova Óda na radost v Kroměříži, Bizetova Carmen, Noc na Karlštejně a další zajímavé projekty, o kterých si čtenáři mohou dozvědět na www.matlova.cz.
Je pro vás vystupování na jevišti pražského Národního divadla něčím zvláštním?
Je to národní pocta, výjimečná atmosféra… Na prknech této scény vystupuje a vystupovala řada velkých osobností a legend, nejen pěveckých. Já zde účinkovala poprvé jako dítě v mnoha činohrách, například ve slavné Jiráskově Lucerně vedle osobností, jakými byli Josef Kemr, Rudolf Hrušínský a další. Jako členka Kühnova dětského sboru pak v mnoha operách a nyní jako hostující sólistka. Je mi ctí a potěšením tu zpívat.
Co vám pomáhá na namožené hlasivky?
Ideálně aby k tomu vůbec nedošlo. Zpěv je nikdy nekončící trénink a já mám skvělý tým, se kterým pilně pracuji. Patří do něj klavírista, dirigent a kouč Zdeněk Klauda, klavírista Ahmad Hedar a zpěvák a pedagog Vladimír Chmelo. Důležitý je také dostatek spánku, který se mi ne úplně daří vždy dodržet…
Dočetl jsem se o vás, že jste před téměř 20 lety trpěla hodně na angíny a léčitel vám doporučil vyřadit mléko. Zafungovalo to?
Jako adolescent jsem měla pár let problémy s častými angínami, které se nelepšily. Navštívila jsem léčitele, který mi na pár měsíců změnil jídelníček, aby se můj organismus vyčistil, a od té doby neznám slovo angína. Uvědomila jsem si, jak důležité je se o tu naši tělesnou schránku starat, pokud nám má bez problémů sloužit.
Tehdy jste také vyřadila z jídelníčku i maso, vyjma mořských ryb. Držíte se toho stále?
Jedenáct let jsem byla vegetariánkou, tedy ne úplně striktní co se ryb týče. Kravské mléko jsem velmi omezila, ale maso se opět do mého jídelníčku vrátilo, ovšem ne z důvodu chutě, ale z důvodu rodinného přežití. Miluji vaření a mám radost z dobrých pokrmů, takže pokud v rodině preferují maso, musíte se ho naučit připravovat. Osobně masu neholduji, takže u mě se toho mnoho nezměnilo.
Jako operní zpěvačka musíte zvládat cizí jazyky. V jakých se naprosto pohodlně domluvíte?
Mne studium cizích jazyků obohacuje a velmi baví. Je to vlastně moje záliba, zlepšovat se a učit se. Nejvíce používám angličtinu a italštinu. Obstojně se domluvím španělsky a německy a na Francouzském institutu se věnuji studiu francouzštiny.
Stále žijete v Praze?
Z Pařížské ulice, jak jsme již zmínili, kde jsem vyrostla a žila dlouho ještě i po mých studiích, jsem zakotvila v Praze 2 na Vinohradech. Je to krásná čtvrt a jsem tu velmi spokojená. Vinohrady mají pro mne uměleckého ducha a žije zde spousta mých přátel.
Co vás baví ve volném čase, máte nějakého koníčka či zálibu?
Miluji sport. Sice čas na sportovní aktivity hledám obtížně, ale v zimě s dcerou Emilkou lyžujeme, v létě se věnujeme tenisu. Miluji aktivní odpočinek a cestování, kterého mám díky své práci dostatek.
Zajímáte se o politiku a dění ve světě, nebo nad tím jen mávnete ruku s tím, že jako jedinec stejně nic neovlivníte?
Zajímám se velmi a asi jako většině z nás mi rozhodně není lhostejné, co se kolem nás děje.
Čím by vás letošní rok nejvíce potěšil?
Celosvětovým mírem. A to neaspiruji na Miss (smích), ale pravdou je, že jsem pacifista a nesnesu bezpráví a války. Vedle toho mám samozřejmě svoje osobní přání, mezi která patří například moje vysněné role, destinace, kam bych se ráda podívala, a zvládnutí mojí francouzštiny.
