Narodila jste se v Praze. Opustila jste někdy před Kanadou na delší čas hlavní město?
Nikdy. Až do svých třiceti let, kdy jsem se odstěhovala do Kanady, jsem byla stoprocentní Pražačkou tělem i duší (úsměv).
Než jste přesídlila do kanadského Montrealu, kde všude jste v Praze bydlela a jak se vám na jednotlivých místech líbilo?
Strašnice, Vršovice, centrum… Milovala jsem to všude. Protože všude je to blízko do divadel a škol kam jsem chodila. Ať už na konzervatoř, filozofickou fakultu nebo státní jazykovku. Praha je úžasná.
Po čem pražském se vám vůbec nestýská?
Praha je, jaká je. Nebudu přece pomlouvat místo, které mi dalo všechno, co mám ráda. Všechny zážitky, všechny vzpomínky…
Pokud byste se jednou natrvalo vrátila zpět do Prahy, ve které její části byste nejraději bydlela?
Moc se mi líbí, jak v Praze 2 sází stromy. Úplně to tu čtvrť zkrášluje a líp se v ni dýchá… Já jsem teď, když se sem vracím na chvilku o prázdninách, šťastná v Praze 4.
Montreal versus Praha. Je to velký rozdíl?
Ani ne. Jen je v Montrealu více mrakodrapů a mluví se tam francouzsky. A jezdí více žen autobusaček (úsměv).
O čem si u pískoviště povídáte s kanadskými maminkami?
O dětech (úsměv). Jsem v parku s kluky pořád, takže tam mám za těch sedm let opravdu hodně známých. Teď na podzim jsou tyhle „parkmomenty“ s dětmi nejkrásnější.
Potvrdíte prvorodičkám tezi, že jedno dítě je nic a dvě jsou fofr?
To je sice pravda, ale když máte to první, tak zase ze všeho děláte větší vědu. Takže vás zaměstnává stoprocentně. Nejlepší je, když už jsou pak ti dva parťáci do nepohody.
Změnila jste po mateřské razantně šatník, nebo bychom v něm stále našli vaše oblíbené vytahané svetry?
Po třicítce už málokoho změníte. Ale něco trochu… Místo džín jsem s dětmi začala nosit takové ty taneční tepláky. Můžete v nich běhat, blbnout, házet s kluky listí… Zkrátka všechno (úsměv).
Jste alternativní máma? Dopřáváte synům třeba kozí mléko místo kravského?
Adama jsem dlouho kojila. Takže měl to správné celé dva roky (úsměv). Totálně to odnesly moje vlasy, ale stálo to za to. Pořád byl se mnou v klokance na břiše.
Prý vám do domu lezou mývalové. Už jste přišla na fintu, jak se jich co nejrychleji zbavit?
No, teď s kluky bydlíme jinde a já pevně doufám, že zas nějaká mývalí rodinka přijde. Už se k nám chodí stravovat tři kočky, milion veverek a skunk (úsměv).
V jednom rozhovoru (před 16 lety) jste prohlásila roztomilou věc – že pokud bude manželovo příjmení srandovní, necháte si ho také. Takže Plekanec vám přijde dostatečně legrační?
Připadalo mi kdysi fajn (úsměv).
Jste vlastně převážně žena v domácnosti. Stále přetrvává vaše vášeň vytírat podlahu několikrát týdně?
Mám takové etapy. Celkem mě baví vařit a hledat nové recepty. Nestěhovala jsem se v životě zas tolikrát, takže teď mám i takové to dekorativní období. Mám ráda útulnost, žádnou hotelovou strohost. Musím ještě vykoumat jak naučit Adama jíst zeleninu.
Natočila jste nové CD. O čem je?
O lásce. O tom, jak může být krásná, zlá, ničivá, povznášející, moudrá i zaslepená… Na Růži je 20 písniček. Dlouho jsem kvůli dětem a starání se nic nevydala, tak proto teď možná ta spousta melodií a příběhů. Už se draly na povrch a nešlo tu desku neudělat.
Kde se nová deska točila? V Praze, nebo v Kanadě?
Růži jsem jezdila zpívat do Prahy. Tam je mi při zpívání českých textů nejlíp. Míchala se ale v České republice, v New Yorku, Los Angeles i v Montrealu.
Liší se nějak deska hudbou, texty, tématem výrazně od vašich předchozích?
Růže je zase o pět let starší než deska předchozí. Změnil se mi hlas. Po dvou dětech se zpívá jinak, líp. Daleko líp (úsměv).
Vystoupíte do konce roku na nějakém koncertu i v Praze?
Ne. Jsem s kluky v Montrealu a na jeviště si teď musím nechat zajít chuť. Ale mě to vždycky se syny bavilo, takže to neberte jako stížnost. Jen nejde dělat všechno.
Média se teď nimrají ve vašem soukromí a není tajemstvím, že se s úspěšným hokejistou rozvádíte. Jak a čím si udržujete psychickou rovnováhu?
Je zvláštní, kolik lidí, do kterých bych to nikdy neřekla, se mi ozvalo a moc mi pomohlo. Vlastně jsem se ještě nikdy neocitla v takové situaci, kdy bych si musela uvědomit, jak silné je pouto v rodině a mezi dobrými přáteli. Až teď. A ještě nikdy mi tak moc nepomáhali mí fanoušci jako právě teď. A věřím, že to ani pro ně není lehké, protože těch absurdit a nepravd je na mě sypáno opravdu neomezené množství.
Jako absolventka Filozofické fakulty UK se specializací na pohádky – máte nějaké pohádkové vysvětlení pro aktuální dění ve vašem životě, ve světě i v Evropě?
Pohádkou se zabývala jen má diplomka. Mě nejvíc bavila antropologie a sociální psychologie. Ale stejně se pak vrátíte k pocitu, že všechno plyne, čas léčí i ty největší rány a že vidíme v lidech jen to, co vidět chceme a umíme.
Máte ještě nějaký nesplněný sen?
Ano. Naučit se v každé, i té nejhorší situaci, hledat rozuzlení, lekci a neopakovat ty samé chyby stále dokola (úsměv).
Lucie Vondráčková
narozena 8. března 1980 v Praze
zpěvačka, herečka, dabérka
jako 12letá moderovala pořadu pro děti a mládež Marmeláda a o rok později vydala první stejnojmenné album. Na svém kontě jich má nyní více než 10.
zahrála si v několika filmech (Nejasná zpráva o konci světa, Bathory, a Post coitum, Labyrint, Babovřesky, Last Holidays) i v divadlech (Národní divadlo, Rokoko)
vystudovala hudebně-dramatický obor pražské konzervatoře i kulturologii na Filozofické fakultě UK
je několikanásobnou vítězkou divácké ankety TýTý v kategorii zpěvačka.
v rozvodovém řízení, synové Matyáš a Adam