Pocházíte, pane Tomme, z nejzápadnějšího města naší republiky, z Aše. Kdy jste poprvé zavítal do Prahy a jaký na Vás udělala dojem?
Poprvé jsem navštívil Prahu ještě jako dítě s maminkou. Jeli jsme za její sestrou s dětmi a manželem, kteří tehdy bydleli v Praze-Radotíně. Nikdy na to nezapomenu, už jenom jízda vlakem pro mě byla zážitkem, a pamatuji si, že mě maminka upozorňovala při cestě na hrad Karlštejn, který je z vlaku při jízdě vidět. Společně s tetou a rodinou jsme pak navštívili Matějskou pout, byly to krásné časy, na které nikdy nezapomenu.
Co pro Vás znamená Praha dnes, po všech těch letech, v profesním i osobním životě?
Dnes je Praha mým druhým domovem, středem kultury. Pro mě matka zpěvu. A mimochodem na té Matějské, přesněji na Křižíkově fontáně, kde jsem byl jako malé dítě, už přibližně 15 let zpívám v rámci Koncertu pro handicapované.
Máte v Praze místo, ke kterému máte hlubší citový vztah?
Neřekl bych, že přímo hluboký citový vztah, ale místo který je pro mě vzpomínkové na dobu, kdy jsem se přestěhoval do Prahy. Je to rybník na Černém Mostě, kousek od metra Rajská zahrada.
Kde nejčastěji hledáte inspiraci, když potřebujete tvořit? Je to ruch velkoměsta, nebo spíš tichá zákoutí?
Je to můj domov na Černém Mostě v Praze, tichá zákoutí, které jsou poblíž (viz fotografie). Pak ale přijdu domů a potřebuji ihned mikrofon, abych zkoušel. Naštěstí jsou sousedé super, nestěžují si. A některé písně znají. Vzpomínám si, jak jednou v létě, asi ve dvě ráno, slyším přes otevřené okno, jak si někdo venku pobrukuje moji píseň, i když s trochu pozměněným textem, ale radost mi to samozřejmě udělalo. Ráno jsem si říkal, že jsem nevystrčil hlavu z okna a neopravil tomu dotyčnému nesprávný text (smích).
Máte svůj oblíbený podnik nebo kulturní místo, kam se vracíte?
Ano, je. Směrem k Národnímu divadlu je to podnik Café Louvre, kde se scházím, pokud jde o jednání, pracovní i osobní schůzky. Je to místo asi hodně oblíbené celkově i pro zpěváky obecně, protože jednou jsme se tam například náhodně potkali s Bárou Basikovou a rovnou se domluvili na společné akci.
V rozhovoru s Vámi nemohu nezmínit Evu Pilarovou, se kterou jste spolupracoval řadu let. Jak na ni vzpomínáte a čím Vás nejvíce obohatila?
Eva byla můj velký pěvecký idol už od mých 11 let, kdy jsme se oba poznali. Pamatuji se, jak mi mamka psala i omluvenky do školy, abych mohl za tehdy ještě paní Pilarovou přijet. Pak jsem Evě jednoho dne v šatně před jejím koncertem zazpíval a rok na to už zpíval jako její host na jejím koncertě. Když mi nabídla tykání a stali se z nás přátelé, bylo to pro mě něco jako ocenění. Byla to krásná doba, kdy jsme se často viděli či aspoň jednou za 14 dní si volali po telefonu. Eva byla velice upřímná a její humor byl velmi osobitý. Přesně jako humor mé maminky. Chybí mi. Děkuji Pánu bohu za to, že jsem ji mohl být tak nablízku. Jsem vděčný za to, že mi pomáhala s prvním CD, a vůbec jsem vděčný, že mě uvedla do profesionálního světa zpívání.
Vzpomínáte na nějaký výjimečný koncert nebo okamžik s touto jedinečnou zpěvačkou, který vás zasáhl osobně?
Víte, Eva mě překvapovala vždycky. Jak pěvecky, tak i osobně. Tak například Jsem tu a zpívám dál je skladba, kde Eva zpívá v rozsahu 3 a pul oktávy. Začíná c malé a končí fis 3, když jsem to slyšel, byl jsem ohromen. A osobní zkušenost? Tak například když mě kdysi při natáčení filmu Kameňák, kde jsem nazpíval titulní píseň, okradli. Eva sama od sebe ihned nabídla pomoc a poslala mi finance. Nebo když za mnou přijela do Vídně, aby zazpívala jako můj host na lodi Primadona, kde jsem zpíval tamním turistům. Nikdy také nezapomenu, a byla to pro mě velká čest, když mě požádala, jestli bych ji nezazpíval v kostele v rámci jejího 20tiletého svazku s jejím manželem.
Zpíváte s orchestrem dirigenta a skladatele Michala Macourka. V čem je pro Vás tento typ spolupráce výjimečný?
Když Vás doprovází takovéto těleso, je to hodně za Vámi slyšet, navíc je to pro mě velká čest spolupracovat s osobností pana Macourka, který je dirigentem muzikálů, jako například Fantom Opery nebo tento rok připravující se Ples Upírů.
Jaké typy písní osobně zpíváte nejraději? A píšete si někdy i vlastní texty, nebo se raději spojujete s osvědčenými autory?
Nejbližší jsou mi kantilény, tzv. vyšší populár, ale nejsem jen romantik, jsem také temperamentní člověk, a to se odráží v mých hodně rychlých písních. Tak například jsem si nechal otextovat od Jiřího P. Žáčka kankán Jacquese Offenbacha, zpívám i Evin Montiho čardáš, ale v italštině. Napsat si text sám, bych nemohl, nedovolil bych si to. Jediný text, který jsem ve svém životě napsal, byl ve 12 letech. No, ale uznejte sám: „Jezdí jako čára, je z ní celý pryč, koloběžka to je, k jeho lásce klíč…“ To je hrůza! (smích). Jinak z textařů píše pro mě nejčastěji Josef Fousek a Jiří Žáček. Z autorů hudby Pavel Ryška, Zdeněk Hrubý a Otto Solčány. Jsem za to moc rád.
Studoval jste na plzeňské konzervatoři. Co bylo pro Vás v té době největší výzvou a co naopak radostí?
Studoval jsem operní zpěv u profesorky sólistky opery Lilky Ročákové, která byla v šedesátých letech minulého století uznávanou pop music zpěvačkou. Její hit s názvem Bylo léto, horké léto hrají v rozhlase i dnes. Když jsem nastoupil na konzervatoř, dostal jsem hned v prvním ročníku nápad uspořádat koncert, kde by zazpívala operní pěvkyně Eva Urbanová a Eva Pilarová. Vyměnily by si tzv. žánrově role a doprovodila by obě umělkyně kapela konzervatoře. Mimochodem v kapele hrál bubeník, dnes známý zpěvák ze skupiny Děda Mládek Illegal band, a já si při té příležitosti zazpívám s kapelou jednu sólovou píseň. I když se koncert musel dvakrát přesouvat, protože v Národním divadle neměli záskok do Rusalky, přesto se ve vyprodané plzeňské Alfě koncert s názvem E+E uskutečnil. Myslím, že tohle byla pro mě velká výzva i velká radost. Konečně, pan ředitel konzervatoře to, jak se patří ocenil a pamatuji si, že i Eva Pilarová na tento koncert několikrát v rozhovorech ráda vzpomínala.
Měl jste během studií nějakého mentora nebo učitele, který Vás nasměroval zásadním způsobem?
Neměl. Směřovalo mě vždy mé srdce.
,,Nikdy nezapomenu na jedinečný koncert v Praze zpěváka George Michaela, byl to pro mě obrovský zážitek! Jak měl koncert vystavěný ke gradaci, o jeho profi zpěvu ani nemluvím. Byla to bomba!“
Sledujete současnou mladou hudební scénu? Je někdo, kdo Vás z mladší generace oslovuje?
Abych řekl pravdu, že bych dnešní hudební scénu vyhledával, to říct nemohu. Víte, já vždycky miloval velké hlasy nebo hodně charismatické. Dřív byl každý zpěvák jiný, každá zpěvačka osobitá. Dnes zpívají skoro všichni stejně. Možná bych ale jednu zpěvačku jmenoval. Tereza Mašková se mi v některých jejích vlastních písních líbí.
Pražské publikum Vás zná z různých koncertů i společenských akcí. Je v něčem specifické oproti publiku v jiných částech naší země? A změnilo se nějak za poslední dobu?
Necítím, že by bylo jiné. V Praze mám asi přece jen své fanoušky. Možná v těch menších městech či vesničkách například vzpomínám v Rudolticích nebo v Zahrádkách, cítím větší pohostinnost, vděčnost, ale myslím si, že to je individuální. Jsem šťastný, když zpívám a necítím nějakou změnu oproti minulosti, co se týče publika.
Které vystoupení v Praze vám nejvíce utkvělo v paměti a z jakého důvodu?
Nikdy nezapomenu na jedinečný koncert v Praze zpěváka George Michaela, byl to pro mě obrovský zážitek! Jak měl koncert vystavěný ke gradaci, o jeho profi zpěvu ani nemluvím. Byla to bomba! V tom samém roce pak zemřel.
Je něco, co byste na Praze změnil, nebo co Vás na ní stále překvapuje?
Praha je krásná jak v létě, tak i v zimě, jak ve dne, tak i v noci. Nemám pocit, že bych chtěl něco měnit, ba naopak jsem překvapený, kolik nových míst v Praze je a jaké z nich dýchá lidství.
Na čem aktuálně pracujete, co Vás čeká v letních měsících? Chystá se nové album, koncerty, nebo vás čeká něco úplně jiného?
Kromě běžných koncertů – viz mé stránky, se už nyní připravuji na Troj oslavu, která se chystá na 1. února 2026, v den mých jmenin. Galakoncertem, na kterém mě bude doprovázet Big Band Felixe Slováčka, oslavím 30 let zpívání a pokřtíme mé desáté CD s názvem Splněná přání. Účast přislíbili a zazpívají si se mnou i sólově například Heidi Janků, Bohuš Matuš, Nada Válová, Zuzana Bubílková a Valérie Zawadská. Srdečně Vás, čtenáře Naší Prahy, zvu do Divadla u Hasičů v 16 hodin. Ke vstupence pak každý návštěvník obdrží jako dárek zmiňované CD.
Jakým způsobem, pane Tomme, odpočíváte a „dobíjíte baterky“?
Přiznám se bez mučení, že jsem filmový maniak. Miluji psychologické filmy, drama a kriminální.
Máte v Praze své klidové zázemí – oblíbené místo, kam chodíte relaxovat?
Ano, mám. Ale to Vám neprozradím konkrétně, je to blízko mého domu na Praze 9, ale je tam málo místa pro sezení (smích).
A nakonec se chci zeptat na to, co byste popřál čtenářům Naší Prahy do letních měsíců?
Popřál bych z celého srdce každému zdraví a klid na duši, a v tomto parném létě, co nejvíce času na relaxaci.
Děkuji Vám za rozhovor.
