Jste paní Machálková Moravačka, dětství jste prožila v Přerově. Jaký máte vztah k Praze?
Já už jsem víc Pražačka než Moravačka. Ano, srdcem jsem na Moravě, ale větší polovinu svého života už žiji v Praze. Od devadesátých let minulého století.
Jaká místa v Praze jste v té době měla ráda?
Na počátku devadesátých let, v době plné entuziasmu a nastolením nového demokratického režimu, jsem si velice užívala centrum. Přiznám se, že mojí Mekkou byla třeba Malostranská beseda, kde jsme, i díky příteli, měli v horním patře k dispozici zkušebnu, kde ještě zkoušíval Pražský synkopický orchestr Pavla Klikara. Takže v té době celá půvabná Malá Strana a Staré Město. Se svou kapelou jsme chodili hrát i na Karlův most. Moje láska k Praze je opravdu trvalá, celoživotní, a je daná tím, že jsem tehdy opravdu nasála kouzlo magické Prahy té doby. Když za mnou přijedou cizinci nebo přátelé, tak jsou z Prahy úplně paf.
Praha, jako významné a kulturní město, mě absolutně učarovala už jako dítě a v mladém věku, kdy jsem se do Prahy rozjela s rodiči nebo se střední školou či vysokou školou za zážitky z muzeí a divadel. Volba žít tady pak přišla ruku v ruce s volbou mého povolání. Ačkoliv jsem vystudovala češtinu a dějepis, tak jsem hned šla na volnou nohu a začala jsem zpívat. Díky svým dřívějším kontaktům v Praze a novým, které jsem postupně získávala, jsem v Praze zůstala a neměnila bych. Je mi tady dobře, mám Prahu ráda, i když také ráda utíkám uklidnit se do přírody.
V jakých částech Prahy jste bydlela?
Bydlela jsem postupně ve Vršovicích, Nuslích, na Lužinách a na Letné. Za deset let jsem vystřídala 15 adres po různých podnájmech, než jsem si pořídila vlastní byt. Ale již více jak 20 let žiji v Praze 6. Zde mám všechno – historickou Prahu na dosah a zároveň se probouzím kousek od Šárky, do které mohu vyběhnout nebo sejít. Je naprosto úžasné, že Praha má tolik parků a krásnou řeku. Vždy říkám, že město dělá jeho řeka. Když přijedu do města, které řeku nemá, třeba do Milána, kde nyní studuje můj syn, tak je to na tom městě hodně znát.
Dá se naopak říct, co na Praze nemáte ráda?
Hodně lidí si v Praze stěžuje na dopravu, na kolony. Co jsem zažila, tak v jiných větších městech je to ale ještě horší. Když zůstaneme v Evropě, v Paříži je to rozhodně náročnější. A když se potom dostanete do dopravní zácpy v Šanghaji, je to zase úplně jiný level. Takže je dobré jezdit městskou hromadnou dopravu.
A Praha má úžasnou městskou hromadnou dopravu. Je na ni spolehnutí, že autobus nebo tramvaj přijede včas. Já sama jezdím po Praze MHD, i když nemusím.
Jaké jste měla ve Vašich hudebních začátcích své vzory? A jaké máte dnes?
V dětství jsem poslouchala všechny možné žánry – popové, jazzové, měla jsem vždy ráda i folk. Vyrůstala jsem na rádiu a v mých 16 letech rodiče koupili gramofon a magnetofon, takže jsem si sama začala rozšiřovat hudební obzory. Vždy jsem měla ráda paní Hegerovou a Evu Pilarovou. Samozřejmě Waldemara Matušku, Marušku Rotrovou, Věru Špinarovou, která to uměla rozparádit, že nám vždycky všem naběhla husí kůže v tom nejlepším slova smyslu. Určitě mě také oslovilo nepřehlédnutelné kouzlo hlasu Karla Gotta. Ale jako malá jsem měla více radši Waldemara. Je legrační, že jsem jako malá holčička nějakým způsobem tíhla více k dospěláckým vzorům, protože tolik dětských hvězd v té době nebylo.
Měla jsem ráda všechny dámy s tou krásnou hlasovou výbavou a interpretační uměním. Chovala jsem k nim velký obdiv a úctu, a o to milejší překvapení mi život připravil, že jsem je pak mohla poznat osobně a navíc s nimi spolupracovat. To jsem měla o života velký bonus. A když se nám to v životě stane, tak je to skvělé.
Pozorovala jste na těchto velkých zpěvačkách něco, co používáte dodneška? Nebo, co Vám přímo poradily?
Určitě jsem je nejprve poslouchala, pozorovala, a potom jsem s nimi i diskutovala a zajímal mě jejich názor na můj zpěv, jak působím na jevišti nebo jak zacházím s texty. Ráda jsem se dovídala co si o mém zpěvu myslí ostatní. Tak jsem to měla i s textaři a těšilo mě, že jsem měla možnost se třeba na toto téma bavit s panem Zdeňkem Borovcem, který mi řekl, že jsem královna point. Říkal mi například, že nikdy nezapomenu vypíchnout, co je v textu písně důležité. Dostat je přímo k jádru, tu část textu nějakým způsobem zajímavě vyslovit a zazpívat klíčová slova. Odpovídala jsem mu, že jsem děvče, které mělo rádo básničky a literaturu. To jsem si pak asi přenesla do zpěvu písňového textu, neboť mě záleželo a záleží na tom, aby zpívaný text opravdu korespondoval s emocionálním poselstvím, které je zakódované v textu i v hudbě. Někdy to jsou příběhy epické, jindy lyrické, ale rozhodně to musí posluchače nějakým způsobem oslovit.
To jsem se Vás právě chtěl zeptat, jakým způsobem si své texty vybíráte?
Je to diskuze s textařem, který pro mě potom píše text. Oslovovala jsem také textaře, kteří psali písňové texty i pro jiné interprety. Mně vyhovuje hezká obecná zpěvná čeština, spíše čeština kultivovanější. Samozřejmě přízvuk na první dobu. To se přiznám, že v dnešní době trpím při převracení těchto přízvuků. Někdy si snažím říct, že je to v dnešní době normální, že si na to už posluchači zvykli. Ale já jsem si na to pořád nezvykla a vždy mě to zatahá za ucho.
Už se to objevuje i v televizi, ve zprávách…
Ano. A bohužel to posouvá češtinu tam, kam nepatří. Místo, abychom si nějakým způsobem češtinu chránili, tak se nám do ní infiltrují různé amerikanismy a vznikají nová slova, která s češtinou kolikrát nemají nic společného. Ale dobře, v menším měřítku v rámci nějakého vývoje to připusťme, to tomu rozumím a chápu to. Ale zpívané slovo bychom si měli více chránit, protože když dovolíme do něj zanést určitý balast, tak co potom ta další generace? Když to tato generace přijme, tak pak už to bude normální.
Zmínila jste svého syna Artura, kterému je letos už 21 let a který studuje design v Itálii. Jaký zajímavý návrh jste od něj viděla?
Ano, je v Itálii. Rozhodl se na škole studovat interiérový design a letos bude dělat bakaláře. Jsem moc ráda, že se rozhodl ve studiu pokračovat v magisterském studiu produktového designu. Takže díky novým předmětům si může rozšířit obzory v tomto oboru. Když byl malý kluk, tak jsem ho vedla k hudbě, chodil na koncerty, do divadel i na nejrůznější výstavy. Nejradši chodil výstavy fotografií a dodnes rád fotí. Měl štěstí, že díky tomu, z jaké je rodiny, mohl nasát nejrůznější prostředí, vidět věci v procesu a pak v konečné finální podobě na výstavách. Při tom se učil rozlišovat, co je skvělé, co průměrné, a naopak co je špatné.
Tvoří například židle, které každé léto o prázdninách dělá. Například z kůry bambusu, nebo nějakou židli rozdělá, a pak ji znovu slepí v jiném designu. Jinak jsem zatím viděla jeho nejrůznější interiérové vizualizace a modely. Je to interiérová architektura plus naplnění tohoto interiéru podle zadání, vkusu, odolnosti materiálu nebo třeba světla. Velmi mě těší, že je do toho hluboce ponořený, že tím žije.
Čím Vás v poslední době nejvíc potěšil?
Já mám vždy největší radost, že potřebuje být v kontaktu, že mi pravidelně volá a zajímá se, jak se mám a co dělám. Také mi říká, jak se má, co dělá, kde byl a co tam viděl. Uvědomuji si, že náš vztah je zdravý a že se máme rádi. Nechce jít do Ameriky a z toho jsem ráda, že bude v Evropě a budeme si nablízku. Navíc se každý druhý měsíc vidíme.
Máme předvánoční čas. Jak slavíte svátky a jaké vánoční zvyky udržujete?
Oslavy Vánoc se soustředí k nám do Prahy, do našeho domu ve Vokovicích, kde bydlím. Dva dny před Štědrým dnem dorazí mí rodiče z Moravy. Pomáhají mi s přípravami, když ještě do poslední chvíle jezdím koncertovat. Takže slavíme s maminkou, s tatínkem, se synem a s přáteli. Jsme zvyklí propojovat rodiny, takže k nám na Štědrý den někdo chodí. Sestru mám vdanou v Itálii, v Jižní Kalábrii. Ta spolu s italskou rodinou přilétá po Štědrém dnu a všichni Vánoce slavíme v Praze.
,,Udržujeme tradiční české vánoční zvyky. Máme kapra, rybí polévku, i variantu houbovou a bramborovou. Jíme kapra v trojobalu, jak kapří hranolky, tak i podkůvky a musíme mít poctivý bramborový salát s majonézou a barevnou zeleninou. Máme tedy klasickou vánoční tabuli. “
Udržujeme tradiční české vánoční zvyky. Máme kapra, rybí polévku, i variantu houbovou a bramborovou. Jíme kapra v trojobalu, jak kapří hranolky, tak i podkůvky a musíme mít poctivý bramborový salát s majonézou a barevnou zeleninou. Máme tedy klasickou vánoční tabuli. Sice ráda vařím, ale nejsem moc zdatná cukrářka. Z cukroví dělám jenom linecké a perníčky, ale vím, že maminka doveze, kremrole, kterým na Moravě říkáme moravské trubičky. A také dělá nejlepší rohlíčky na světě. Od přátel, a i od některých fanoušků dostávám další druhy krásného cukroví.
Letos jste si nadělila, a i svým fanouškům, nové album s názvem Vánoce v srdci.
K tomuto albu bych chtěla říct, že léta koncertuji v adventním čase s tímto vánočním repertoárem a dlouho jsem přemýšlela o tom, že bych si moc ráda dopřála natočit písně, ke kterým mám vztah, na cédéčku. A právě nyní ten čas dozrál. Sestavila jsem si velice příjemný realizační tým, vybrala si skvělého aranžéra, který písně, které třeba velmi důvěrně znáte, pro toto album upravil. Zazní tedy ve velmi fajnových, překvapivých a nových aranžích. Navíc jsou hrané skvělými hudebníky na živo, s živým orchestrem a živou dechovou sekcí. Z toho mám opravdu velkou radost.
Písničky zpívám výhradně s českými texty z díla Karla Šípa, Vaška Kopty nebo Honzy Fišera. Oprášila jsem i krásné texty Zdeňka Borovce nebo Eduarda Krečmara, a myslím si, že to je opravdu lahůdka pro uši. Tyto texty se s citem, a i duchovním rozměrem vyjadřují k tomuto vánočnímu tématu na půvabných vánočních melodiích. Zároveň mám na desce také dva duety. Jsou to původní písničky, o které jsem požádala své dva kamarády Vlastu Horvátha, který napsal písničku Přihořívá a Michal David, který pro nás napsal píseň Štědrý den zas je tu. Myslím si, že si tyto písničky určitě najdou cestu k posluchačům, k jejich srdcím, protože jsou opravdu svěží, nevšední a mají pěkné melodie.
Všechny písničky jsem si vybrala sama. Vybrala si je a potom pochopitelně i nakorepetovala. A ve studiu jsem si to užila. Chtěla jsem mít určitý nadhled a vyzrálý vztah k tomu, o čem zpívám a jak mám vystavenou melodii. Nikde jsem se tedy při nahrávání s ničím netrápila a vše jsem zazpívala s chutí. Některé písně jsou křehké a některé zase jsou šťavnaté, že když už máme Vánoce, ať jsou i šťastné, rozjímavé, ale i veselé. Deska má takové hezké vlny, že tam jsou písničky křehčí, jemné, ale potom i velkokapelové.
Budete mít k tomuto albu i koncerty?
Ano, už nám za sebou dva a zítra mám další. Mám celou řadu koncertů, ve kterých vycházím z toho alba plus ještě na koncertech zazní písničky další, protože většinou zpívám koncert 90 minut bez přestávky, což sčítá asi 20 písní a na albu mám 13. Jsou tam další písně, ke kterým mám vztah. Ale všechny písně z alba na koncertech zazní, takže jsme s kapelou zkoušeli nový program.
Budete mít k tomuto albu i koncerty?
Ano, už nám za sebou dva a zítra mám další. Mám celou řadu koncertů, ve kterých vycházím z toho alba plus ještě na koncertech zazní písničky další, protože většinou zpívám koncert 90 minut bez přestávky, což sčítá asi 20 písní a na albu mám 13. Jsou tam další písně, ke kterým mám vztah. Ale všechny písně z alba na koncertech zazní, takže jsme s kapelou zkoušeli nový program.
Zmínila jste, že to jsou Vaše oblíbené vánoční skladby. Kterou zahraniční Vánoční píseň máte nejraději?
Například píseň Tichá noc od Davida Fostera, kterou jsem slyšela v mnoha verzích. Nejvíc mě chytla za srdce verze, kterou natočil s Natali Call. A my jsme nějakým způsobem z ní vycházeli. Akorát můj aranžér, do ní přidal smyčce. Už ji zpívám léta, mám ji opravdu, jak se říká, pod kůží. Tak jsem moc ráda, že jsme ji natočili. Když na koncertě zpívám Tichou noc, tak dopředu hlásím, který český text jsem zvolila, protože jsou minimálně čtyři. Evička Pilarová zpívala jiný text, Lucka Bílá zase jiný a já jsem nakonec zvolila text, který zpívá Karel Gott.
Vánoční čas je takový specifický, obzvlášť u nás v Čechách, ohledně pohádek a různých vánočních filmů. Které z nich máte nejraději?
Je jich určitě celá spousta, ale je to nepochybně při pohádka Tři oříšky pro Popelku. A právě melodii od Karla Svobody z Tří oříšků pro Popelku jsem jako bonus zařadila na toto album, protože to je skutečně něco, co dělá české Vánoce českými Vánocemi. My jsme prostě národ pohádkářů a nestydíme se za to, že se těšíme na něco, co jako už viděli desetkrát, dvacetkrát, a přesto se na to s chutí zase někde podíváme. Pohladí nám to duši. Když se něco senzačně povede, tak proč si to nepřipomenout a znovu se nezaradovat? Tak v mém případě to jsou opravdu ty Tři oříšky pro Popelku. Na to se vždy těším.
Jste velmi vytížená žena, obzvlášť v tomto předvánočním období. Jak relaxujete a jakým způsobem nabíjíte baterky?
Spánek, spánek a zase jen spánek. Po koncertě je třeba mít hlasovou hygienu. Takže já jdu po koncertě do postele, protože člověk skutečně nejlépe regeneruje hlubokým spánkem. Odpočine si i moje mysl, abych potom měla kapacitu na prožívání textů a uměla případně i vhodně na publikum zareagovat. A to s unavenou hlavou jde dost obtížně. Snažím se tedy být dobrou organizátorkou věcí, které zvládnu, a když už něco nemůžu, tak se toho raději vzdám, než aby byla přetížená, nervózní z hektiky. Udělám si plán, rozvrh, a pak už si to jenom užívám. Když teď například vstupujeme do adventního času, tak já vím, co, kde budu mít na sobě, jaké bude oblečení kapely a vše máme nazkoušeno. To jsou jistoty, které jsou pro nás, pro každého muzikanta, důležité. Abychom pak už jen hráli. Úplně postačí mít nervy z toho, že někam jedeme, sněží, je dopravní zácpa a máme nervy s tím, jestli dojedeme včas.
Člověk musí mít psychickou rezervu na to, že ne všechno běží, jak si představujeme a plánujeme. Snažíme se být profesionály, mít všechno, o co se můžeme postarat, perfektně připravené a pak na pódiu slavit.
Jaké máte, paní Machálková, sny. Co byste si chtěla splnit?
Jedním z mých snů je touha po nějaké ikonické osudové písni, která by se se mnou spojovala. Aby se dotkla srdcí mých fanoušků, a i ostatních lidí, kteří by ji měli rádi, protože si myslím, že lidé vyhledávají zpěváka, zpěvačku kvůli její osobnosti, nějakému charismatickému hlasu, ale velkou roli v tom hraje pochopitelně píseň jako taková. Mají k ní vztah, chtějí ji slyšet anebo když ji po čase slyší, tak si řeknou, že jí mají rádi. Tady mám trochu rezervy. Toužím po nějaké opravdu ikonické písni a do budoucna bych si přála dělat jen pohodové krásné koncerty. Pochopitelně, že když je určitá ekonomická velkorysost, tak potom člověk může divákovi a posluchači nabídnout různé věci, které ve výsledku působí stejně, jak to znám z muzikálu. Diváci neposlouchají jenom text a hudbu písně a zpěvákův projev, ale mají vizuální zážitek po všech stránkách. Přála bych si tedy v budoucnu mít takové fajnové možnosti, které by doprovázely moji muzikantskou cestu.
Děkuji za rozhovor.
