Jste, Petře, pražským rodákem. Kde jste prožil své dětství a jak toto místo vnímáte dnes?
Narodil jsem se na Praze 2 a jak s oblibou říkám, pod Nuselským mostem, v Jaromírově ulici, kousek od krásného parku Folimanka a Vyšehradu. Po letech jsem se na místo, kde jsem vyrůstal, vrátil a připomínám si tak své dětství. Bydlím teď jen o kousek dál než dříve a rozhodně zde chci zůstat.
Jak vnímáte dnes celkově Prahu a která místa máte v Praze nejraději a proč?
Prahu dnes vnímám jako barevnou, dynamickou, plnou kaváren, moderních podniků a krásných historických památek. Opět bych zmínil právě Vyšehrad. Rád se zde procházím večer, kdy je zde klid a vnímám sílu historie tohoto místa.
Co se vám naopak na Praze nelíbí a co byste chtěl změnit?
Jedním slovem – doprava. Musel jsem si pořídit skútr, protože cesta na schůzku do centra nebo do práce mi dnes autem zabere minimálně hodinu, a to nebydlím nijak daleko.
Co byste chtěl vzkázat pražským politikům?
Aby dali šanci novým moderním projektům mladých lidí. Prahu to rozzáří.
,,Na Vyšehradě se rád procházím večer, kdy je zde klid a vnímám sílu historie tohoto místa.“
Jste zpěvák, hudebník a divadelník, který od svých 16 let působí na hudební a divadelní scéně. Krátce jste studoval Konzervatoř Jaroslava Ježka a poté jste soukromě chodil na hodiny zpěvu k významným osobnostem. Jaké znalosti z tohoto období nejvíce používáte?
Vlastně každá zkušenost z mého života, ať už osobní nebo pracovní, člověka někam posouvá. Pořád se učím a občas chybím jako každý. Znalosti používám při každé příležitosti. Chci být vnímán jako kvalitní interpret.
V roce 2012 jste byl finalistou v televizní soutěži Hlas Československa a poté jste začal hrát ve velkých muzikálech. Dá se říct, že to byl zásadní krok ve vaší kariéře?
Určitě začalo přicházet mnohem více pracovních nabídek a rolí. A o tom to celé je.
Kromě muzikálů jste hrál také hlavní role v Těšínském divadle a zahrál jste si i v některých českých seriálech (Gympl s (r)učením omezeným, Ulice, Modrý kód). Jaké to bylo přejít ke klasickému činohernímu herectví? Co pro vás bylo nejtěžší?
Ano, to byla krásná zkušenost. Zahrál jsem si například Romea, což bylo opravdu velmi náročné dvouměsíční zkoušení v novém prostředí, skoro 500 kilometrů od domova, ale velmi rád na to vzpomínám. Jinak se považuji hlavně za zpěváka. V této roli se cítím nejjistější.
Ale samozřejmě nejvíce se věnujete zpěvu. V roce 2005 jste získal v Českém Slavíkovi cenu Skokan roku v kategorii kapel s kapelou Votchi. Nyní máte kapelu Motorband. Jak se kapela sestavovala a na jaký žánr se zaměřuje?
V Motorbandu jsem krátce přes rok a jsem velmi spokojený. Hrajeme na velkých festivalech, vydali jsme novou desku „007“ a jsem s touto partou rád. Hrajeme rockovou hudbu, která mi vždycky byla blízká.
Skládáte také hudbu a texty pro sebe a svoji kapelu. Komponujete ale také hudbu pro různé interprety a divadla, například jste spoluautorem hudby k muzikálu Kapka medu pro Verunku. V čem je jiné skládání hudby pro jiné osoby nebo pro velký muzikál oproti skládání pro sebe a kapelu?
Skládání hudby je moje záliba, na kterou bohužel už nemám tolik času. Každopádně když je potřeba, rád něco občas napíšu. Pro kapelu skládáme věci společně. Je to lepší způsob i motivace pro ostatní členy. Větší projekt dávám dohromady pomalu, s klavírem, a většinou s týmem textaře, producenta, aranžéra a režiséra.
Na jaké akce se mohou vaši fanoušci v dohledné době těšit?
Kromě vystoupení v RockOpeře Praha, hraní s Motorbandem nebo se svou kapelou Kutheil Live Band na různých akcích po celé ČR bych rád zmínil vánoční koncert s názvem Vánoční hvězdy, které proběhne 3. prosince v Divadle Broadway, kde poprvé s orchestrem zazní píseň z mé desky – duet, který zazpívám s Bárou Basikovou. Text napsal Václav Kopta a dirigovat bude můj kamarád Felix Slováček jr.
Velmi mě překvapilo, když jsem se dozvěděl, že jste v současnosti také třídním učitelem na základní škole. Jak jste se k této profesi dostal a co říkali žáci na mladého potetovaného rockera za katedrou?
Ano, jsem třetím rokem učitelem. Velmi mě tato práce baví a naplňuje, protože má smysl. Dostal jsem se k ní v době covidu, kdy bylo potřeba najít si zaměstnání se stabilním platem. Umění je v tomto ohledu velmi zrádné a nejisté. Nejsem sebevrah a nechtěl jsem jen sedět doma a přemýšlet, co bych mohl dělat. Jak říká jeden můj kolega, „složenka se neptá,“ a tak jsem se do toho pustil a velmi mě to baví a přináší mi to nový rozhled. Všeobecně mám rád prostředí, kde se pohybují inteligentní lidé.
Jací jsou dnešní školáci? Vzpomenete si někdy ve třídě na své učitele a jejich styl výuky?
Vše se mění, a s tím i styl výuky. Díky technologiím, přístupu k dětem, komunikaci s rodiči a možnostem vzdělávání. Hlavním cílem je děti naučit základy, které si mohou vzít do života, a naučit je učit se.
Dostal jste se někdy ve třídě do úzkých a jak jste tuto situaci řešil?
Myslím, že si umím ve třídě přirozeně sjednat pořádek, takže nemyslím. Možná papírování je občas oříšek, ale dá se to zvládnout.
Jste velmi vytížený muž. Jak relaxujete a dobíjíte baterky?
Jezdím na chatu, kde celý den pracuji na zahradě. Chata je přímo v lese a je zde klid, který občas potřebuji.
Jaké máte cíle a sny, které byste si chtěl splnit?
Pracuji na tom, abych byl absolutně bezstarostný. V současné době se daří, takže bych to klidně nechal tak.
Děkuji Vám za rozhovor.
