– Odcházíte z postu ředitele. Zaslechla jsem spekulace, že kvůli plánované rekonstrukci nemocnice….
„S krajem jsem o této změně jednal už od května. K tomu, abych zůstal do konce roku, mě vedly dva důvody. Věděl jsem, že se chystá obrovské stěhování a pokud to bude řešit někdo, kdo nemocnici nezná, bude to problém. Takhle to proběhlo, aniž si toho někdo všiml a přitom si myslím, že snad od konce války nikdo nic podobného v této zemi neřešil. A za druhé jsem chtěl vytvořit dostatečný prostor pro nového nástupce tak, abych mu mohl všechno plynule předat, včetně týmů. Bohužel náměstek hejtmana Veverka tuto časovou rezervu nevyužil. Já jsem mohl být už od léta u jiného zaměstnavatele a vyhnout se tomu stěhování a také za tuto dobu dostat už úplně jinak zaplaceno – nabídek mám několik a velmi dobrých. K svému odchodu se vyjadřovat nechci více. Jednak jsem takto dohodnutý s vedením kraje, jednak si myslím, že ten, kdo mě zná, ví jak uvažuji a ten, kdo chce z toho těžit nějaký kapitál, stejně to udělá. Možná se pletu, ale zatím to takto cítím.“
Jste však stále ještě ředitelem nemocnice. Díváte se občas na televizi na seriály z nemocničního prostředí?
„Občas se podívám na Ordinaci v růžové zahradě. Mám ale dost málo času, takže moc často to není. Spousta věcí je tam poměrně pravdivá. Je tam ale i dost nesmyslů. Například i jako laik můžu říct, že jsou nesmysl ty jejich takzvané alternativní porody. I když jsem u žádného nebyl, vím, že se může kdykoliv během něj objevit celá řada závažných problémů, při kterých je lékař nezbytný. Osobně se zajdu občas podívat na sál a mám před medicínou a lékaři obrovský respekt. Obdivuji je a zároveň velice vážím.“
Nechybělo vám ve vaší funkci, že nejste vystudovaný lékař? Nezneužíval personál občas toho, že medicínu neznáte?
„Vlastně jsem původně dokonce stavař, ale pak jsem si dodělal nezbytné ekonomické vzdělání. Jinak jsem nezažil, že by toho některý z lékařů chtěl zneužít. To, že nejsem lékař, sice je určitý limit, na druhou stranu ale mám kolem sebe lidi, kteří medicíně rozumí a kterým mohu věřit. Důležitá je pro mne týmová spolupráce. Vedení nemocnice nesmí být postaveno na jednom člověku, ale na celém týmu odborníků. Líbí se mi mladá krev, která sem přichází a názorově se liší od starších kolegů. Vzniká ale tak diskuze z níž vychází dobré nápady.“
Patří do toho týmu i sestřičky či sanitáři? S nimi se obvykle moc nediskutuje….. .
„Mám takový přístup, že každý z nemocnice mne může kdykoliv oslovit. Je to strašně důležité. Mnoho lidí má spoustu výborných nápadů a otevřená atmosféra je pro všechny důležitá. Není to ale zvykem a já pořád cítím, že se mne pořád spousta lidí jakoby bojí. I proto pořádám jednou do měsíce Den otevřených dveří pro zaměstnance. Každý může s čímkoliv přijít.“
A na samotná oddělení nechodíte? S tím typickým seriálovým otcovským pohledem?
„Chodím i na oddělení. Snažím se o kontakt se zaměstnanci. Musím vědět, co se v nemocnici děje a mít informace takzvaně z první ruky. Bývalo zvykem že s ředitelem hovořili jen primáře, maximálně pak vrchní sestry. To je přehnané vnímání ředitelské funkce. nechci, aby to tak bylo, považuji za své kolegy úplně všechny.“
Jedna nemocnice, jeden tým. Jak vám chutná od kolegů-kuchařů? Často se teď hovoří o tom, že v nemocnicích je strava na špatné úrovni… .
„Takové zobecňování se mi nelíbí. My totiž máme výbornou kuchyni. A to nepřeháním. Téměř pokaždé váhám, které jídlo si dám, protože všechna jsou vynikající. Najím se v naší jídelně stejně dobře jako doma a stravu máme stejnou jako naši pacienti. A to bez nadsázky.“
A co doma? Jste i tam ředitel, který rozhoduje, ale fyzicky nic nedělá?
„No to vůbec ne. Baví mě totiž manuální práce. Například si umím udělat nábytek na míru. Nemám ho sice v kanceláři, ale doma ve své pracovně ano. Umím i různé zednické práce, takže když se u nás v nemocnici něco rekonstruuje, řemeslníci mne rohlíkem neopijí.“
Co jste tedy naposled vyrobil?
„Naposledy? Vozík na věšení prádla, aby se při věšení pro ně nebylo nutné pořád ohýbat.“
Jaké máte další koníčky, pokud tedy vůbec nějaké stíháte?
„Máte pravdu, času na ně mám skutečně hodně málo. Za poslední dobu jsme řešili mnoho problémů týkající se optimalizace zdravotnictví v rámci celého kraje, což dává pořádně zabrat. Přesto se ale snažím si udržet dobrou fyzičku. Jezdím na kole, máme svůj cyklistický klub, jezdíme na tréninky, závodíme. Máme partu strašně fajn lidí a je to s nimi bezva. Pak mne docela zajímá válečná historie, baví mne vojenská strategie. Rád se podívám na české filmy, hlavně od Hřebejka nebo Svěráka. Co miluji, je Cimrman.“
Takže jste byl spokojený ředitel, kterému se vše dařilo….
„Nemocnici se skutečně daří. Platíme včas, nemáme dluhy, nemocnice je prostě finančně zdravá, z čehož mám radost. I děti jsou skvělé. Mám dva syny. Ten starší studuje v Pekingu. Nejprve si sehnal grant thajvanské vlády na studium čínštiny. Nebyl jsem z toho zpočátku nadšen. Pak si sehnal další stipendium přímo v Pekingu a to už jsem si zvykl. Najednou jsem viděl, že mluví čínsky. Učí se znaky a normálně se domluví. Jsem na něj moc pyšný. Mladší teď bude maturovat a taky mi dělá radost.“
Lidé si vás pamatují ještě coby na ředitele technických služeb, které za vašeho vedení vzkvétaly. Myslíte, že i v nemocnici se vám dařilo? Šel by jste do ní sám coby pacient?
„Šel, a chodím. Myslím si totiž, že se za nemocnici po odborné stránce vůbec nemusíme stydět. Proto, když mám sám nějaký problém, s důvěrou se obracím na naše lékaře. Získal jsem k jejich povolání obrovskou pokoru. I proto se sám zúčastňuji různých odborných seminářů, abych byl aspoň trochu v obraze. Medicína ale není jednoduchá. Tělo není o tom, že by mělo uvnitř karburátor, ve kterém se pouze mění šroubky. V nemocnici se za rok vystřídá na 22 tisíc ležících pacientů, ambulantně se zde ošetří 250 tisíc lidí. Určitě se při tomto množství občas udělá nějaká chyba. Ale stavíme se k nim čelem a bereme si z nich ponaučení.“
