Petře, jste pražský rodák. Kde jste vyrůstal a kde to máte v Praze nejradši?
Ano, jsem pražský rodák a vyrůstal jsem na sídlišti v Praze-Řepích. Měli jsme tam partu skejťáků, kde já jediný jsem nebyl skejťák 😊 Ne, že by se tam jen jezdilo na skejtu, ale ochutnávali jsme radosti života dospělých… Začali jsme tam kouřit a pít. Takže takové jsem byl sídlištní dítě. I když jsem se narodil v Praze, tak jsem vyrůstal v Hostivici, asi 5 kilometrů od Prahy, která je proslavená doktorem Rathem. Tam jsem si oblíbil místní přírodu – lesy a rybníky. Později jsem se přestěhoval mimo Prahu, nicméně do Prahy se vracím rád a v podstatě několikrát týdně jsem v Praze pracovně. A když mám čas, tak ho tam prožiji i nepracovně. Mám rád hlavně Kampu a Staré Město. Prahu tedy vždy rád navštívím.
V 90.letech jste dostal šanci v televizním pořadu Šance. Jaké bylo se stát v mladém věku hvězdou?
Byl to můj sen a vůbec jsem nečekal, že se to stane. Potom, co jsem nebyl přijat na konzervatoř, jsem šel studovat na prodavače a byl jsem docela nešťastný. Ve volném čase, tenkrát nebyl internet ani nic podobného, jsem si kupoval noviny a sledoval jsem inzeráty, konkurzy a castingy. A jeden z těchto inzerátů byl na kabaret v centru Prahy, který hledal imitátory a různé umělce. Tak jsem to zkusil a byl jsem tam přijat. Shodou okolností tam přišla paní, která měla uměleckou agenturu a měla kontakty na média. A tím jsem se zkontaktoval s Františkem Polákem z České televize, kterému se líbilo, co dělám. Hlavně tím, že jsem měl ve svém repertoáru ženy, což nebylo v té době úplně obvyklé. Pozval si mě do televize, to bylo krátce po škole. Já jsem ještě v tu dobu rozdával letáky a najednou mi zavolala manažerka z televize, že se chce se mnou pan Polák sejít. Pak mi řekl, že mě chce do Šance a do Silvestra. Najednou jsem tedy dělal velké pořady jako ty největší hvězdy. František Polák pak říkal, že se mnou chce v této spolupráci pokračovat, a tím se mi splnil sen. To bylo úžasné, ale byl jsem teprve na začátku, takže ne, že by mě lidé poznávali, ale užíval jsem si to moc a byl jsem za to šťastný.
Dříve byla jen jedna televize. Bylo dříve jednodušší se prosadit než dnes, když je plno televizních kanálů, internet a sociální sítě?
Myslím, že jste si právě na to odpověděl sám, protože tehdy bylo složité se někam dostat, ale když už jste se tam dostal a nezklamal jste, tak jste měl na tu popularitu zaděláno. Dneska, když každý může na internet dát cokoliv, je toho strašně moc a hodně věcí je samozřejmě nekvalitních a každý člověk je tou nabídkou zahlcen. Já si myslím, že každá doba má něco do sebe. Já jsem ale velmi rád, že jsem ještě poznal, jak se dělá zábava doopravdy poctivě, když se vše zkouší, vše se připravuje, dává se důraz na texty, má vše pointy. Jsem rád, že jsem to ještě zažil, protože to bylo posledních pár let, kdy se to ještě dělalo dobře. Dneska když jdete do televize, tak aby to vše bylo hotové rychle, něco tam řekni, ono to bude určitě vtipné. A prakticky ani ty zábavné pořady už nejsou. Takže se člověk může projevit jen v nějaké talk show.
Chodíte do zábavných pořadů, máte svůj pořad Čauky lidi na facebooku. Přál jste si zahrát i jiné postavy, než které imitujete? Proto jste začal hrát na divadle?
Je to přesně tak. Já jsem vždy chtěl hrát, být hercem a nevyšlo mi to, protože mi u přijímaček řekli, že mám špatnou výslovnost, sykavky. Já jsem miloval divadla malých forem, takže to nebylo tak, že bych si řekl: „Teď začnu imitovat!“ Podvědomě jsem napodoboval svoje vzory a citoval jsem je ve škole a doma a začali mi říkat, že je to podobné těm hercům, tak jsem se tím začal zabývat a ostatním se to líbilo. Takže mě život zavedl k imitování a já se nyní snažím ubírat zpátky, kam jsem vždy chtěl. A když jsem měl možnost si zahrát divadlo, ať už to bylo u Pavla Trávníčka nebo u Františka Ringo Čecha, v Semaforu a tak dále, tak jsem moc rád, že se mi to podařilo. Měl jsem i několik maličkých roliček ve filmu a v seriálu. Tato práce mě velmi baví. Je to rozdíl v tom, že imitování je řemeslo a kopie, naproti tomu herectví je více o tvořivosti, o umění dát postavě život. To je to, co mě baví a věřím, že budu mít ještě příležitost. I když jsem zaregistrovaný ve čtyřech castingových agenturách a nedostal jsem ani jednu nabídku na casting, protože se všichni diví, co dělá v katalogu ten imitátor.
Jaký typ role byste si rád zahrál?
Abych řekl pravdu, já bych si úplně nevybíral. Zatím mi byly nabídnuty jen malé figurky, postavičky. Ale nejlépe se hrají záporné postavy. Rád bych si možná zahrál nějakého nenápadného psychopata, nějakou vážnou roli, postiženého člověka nebo osobu se zvláštním charakterem. To je veliký úkol, a to mi samozřejmě nikdo nedá. Je to takový můj sen. Na divadle by mě hrozně lákalo si zahrát v nějaké hře od Čechova, protože miluji Čechova. Když jsem viděl Strýčka Váňu v divadle Na Zábradlí v režii Petr Lébla, byl jsem na tomto představení pětkrát a od té doby miluji Čechova a jeho pojetí psaní, takže to bych hrozně rád.
Dá se imitování naučit?
Učit se to musí, ale základ jsou určité dispozice hlasivek, pozorovacího talentu a trošku hudebního sluchu. Takže je to několik schopností dohromady. A potom je to už na té práci, která je poměrně složitá a nezábavná. Já, když jsem začínal, tak jsem jeden hlas dělal měsíc anebo i dva. Teď, když je tam nějaká praxe, tak jsem schopen říci, že za týden nebo čtrnáct dní můžu jít většinou s tím hlasem ven. Ale je to opravdu náročná záležitost.
Jaký je nejsnadnější a nejsložitější hlas ve Vašem repertoáru?
Je těžké říci, který hlas je nejjednodušší nebo nejsložitější. Obecně nejsložitější jsou ženské hlasy, protože mají úplně jinak posazené hlasivky. Ale jinak je to osoba od osoby, protože každý hlas se dělá úplně jinak. Některé hlasy člověku dokonce naskočí samy, stačí to pak jen obrousit a otestovat a je hotovo a někdy naopak to nejde a děláte na tom měsíc.
,,Nejraději nový hlas dělám, když je osoba něčím zajímavá a samozřejmě, když tento hlas využiji.“
Jak se staráte o svůj pracovní nástroj, tedy svůj hlas?
Abych řekl pravdu, tak se o něj moc nestarám. Trošku asi zneužívám toho, že nemám sklony k poškození hlasivek. Znám kolegy zpěváky, kteří si dají panáka a cigarety a druhý den nemluví nebo nezpívají. Neznám, co je to obstřik hlasivek, nikdy jsem na tom nebyl, nikdy se mi nestalo, že by mě můj hlas zradil. Ani když jsem nemocný nebo nastydlý. Nechci jít špatným příkladem, ale já jsem poměrně silný kuřák a o hlasivky se moc nestarám, jen je používám rozumně, tzn. jako v posilovně. Hlasivky jsou sval. Když jsem na vystoupení a ty hlasivky cvičím půl nebo třičtvrtě hodiny, pak jim dám na chvíli pokoj, tak jsou spokojené. Musím tedy zaklepat na dřevo, nikdy jsem s tím problém neměl a zatím jsem se nemusel o ty hlasivky starat.
Takže se už blížíte hlasem k Chantal.
Ani ne, dělám občas i vysoké hlasy. (Petr Jablonský přechází do hlasu Hurvínka) „Tatí, co je to tatí výluka?“ Ale ty hluboké se mi samozřejmě dělají líp.
Měl jste někdy termín, do kterého se máte konkrétní hlas naučit?
Také se mi to stalo, že jsem dělal hlas na zakázku. Moc to ale nedělám, protože ten hlas potom už nevyužiji. Ale když jsem třeba měl čas a věděl jsem, že na to mám 14 dní, tak jsem to přislíbil. Takto jsem dělal například hlas senátora a tehdejšího majitele cestovní kanceláře pana Václava Fischera. Bylo to náročné, protože nemá specifický hlas, ale zvládl jsem to. Takže teoreticky i na zakázku se dá hlas naučit.
Ale raději ten hlas udělám, když je ta osoba něčím zajímavá a samozřejmě, když tento hlas využiji.
Máte po říjnových volbách naučený nový hlas? Nebo nějaký aktuálně studujete?
Samozřejmě, že po říjnových volbách mám hlas premiéra Petra Fialy, ten teď zabírá na všech akcích a samozřejmě od členů vlády mám Ivana Bartoše, z opozice pana Okamuru. Takže se snažím, aby tam od každého něco bylo.
Teď se už blíží volba prezidenta. Díváte se na kandidáty i z tohoto hlediska? Třeba když by vyhrál někdo nový, koho nemáte v repertoáru.
Já kandidáty zkoumám pouze jako občan, myslím si, že je to důležitější. Lidé mi říkají, že určitě budu volit Babiše, protože toho už umím a hodilo by se to, ale v prvé řadě upřednostňuji občanský postoj. Myslím si, že pan generál by šel, na rozdíl od paní Nerudové, která má hlas složitější. Nechávám tomu ale volný průběh. Ale je pravda, že buď budu spokojen, když tam bude zajímavý hlas anebo budu spokojen, že vyhraje lepší kandidát.
Jak ve svých hektických dnech relaxujete a dobíjíte baterky?
Relaxuji i tím, co je moje práce, třeba muzikou. Poslouchám muziku, čtu si a také píši. Teď jsem se dal na psaní textů. Spolupracuji s mladou šikovnou zpěvačkou ze Superstar 2021, s Nikol Votrubovou, které píši texty, pomáhám jí v kariéře a máme spolu nový zábavný pořad Jak se dělá šoubyznys. Učím ji jak se v šoubyznysu orientovat, jak se neztratit, jak zazářit a podobně. Je to spojené, protože má práce je i mým koníčkem.
A bude tento pořad na internetu?
Ne, tento pořad je čistě pro pořadatele kulturních akcí a divadelních představení, kteří si to představení mohou objednat. Samozřejmě nějaké ukázky máme na Youtube a webových stránkách, ale je to čistě jen divadelní představení, které trvá dvě hodiny a jsme tam ve dvou, i když já dělám těch postav asi patnáct.
Blíží se konec roku, Vy jsi zmínil Silvestr. Kde se na konci roku na Vás můžeme těšit? Na internetu na Extra.cz budeme mít silvestrovský rozhovor s Miluškou Bittnerovou, potom na Frekvenci 1 bude s Helenou Šulcovou speciální press klub s různými politiky, dále na ČT1 po půlnoci s Jožkou Šmukařem Na Silvestra u muziky. Tentokrát sám. Dříve jsem tam byl s Milanem Pitkinem a se Zdeňkem Izerem. Letos to bude i trochu jiné, protože tam nebudu jen imitovat, ale budu také vyprávět vtipy. Takže tam budu jako lidový vypravěč. A ve finále mě čeká na televizi Prima pořad 7 pádů Honzy Dědka To, co tam budu dělat, je ale ještě překvapení.