Na terapii hrazenou pojišťovnami čekají pacienti i několik měsíců, které ale mohou být právě během školního stresujícího roku rozhodující. Plnit se začaly i ordinace soukromých psychoterapeutů, kterých je podle údajů České asociace pro psychoterapii v Česku okolo 1200. Jen v pražském NEO Centru stoupl za poslední půlrok počet nezletilých zájemců o terapii o třetinu oproti celému loňskému roku. Co vede mladé lidi za psychology, na to se Naše Praha zeptala Markéty Čermákové z NEO Centra.
Mladí lidé se potýkají s depresivními a úzkostnými stavy, panickými ataky či hledáním vlastní identity (včetně té genderové). Média píší, že za to často může covidové období, ale osobně si nemyslím, že všechno lze svádět jen na covid-19. Jak to vidíte vy?
Pandemie covidu-19 a s ní související omezení přinesla opravdu významné zhoršení situace v oblasti duševního zdraví, u mladých lidí obzvlášť. Omezení možnosti kontaktu s reálným světem, vrstevníky, omezení či znemožnění věnovat se volnočasovým a seberozvojovým aktivitám, nárůst obav o zdraví vlastní i rodinných příslušníků, ale i změna běžného fungování, to vše významně ovlivnilo psychický vývoj dětí a dospívajících. Pro nás dospělé byly ty dva roky pandemických omezení jen třeba dvacetinou našeho života, pro děti a dospívající trvaly daleko významnější část jejich dosavadního života. Navíc omezení možnosti školní docházky či kroužků bylo daleko větší než omezení pracovních provozů. Zkuste si schválně představit sami sebe, jak třeba mezi 13. a 15. rokem sedíte doma s rodiči a sourozenci a svoje kamarády či lásky vídáte jen na obrazovce. A do toho vás média straší, že když půjdete mezi lidi, nakazíte babičku, která kvůli tomu může umřít. Byl byste s tím v pohodě?
Asi úplně nebyl, ale někdy si říkám, že mít deprese a brát na to prášky, to už je módní styl. A že lze na deprese svádět úplně všechno, třeba neúspěch ve škole či rozpadlé partnerské vztahy. Ale neměli by lidé napřed hledat chyby v sama sobě a vzít si z nich poučení, než svoje životní prohry svádět na „psychickou nemoc“ a léčit ji antidepresivy?
Obávám se, že směšujete několik věcí. Deprese ve smyslu klinického onemocnění, není rozmar, rozmazlenost ani lenost řešit své problémy. Je to nemoc, která může ohrožovat na životě a je třeba ji léčit. Často i medikací. To ale samozřejmě neznamená, že všechny psychické rozlady, smutky, špatné nálady a podobně jsou depresí. V ordinaci potkávám spíše lidi, kteří právě příliš dlouho sváděli projevy svého depresivního onemocnění na vlastní neschopnost či lenost a vyhledání odborné pomoci roky odkládali. Což samozřejmě komplikuje cestu k uzdravení.
Jaký je základní rozdíl mezi depresí a špatnou náladou?
Obrovský a zcela zásadní! Deprese je duševní onemocnění, které dlouhodobě znemožňuje či významně omezuje možnost fungování v běžném životě a může vést i k sebevraždě. Bez odborné pomoci se neobejde. Špatná nálada je přirozenou součástí života každého z nás – poradíme si s ní sami či za pomoci blízkých, obvykle přejde v horizontu hodin či dnů.
,,V loňském roce vyhledalo pomoc v psychiatrických ambulancích přes 600 000 osob. Ve věku do 19 let převažovali chlapci a nejčastější diagnózou byly poruchy psychotického vývoje, druhou nejčastější byly, stejně jako u dospělých, neurotické, stresové a somatoformní poruchy.“
Myslíte si, že dnešní mládeži chybí sebereflexe a z každého neúspěchu se hned hroutí? A není to právě z důvodu nekvalitní rodičovské výchovy a onoho pověstného umetání cestiček?
Trochu mi to připomíná písničku „To máme mládež…” Každá dospělá či stárnoucí generace má dojem, že ta nastupující, mladá generace, je rozmazlenější a zhýčkanější. Já si to nemyslím. Prostě to jen mají jinak. Nemusí řešit problémy, které jsme řešili my, ale mají v životě jiné výzvy, s nimiž se vyrovnávají, a jiné priority. To není jen pandemie, během níž dospívali. Například stav, v jakém předáváme nastupující generaci naše životní prostředí a zdroje, je opravdu na pováženou.
Co se týče rodičovského působení, to je samo téma na delší povídání. Nastavování přiměřených hranic ve výchově – takových, které vyrůstajícímu dítěti zajistí bezpečí a zároveň mu umožní se rozvíjet a zvyšovat si přiměřeně frustrační toleranci – je základ, který není jednoduchý zajistit.
Vrtat se ve svém nitru a nahlas pak mluvit o svých pocitech, i když to druhé třeba ani nezajímá, je prý správné. Jenže existují tzv. energetičtí upíři, kteří přesně tímhle způsobem vysávají ze svého okolí pozitivní energii a kazí dobrou náladu. Jak se jim máme bránit?
Osobně zastávám názor, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Je v pořádku požádat o pomoc, není v pořádku opakovaně zatěžovat lidi, kteří o to nestojí. Takže pokud potřebujete mluvit o svých problémech a vaše blízké to nezajímá nebo vaše obtíže přesahují jejich možnosti vám pomoci, zajděte k odborníkovi. A pokud máte dojem, že někdo ve vašem okolí je „energetickým upírem“, možná jde právě o člověka, který trpí depresemi natolik závažnými, že mu prostě laik nedokáže pomoci, i kdyby byl sebelepší kamarád. A pak je vhodné vyhledat odbornou pomoc, případně ji takovému člověku doporučit.
Stále platí, že psychické problémy dívek starších 15 let a žen mohou pramenit i z nekvalitního či žádného sexu?
Životní spokojenost, takzvaný wellbeing, dospělých osob bez ohledu na jejich genderovou identitu, zahrnuje samozřejmě i spokojenost v oblasti sexuální. Ta ale pro každého vypadá jinak.
Popište typický příklad z vaší ordinace, který se plus minus ve stejném scénáři stále opakuje, a jak jej řešíte.
Veškeré lidské příběhy jsou unikátní. Nemůžu a nechci takto zjednodušovat. Pokud se ale budeme bavit o nezletilých klientech, obvykle nás telefonicky nebo prostřednictvím webového formuláře kontaktuje jeden z rodičů a domluvíme úvodní konzultaci, které se účastní nezletilý klient či klientka a jeho rodiče. Terapeut se vyptá na obtíže, které vedou zúčastněné k vyhledání pomoci, zmapuje rodinou situaci a obvykle se pak domluví na dalším postupu. Zletilí klienti přicházejí sami. Když se terapeut s klientem domluví na spolupráci, scházejí se pak obvykle jednou týdně nebo jednou za dva týdny a hledají příčiny klientových obtíží a možné způsoby, jak s nimi zacházet tak, aby to nepřinášelo další a další obtíže. Někdy nestačí psychoterapie a je třeba zapojit i psychiatrickou péči, v takovém případě psychoterapeut s psychiatrem spolupracují. V závažnějších situacích doporučujeme hospitalizaci.
Při svojí práci používáte i různé kreativní techniky z ranku expresivních terapií. Můžete některé uvést?
Ráda pracuji s projektivními kartami, které klientům pomáhají skrze obrazy lépe popisovat svoje pocity. Používám různé výtvarné techniky (kreslení, malování či práci s hlínou), někdy pracuji s klienty s tělem, dechem, zvukem. Někdy stavíme konstelace z kamenů či jiných předmětů. Jsme zvyklí dávat velkou váhu slovům a analytickému způsobu myšlení. Kreativita nám otevírá jiné způsoby nahlížení na věci, jinou kvalitu prožitku a často přinese vhledy, které nám analytický mozek nezprostředkuje.
Nechci brát antidepresiva, ale ze života nemám příliš radost. Co byste takové osobě poradila, jak a čím má přijít na veselejší myšlenky či dostat chuť do života?
Antidepresiva vám radost ze života nepřinesou. Antidepresiva umožňují lidem se závažnými obtížemi žít normální běžný život, s radostmi i starostmi. Pokud nemáte radost ze života a nepomáhají vám běžné podpůrné aktivity jako odpočinek, rozhovory s přáteli, trávení času aktivitami, které vás baví a podobně, doporučuji navštívit psychoterapeuta a podívat se spolu s ním na váš současný život. Najít příčiny vašeho trápení a změny, které by mohly umožnit, aby vám bylo lépe na světě. Možná k těm změnám bude patřit i užívání antidepresiv, možná jen změna životního stylu, zlepšení vztahů či vyléčení starých ran a traumat.
Skutečně stoupá počet genderově nevyhraněných osob, jak se nás o tom snaží masmédia v poslední době přesvědčit?
Nevím, zda stoupá počet genderově nevyhraněných osob, rozhodně se ale téma zkoumání vlastní genderové identity u dospívajících častěji objevuje. Je to podle mého názoru zcela přirozené – v době dospívání je naším vývojovým úkolem objevit svoji identitu ve všech oblastech, které se v daném životním a kulturním prostoru nabízejí.