Jste pražský rodák. Co se Vám na Praze nejvíce líbí a s čím naopak nejste spokojen?
Na Praze mám rád její členitost a velké množství přírodních i historických památek. Když k nám přijeli na návštěvu kamarádi z USA, tak jsme se šli jen tak projít do Krčáku a cestou se zastavili na zřícenině, kde zemřel český a římský král Václav IV. Dostalo je to do kolen. Jinak třeba výhled na Hrad přes Vltavu, Prokopské údolí, Hodkovičky, je tu krásně. Spokojený naopak často nejsem s politickou reprezentací – v posledních 4 letech se situace výrazně zlepšila a doufám, že Praha Sobě a Piráti budou na magistrátu pokračovat i nadále.
Po vystudování Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze jste odjel studovat kriminologii na univerzitu Cambridge za pomoci stipendia Scholarship. Můžete, prosím, budoucím zájemcům tuto podporu studia představit blíže? V čem nejvíce studentům pomáhá?
Studium na zahraniční univerzitě je drahé – největší položkou je školné, výrazně dražší je i živobytí. A právě s těmito náklady stipendium pomohlo. Pro mě bylo podstatné tím, že po návratu do Čech jsem nemusel hledat práci s vysokým výdělkem, abych splatil dluhy, ale mohl jsem se pustit naplno do vědy.
Dalo vám studium kriminologie v Cambridge jiný pohled na naše soudnictví? Co bychom u nás mohli z Anglie použít?
Uvědomil jsem si, jak moc potřebujeme empiricky (za pomocí dat) zkoumat naše soudnictví a nespokojit se s dojmy. Někdy jsem kritizován, že to bychom dělat neměli, protože ukazujeme, že něco v systému nefunguje. To je ale lichý argument. Bez pořádné a upřímné zpětné vazby se zlepšit nemůžeme. A zároveň bychom neměli identifikace každé chybičky zveličovat. Jakýkoli systém bude do určité míry nedokonalý, vždyť jsme jen lidi. Upřímná kritika je proto to nejlepší, co systému můžeme poskytnout.
V poslední době u nás veřejnost řeší vnímanou nepřiměřenost výše trestů pachatelů ve srovnání s různými trestnými činy (například manželé Kordysových, kteří byli odsouzeni na osm let za nelegální obchody s halucinogenním nápojem ayahuascou, zatímco za vraždu může být udělen nižší trest). Je trestní zákoník nastavený správně, nebo v něm vidíte nějaké věci k možnému narovnání?
Myslím, že některé části trestního zákoníku by stálo za to detailněji promyslet, mezi nimi znovu promyslet i dolní a horní hranice trestních sazeb za jednotlivé trestné činy. Obecně si myslím, že některé trestné činy trestáme o něco přísněji, než by bylo vhodné a jiné o něco mírněji.
Zabýval jste se záznamy trestních řízení v České republice od roku 1995. Na jaké trestné činy jste se zaměřil? Existují zásadní rozdíly v ukládání trestů za stejné trestné činy?
Rozdíly při ukládání trestů existují a jsou významné. Pozitivní je, že přibližně víme, jak bychom případně mohli postupovat, abychom míru těchto rozdílů snížili – a to jak na úrovni zákonodárce, tak pomocí metodik či pomoci jednotlivým soudcům či státním zástupcům. Zatím ale nejsme tak daleko jako v mnohých západních zemích. Pokud nebudeme více investovat do zkoumání vhodných řešení (a do společenských věd se často investuje málo), tak nemůžeme očekávat, že budeme mít dobře analyzovanou realitu a naformulovaná vhodná řešení.
V trestním zákoníku je většinou určené rozpětí, ve kterém se trest může pohybovat. Čím se řídí určení jeho výše? Závisí to především na subjektivním pocitu soudce?
Soudce by měl zohlednit nejrůznější přitěžující a polehčující okolnosti vztahující se k spáchanému trestnému činu i k osobě pachatele. Přihlédnout by měl například i k jednání po spáchání, třeba zda se pachatel doznal. Často ale soudci přikládají odlišné váhy jednotlivým okolnostem, v důsledku čehož rozhodují odlišně. Zároveň za to ale nemůžou primárně oni – v rámci trestního systému nemáme dostatečně rozmyšlené, jakou roli by jednotlivé okolnosti měly hrát při uložení trestu.
Jak se především liší náš a anglosaský trestní zákoník? Myslíte si, že by se u nás dalo uvažovat u obžalovaného o sčítání trestů, tak jak je to známé například v USA?
V USA často nedochází k sčítání trestů – tresty za jednotlivá jednání běží vedle sebe či se částečně překrývají. Americký systém je tak ve svém výsledku zhruba podobný tomu našemu, byť je o něco přísnější. Myslím si, že je až příliš přísný.
,,Obecně si myslím, že některé trestné činy trestáme o něco přísněji, než by bylo vhodné a jiné o něco mírněji.“
Věznice jsou v České republice přeplněné, což nepříznivě dopadá i na státní rozpočet. Z jakého důvodu si myslíte, že nejsou ukládány alternativní tresty ve větší míře?
Přeplněnost věznic není způsobena primárně tím, že posíláme do vězení mnoho lidí, ale tím, že je tam posíláme na příliš dlouhou dobu. Jedním řešením by mohlo být zmírnění mnohých dolních hranic trestných činů.
Je známé, že jsou u nás soudy přetížené a že se rozsudky oddalují. Vidíte nějakou možnost, jak celé soudní řízení zrychlit?
Možná Vás překvapím, ale dle našeho výzkumu se trestní řízení za posledních 20 let výrazně zrychlilo. Patříme k jedněm z nejrychlejších v Evropě. Osobně bych naopak některá řízení lehce zpomalil, abychom měli dostatek podkladů pro rozhodnutí, což někdy nemáme. Zároveň ale existuje několik případů ročně, které se táhnou věky – a pro tyto případy je třeba upravit pravidla lehce odlišně. Ale jedná se o výjimku, nikoli pravidlo. Bohužel se o nich ale píše daleko více než o té naprosté většině rychle vyřešených případů.
Plánujete další průzkum trestných činů a v jaké oblasti?
Od ledna odjíždím na dvouletou stáž do Holandska, kde budu zkoumat efektivitu podmíněných trestů odnětí svobody. Podmíněné tresty odnětí svobody jsou nejčastější tresty ukládané v post-komunistické Evropě, ale o jejich efektivitě víme velmi málo, byť jejich koncept je založen na efektivitě, že pachatele odradí od páchání dalších trestných činů. Už se těším na výsledky.
V současnosti jsou mezi diváky velmi oblíbené detektivní seriály. Pokud sledujete, který se vám líbí nejvíce a proč?
Z českých mám velmi rád Případy 1. oddělení, líbila se mi i Expozitura či Svět pod hlavou. Ze zahraničních pak Endeavour, který se odehrává v britském univerzitním městečku. Tomu nelze odolat, byť se jedná o Oxford a ne o Cambridge.
—
Jakub Drápal
Pražský rodák a stále bydlící v Praze 4. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a díky stipendiu Scholarship i kriminologii na univerzitě Cambridge. Stále působí na pražské právnické fakultě, v doktorandském programu, oboru teoretické právní vědy. Zabývá se vědou o trestání a vězeňství, zároveň se věnuje empirickým výzkumům českého trestního systému. Ve své dizertační práci se zabýval efektivitou odnětí svobody, zda a kdy má smysl trestat tímto způsobem. Publikuje jak v ČR, tak i v zahraničí.
Stipendium Scholarship
Stipendijní program Scholarship od Bakala Foundation je určen zájemcům o studium ucelených bakalářských nebo magisterských programů na zahraničních univerzitách.
Toto stipendium je určeno nadaným studentům a studentkám, kteří splňují následující kritéria:
- motivovanost ke studiu v zahraničí, české státní občanství nebo povolení k trvalému pobytu v ČR, věk do 33 let (včetně) a potřeba finanční podpory.
- Za předpokladu dobrých studijních výsledků je stipendium garantováno po celou dobu (bakalářského nebo magisterského) studia.
Od roku 2010 podpořila nadace Bakala Foundation bezmála 200 studentů na zahraničních univerzitách po celém světě.
Přihlášky k aktuálnímu ročníku Scholarship jsou otevřeny do 18. ledna 2023.
Více informací a online přihlášku naleznou zájemci zde: