Mládí Aloise Rašína
Alois Rašín se narodil roku 1867 v rodině starosty Nechanic. Po absolvatoriu německého gymnázia v Broumově pokračoval studiem na pražské právnické fakultě, během kterého již iniciativně přispíval do Časopisu českého studentstva a kde se setkávál s osobnostmi jako Václavem Klofáčem, Antonínem Hajnem, budoucími kolegy z vysoké politiky.
Politická vize Aloise Rašína
Hotový právník se plně zapojil do politického života. Alois Rašín již v mladých letech proslul jak svými antiklerikálními názory, tak úspornou šetřivostí. Hovoříme o politickém bouřlivákovi, dvakrát odsouzeném za protipolitické výroky své doby. Ze staršího Rašínova období připoměňme proces s tzv. Omladinou z ledna 1894, ve kterém byl spolu s Františkem Modráčkem, S.K. Neumannem a ostatními členy fiktivního spolku odsouzen za údajnou konspiraci proti státu a společnosti. Odseděl si rok a půl.
Před vznikem Československa byl Dr. Rašín členem mladočeské strany, ve které začaly v poslední dekádě 19. století krystalizovat dva odlišné názorové proudy, a to radikálně pokrokový a státoprávní, v jehož kruhu se Rašín pohyboval. Tato skupina posléze obsadila Radikální listy a Rašín se stal jejich redaktorem.
Kolem roku 1900 se Dr. Rašín vypracoval na předsedu správní rady Lidové banky a České banky, založil týdeník Slovo, na jehož stránkách společně se svými kolegy jako Janem Třebickým a pozdějším kapitánem československého průmyslu Jaroslavem Preissem publikoval názory, že pouze dobrá ekonomika vybudovaná na kvalitních základech může řešit soudobou českou otázku. Bylo to právě Rašínovo Slovo , které roku 1903 vyzvalo k reorganizaci mladočeské strany.
Roku 1906 se Rašín stal předsedou poslaneckého klubu mladočechů. Spolu se straníkem a pozdějším prvním československým premiérem Karlem Kramářem usilovali o ovládnutí ústředního českého deníku Národní listy. Věc se stala skutečností, když bylo Dr. Rašínovi svěřeno právní zastupování Živnostenské banky, která nejen díky členům své správní rady Preissovi a Třebickému, poskytla hmotné finanční zázemí.
Činnost Aloise Rašína za první světové války
Alois Rašín byl člověkem, který neměl osobně dobrý vztah k vídeňskému vládně-dynastickému aparátu, stejně tak jako k Němcům vůbec.
Podporoval a byl agilním účastníkem prvního českého odboje, když jako člen Kramářovy skupiny participoval na vytvoření českého válečného programu pro cizinu, který měl osvětlit skutečný negativní přístup českých politických špiček k zahraniční politice Rakousko-Uherska. V programu skupiny se objevují tři možnosti českého státoprávního řešení, a to úplná samostatnost, unie s Ruskem nebo historické státní právo v situaci, kdyby Rakousko-Uhersko zůstalo zachováno. Nutno dodat, že Dr. Rašín si v prvních dvou případech představoval hranici českého středověkého státu zahrnujícího Pruské Slezsko, Kladsko, Horní a Dolní Lužici a navíc uherské Slovensko… Takto vyhotovené memorandum bylo roku 1915 s mapou českých zemí z doby Karla IV. a připojeným Slovenskem odevzdáno reprezentantům proti Rakousko-Uhersku bojujícímu uskupení Dohoda (rozuměj Británie, Francie, Rusko, Itálie).
Za svou odbojovou činnost byl Alois Rašín spolu s Karlem Kramářem, Josefem Zamazalem a Vincencem Červinkou na podzim roku 1915 obviněn z velezrady a odsouzen k smrti provazem a ztrátě akademických hodností.
Odvolání se proti rozsudku, vážný stav Františka Josefa I. a okolnost, že císařův osobní lékař zakázal jakékoli návštěvy v posledních panovníkových hodinách, pomohla Dr. Rašínovi v tom, že jeho rozsudek nestihl již zesnulý císař podepsat. Nástup nového rakouského panovníka Karla I. přinesl Rašínovi nejdříve změnu trestu, posléze i amnestii.
Ihned po příjezdu z vězení byli Kramář s Rašínem oslavováni jako „celonárodní majetek“ a naráz se zapojili do příprav českého převratu.
Alois Rašín byl autorem tzv. tříkrálové deklarace. Toto usnesení poslanců rakouské říšské rady a zemských sněmů Českého království z 6. ledna 1918 zdůraznilo požadavek sebeurčení národů a spojení českých historických zemí se Slovenskem a reagovalo tak na protičeské politické výroky ministra hraběte Czernina.
Obdobné akce jako Přísaha Národnímu výboru v pražském Obecním domě z dubna 1918, prvomájové oslavy nebo 50. výročí položení základního kamene Národního divadla dál a dál vířily nálady, jejichž iniciátorem Alois Rašín byl. Neméně k tomu přispěla i politika nově založené Státoprávně demokratické strany, jejímž místopředsedou se Rašín stal a která si jako prvořadý cíl vytyčila vytvoření nového českého státu.
Rašín s pozdějím prezidentským kancléřem Přemyslem Šámalem organizovali soupis spolehlivých úředníků a odborníků, kteří by zaujali hlavní funkce v ústředních institucích rodící se republiky.
Právem nazýváme JUDr. Aloise Rašína Mužem 28. října. Byl to právě on, kdo odmítal jednat se zástupci rakouské vlády v posledních dnech monarchie. Císařská strana požadovala od českých politických elit podporu vojákům v již ztracené situaci na italské piavské frontě. Docházelo k dezercím, organizovaným odchodům z bojiště, stávkám a Rakousko potřebovalo udržet vojáky na frontě z ekonomických důvodů, aby se zbývající hmotný válečný arzenál zachránil a nestal se italskou kořistí. V tomto ohledu byl Rašín nekompromisní, se zástupci politicky lavíroval a navíc spolu s ostatními získal dlouho odepíraný pas, který dopomohl české politické delegaci dostat se do Ženevy k jednání se zahraniční spojkou odboje, Edvardem Benešem.
Dr. Rašín odjel pouze do Vídně na jednání s pozdějším československým premiérem Milanem Hodžou, který měl vyjednat postup Slovenska k uherské vládě, a vrátil se zpět do Prahy.
V noci z 27. na 28. října 1918 Rašín vypracoval tzv. první základní zákon československého státu, jehož podstata spočívala v tom, že všechny zákony a nařízení platily nadále, a že vládní formu samostatného státu ustanoví budoucí Národní shromáždění. Zástupcům zahraničního odboje se zákonem ponechala úplná volnost vládní formy. Základním zákonem se současně zamezilo bezprávnímu stavu, a celá státní správa od 29. října nadále pokračovala.
Nóta ministra zahraničí Andrássyho dala národům v Rakousko-Uhersku „volnost v rozhodování“, která byla českou politickou scénou pochopena jako signál rakouské kapitulace.
Rašín byl osobně přítomen, když Národní výbor převzal v zájmu udržení pořádku správu země, spolu s ostatními členy se vydal do pražských ulic a byl i tribunem, který vyhlašoval nový československý stát na Václavském náměstí.
Prvním československým ministrem financí
Ministerstvo financí dostalo přiděleno pražský Clam-Gallasův palác v Husově ulici. Ministr neměl na práci nic lehčího, než vytvořit novou českou měnu, stabilizovat ji, vyvést nový stát z válečných dluhů zděděných po monarchii… V lednu 1919 zakázal ručení úvěru válečnými půjčkami, které vydávala stará monarchie. Jedním z negativních důsledků tohoto opatření byla ostrá reakce českých Němců, kteří nevěřili v porážku Rakouska a půjčky si brali v hojném množství. Tento krok byl mimo jiné v souladu s politikou Rašínovy strany, národní demokracie, která se netajila vypjatými emocemi proti Němcům.
Nejvýznamnější Rašínovo finační opatření se týkalo tzv. kolkovací akce. Koncem března 1919 nechal ministr obsadit československou hranici po celé délce, zastavit přepravu osob i zboží, přerušit veškerý styk s cizinou a okolkovat staré rakouské koruny, aby se zamezil příliv peněz z nově vzniklé Rakouské republiky. Ministr Rašín prosadil oddělení finanční správy od politické. Po pádu Kramářovy vlády Rašín odstoupil. Ve vysoké politice ovšem zůstal jako člen „Pětky“, neboli v období úřednické vlády, která se ustanovila na podzim 1920, a to jako nedesignovaný ministr financí.
Do svého druhého ministerského období se Dr. Rašín vrátil na podzim 1922. Jeho deflační opatření a z něj plynoucí negativní sociální a hospodářské důsledky, jej donutily ke kroku zpět a sám ministr zažíval vlnu kritiky.
Na Aloise Rašína byl spáchán atentát v lednu 1923. Viník se přiznal, že původem jeho činu byla politická nesnášenlivost vůči Rašínovi, která vyvrcholila Rašínovým druhým ministerským obdobím.
Ministr zranění podlehl 18. února.
Vzpomenuli jsme na odvážného člověka, který se svým vzděláním, charismatem, stejně jako ekonomickou a politickou činností, stal pilířem mladé Československé republiky.
Vzpomínka na Aloise Rašína
Letos v únoru jsme si připomněli 85 let od úmrtí jednoho z nejráznějších politiků československé první republiky, aktivního účastníka prvního československého odboje, prvního ministra financí, místopředsedu České strany národně demokratické, právníka, organizátora a zarytého politického pravičáka, JUDr. Aloise Rašína.
Zvětšit
rašín
