Dělal jste filmy jak v české, tak v zahraniční produkci. Čím se liší česká a třeba americká produkce?
Americká… No podívejte se, oni to dělají všechno úplně jinak. To se nedá srovnat. U Američanů musí být všechno propočítané podle scénáře dopředu, americký produkční musí do nejmenších podrobností vědět předem, co všechno se bude dělat, kolik to bude stát a tak. Kolik bude stát který záběr, kolik dekorace, rekvizity… u Američanů je prostě ta předprodukční příprava mnohem preciznější a podrobnější. Všichni tu naprosto přesně vědí, co budou dělat a kdy.
Jak to bylo v případě filmu Amadeus, za který jste dostal v roce 1984 cenu americké filmové akademie? Byla to americký produkce, ale v československé koprodukci, s českým režisérem Milošem Formanem…
Spíš s americkým režisérem českého původu… Ne, to byla naprosto americká záležitost a dokonce i Forman se musel hodně přizpůsobovat těm požadavkům americké produkce.
A vaší nátuře který produkční přístup vyhovuje víc?
Na velký film, jako byl třeba Amadeus je samozřejmě nezbytný ten precizní a přesný postup. Ale na běžné filmy, které točíme tady u nás, tak to stačí dělat tak nějak, jak se říká „od boku“. Ale samozřejmě, že tom musí být také připravené. Protože samozřejmě i v našem filmu se sestavuje rozpočet a ten určuje kde se to bude točit a jak. Třeba na jakém zámku nebo na jaké řece a tak podobně. Náš produkční samozřejmě tohle všechno také potřebuje vědět, ale přeci jenom ne tak důsledně jako v Americe.
Pracoval jste na civilních filmech ze současnosti i na historických snímcích. Co vás bavilo víc?
Vždycky spíš záleží na scénáři, také na tom jaké požadavky bude mít kameraman. Jinak dělat třeba historický film je opravdu zajímavé, ale současné filmy mají také něco do sebe, protože se dají dělat tak nějak citově. Historické filmy je potřeba „víc vymyslet“.
To že se bude Amadeus točit v Praze se rozhodlo kdy a jak?
Původně jsme to měli točit v Budapešti a ve Vídni a Forman to pochopitelně chtěl točit v Praze. Ale se musela točit jako že je to Vídeň nebo Salzburg což také nebylo úplně jednoduché. Ale myslím, že se to nakonec podařilo dobře.
Byly při tom nějaké politické potíže, jako že vás třeba více hlídali?
To víte, že ano, že nás víc hlídali. Třeba jsme točili v takové malé uličce u arcibiskupského paláce a přes ni vedl nějaký drát, no a můj asistent ho tedy přestřihl, a z toho byl velký šupec, velký malér, protože to byl nějaký kabel, který vedl z Hradu na policii nebo kam… Ale jinak se dalo točit všude. Čím to podle vás je, že se Amadeus tak povedl?
No je to scénář. Tam to začíná už tím námětem, který se pak dotváří filmově, ale v tom scénáři je základ. Záleží na scénáři. Když je dobrý scénář, tak se dá udělat dobrý film, ale bez scénáře?
Co vlastně obnáší práce filmového architekta?
Ta obnáší prakticky přípravu celého filmu pro režiséra. To znamená, že na základě scénáře je třeba i udělat takový přehled všech scén a prostředí, kde se má film odehrávat. Pak se spolu s režisérem a kameramanem dohodneme co a jak budeme dělat, nebo jak by se co dalo vyřešit.
Takže tu výslednou výtvarnou vizi filmu vytváříte vy?
Ta výtvarná vize vychází ze scénáře, protože scénář vám dá jakési osvětlení či vyjasnění děje filmu, kde se odehrává a vy se musíte tomu přizpůsobit. A to s režisérem i s kameramanem.
Kdy do toho vstupuje výtvarník kostýmů?
Obvykle zároveň s architektem a kameramanem. Pokud jde o nějaký výpravný film, tak samozřejmě ta jeho příprava je stejně náročná. Ten základní tvůrčí kolektiv tedy tvoří režisér, kameraman, architekt a kostýmní výtvarník. Jinak to ani nejde dělat. A na tom, na čem se tito čtyři lidé dohodnou se pak odvíjí všechny další práce na filmu.
Sledujete současnou kinematografii?
No ano, sleduji, ale raději k tomu nebudu moc říkat.
Proč?
To víte jsem už starý a mám na film úplně jiné požadavky než bych asi dneska měl mít… A možná, že jsou ty moje požadavky přehnané. A některé ty dnešní filmy nejsou vytvářeny tak, jak by měly být.
Myslíte, že třeba jejich výtvarná stránka není tak výrazná?
To bych nemohl říct, spíš je to o látce, o tématu, které zpracovávají, aby na to lidi chodili. Teď, když umřel pan Lukařský, tak jsem vzpomínal na film Král Šumavy, který jsem s ním dělal. To byl moc zajímavý film, navíc jeden z těch, které byly do detailu připraveny. Navíc tam hráli výteční herci a setkat se s herci je také moc zajímavé. Pokud má architekt čas a může si s herci dost často popovídat a poznat se s nimi, tak mu to může někdy přinést i nějaký nový nápad, jak třeba něco udělat jinak.
Dřív se dekorace hodně stavěly, dnes se používají více trikové záběry, digitální montáže…
Tohle já jsem nezažil, ale je pravda, že dnes se asi hodně věcí dá udělat jednodušeji. Dnes je všechno v počítačích a to je ohromná výhoda. Můžete mít třeba ve svém vlastním počítači databázi všech možných exteriérů a lokací, takže si můžete hned jak dostane scénář udělat představu, kde by se to dalo točit. Dřív jsme tohle všechno museli objíždět a hledat.
Forman chtěl točit Amadea v Praze
Akademický architekt Karel Černý, držitel ceny Americké filmové akademie Oscar za rok 1984 za film Miloše Formana Amadeus oslaví 7. dubna své 86. narozeniny. Kromě Amadea se podílel jako architekt na desítkách dalších filmů, televizních filmů či televizních inscenací, včetně titulů: Intimní osvětlení, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko!, Černý Petr, Hříšní lidé města Pražského, Poslední propadne peklu a dalších. Poslední film, řecko-českou koprodukci Podzimní návrat natočil v roce 2001.
Zvětšit
88614598_5c506df7e2_o
