Konferenci o fortifikační architektuře v evropských městech připravilo občanské sdružení Fortový věnec ve spolupráci s občanskými sdruženími Muzeum olomoucké pevnosti a Fort Radíkov. Mezi hosty byli mimo jiné představitelé koordinačního centra BFR (Baltic Fort Route) z Berlína, pověřenec holandské vlády Peter Ros, za italské Benátky Daniel Sierra, představitelé pevnostního města Terezín, národního památníku Vyšehrad, zástupci Armády České republiky, Univerzity Palackého a primátor Olomouce Martin Novotný.
Proč zaostáváme
Po prohlídce fortů číslo IV v Bystrovanech a na Tabulovém vrchu, který se nachází v areálu fakultní nemocnice, následovala návštěva fortu XVII v Křelově, kde se odborná konference konala. Její účastníci se dozvěděli podrobnosti o programech záchrany kulturního dědictví a fortifikační architektury minulých století, které se už podařilo uskutečnit v Německu, Polsku, Litvě, Holandsku a Itálii. „Ukázalo se, že Česká republika za těmito zeměmi velmi zaostává. Zatímco v jiných zemích dokážou i z mnohem méně významných staveb učinit atraktivní lákadlo turistického ruchu, u nás se zatím nedaří naše zcela unikátní památky dostatečně zviditelnit,“ řekl Jan Bednář, jeden z majitelů.
Podle něj je to dáno i tím, že forty v okolí Olomouce držela až do nedávné doby armáda. V současné době jsou zpřístupněny pouze tři forty – XVII Křelov, XIII Nová Ulice a fort č. 2 Radíkov. Všechny tři přitom mají k dokonalosti ještě daleko.
Pomoc ze zahraničí
„Proto jsme velmi přivítali nabídku spolupráce koordinačního centra Baltic Fort Route, které již realizovalo několik projektů k záchraně evropského kulturního, a pevnostního dědictví na principu přeshraniční spolupráce v rámci projektů INTERREG. Jeho představitelé nás také seznámili s novými plány pomoci dalším zemím při záchraně fortifikačních památek a jejich využitím v cestovním ruchu. Tyto unikátní stavby skýtají obrovský potenciál a mohou významně zvýšit počet návštěvníků Olomouce,“ dodal Bednář.
S využitím principu partnerství s dalšími městy v ČR je možné otevřít novou turistickou cestu z Německa a Polska jižním směrem až do oblasti Benátek, kde je celá řada již dnes fungujících fortifikačních památek. Budoucí zahraniční partneři jsou ochotni poskytnout svoje „know how“ jak při samotné obnově, tak při hledání kulturního, sportovního, veletržního, výstavního a dalšího využití těchto objektů. Představitelé města ani neziskové organizace nespoléhají jen na spolupráci se zahraničím, už nyní je v informačním centru v podloubí radnice a na fortech v prodeji mapa Olomoucké forty a jsou plánovány další společné projekty. Více informací a aktuality lze nalézt také na www.forty.cz.
Fort XVII Křelov
Fortová pevnost XVII v Křelově vznikala v letech 1850-1854. Hlavním obraným prvkem tohoto fortu je rozsáhlý zemní val, na němž byla po dvou nájezdových rampách dopravována a následně rozmístěna dělostřelecká výzbroj. V centru fortu se pak nachází tzv. hlavní reduit. Budova sloužila především k ubytování posádky fortu, ale také jako nezbytné zázemí, kde byla rovněž rozmístěna dělostřelecká výzbroj. Do současné podoby se bohužel nedochovala kontreskarpa, která byla v roce 1923 rozebrána místním obyvatelstvem na stavbu přilehlých domků a místní Sokolovny. Během císařsko-královských manévrů v roce 1853 poctil staveniště fortu XVII návštěvou císař František Josef I., o čemž svědčí pískovcová špaleta s iniciály FJ I. a datací 1853, která je umístěna na stropnici nad hlavním schodištěm reduitu.
1. května 2008 otevře Fort XVII v Křelově jako první své brány široké veřejnosti. V jeho prostorách je zřízena stylová restaurace, ale také unikátní muzeum fortového opevnění. Celý prostor reduitu je bezbariérový, a jedná se tak o první památkově chráněný objekt tohoto druhu, který umožňuje návštěvu a trávení volného času i handicapovaným osobám.
Fort 2 Radíkov
V důsledku vývoje dělostřelectva bylo nutné posouvat obranné stavby dále od města. Proto byly naplánovány tři tzv. festy, což bylo uskupení více fortů za fortovým věncem. Fest Baba měl mít 3 forty a měl být vybudován na hraně terénního zlomu ve směru na Brno. Rovněž tak fest Chlum, který měl vzniknout na kopcích vedle obce Krčmaň. Poslední z festů je fest Svatý Kopeček, měl mít 4 základní forty: č. 1 Toveř, č. 2 Radíkov, č. 3 Lošov, č. 4 Droždín a dvě dělostřelecké baterie označované A a B. Jako jediný byl postaven fort Radíkov v letech 1871 až 1882. Ostatní forty byly přeprojektovány na jednodušší stavby, které se měly urychleně realizovat až v případě válečné hrozby. Tím se stal radíkovský fort jediným pevnostním objektem tohoto druhu v celé České republice a byl poslední fortifikační stavbou do třicátých let dvacátého století, kdy bylo postaveno v pohraničí opevnění proti hrozbě z Německa. V současné době je fort v majetku fyzických osob sdružených do občanského sdružení s názvem Fort Radíkov, o.s. Probíhá zde čištění od náletových dřevin a postupně bude fort opravován asi na čtvrtině plochy. Prohlídky jsou možné celoročně po předchozí dohodě (www.fort-radikov.cz).
HISTORIE OLOMOUCKÉ PEVNOSTI
Olomouc byla do třicetileté války hlavním městem Moravy. Jako každé město mělo i hradby, které ale byly dosti zchátralé, a proto v roce 1642 odolávalo město jen čtyři dny švédskému obléhání. Švédové okamžitě začali opevnění modernizovat a postavili nejnovější fortifikační prvky v místech bran, tzv. bastiony. Po osmi letech město opustili a též zpustošili, takže se uvažovalo dokonce i o jeho srovnání se zemí. Císař Ferdinand III. ale rozhodl jinak a roku 1655 prohlásil Olomouc, v důsledku strategické polohy města, za pevnost se stálou posádkou. Ani to ale nebyl důvod pro výrazné zkvalitnění opevnění. Když v prosinci 1741 pruský maršál Schwerin napadl Olomouc, tak slabá a špatně vyzbrojená posádka kapitulovala. Brzy po té byla odstoupena větší část Slezska, a tím se město Olomouc ocitlo na samých hranicích monarchie. S nadšením uvítalo obyvatelstvo, které za okupace švédské a pruské tolik trpělo, rozhodnutí císařovny, vybudovat z Olomouce moderní pevnost. Marie Terezie navštívila staveniště v roce 1748 a potom v roce 1754, kdy byla bastionová pevnost z větší části dokončena. Pevnost nečekala na Prušáky dlouho. V létě 1758 oblehla město vojska pruského krále Bedřicha II. Po pěti týdnech obléhání docházely Prusům zásoby, a proto vypravili kolonu 4000 povozů z pruské (dnes polské) Nysy. Tento trén úspěšně napadl ve dvou dnech (28. 6. bitva u Guntramovic a 30. 6.1758 bitva u Domašova n. Bystřicí) generál Laudon a generál Šiškovič. Do Olomouce se dostalo jen 250 vozů. V důsledku toho 2. 7. 1758 pruský král ukončil obléhání a s vojskem odtáhl k Hradci Králové. Olomoucká bastionová pevnost splnila svůj úkol a císařovna se obráncům odměnila mimo jiné i „polepšením znaku města“, orlice dostala zlatý řetěz a iniciály Františka Josefa I. a Marie Terezie do hrudního znaku (FMT).
Bastionová pevnost v téměř nezměněné podobě přetrvala mnoho desetiletí, ale vývoj dělostřelectva přinutil monarchii uvažovat o modernizaci pevnosti. Proto bylo v druhé polovině devatenáctého století vyprojektováno a postupně realizováno mohutné opevnění města Olomouce s plánovaným počtem 22 fortů a 3 festů. Bastionová pevnost se začala slavnostně bourat na svatodušní pondělí roku 1876. Projektantem první čtveřice permanentních fortů byl plukovník Julius von Wurmb, který v této době zastával významnou funkci olomouckého ženijního ředitele. Od roku 1850 až do roku 1866 bylo vybudováno 12 permanentních a osm provizorních fortů z celkem plánovaných 22. Přesto, že z finančních důvodů nedošlo k realizaci všech navržených fortů na úrovni fortového věnce, jehož celkový obvod činil 17 km, jedná se o jednu z nejrozsáhlejších a nejzachovalejších součástí císařsko-královského systému opevnění města Olomouce (Kaiser Königliche Olomüzer Festunk – ještě dnes se dají najít kolem Olomouce hraniční kameny se zkratkou KKOF) a zároveň jediný příklad použití polygonálního opevňovacího systému na území Moravy.
