Narodil jste se, pane Hruško, v Městci Králové. Jak a kdy jste se dostal poprvé do Prahy?
V roce 2002, kdy jsem přijal životní výzvu a zkusil vyměnit pozici učitele za terénního zpravodaje Českého rozhlasu Region a Regina. Po povodních našli v karlínských studiích za kopírkou můj ztracený životopis a chtěli mě šéfové tenkrát poznat víceméně jako kuriózní případ. Nabídku jsem s velkou pokorou tenkrát přijal s tím, že když se mně nebo mým nadpřirozeným práce novináře nebude zamlouvat, vrátím se zpátky do sborovny.
Jste původním vzděláním učitel, při škole v Hradci Králové jste byl redaktorem v regionálním tisku a v průběhu studia na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové jste dva roky učil v Městci Králové. Jak na tyto roky vzpomínáte?
Bylo to krátký, ale krásný. Splnil se mi sen být učitelem. Ale jelikož jsem nedostal plný úvazek na aprobace, které jsem vystudoval (biologie, chemie), tak jsem možná právě proto zkusil přestoupit na profesionální novinařinu, která byla tehdy jen mým koníčkem. A taky jsem vyučoval dílny, které jsem v oblibě jako žák moc neměl, protože jsme tenkrát vyráběli nepraktické a těžké výrobky. To jsem se snažil změnit. Aby výuka a výroba bavila mě i žáky.
Poté jste se stal reportérem v Nymburském deníku. Jaký typ článků jste nejčastěji psal?
Byla to v novinářské hantýrce zpočátku taková hlásná trouba radnic. Jako eléva vás k žádným kauzám nikdo nepustí. Musíte si správné kontakty a kauzičky najít praxí sami. Být trpělivý, svědomitý a pečlivý. Pak to přijde. A přišlo…
Později jste pracoval pro rozhlas (Český rozhlas, Frekvence 1) a od roku 2007 v TV Prima. Jaké to bylo pro regionálního novináře přejít do rozhlasu a do televize?
Asi jako z malého rybníčku mezi bělicema skočit rovnou do divoké řeky se štikama. Se vším všudy. Z kolegiálního prostředí se dostanete do ringu, kde se nesmíte nechat nikým a ničím semlít a sem tam mít ostré lokty. Já je sice nemám ostré dodnes, ale zato jsem se snažil si vše vydřít svou prací, pílí a perfekcionismem.
V roce 2012 jste nastoupil do TV Nova, což Vám hodně změnilo život. Z terénního zpravodaje ve zpravodajství jste se dostal k funkci „potravinového inspektora“. Co Vám na tom nejvíce bavilo? A máte nějaký zážitek, na který nikdy nezapomenete?
Spíše mě i jako spotřebitele nebavilo a bytostně štvalo, co si nám řetězce dovolují podstrkovat pod nos. Nepořádek, plísně a hniloba mezi regály a všichni se tvářili, že to je v pohodě. Tedy až na zákazníky. Tak to tedy NE! Řekl jsem si tenkrát a měl jsem na půl roku o práci postaráno. Nezapomenu asi nejvíce na aroganci ochranky řetězce v Kolíně. Tam to byla v regálech jedna velká ostuda a pánové z rádoby SECURITY tomu nasadili korunku. Na YouTube to je velmi slavný díl.
Vařil jste už doma dříve nebo jste se s vařením setkal až v televizi?
Doma jsem vařil od mala nebo koukal mámě nebo babičce pod ruce a pokličku. Asi v 7 letech jsem začal polévkami z pytlíku a postupně jsem se zdokonaloval. Heslo „není čas ztrácet čas ani v kuchyni” ale razím dodnes. A všechny suroviny musím sehnat hlavně v dosahu půl kilometru od sporáku (směje se).
Později jste začal moderovat pořad Vaříme s Láďou Hruškou. Jak jste získával nové recepty?
Zpočátku mně je posílali diváci, abych je vyzkoušel a ukázal. Později jsem si je začal hledat a vychytávat ku obrazu svému. Buď je zjednodušit ale ne na úkor chuti nebo nahradit nějaké suroviny zdravěji. V tom duchu se snažím “vařit” dodnes ve VYCHYTÁVKÁCH na Primě.
,,Nikdy nemám žádné velké plány. Práce mě musí bavit a naplňovat. “
Jaký recept Vám nejvíce chutná?
Ten, který uvaří někdo jiný samozřejmě a uspokojí mé chutě nebo choutky?
V té době jste začal být velmi populární. Zvláště, když v roce 2014 vydala TV Nova tištěnou kuchařku Vaříme s Láďou Hruškou, ze které se stal bestseller. Měl jste v té době další plány?
Nikdy nemám žádné velké plány. Práce mě musí bavit a naplňovat.
V roce 2015 se začal na TV Prima točit pořad Vychytávky Ládi Hrušky, ve kterém ukazujete nejen zajímavé recepty, ale také různé kutilské tipy a zlepšováky. Letos běží už 10. sezóna. Kdo přichází stále s novými nápady?
Každý z našeho malého, ale šikovného týmu. Pořad má samozřejmě svoji dramaturgii se scenáristy. Ale u nás si pomáháme všichni navzájem, takže nic pro nikoho není tabu a každý může čímkoliv přispět do vínku. Spousta lidí a následných respondentů před kamerou potkám sám na ulici nebo mě osloví s nějakým vychytaným receptem nebo kutilským počinem.
Jaký kutilský zlepšovák se divákům nejvíce líbil?
U kutilů chlapů jasně vede “samodomo” zemědělská technika a grily z jeklů, bubnů od praček a podobně. U žen zase jakékoliv vychytané tvoření. Naposled mě uchvátily různé kabelky a tašky vyrobené z těch černých plastových krabiček na jídlo, které běžně vyhazujeme. Jsou to opravdové designové kousky.
Čtenáře Naše Prahy bude jist zajímat, jaké části Prahy máte rád a proč?
Mám to po 20 letech v Praze už tak, že ji vnímám jako svůj druhý domov. V Praze říkám, že jedu na víkend domů do Městce Králové a doma v Městci zase, že jedu domů do Karlína. Praha je krásná na každém rohu. Samozřejmě je mně dobře tam, kde žiji v Karlíně a líbí se mně i Staré Město, má prostě svoje nezaměnitelné kouzlo, jako by se tam zastavil čas.
Naopak, co na Praze nemáte rád a co byste chtěl změnit, kdybyste mohl?
Nic. Užívám si ji se vším všudy jako klasická “naplavenina” ze středních Čech, jak nám s oblibou říkají Pražáci. Já se za to nestydím.
Co Vám v Praze nejvíce chybí?
Asi můj pes, na kterého bych ale tady neměl čas.
Jste, pane Hruško, velmi vytížený muž. Jakým způsobem nejlépe relaxujete a „dobíjíte baterky“?
Spánkem a sluníčkem. Když ho tady u nás je málo a mám čas mimo natáčení, vyrážím za ním do tepla. Klidně i sám, když mám velký absťák a nikdo nemá čas odletět pustit starosti k moři se mnou. Beru si s sebou notebook a píšu tam v klidu scénáře nebo kuchařky.
Máte nějaký sen nebo přání, které byste si chtěl splnit?
Už nesním. Moje sny se mně totiž pomalu, ale jistě plní a já se na těch vlnách nechávám jen unášet a jsem vždy zvědavý, čím nebo jakou nabídkou mě osud zase překvapí. Jsem šťastný jako blecha.
Děkuji Vám za rozhovor.
