Narodil jste se v Brně, hrál jste v Pardubicích i Ostravě, kdy jste přišel do Prahy?
Absolvoval jsem Janáčkovu Akademii Múzických Umění v hloubce minulého století v roce 1963. Kolem divadla a v divadle jsem se ale motal už od roku 1951. Spočítejte si, jak dlouho už šlapu po jevišti. Začínal jsem po absolvování JAMU v Satirickém divadle Večerní Brno, to už dnes neexistuje a je tam Polívka. Pak jsem hrál v Pardubicích, kde už jsem šilhal po Praze. Nemusela to být přímo Kaplička, vysněná meta nás mimopražských. Cestu do Prahy jsem vzal oklikou přes Ostravu a konečně v roce 1971 jsem podepsal smlouvu v tehdejším Divadle S. K. Neumanna, dnes Pod Palmovkou. Letos to bude akorát 40 let.
Přes ulici Vinohradského divadla je náměstí Míru, kde se často konají různé trhy a jiné akce, chodíte na ně?
Mírák, hoden svého familiérního oslovení, mám nejraději kolem vánočních svátků. Vyparáděný, voňavý, koledující, hemžící. Před každým představením zajdu na pohárek svařené medoviny, ta mi šmakuje. Nestojím o uřvané akce, které nám útočí na bubínky někdy i při začátcích představení ve zkušebně. Policajty a houkačky slyšíme i na velkém jevišti. Na tom začneme koncem března zkoušet Kohoutovu adaptaci Cyrana.
Zmínil jste hru Cyrano z Bergeracu, jakou roli budete hrát?
Kapitán Carbon de Castel-Jaloux, to bude má role. Vím, že tam budu mít song, dokonce už jsem dostal CD, má titul Tak někdy dojde láska naplnění, to mě naplňuje v mém věku třaskavou nadějí. I když si v současnosti nestěžuji na nenaplnění lásky a bulvár vyzvídá, budu-li se ženit, marně, nepovím.
Kdy bude premiéra?
Premiéra je naplánovaná na 20. května a srdečně na ni čtenáře zvu.
Členem souboru vinohradského divadla jste od roku 1987, ale v roce 1994 jste své působení na čtyři roky přerušil kvůli Národnímu divadlu, jaký byl návrat zpět?
V roce 1994 jsem spáchal mesalianci (nepřirozené spojení, pozn. red.) s Národním divadlem, abych se po čtvrté sezóně vrátil opět zpět do Divadla na Vinohradech. Přičinila se o to tehdejší ředitelka Jiřinka Jirásková. Chovám k ní něžnou náklonnost. Nemusela mě přemlouvat. Je divadelním andělem strážným. Zbývající dva rozpínají křídla nad průčelím divadla. A okouším teď vzácný pocit těšení se na představení přímo pod jejich ochranou v malém prostoru zkušebny, které přezdívám s laskavou ironií holubník. A kde s Hanou Maciuchovou a Jaromírem Medunou hrajeme Tanec smrti Augusta Strindberga, v němž jsem přijal za vlastní a adoptoval postavu Edgara. Nebo si osedlala ona mě? To je jedno. Prostě ji nosím v hlavě a povídám si s ní.
Obě vaše děti se věnují herectví, vedl jste je k němu nebo je spíš odrazoval?
Děti si nakonec vybraly samy, odrazovat adolescenta od čehokoliv je marnost nad marnost a zase marnost. Ode mě konec konců vědí, že každý je svého štěstí strojvůdce. Teď, zvlášť Krista, sklízí ovoce své tvrdohlavosti. Je ve Švandově divadle, jde z role do role, má 25 představení do měsíce plus mimodivadelní závazky. Je uštvaná, nešťastná, že nemá dost času na Ráchelku. Ale jinak to dnes nejde, kdybychom měli vyžít za divadelní gáži, přijdou nás hned zfendovat (soudně zabavit majetek, pozn. red.). Leč, jak praví Gogol „…dechovka vyhrává, prapory vlají…“ a každý je svého strůjcem.
Vaší dceři se narodila dcera Ráchel a syn je také pyšným otcem, jak zvládáte roli dědečka?
Ráchelka je sluníčko. Včera zrovna dědeček hlídal a s děvenkou, které táhne na pátý rok, to není jenom tak, zkrotit to sebevědomí. Nakonec si sama upletla past, že napíše dopis prababičce. Tak jsem předepsal abecedu a včil, holčičko, mudruj. Dotáhli jsme to k oslovení Prababičko Fanynko. Tak vidíte, co vnučce a dědovi ke štěstí postačí. Laďův Štěpánek má 5 let a 27. února, je řádně oslavíme. Ono, když dáme dohromady všechny narozeniny, svátky, výročí, maminka má v červnu 90, je pořád co slavit. A tak to má být, asi jsem ještě ze staré školy, ale každý si zaslouží vážnost a pozornost svého okolí a rodinné vazby jsou to nejdůležitější, co naši zatracenou společnost šlechtí. A ne, že se mladí nebudou ženit, víc jak polovina se jich hned rozvede, a konec konců nakonec ani těm svým stařešinům nevypraví poctivý funus. To bych se na to podíval. Já chci, děti moje, pohřeb! Pamatujte si to.
Co zajímalo naše čtenáře
Mám vás moc ráda jako herce, ale ještě raději poslouchám váš hlas, jak jste se dostal k dabingu?
Dabing jsem začal dělat už kdysi dávno v Brně v Typosu. V Praze jsem prošel všechna tehdejší studia Sport, Spartu, Dobešku, Kavčí Hory, Hlubočepy, V Jirchářích a nevím kde ještě. Dělal jsem s panem Fronkem, K. M. Walló, pak i s jeho dcerou Olgou, panem Žáčkem, paní Novákovou, Marií Fronkovou, Elmarem Klosem, Zdeňkem Hruškou a hlavně se Zdeňkem Syrovým. Všechny filmy nedokážu vyjmenovat, byla jich spousta. Teď v poslední době to byly hlavně Vraždy v Midsomeru s režisérem Jardou Polišenským.
Je nějaká profese, kterou byste si rád vyzkoušel?
Zajímá mě astronomie, vnímám ji jako nádherné dobrodružství, které nemá konce, kosmologie, astrofyzika, to by mi hovělo.
Máte nějakou vysněnou roli?
Jednu roli, kterou bych si moc rád zahrál, přiznám se, mám. Ale neřeknu, to by byl hřích proti hereckému pánbíčkovi.
Uvidíme vás brzy v nějakém filmu nebo seriálu?
Dokončili jsme třetí řadu Kriminálky Anděl.
Ste na „doskách, ktoré znamenajú svet“ už nejaký ten piatok. Čo sa podľa Vás za tú dobu v hereckej branži zmenilo?
To je otázka. Bezmála tři herecké generace jsem už zažil, jednu i jako pedagog konzervatoře, posléze DAMU. Objektivně vzato, když to vezmu od základu, herecká profese, tedy řemeslo, tak to poctivé, životaschopné se nemění. A pakliže se spojí s talentem, který si je vědom svého poslání, pracovitým, pokorným vůči svému povolání, nedychtícím po rychlé, laciné popularitě, pofiderním ocejchování za “ celebritu, tak se z mého pohledu nemění nic.
Profil
Narodil se 26. listopadu 1941 v Brně. Divadlu se věnoval ochotnicky již od svého od mládí, kromě toho také hrál na housle a zpíval ve sboru brněnské Janáčkovy opery. Po absolvování brněnské JAMU vystupoval na satirické scéně Divadla Večerní Brno, poté působil ve Východočeském divadle v Pardubicích, odkud přešel do Státního divadla v Ostravě. Od roku 1971 trvale působí v Praze. Z manželství s herečkou Věrou Galatíkovou, která v roce 2007 podlehla rakovině plic, má dceru a syna.
