Ceny potravin v Česku zůstávají vysoké — i když inflace zpomalila, nákupní košík běžného spotřebitele je stále bolestivě drahý. Odborníci však upozorňují, že potraviny by mohly být výrazně levnější. Trh ale nefunguje férově, domácí produkce není chráněna a evropské regulace často jdou proti zdravému rozumu.
Kde se berou vysoké ceny potravin?
Podle Ing. Jiřího Smetany, odborníka na zemědělství, je drahota potravin v Česku výsledkem dlouhodobě neřešených systémových problémů, které se navzájem násobí a vytvářejí prostředí, kde ceny rostou bez ohledu na reálné náklady.
1. Oligopol obchodních řetězců
Český maloobchodní trh s potravinami ovládá několik málo dominantních řetězců, které si díky své pozici mohou nastavovat marže bez skutečné konkurence.
„Dvě velké firmy mají v Česku na trhu více než 50 %, to podle mě není správně,“ uvedl předseda Motoristů Petr Macinka.
Tato koncentrace moci vede k tomu, že dodavatelé jsou tlačeni ke snižování cen, zatímco spotřebitel platí stále více. A když se celý trh chová koordinovaně — například před Vánoci ceny prudce rostou a po svátcích zase klesají — vzniká podezření na kartelové praktiky, i když je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zatím neprokázal.
2. Vysoká snížená sazba DPH
Zatímco většina evropských zemí uplatňuje na potraviny sníženou DPH mezi 5–7 %, v Česku je tato sazba aktuálně 12 %.
„Zahraniční země – třeba Polsko nebo Portugalsko – přeřadily vybrané základní potraviny až k nulové sazbě DPH. Proto jsou tam potraviny levnější než u nás,“ upozornil předseda SPD Tomio Okamura.
Navíc se snížení DPH často nepromítne do cen, protože ho obchodníci „spolknou“ v rámci svých marží. To potvrzuje i fakt, že po snížení DPH v roce 2024 řetězce oznámily další zdražení.
3. Nerovnováha v zemědělské podpoře
Stát v posledních letech preferuje neprodukční a ekologické zemědělce, zatímco producenti základních potravin — jako jsou střední farmy zaměřené na ovoce, zeleninu, maso či mléko — zůstávají bez dostatečné podpory.
„Omezili příjem dotačních titulů na plochu velkým zemědělcům, kteří jsou z 80 % tvůrci potravin. Tak se nesmíme divit, že se ceny pohnuly nahoru,“ uvedla poslankyně Margita Balaštíková (ANO).
Tato nerovnováha vede k poklesu domácí produkce, což zvyšuje závislost na dovozu.
4. Nízká soběstačnost a nekontrolovaný dovoz
Česká republika je v mnoha komoditách závislá na dovozu, často z mimoevropských zemí, kde neplatí evropské standardy kvality a bezpečnosti. Tyto levné dovozy podkopávají domácí produkci, a když místní výrobci z trhu zmizí, ceny importovaného zboží rostou.
„Za vysokými cenami potravin je monopolizovaný trh od surovin po prodej,“ shrnul poslanec STAN Ondřej Lochman.
Výsledkem je trh, kde ceny rostou bez ohledu na reálné náklady, a kde spotřebitel platí za systémové chyby, nikoli za kvalitu.
Máslo za 44,90. Ale jen občas
Řetězec Albert nedávno nabízel máslo za 44,90 Kč, s aplikací dokonce levněji. Přitom běžná cena této položky přesahuje 70 Kč. Ukazuje to, že reálné výrobní náklady mohou být nižší, a že obchodníci mají velký prostor pro marketingové manipulace s cenami — ne podle nákladů, ale podle strategie.
Brusel: regulace, které komplikují české potravinářství
Prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová dlouhodobě upozorňuje, že některé evropské regulace neodpovídají realitě českého trhu a mohou dokonce ohrožovat rozvoj domácího potravinářství.
„Aby se mohli potravináři rozvíjet, potřebují stabilní a předvídatelné prostředí. Bohužel je tu trošku problém s Bruselem,“ uvedla Večeřová v rozhovoru pro Radio Prostor.
Směrnice o odlesňování: byrokracie bez smyslu?
Jedním z konkrétních příkladů je směrnice o odlesňování, která vyžaduje, aby každý producent skotu, sóji, kakaa, dřeva nebo palmového oleje doložil, že od roku 2020 nedošlo na jeho pozemcích k odlesnění. To se týká nejen dovozců ze třetích zemí, ale i českých zemědělců, kteří musí získat certifikát s geolokací a historickými daty — jinak jim hrozí pokuty až 4 % z obratu.
„Od 1. ledna příštího roku musí mít každý kus hovězího certifikát o neodlesnění. To je naprosto nesmyslná byrokracie,“ varuje Večeřová.
Paradoxem je, že plocha lesů v Česku dlouhodobě roste, a přesto se čeští producenti musí podřizovat stejné regulaci jako farmáři v Amazonii.
Tofu řízek nebo rostlinný párek?
Další oblastí, kde se EU snaží zasahovat, je názvosloví rostlinných produktů. Česká republika spolu s dalšími státy navrhla, aby se názvy jako „párek“, „řízek“ nebo „steak“ používaly výhradně pro živočišné výrobky.
Potravinářská komora návrh podporuje s tím, že cílem není omezovat vegetariánské či veganské produkty, ale zajistit jasnost a férovost na trhu.
„Záměrem je skoncovat se zmatkem na pultech, kde spotřebitelé mohou být klamáni názvy, které neodpovídají skutečnému složení,“ uvedla Večeřová.
Podle komory by se místo označení „alternativa“ mělo používat přesnější označení „imitace“, protože mnoho rostlinných výrobků nemá srovnatelné nutriční hodnoty — například obsah bílkovin je často nulový.
Paradox cen: Německo levnější než Česko?
Zatímco se v Bruselu řeší názvosloví tofu párků, v Česku rostou ceny základních potravin, které si lidé často nemohou dovolit. A paradoxně — v Německu, kde jsou trojnásobné platy, stojí potraviny jako máslo, chléb nebo vejce často levněji než u nás.
Tento nepoměr ukazuje, že regulace, daňová zátěž a tržní prostředí mají na cenu větší vliv než samotné náklady na výrobu.
Mercosur: levné, ale nebezpečné
Evropská komise dokončuje obchodní dohodu s jihoamerickým blokem Mercosur, který zahrnuje Brazílii, Argentinu, Paraguay, Uruguay a Bolívii. Dohoda má vytvořit jednu z největších zón volného obchodu na světě — s více než 700 miliony obyvatel. Pro evropské firmy to znamená nové exportní příležitosti, ale pro zemědělce a spotřebitele představuje zásadní rizika.
Levné potraviny, drahé důsledky
Dohoda umožní masivní dovoz levných zemědělských komodit — zejména hovězího a kuřecího masa, cukru, sóji, kukuřice a dalších produktů. Tyto potraviny však často nevznikají za srovnatelných podmínek, jaké musí dodržovat evropští farmáři:
Chybí kontrola welfare zvířat — v zemích Mercosur nejsou běžné standardy pro prostor, výživu, ošetření ani evidenci léčiv
Neexistuje povinnost evidence léčiv — antibiotika se často používají preventivně, bez záznamu
Slabá hygienická kontrola — chybí systém hlášení pohybu zvířat, evidence krmiv, nebo kontrola původu surovin
Nízké ekologické standardy — produkce často probíhá na úkor odlesňování, bez ohledu na udržitelnost
„Dohoda ignoruje rozdíly v produkčních pravidlech. Zatímco evropští farmáři musí dodržovat přísná pravidla, země Mercosur často ne,“ upozorňuje místopředseda Zemědělského svazu Jaroslav Vaňous.
Protesty zemědělců a obavy z nekalé konkurence
Uzavření dohody vyvolalo vlnu protestů zemědělců v řadě evropských zemí — zejména ve Francii, Itálii a Polsku. Obávají se, že levné dovozy zničí domácí produkci, sníží výkupní ceny a vytvoří nekalou konkurenci, která nebude podléhat stejným pravidlům.
„Evropa nám chce znovu snížit příjmy. V jižní Americe se podobné věci příliš neřeší,“ uvedl ředitel Českého svazu chovatelů masného skotu Kamil Malát.
Riziko pro spotřebitele
Podle odborníků dohoda ve své současné podobě vystavuje evropské spotřebitele zdravotním rizikům. Produkty z Mercosur mohou obsahovat rezidua pesticidů, antibiotik nebo hormonů, které by v EU neprošly kontrolou.
„Tamní podniky budou muset sice procházet certifikací, ale nedá se příliš věřit tamním kontrolám,“ varuje Michal Procházka ze Zemědělského svazu.
Kolik potraviny zdražily?
Podle Českého statistického úřadu došlo ke skokovému nárůstu cen:
Co by mohlo pomoci? Smetanovy návrhy pro férovější trh
Podle odborníka na zemědělství Jiřího Smetany existuje řada konkrétních kroků, které by mohly vést ke zlevnění základních potravin, stabilizaci trhu a posílení domácí produkce:
1. Uplatnit zákon o významné tržní síle
Stát by měl důsledně využívat zákon o významné tržní síle a zákon o cenách, které umožňují kontrolovat chování dominantních obchodních řetězců. Tyto nástroje by měly být aktivně využívány k omezení neúměrných marží, k ochraně dodavatelů před neférovými smluvními podmínkami a k zajištění transparentnosti cenové politiky.
Vláda zvažuje posílení pravomocí ÚOHS, aby mohl efektivněji zasahovat proti cenové manipulaci.
2. Prověřit daňové optimalizace zahraničních mateřských firem
Velké řetězce často optimalizují zisky přes zahraniční mateřské společnosti, čímž snižují daňovou povinnost v Česku. Smetana navrhuje, aby finanční správa aktivně kontrolovala tyto přesuny zisků, zejména u firem s německým nebo nizozemským zázemím.
Podle Pirátů by vláda měla připravit reformu antimonopolního úřadu a zaměřit se na zneužívání tržního postavení.
3. Zavést kvóty na domácí produkci
U vybraných komodit — jako jsou brambory, jablka, mléko, kuřecí a vepřové maso — by stát mohl zavést minimální kvóty domácí produkce, které by zajistily, že určité procento zboží na trhu pochází od českých producentů. To by posílilo soběstačnost a snížilo závislost na dovozu.
4. Snížit DPH na potraviny
Smetana doporučuje snížit sníženou sazbu DPH z 12 % na 5–7 %, což odpovídá průměru v EU. U několika klíčových položek — například chléb, mléčné výrobky, ovoce a zelenina — by stát mohl dočasně zavést nulovou sazbu, aby se úleva pro spotřebitele projevila okamžitě.
„Polsko nebo Portugalsko přeřadily vybrané základní potraviny až k nulové sazbě DPH. Proto jsou tam potraviny levnější než u nás,“ uvedl předseda SPD Tomio Okamura.
5. Upravit systém dotací
Současný systém přerozdělování zemědělských dotací zvýhodňuje malé neprodukční farmy, často bez reálné produkce. Smetana navrhuje snížit redistribuční platbu z 23 % na cca 9–10 %, což je evropský průměr, a přesunout podporu ke středním farmám, které produkují citlivé komodity — jako je ovoce, zelenina, maso, cukrová řepa nebo chmel.
Poslankyně Margita Balaštíková (ANO) upozornila, že omezení dotačních titulů pro velké zemědělce vedlo ke zdražení potravin.
6. Zabránit nekontrolovanému dovozu
Dovoz levných potravin z mimoevropských zemí — například kuřata z Ukrajiny, hovězí maso z Brazílie nebo sója z Argentiny — často nesplňuje evropské normy kvality, bezpečnosti ani welfare. Smetana doporučuje důsledně uplatňovat veterinární a fytosanitární kontroly a zavést překážky pro dovoz, podobně jako to činí jiné státy EU.
7. Podpořit české suroviny ve veřejném stravování
Veřejné jídelny — školy, nemocnice, sociální zařízení, věznice — by měly povinně upřednostňovat české suroviny u komodit, které se v ČR běžně produkují. To by vedlo ke zvýšení poptávky po domácích potravinách, posílení produkce a v konečném důsledku ke snížení cen.
Soubor těchto opatření by mohl zásadně proměnit český potravinový trh — směrem k větší férovosti, soběstačnosti a dostupnosti pro běžné spotřebitele.
Potraviny nemusí být luxusním zbožím. Ale dokud stát nebude chránit vlastní producenty, kontrolovat dominantní řetězce, odmítat dovoz bez kvality a snižovat daňové zátěže, budou ceny dál růst. Řešení existuje — vyžaduje však vůli, kontrolu a důslednost.
