Jan Bělohubý
Praha – V hlavním městě obvykle k prvnímu dubnu zimní opatření pro bezdomovce končí. Poslední noc v noclehárnách v Michli a Vackově strávili klienti na přelomu března a dubna. „Zavedená opatření splnila svůj účel a výrazně pomohla lidem bez přístřeší přečkat nejnepříjemnější období roku bez větší újmy na zdraví. Ukázalo se, že vytvořený počet míst pro zajištění přečkání mrazivých nocí a celkově vytvořený systém pomoci byl postačující,“ uvedl ředitel Centra sociálních služeb Praha (CSSP) Tomáš Ján. „V souvislosti se zlepšujícím se počasím a zvyšujícími se teplotami venku zájem o noclehárny už v průběhu března klesal. Naplněnost těchto zařízení už se pohybuje pod sedmdesáti procenty. Od 1. dubna ukončil také provoz centrální dispečink a skončily také mimořádné terénní programy. Vracíme se k běžnému celoročnímu provozu, podobně jako tomu bude i u zařízení neziskových organizací, která se na zajištění zimních opatřeních podílela,“ doplnil ředitel Ján.
Nezávisle na teplotě funguje Hermes
Praha má jednu výjimku, která funguje celoročně. V provozu zůstane noclehárna na lodi Hermes. V souvislosti s ukončením zimních opatření však dochází k opětovnému zavedení nulové tolerance alkoholu a dvacetikorunového poplatku za nocleh. Po ukončení zimních opatření má v plánu Centrum sociálních služeb Praha vyklidit a následně uklidit uzavřené noclehárny v Michli a Vackově. „Chceme s těmito pracemi začít hned týden po uzavření a zapojit se do nich budou moci i zájemci z řad klientů, kteří si takto mohou přivydělat,“ doplnila zástupkyně ředitele Centra sociálních služeb Praha Ludmila Tomešová. Loď Hermes byla postavena v roce 1962 jako plavidlo určené pro přepravu nákladů a zboží. Již od svého počátku nesla jméno „Hermes“ podle boha Herma, který měl být bůžkem poutníků, ale i zlodějů. Na konci 2006 byla přestavěna za financování pražského magistrátu na ubytovací zařízení pro bezdomovecké a sociální účely.
Zajímavosti o noclehárně na vodě
- Loď Hermes – noclehárna
- Centrum sociálních služeb Praha
- Nábř. kpt. Jaroše, pod Štefánikovým mostem, Praha 7
- Kontaktní telefon na pracoviště: 774986792
- Poplatek za nocleh je 20 Kč za noc, vybírá se při nástupu.
Ke ztrátě bydlení může přispět i domácí násilí
Bezdomovcem se člověk stane z nejrozličnějších důvodů. K nejčastějším krom ztráty zaměstnání, příjmu, bydlení (pro rozchody či rozvody), zdravotních důvodů jsou to i vyhrocené vztahy vedoucí třeba až k vykázání z bytu. V Praze bylo v minulém roce vykázáno 186 lidí kvůli domácímu násilí. „Smutné na odhalených případech je fakt, že se domácí násilí ve společných domácnostech odehrává za stále zvyšujícího se počtu dětí. Jenom za loňský rok si odnáší nepříjemné zážitky do budoucna 160 nezletilých dětí, které prokazatelně v těchto podmínkách musely vyrůstat,“ popsala radní hlavního města pro sociální oblast Milena Johnová (Praha Sobě). Oběťmi loňských případů se staly většinou ženy. „Překvapilo nás nicméně, že výrazně vzrostl zájem o pomoc u odborníků Intervenčního centra také u mužů, kteří řešili své problémy s násilím svých manželek či partnerek,“ přiblížil ředitel Centra sociálních služeb Praha Tomáš Ján s tím, že na zvýšený zájem ze strany mužů měla pozitivní vliv i loňská mediální kampaň.
Pomoc je dostupná po celé Praze
Standardně se v Praze aplikuje při řešení problémů s bezdomovci tento přístup: od restriktivního (například vykázání problémové osoby z určitého místa či naopak do určitého místa většinou za asistence strážníků) přes podanou ruku na místě (sociální pracovníci nabídnou nejen teplo či stravu), až po nabídku dlouhodobé pomoci, včetně nabídky přechodného ubytování, rodinné terapie a podobné sociální služby. V současné době je CSSP jednou z největších sociálních organizací v hlavním městě Praze a také pevně ukotveným systémem vzájemně provázané a navazující pomoci občanům. CSSP je sice nejvíc známé právě svou lodí Hermes, ale CSSP provozuje i dvě zimní noclehárny (Praha 3 Vackov a Praha 4 Michle). Pod Centrem fungují i další městech zřízené služby, které s bezdomovectvím velmi těsně souvisí – například azylové domy pro ženy (Šromova 3, Praha 4), azylové domy pro matky s dětmi (Jasmínova 35, Zahradní Město), azylové domy pro muže (Skloněná 521, Praha 9, Chodovská 6, Praha 4), ale také třeba RIAPS (pod Parukářkou v Chelčičkého) a městská Krizová linka (Praha 4, Chodovská 6). Není zde cílem vše vyjmenovat vše, co město už řadu let pro bezdomovce dělá, jen připomenout, že jde o vzájemně provázaný problém od represe až po motivaci k běžnému životu. K poslední fázi se často připojují dobrovolnické spolky, často z oblasti církví, Armády spásy a podobných dobročinných organizací. Dobrou pověst má v této sféře Naděje a její nízkoprahová centra U Bulhara či Bolzanova 7 (tel.: 775 868 860) – v obou mají lidé možnost najíst se a osprchovat zdarma.
Musí být chráněna i druhá strana
Pochopitelně je nezbytný i opačný pohled – bezdomovci z velké části přináší do svého okolí rizika, obtěžující chování pro většinu normálních lidí nepřijatelné, nejistotu z možného zdravotního rizika, pro některé opodstatněný strach. Pořádek dodržující lidé mají stejná práva, včetně nebýt na veřejnosti ani v MHD obtěžován. Pokud vidíte, že nějaké osoby se chovají nepřístojně, hrubě či mohou být pod vlivem alkoholu, především v MHD, u dětských hřišť a škol, můžete informovat strážníky. Jejich operátoři se sami rozhodnou, zda a jak zasáhnout – navíc mají k dispozici existující rozsáhlý kamerový systém.
Velmi opatrní jsou politici o návrzích, jak s bezdomovci jednat, v komunálních programech se slovu „bezdomovec“ obvykle vyhýbali. „V každé větší městské části vybudujeme záchytná sociální centra mimo obydlené zóny, kam budou v případě narušení veřejného pořádku převezeni. V těchto centrech jim bude nabídnuta základní zdravotní péče a pomůcky,“ uvádí ve svém programu SPD, která chce těm, jež se chtějí vrátit do běžného života, zajistit důstojnou střechu nad hlavou a práci. „Součástí našeho programu je i nabídka asistovaného návratu, bydlení a pracovní příležitosti těm občanům našeho města, kteří se omylem ocitli na ulici a nechtějí v takovém způsobu života dále pokračovat.“
Je těžké zkombinovat pragmatické řešení při udržování a pořádku, a přesto nevstupovat do svobod jednotlivců. Je pravdou, že velká část Pražanů si stěžuje na obtěžování hlukem, nepořádkem či zápachem. Vzhledem k městské vyhlášce o omezeném pití na veřejnosti lze mluvit o právu vytlačovat bezdomovce mimo nejfrekventovanější zóny zejména mimo zorné pole děti. Dobrý příklad je Bulhar a Hlavní nádraží, bezdomovci zde pomoc dostanou, ale místní se tu bojí…
Důležité kontakty:
- Pražská linka důvěry – 222 580 697 – nonstop telefonická krizová pomoc a linka.duvery@csspraha.cz či chatu www.chat-pomoc.cz. Pracoviště nabízí klientům anonymitu, nemusí sdělovat své jméno, ani místo pobytu. Hovory nejsou nahrávány, nezobrazuje se číslo volajícího.
- Krizové centrum RIAPS (psychologická a psychiatrická péče) – Chelčického 39, Praha 3, riaps@csspraha.cz, tel.: 222 586 768 neslouží (!) k poskytování telefonické krizové intervence. V případě zájmu o tuto službu se obracejte na Pražskou linku důvěry: 222 580 697).
- Mětská policie hl. m. Praha – 156. Zaznamenává téměř půlmilionu volání ročně. Řeší záležitosti především s chováním kolidující dobré mravy a veřejný pořádek.
Bezdomovci a cizina
V Německu se podle tamních médií zvyšuje počet bezdomovců, a ze zpráv od sociální organizace BAGW, šplhá jejich počet i příchodem migrantů. Hovoří se o čísle snad i přesahující milion. Podle informací, která převzala média, řekl ředitel BAG W Thomas Specht, že situaci zhoršilo rozhodnutí kancléřky Angely Merkel v roce 2015 vpustit do země téměř milion uprchlíků. Sám ale hlavní příčinu problému vidí ve špatné bytové politice a v nedostatečném boji s chudobou.
V Maďarsku před několika měsíci soud poprvé potrestal muže za porušení zákona – tedy zákazu spát na ulici v blízkosti kulturních a dalších význačných míst. Policisté v Gödöllö blízko Budapešti našli na lavičce bezdomovce a zadrželi ho. V Maďarsku platí zákon (dokonce v podobě ústavního dodatku), jenž prakticky zakazuje bezdomovectví. Trestem kromě vězení jsou i veřejné práce.
Ve Francii konkrétně v Paříži naopak bylo možné pro bezdomovce v zimě využít kulturní budovy Hotel de Ville a několik radnic. Paříž totiž před zimou zjistila, že potřebuje nouzových 3 tisíce míst, které nemá.
Řekli o bezdomovectví v Praze:
Patrik Nacher (ANO), pražský zastupitel a parlamentní poslanec: „Bezdomovectví prostě bohužel, patří k životu metropolí. V celosvětovém srovnání je na tom Praha velmi dobře i v kontextu toho, že bezdomovectví a jevy, které ho provázejí včetně kriminality, mohou sice ovlivnit návštěvníka a občana Prahy v některých oblastech, ale do života města to až tolik nezasahuje. Zkoušela to řešit různá města a myslím si, že Praha je v tomto ohledu daleko, například v podpoře terénní práce a sociálních služeb. Je to viditelné zejména v zimě, kdy se chrání zdraví lidí bez domova. Pro někoho je bezdomovectví styl života. Jiní v tom našli únik z nějaké tragické životní situace. A těm se snaží různé instituce pomáhat.
Jiří Vítek (Patrioti ČR) místostarosta Prahy 8, dřívější Předseda Unie bezpečnostních složek ČR: „Bezdomovectví se v poslední době přesouvá do okrajových městských částí, kde mají lidé bez domova možnost řekněme bezpečnějšího a klidnějšího vegetování. V zimě jsou to opuštěné domy a příbytky, které v centru nemají, a v teplých měsících jde o místa v přírodě, které opět spíše nabízejí okrajové městské části. Občané vidí tento problém hlavně kolem zastávek metra. Pro návštěvníky města je spíše problémem žebrání v centru někdy násobené odporným zneužívání zvířat pro žebrotu, ale pozor, tady nejde o klasické bezdomovectví, ale sofistikovaný řízený špinavý byznys s city pod kontrolou skupinek z Balkánu.“ (tík)
