Prahu a jihoamerickou Venezuelu dělí vzdušnou čárou téměř devět tisíc kilometrů. Proč jste se rozhodla urazit tak dlouhou cestu a zakotvit právě ve střední Evropě?
Hned po první dovolené mi Česká republika přirostla k srdci. Bydlíme tu již sedm let, Českou republiku už považuji za svůj druhý domov a miluji to tu.
S manželem jste se tedy seznámila ve vaší rodné zemi?
Ano, já tehdy obchodně zastupovala značku Diesel. Byl našim zákazníkem a pak slovo dalo slovo… (úsměv).
Jak se vám učila čeština?
To bylo velmi těžké (smích). Je to z mého pohledu složitý jazyk. Základy mne soukromě naučila moc hodná paní Radmila, pak jsem začala pracovat a pomalu se učím víc.
Zvládáte v češtině třeba vyřídit něco po úřadech?
Ano, úřední věci vyřizuji, ale například na třídní schůzce našeho sedmiletého syna si pro jistotu vše nahrávám na diktafon (smích).
Bydlíte v Praze 1. Líbí se vám tady?
Praha je pro mne kouzelné a nádherné město, moc mne inspiruje. Líbí se mi Malá Strana a cítím se tu velmi dobře.
Když nepracujete, kam si ráda vyrazíte?
Když mám volný čas, ráda si zajdu s rodinou a přáteli do restaurace, nebo na procházku. Třeba se mi líbí restaurace Field a Giovanni, můj dědeček byl Ital a ráda si dopřeji dobrou italskou kuchyň. Procházky mě baví jak po městech, tak v přírodě. Mate opravdu krásnou přírodu a historickou architekturu.
Zvykla jste si rychle na pražskou rušnou dopravu?
My ji máme ve Venezuele mnohem rušnější (smích), takže bez problémů.
Po metropoli se pohybujete raději autem?
Ano, mám ráda soukromí. Na začátku mého pobytu v Praze jsem zkusila cestovat metrem, ale měla jsem trochu fobii z tohoto podzemního prostoru, takže radši autem.
Na co jste si hůře zvykala oproti vaší rodné zemi?
Ve Venezuele jsme více otevření a se sousedy se kamarádíme. Tady je to jinak. Bydlíme v domě, který má pět bytů, a je to jen o tom, že se pozdravíme Dobrý den. Ale jinak se v Praze cítím opravdu dobře.
Umíte lyžovat?
Zkusila – katastrofa (upřímný smích). Nevím, kolikrát jsem spadla…
A nechybí vám jihoamerické klima?
Lidé se mne na tohle často ptají a já odpovídám, že nechybí, že má Česká republika všechno, co potřebuji. I studené počasí je pro mne zajímavé, rada nosím rukavice a jiné zimní doplňky, a vlastně zase tak trochu přemýšlím o svém povolání (úsměv).
Tak to jsem si hezky nahrál na další otázku. Před rokem a půl jste se po mateřské dovolené rozhodla pracovat. Otevřela jste si butikový show room a propagujete vlastní módní značku. Proč jste se rozhodla podnikat právě v tomto oboru?
Protože mě to baví a je to moje vášeň. Ve Venezuele jsem vystudovala módní návrhářství a ve španělské Barceloně fashion stylist. Oboje se krásně doplňuje. Vím, jak která barva, jaký střih, textury, linie, formy fungují pro každou dámu, co musíme umocnit, nebo neutralizovat. Navíc každý máme jinou postavu, barvu vlasů, pleti, či tvar obličeje a každému tedy sluší něco jiného.
Znamená to tedy, že ve vašem show roomu se obleče každý a na jakoukoliv příležitost?
Určitě se zákazníkem či zákaznicí vymyslíme co nejslušivější oblečení. Vybereme spolu nejen návrh šatů či kostýmu, ale poradím i s doplňky či s účesem. Používám kvalitní a exkluzivní látky, které jsou často limitované množstvím. Každá společenská příležitost vyžaduje jiný přístup, a především u žen se moje značka Gianni di Leo snaží podtrhnout jejich ženskost. Aby vypadaly stylově, elegantně, a přitom žensky. V současné době navrhuji limitované kolekce Sporty chic collection (sportovní elegance pro denní příležitost), koktejlové a plesové šaty.
Ráda navrhuji i diplomatický dress code.
A co byste třeba vybrala pánovi na svatbu?
Osobně si myslím, že pro svatby nejsou dobré tmavší barvy. Jde přece o veselou společenskou událost, takže je lepší mít na sobě něco jemného, pastelového, barevného. A to samé platí pro dětské oslavy. Jenže tady je černá barva moc rozšířená…
Jaký módní styl je váš oblíbený?
Miluji moderní diplomatický dress code, tedy především u žen. Je totiž velmi ženský a elegantní. Některé dámy ze světové diplomacie dokonce nosí právě moji značku.
Vím, že připravujete novou kolekci. Jaká bude?
Krásná (úsměv). Jmenuje se Amazonas, je krásně barevná, z kvalitních látek od návrháře Emanuela Ungaro a inspirovaná krásnou venezuelskou přírodou. Ale název jsem vybrala i proto, že touto kolekcí chci reprezentovat statečné venezuelské ženy. Víte, u nás je teď velice špatná ekonomická i politická situace a hodně rodin muselo zásadně změnit život. I moji příbuzní odešli z rodné země, protože se v ní už nedalo bohužel žít. Všichni hledají nové možnosti, jak začít důstojně existovat, a v zahraničí, třeba ve Španělsku, si budují kariéru od nuly. A ženy to snášejí statečně a podporují své rodiny.
Mohou naši čtenáři a čtenářky v dohledné době někde vidět vaše modely?
Ano, mohou. Letos máme za sebou módní přehlídku v Míčovně Pražského hradu a v Paláci Žofín na charitativní akci Naděje Cabo Verde. Mé modely předváděly mimo jiných také Monica Sofia, Iveta Vítová, Kateřina Kasanová, Monika Leová a Lucie Smatanova. A před sebou máme přehlídku v pražské Galerii Gema, která bude 15. až 16. června. Nebo se stačí podívat na Instagram na @giannidileodesigner
A protože nejen módou živ je člověk – jak jste si zvykla na typickou českou stravu?
Všichni říkají, že české jídlo je těžké na trávení, ale já ho miluji (smích). A jím všechno, nejsem vybíravá. Jen doma vařím po venezuelsku. Objevila jsem totiž v Praze obchod, kde seženu potřebné ingredience. Našim českým známým pak ráda servíruji arepas a empanadas, což jsou křupavé, na sucho nebo na oleji smažené kukuřičné kapsy plněné různou směsí – například sýrem, rybou, kuřecím masem, šunkou, vajíčkem. K tomu se podává třeba avokádová omáčka. Je to dobré jak ke snídani, tak k večeři, a všichni, kteří to ochutnali, byli nadšení (úsměv).
Gianni Di Leo
Narozena 14. 9. 1982 ve Venezuele
Módní návrhářka a stylistka
Vdaná, syn (7)
