Televizní a rozhlasové poplatky nejsou jen otázkou rodinných rozpočtů. Jejich budoucnost vyvolává spor také o to, kdo má kontrolovat hospodaření veřejnoprávních médií a jak zabránit politickému ovlivňování jejich obsahu.
Rozdíly se přitom objevují i mezi politiky stejné strany. Zatímco někteří jednoznačně hájí zachování poplatků, jiní zdůrazňují potřebu nejprve definovat samotnou podobu veřejné služby a teprve poté rozhodnout o jejím financování. Naše Praha proto položila šesti pražským politikům tři stejné otázky.
Jste pro zrušení televizních a rozhlasových poplatků, nebo pro jejich zachování? A proč?
Tomáš Portlík (ODS), starosta Prahy 9
Mrzí mě, že se celá debata o veřejnoprávních médiích smrskla jen na otázku poplatků. Přitom bychom se měli především bavit o tom, co od České televize a Českého rozhlasu vlastně očekáváme. Za posledních 35 let se zásadně změnily technologie, způsob konzumace médií i samotný mediální trh. Je proto nejvyšší čas znovu definovat, co má být veřejnou službou v 21. století. A teprve na základě toho řešit, jak ji nejlépe financovat.
Ondřej Prokop (ANO), bývalý předseda pražské organizace hnutí ANO
Jsem jednoznačně pro zrušení. Nedává smysl nutit lidi platit za něco, co nevyužívají. S výběrem poplatků je spojen obrovský až nemravný byznys advokátních a exekutorských společností. Že je tento systém zastaralý, prokazují země, které jsou v objektivitě médií hodnoceny jako nejlepší na světě, a přitom poplatky už dávno zrušily.
Například Finsko nebo Švédsko. Argument, že to občan stejně zaplatí z daní, neberu, protože poplatky se dnes platí ze zdaněných peněz, které jsou naše. Pokud se bude televize a rozhlas platit z rozpočtu, půjde to právě z daní občanů, a ne z jejich už těžce vydřených a zdaněných peněz.
Lukáš Herold (ODS), starosta Prahy 5
Jsem pro zachování televizních poplatků. Tento způsob financování mi přijde zcela v pořádku, neboť díky němu je podle mého názoru zachována nezávislost médií.
Martin Valovič (ODS), starosta Prahy 10
Za současné situace jsem proti zrušení poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu na státní rozpočet. Změna systému sama o sobě nemusí být špatná. Severské země ukazují, že veřejnoprávní média lze financovat i jinak. Tamní modely ale stojí na stabilních pravidlech, silných pojistkách nezávislosti a politické kultuře, která respektuje média jako kontrolu moci. U nás současný návrh takové záruky nenabízí.
V kontextu dosavadního postupu a výroků vládních politiků naopak působí jako snaha získat nad médii větší vliv a mít je jako rukojmí. Navíc by se náklady přesunuly na státní rozpočet, tedy na veřejnost jako celek, a dále zatížily už tak napjaté veřejné finance.
Milan Urban (SPD), bývalý předseda zastupitelského klubu SPD na pražském magistrátu
Jsem jednoznačně pro jejich zrušení. Žil jsem řadu let v zahraničí a vím, že veřejnoprávní média mohou fungovat i bez klasických koncesionářských poplatků. Nevidím důvod, proč by české domácnosti měly povinně platit České televizi a Českému rozhlasu bez ohledu na to, zda jejich služby využívají a zda jsou s nimi spokojeny.
Veřejná služba má sloužit občanům, nikoliv mít automaticky zajištěný příjem bez dostatečné veřejné kontroly. Pokud mají být tato média financována z veřejných prostředků, musí být také jasně vidět, jak s nimi hospodaří a co za ně občané skutečně dostávají.
Antonín Klecanda (STAN), radní hlavního města Prahy
Jsem pro zachování poplatků. Veřejnoprávní média nejsou jen další televizní a rozhlasová stanice. Jsou jedním ze základních pilířů fungující demokracie. Poplatky jsou nejstabilnější a nejtransparentnější model, který médiím umožňuje plánovat dlouhodobě a vytvářet obsah, který by čistě komerční trh nenabídl.
Jde o kvalitní zpravodajství, publicistiku, dětské pořady, vzdělávání, sport a alternativní sport, včetně olympiády dětí a mládeže, regionální vysílání nebo kulturu. Zároveň platí, že hnutí STAN je otevřené diskusi o modernizaci systému. Mám na mysli například férovější nastavení výběru poplatků, vazbu na domácnost místo na přijímač nebo efektivnější hospodaření obou institucí.
Myslíte si, že by zrušení koncesionářských poplatků a financování České televize a Českého rozhlasu přímo ze státního rozpočtu mohlo ohrozit jejich nezávislost? Proč ano, nebo proč ne?
Tomáš Portlík (ODS)
Nezávislost veřejnoprávních médií podle mě nestojí jen na tom, z jaké hromádky dostávají peníze, ale především na pravidlech, podle kterých se o jejich financování rozhoduje. Změnit zákon o financování veřejnoprávních médií je totiž stejně snadné jako změnit výši koncesionářských poplatků. Klíčové je proto nastavit dostatečné pojistky proti politickým zásahům.
Ondřej Prokop (ANO)
Ohrozit to nemůže vůbec a příkladem jsou právě ty státy, které jsou dlouhodobě na špičce žebříčků v hodnocení nezávislosti médií a které už poplatky dávno zrušily. Zde je jasně vidět, že to na nezávislost nemělo negativní vliv, spíše naopak.
Lukáš Herold (ODS)
Ano, mohlo. Především proto, že ten, kdo rozhoduje o penězích, by mohl získat nepřímý vliv na jejich fungování.
Martin Valovič (ODS)
V současných podmínkách ano. Pokud mohou politici každý rok rozhodovat o rozpočtu médií, která je mají kontrolovat, vzniká prostor k nátlaku. Zvlášť když se jim jejich vysílání nelíbí nebo se snaží ovlivnit jeho obsah. Současný návrh navíc počítá s poklesem financování téměř o 1,4 miliardy korun oproti letošním příjmům z poplatků.
Severský model veřejného financování může fungovat, ale pouze při pevném víceletém finančním rámci a skutečně nezávislém kontrolním orgánu. Za dnešní politické kultury nevěřím, že samotný příslib zachování nezávislosti stačí. Tyto pojistky by musely být pevně zakotvené v zákoně a chránit média před politickým vlivem.
Milan Urban (SPD)
Především odmítám představu, že současný systém poplatků automaticky zaručuje nezávislost. Podle mého názoru není zejména zpravodajství České televize zdaleka tak objektivní a vyvážené, jak by veřejnoprávní médium mělo být. Nezávislost se nepozná podle způsobu výběru peněz, ale podle skutečné práce redakce a schopnosti přistupovat ke všem politickým názorům stejným metrem.
Financování ze státního rozpočtu samo o sobě nezávislost neohrožuje. Naopak může vytvořit prostor pro mnohem důslednější kontrolu hospodaření, pokud budou jasně stanovena pravidla, veřejně dostupné výdaje a účinné kontrolní mechanismy. Dnes občané povinně odvádějí peníze, ale jen obtížně zjišťují, na co konkrétně jsou využívány. Chci, aby bylo možné kontrolovat každou významnou investici, zakázku i náklady na výrobu pořadů. Veřejné peníze nesmějí být bianco šekem pro žádnou instituci.
Antonín Klecanda (STAN)
Ano, podle mého názoru by to nezávislost zásadně ohrozilo. Kdo kontroluje peníze, má vliv. Pokud by o rozpočtu České televize a Českého rozhlasu každoročně rozhodovala vláda a sněmovní většina, vznikl by přímý tlak.
Bez kterých pořadů České televize byste se klidně obešli a proč?
Tomáš Portlík (ODS)
Řešit programovou nabídku televize je odpovědností jejího vedení, nikoli politiků. To by si mělo jasně říct, co je skutečně veřejná služba a co už je obsah, který bez problémů nabízí komerční televize. Česká televize podle mě nemá za každou cenu soutěžit o sledovanost, ale má především nabízet to, co by bez ní na televizních obrazovkách chybělo.
Ondřej Prokop (ANO)
Ta debata nestojí na tom, co se má v ČT nebo rozhlase rušit, ale na tom, jak ušetřit na provozních výdajích. Podívejte se, kolik zaměstnanců na počet kanálů má TV Nova, Prima nebo soukromá rádia, a pak to srovnejte s ČT nebo ČRo. Proč musí mít tolik budov a paláců a tolik zaměstnanců a spolupracovníků? No nemusí.
Omezovat by se neměl obsah, ale zbytečné výdaje a penězovody vedoucí bůhvíkam. Demonstrace nejsou proti nezávislosti, ale proti ztrátě možnosti šmelení s těmito po dekády zažitými penězovody.
Lukáš Herold (ODS)
Sama doma, protože jsem muž a protože se vysílá v čase, kdy stejně nebývám doma. Přínos televize i rozhlasu nezávislých na rozpočtu, o kterém by rozhodovala vláda, vnímám v tom, že vznikají zajímavé a nekomerční pořady oslovující širokou škálu menších skupin.
Martin Valovič (ODS)
Česká televize by podle mě neměla soupeřit s komerčními stanicemi v nákupu drahých licencí na zahraniční blockbustery. Klidně bych se bez části těchto filmů obešel a dal větší prostor české autorské tvorbě, která přináší vlastní témata a lépe naplňuje veřejnoprávní poslání.
Milan Urban (SPD)
Přiznám se, že Českou televizi příliš nesleduji, a proto nebudu předstírat, že dokážu spravedlivě hodnotit každý její pořad. Mnohem důležitější než sestavovat seznam toho, co bych zrušil, je podle mě podívat se na hospodaření celé televize.
Nerozumím tomu, proč mají občané povinně financovat výrobu pořadů nebo filmů, které jsou ekonomicky ztrátové, aniž by bylo dostatečně srozumitelně vysvětleno, jaký veřejný přínos mají.
Samozřejmě existují kulturní, vzdělávací nebo dokumentární projekty, které nemusí být komerčně výdělečné, a přesto mají své opodstatnění. To ale neznamená, že se nemusí hlídat jejich náklady. Česká televize má především poskytovat kvalitní a objektivní zpravodajství, vzdělávání a skutečnou veřejnou službu. Nemá fungovat jako instituce, která může utrácet peníze občanů bez jasné odpovědnosti za výsledky.
Antonín Klecanda (STAN)
Nepovažuji za správné, aby politik určoval, které pořady jsou zbytečné. Právě to by byl první krok k nežádoucímu vlivu na obsah. Programovou skladbu mají určovat odborníci v médiu a dohlížet na ni Rada České televize, ne radní. Jako divák mám samozřejmě své preference a některé pořady sleduji méně.
Veřejnoprávní vysílání má ale sloužit různým skupinám diváků, takže pořad, který nesedí mně, může být pro jiné důležitý. Spíše bych řekl, že Česká televize by měla stále vyvažovat mezi kvalitou a sledovaností a hospodařit s penězi efektivně.
