Jak se mladá slečna rozhodne, že se bude věnovat zrovna kickboxu?
Nebyl to tak úplně můj nápad, ale rodičů. V dětství jsem bývala dost nešikovná, udělat byť jen obyčejný kotoul či běhat mi činilo potíže. Na prvním stupni u nás ve škole byla šikana a i já jsem se občas stala jejím terčem. Proto jsem doma začala trénovat s tátou, a abych přišla do styku s jinými dětmi, přihlásili mě rodiče i na cvičení s prvky bojových sportů. Netrvalo dlouho a vyhrála jsem, jak sama nad sebou, tak i nad zlými spolužáky. Nejen, že se na kickbox hodím – mám velkou sílu, vytrvalost, rychlost a přesnost, ale jsem i dost rvavá, takže úplný opak toho, čím jsem bývala, když jsem byla malá. Další výhodou je, že bych se dokázala ubránit.
Kolik ti bylo let, když si začala boxovat?
Jak jsem již řekla, byla jsem mrňous a chodila jen tak kondičně cvičit. Kickbox jsem, ale začala dělat pořádně až později, to jsem mohla být tak v 6. třídě.
Vzpomínáš si na okamžik, kdy si dostala svou vůbec první pořádnou ránu, jaké to bylo?
Ano, na okamžik, kdy jsem dostala svou první ránu, si dobře vzpomínám, i když je to už pěkná řádka let. Stalo se tak při tréninku s mým tátou. Asi jsem trochu nedávala pozor, protože jsem schytala takovou ránu, že jsem se skutálela k zemi. Byla jsem moc naštvaná, už ani nevím, jestli na sebe nebo na tátu. A jelikož jsem po trénování jela na trénink do svého tehdejšího klubu, byla jsem hrozně nabuzená, což se také na tréninku projevilo a všechny jsem kosila. Když jsem přišla domů- byla jsem už zase spokojená. Myslím, že jsem velká bojovnice, která si jde za vším, i přes všechny překážky a netýká se to jen sportu.
A naopak, když začaly přicházet úspěchy, jaký to byl pocit?
Úspěchy přicházely od samého začátku. Na svých prvních závodech jsem zvítězila a tak to pokračovalo dál. Mezi juniorkami jsem moc sobě rovných soupeřek nepotkala a tak jsem začala už od 16 let bojovat mezi kickboxerskou elitou v kategorii dospělých, ale i tam jsem navazovala na své další úspěchy. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych se závodu, ať už doma či ze zahraničí vrátila bez jedné z cenných medailí. Jedním ze závodů, na které moc ráda vzpomínám a myslím, že pro mě byly obrovským impulsem do další kariéry závody Světového poháru v Rakousku, kde jsem získala mistrovský pás.