Lepší lidé a německá honorace chodili v dobách Rakouska-Uherska do luxusního Café-Restaurantu Habsburg na Kaiser-Strasse (dnešní Masarykova třída), postaveného spolu s okresním hejtmanstvím v roce 1902. Vlastníkem celého objektu byla Frýdecká spořitelna. Po roce 1918 získala kavárna nový název Radhošť. Pronajal si ji Jaromír Morávek a na svých schůzích se tam scházeli členové sociální demokracie. V roce 1931 se stal majitelem restaurace V. Závada. Ceny v Radhošti byly spíše vyšší, např. kolem roku 1930 stála hovězí polévka 1,50 Kč, kuřecí s nudlemi 3,50 Kč, tlačenka s cibulí 5,50 Kč, ruské vejce 10,50 Kč, svíčková na smetaně s knedlíkem 12,70 Kč. Půllitrová čepovaná Plzeň 12° přišla na 4,80 Kč. V jiných restauracích se čepované pivo dalo pořídit o více než korunu levněji. O dva domy dále provozoval malou cukrárničku s přilehlou zahradou a zahradním posezením Albín Meller.
Obyčejní lidé chodili na pivo do Měšťanského pivovaru na nároží Blatnice, Radniční a Bruzovské ulice nebo do nedalekých českých Jandovic na Wilsonově třídě (Masarykova třída.).
Z pivovaru se stal sklad
Měšťanský pivovar ve Frýdku vařil pivo až do roku 1906, poslední výstav piva činil šest tisíc hektolitrů. Poté zůstala v provozu už jen pivovarská hospoda a pivovar se proměnil na sklad piva těšínského akciového pivovaru.
Podniky kolem zámku
Hotel Silesia na Albrechtsplatzu (Zámeckém náměstí) č. p. 118 původně patřil statutárnímu městu Frýdek. Po 1. světové válce jej provozoval Eduard Pánek. Ke známým podnikům ve Frýdku patřila také Zámecká hospoda na č. p. 122 před zámkem, kterou podle dostupných informací před 2. světovou válkou provozoval jako nájemce Eduard Drbal, majitel špeditérské firmy. Za Rakousko-Uherska nesla hrdý název Restauration & Beerdeposit der Erz. Brauerei Teschen. V přízemí měla svoje sídlo také lidová knihovna. V sousedním domě si zřídil obchod střižním zbožím Eduard Podiwínský.
Menší hostinec Františky Bielské se nacházel v Řeznické ulici. Ve 20. letech minulého století Huppert Chamrad otevřel v Zámecké ulici nový Hotel Chamrad.
Kuželna vedle hostince
Další hostinec se nacházel až u Mariánského kostela na špici Lískovecké ulice a ulice Na Aleji. Jednalo se o vyhlášený český hostinec Moškoř. U Mariánského kostela byl také menší hostinec Karla Adámka. Na nároží Kostelního náměstí a Mariánské ulice byl v provozu hostinec Na Vápenkách. Jeho sousedy byli Jan Goj a J. Risý. Ve 30. letech minulého století František Dočkal nechal za hostincem postavit novou krytou kuželnu.
Další hostinec stával také na konci ulice Tří Prutků, dnes Revoluční ulice, a to po levé straně, těsně před Koloredovským mostem.
Ve Staré střelnici se scházeli členové spolků
Rušno bývalo v hospodě Zur Alten Schiesstatt-Restauration (Stará střelnice) na Bruzovské ulici, kde se mimochodem 2. února 1893 konalo ustavující shromáždění prvního turistického spolku v Beskydech pojmenovaného Beskiden-Verein. Ve Staré střelnici se scházely také další spolky.
Na konci 19. století vznikla nová Schiesstatt-Restauration (Nová střelnice) vedle Landsbergrova skladiště naproti nádražní budově Ostravsko-frýdlantské dráhy. Podle pamětníků tam byl největší a nejkrásnější sál ve Frýdku hned po Radhošti.
K lepším podnikům alespoň zpočátku patřila hospoda Zur neuer Eisenbahn s letní zahradní restaurací, která stávala na Černé cestě (dnes Národních mučedníků). Zachoval se její plán z roku 1909. Později byla přejmenována na Rodelbahn a ještě později Slávia, místní jí stejně říkali Skluzavka, což vycházelo ze staršího německého názvu Rodelbahn.
Zámeček sloužil Němcům
Na horním konci Černé cesty na začátku 20. století nechal Verschönerungsverein, německý okrašlovací spolek z Frýdku, postavit Waldschlösschen – Lesní zámeček. Býval shromaždištěm frýdeckých Němců. Důvodem byla skutečnost, že ve Frýdku si oproti Místku nikdy nepostavili svůj Německý dům. Místo se příznačně jmenovalo U Szibenicz (šibenice), později Na hlínách č. p. 615.
Spodina chodila na Špicerák
Centrem spodiny bývala v době Rakousko-Uherska Rösslerova putyka poblíže tzv. Špiceráku. Dobrou pověst neměla ani Bykovňa na bývalém dobytčím tržišti (dnes Husova ul.).
Hojnou klientelu měla zájezdní hospoda U mýta, postavená v roce 1709, od roku 1869 přejmenovaná Na Veselé a Römerbad (Římské lázně), ve kterých Karel Kozubek v době první republiky provozoval výtečnou domácí kuchyni. Už na konci města stála hospoda U Gustlíčka a před hřbitovem hospoda U Hučky.
Sokolům patřila restaurace
Ve 30. letech minulého století Sokol Frýdek vystavěl novou moderní sokolovnu s restaurací. Později v ní zřídili i kino, které začalo promítat 31. prosince 1938. V roce 1925 se manželé Jan a Františka Škrabalovi rozhodli vystavět v prostorách frýdeckého přednádraží dvoupatrový hotel. Otevřeli jej o čtyři roky později, 9. prosince 1929. Kromě ubytování hotel nabízel posezení v moderní kavárně a v restauraci. Ta měla vyhlášenou domácí kuchyni. Součástí objektu byl i lahůdkářský obchod.
Cena piva pořád stoupala
Na přelomu 20. a 30. let minulého století kromě 21 restaurací a hostinců se ve Frýdku daly koupit nápoje v uzavřených lahvích v přibližně 40 obchodech se smíšeným zbožím, dále zde bylo sedm koloniálů a 19 samostatných trafik. Např. Josef Mladěnka ve svém koloniálu na Wilsonově třídě prodával kvalitní víno, obdobně víno v lahvích prodával nájemce frýdeckého Radhoště Josef Ženíšek.
Ceny piva se různily podle doby, např. v roce 1902 – pivo (0,5 l) 0,14 K (měnou byla rakouská koruna), víno (1 l) 1,12 K, pálenka (1 l) 0,80 K. V roce 1914 stálo pivo 0,40 K, víno 0,80 K, o dva roky později se cena piva vyšplhala na 0,70 K, vína na 3 K. V roce 1918 pak pivo stálo již 1,80 K, víno 12 K.
Po rozpadu Rakousko-Uherska jsme měli svou vlastní měnu. V roce 1923 stál půllitr piva od 2,60 do 3,20 Kč. V roce 1930 se platilo za pivo 10° v hostinské místnosti 3 Kč, přes ulici vyšlo o něco levněji – 2,80 Kč, pivo 12° v hostinské místnosti 3,60 Kč, přes ulici 3,40 Kč. Jaromír Polášek
