Velikonoce jsou jediným křesťanským svátkem, který je pohyblivý. Připadají vždy na první neděli po jarním úplňku. Devítitýdenní období před Velikonocemi uvádí předpostí, které trvá 17 dnů, pak nastává vlastní půst, který trvá 46 dnů. „Kdo rád jí a mlsá v době půstu, toho nečeká nic dobrého, neboť to svatých otců pláč,“ říkávali naši předkové.
Neděle byly pojmenované
První postní neděle je liščí. Před východem slunce matky své děti vzbudily a vypravovaly jim „běžela tudy liška a nechala vám na stromě preclíky“. V zahradě se děti pomodlily, preclíky snědly a nikdy je již neměly bolet zuby. Druhá postní neděle je pražná. Svůj název dostala podle starodávného postního jídla, které se připravovalo z naklíčeného obilí. To se upražilo na hliněném pekáči. Odtud název jídla pražmo. Čtvrtá postní neděle je družebná. O této neděli dříve po vesnici chodíval družba s budoucím ženichem do domu, kam chtěl mládenec přijít v Pondělí velikonoční na námluvy. Jednalo se o jakési předběžné námluvy. Neděle byla zvána též růžová a jen o této neděli bylo dovoleno malounko povolit kázeň – mládež se scházela na návsi a veselila se, což jinak v období půstu bylo nepřípustné. V našem kraji v tento den děvčata vynášela mařenu, hoši zase nosili mařcu nebo morca. Ze slámy nejprve utočili došek ve tvaru lidské postavy, dali mu starou sukni, jupku nebo ženskou kacabaju, na hlavu šátek, do vrkočů pentle. Pokud morca, dali mu nepotřebný klobouk, starý kabát, přidali nezbytnou fajfku a láhev od kořalky. Takto vystrojené figury na holi vyzdvihli a za zpěvu písní je nesli dědinou, obvykle od středu obce podle směru chodu slunce na západ až na hranici obce. Tam je předali dalším nebo je odstrojili, slámu rozházeli nebo spálili, jinde zase došek hodili do potoka.
Jehnědy patří ke Květné neděli
Květná neděle připadá v letošním roce na 20. března. Květnou byla nazvána proto, že Kristus Pán vjel do Jeruzaléma jako Beránek boží a byl při tom vítán množstvím květů a palmových ratolestí. Na Květnou neděli se světily „koťanky“ a „palmy“. Zvláště pro chlapce mívala Květná neděle silný radostný přízvuk – těšili se na ni celou zimu. Když se konečně přiblížila, hoši zastrkovali rozkvetlé kočičky za krov na půdě blízko komínu, aby dům chránily před ohněm. Hospodáři je brali do pole svázané do křížků a zapichovali do jednotlivých lánů, aby úroda byla chráněna před kroupami. Dvě či tři jehnědy se na Květnou neděli spálily v peci, aby do stavení neuhodil blesk. Pověrčiví zase snědli několik jehněd, aby je po celý rok neškrábalo v krku.
Co se děje během svatého týdne
Po Květné neděli nastává tzv. velký týden, někdy též zvaný svatý týden. V tomto týdnu se čtou části evangelia – pašije o umučení Páně. Nejprve je modré pondělí, pak žluté úterý, o kterém Kristus Pán naposledy učil v chrámu. Na škaredou středu zasedala velerada a Jidáš zradil Ježíše, na zelený čtvrtek se konala poslední Večeře Páně. Když se na zelený čtvrtek zavazují zvony, má se třást se stromy v zahradě, aby se do ovoce nedali škůdci. Na Velký pátek panuje nejpřísnější pokora, i jediný úsměšek znamená veliký hřích, nikdo se nemá zdravit, ani se nemá děkovat cestou, tak jako mlčel Kristus Pán, když ho mučili. Podle pověry měly v tento den zvláštní moc čarodějnice a mohly škodit lidem i dobytku. Nesmělo se také pracovat a prát prádlo. Místy věřili, že mohou na souš vyjít vodníci a prohánějí se na koních. Říkalo se také, že na Velký pátek, když v kostele čtou pašije, se země otevírá a vydává poklady.
Na Bílou sobotu se oslavuje vzkříšení Ježíše Krista. V tento den bývali v minulosti křtěni dospělí lidé, a proto si oblékali bílé roucho. Po vzkříšení nastává konec půstu. Též se světí oheň a voda. Jidáš – uhlík ze spáleného dřeva, má mít kouzelnou moc. V kostele se světí potraviny. Navečer na Bílou sobotu hospodář nadělal z prutů odstrojené palmy malé kříže, které pak následujícího dne zastrkoval na okraje polí na ochranu. Zbytky mazance se dávaly do krtčích nor, aby krtkům zabránily v rytí země.
Na Boží Hod velikonoční se z kostela má pospíchat domů, aby brzy nastaly žně. Také se před východem slunce světila pole, stodoly, půdy a naposledy světnice a všude se zastrčil malý křížek zhotovený z proutků posvěcené „palmy“.
Tatar nesmí být ze smuteční vrby
Na Červené – Velikonoční pondělí se nejvíce těšila mládež. „Jedyn prve umyvol, druhy utirol, třeti karbačovol, čtvrty nosil sebú vodu a tyn pátý, tyn častovol rosolkú, no něbylo to prvek pěkné?“ zavzpomínal pamětník na pomlázku. Jen nesmíte mít tatar upletený ze smuteční vrby, to by bylo po štěstí. Hospodář může vyplácet manželku březovou metlicí, prutem nebo jalovcem. Velikonoční obřadníci musí být obdarováni malovanými vajíčky, koblihami a beránkem s nádivkou z vajíček a zelených lístečků. Kdo si jedno vajíčko uschová do příštího roku, ten prý nic nezapomene.
V úterý velikonoční pak chodí po kupačce děvčata – či spíše kdysi chodila.
(Jaromír a Jiřina Poláškovi)