U veřejných rozpočtů se stovky milionů snadno promění v abstraktní čísla. Jenže půl miliardy navíc není účetní drobnost. Stačí postavit vedle sebe původní plány a dnešní realitu.
Barrandovský most: půl miliardy navíc
594,5 milionu korun.
Tolik měla stát rekonstrukce Barrandovského mostu.
Nakonec vyšla přibližně na 1,14 miliardy korun. Rozdíl činí zhruba 545 milionů, tedy nárůst přibližně o 92 procent. Po započtení nulté a páté fáze a správce stavby se náklady dostaly téměř na 1,31 miliardy korun.
TSK zdražení vysvětlovala horším stavem původní konstrukce, inflací a použitím modernějších technologií. Rekonstrukce zároveň díky sloučení závěrečných etap skončila o rok dříve, než předpokládal původní harmonogram.
Starosta Prahy 9 a pražský zastupitel Tomáš Portlík (ODS) však takové vysvětlení za dostatečné nepovažuje.
„Zvýšení nákladů téměř na dvojnásobek rozhodně obhajitelné není. Určitou část lze vysvětlit inflací, horším stavem konstrukce nebo změnou technologie, určitě to ale není univerzální omluva pro půlmiliardový nárůst. Politickou odpovědnost nesou Adam Scheinherr i Zdeněk Hřib. První rekonstrukci připravil a vysoutěžil způsobem, který umožnil cenu takto navýšit, druhý neudělal nic pro to, aby zdražování v průběhu stavby zabránil. Za mě je to velké manažerské selhání,“ říká pro Naši Prahu Tomáš Portlík.
Portlíkova slova o odpovědnosti jsou jeho politickým hodnocením. Zdeněk Hřib naopak po dokončení označil rekonstrukci za úspěch.
K výsledku rekonstrukce se kriticky staví také Ondřej Prokop, bývalý předseda hnutí ANO v Praze.
„To už není chyba v odhadu, to je systémové selhání vedení pražské dopravy. Pan Hřib navyšoval cenu bez kontroly rady i zastupitelstva a Pražané teď platí účet, který si nikdo neobjednal. Za těch šest set milionů navíc jsme mohli postavit dvě základní školy nebo tři sta bytů. Místo mostu za rozumné peníze máme drahý beton a levná slova o odpovědnosti. A to most není dodělaný, důkazem je zřícení sochy, která byla jeho součástí v létě nebo nedodělané podhledy a stropy pod mostem ze kterých se drolí beton a je tam vidět obnažené železo. Je zajímavé, že to už dávno neřeší policie,“ dodává Ondřej Prokop.
Braník: tajný strop 650 milionů. Výsledek? 649 milionů
Ještě neobvyklejší příběh se odehrál při nákupu bývalého areálu spojeného s podnikatelem Jaromírem Soukupem v Braníku.
Praha chtěla nemovitosti získat především pro rozšíření kapacit středního školství. Posudek Deloitte Advisory stanovil obvyklou cenu nemovitostí na 302 milionů korun. Rada hlavního města si však před dražbou stanovila maximální částku, kterou byla Praha ochotna nabídnout:
650 milionů korun. Limit byl utajený.
Dražby se zúčastnilo šest zájemců. Když cena dosáhla 376 milionů korun, pokračovala už jen Praha a jediný soupeř. Následovalo 136 příhozů.
Praha nakonec zvítězila za 649 milionů korun – pouhý milion pod svým tajným maximem.
Soupeřem byl fond spojený s pohledávkami vůči Soukupovým firmám
Druhým dražitelem byla dceřiná společnost investičního fondu IFIS. Fond držel pohledávku, kvůli níž exekutor dražbu nařídil, a podílel se také na financování reorganizace Soukupových společností.
Její průběh ale vyvolal uvnitř vedení Prahy podezření, zda informace o maximální ceně města nemohla uniknout. Kvůli okolnostem dražby bylo podáno trestní oznámení, hlavní město se připojilo jako potenciálně poškozený subjekt a usilovalo také o zrušení výsledku dražby.
Vznikla tak mimořádná situace: Praha si stanovila utajený limit 650 milionů, zvítězila za 649 milionů a následně začala řešit podezření, zda její tajná hranice neunikla ven.
Areál je města. Kampus zatím na papíře
Hlavním argumentem pro nákup bylo školství. Ověřovací studie představená v roce 2026 ukázala možnost přeměnit areál na středoškolský kampus až pro 720 studentů. Součástí záměru má být také sportovní hala.
Kampus zatím nestojí. Praha vlastní areál vydražený za 649 milionů korun a připravuje jeho budoucí školské využití.
Čížek: Nejde jen o tři projekty
Kritika způsobu, jakým Praha vynakládá peníze na přípravu některých investic, se netýká pouze projektů popsaných v tomto článku. Jan Čížek, Pražský patriot a kandidát SPD v Praze 10, poukazuje na příklad plánované Drážní promenády ve Strašnicích.
„Lidi by měli vědět, že cílem současné koalice na magistrátu není řešit problémy Pražanů. Cílem je vysávat veřejné prostředky na tzv. soft costs. Tedy studie, projekty, prezentace, analýzy. Příklad Drážní promenády Strašnice je typický. Projekční tým byl v TSK pod vedením pirátů rozmetán. Vysoutěžili novou kancelář a jede se od začátku. Za 4 km cyklostezky chtějí jen za projekt utratit 71 miliónů korun. Dalších 500 miliónů za realizaci. Podle odborníků by vše šlo zrealizovat obratem za čtvrtinu. Jsou to Dozimetři,“ upozorňuje Jan Čížek.
PDS: šest let příprav, první bytový projekt získal povolení letos
Pražská developerská společnost vznikla v roce 2020, aby pro hlavní město připravovala projekty dostupného městského bydlení a rozvíjela městské pozemky. Dnes uvádí přes 30 projektů v aktivní přípravě a 450 vyprojektovaných bytů v procesu povolování.
První pravomocné stavební povolení pro jeden ze svých bytových projektů získala PDS letos v červenci – šest let po svém založení.
Jde o Nový Zlíchov v Praze 5, kde má vzniknout 22 dostupných městských nájemních bytů. Povolení nabylo právní moci 9. července 2026. PDS nyní povolený projekt předává investičnímu odboru magistrátu, který má připravit prováděcí dokumentaci a zadávací řízení na zhotovitele. Samotná výstavba tak přijde až v další fázi.
Po šesti letech existence má tedy PDS desítky projektů v přípravě, ale teprve první bytový projekt získal pravomocné stavební povolení a míří k samotné realizaci.
Prokop: PDS už říkám Dozimetr 2
Prokop svou kritiku nesměřuje pouze k rekonstrukci Barrandovského mostu. Výhrady má také k fungování Pražské developerské společnosti a způsobu, jakým nakládá s veřejnými penězi.
„Já PDS dnes už říkám prostě Dozimetr 2. Je to zjevné tunelování od začátku do konce. Místo stavění dostupných obecních bytů se ze společnosti stal průtokáč veřejných peněz daňových poplatníků směrem ke spřízněným firmám, architektům, advokátům a vůbec všem přátelům hnutí STAN. Vrchol byl nápad utratit 120 milionů Kč za reklamu a PR služby na Vltavskou filharmonii, což se mi letos podařilo překazit. Bohužel útratu desítek milionů za advokátní služby bez soutěže nebo chystanou výstavbu prvních bytů, kde počítají s cenou přes 200 tisíc Kč za metr čtvereční investičních nákladů, se asi zastavit nepodaří a já jen doufám, že se to stane brzy předmětem policejního vyšetřování jako u Dozimetru 1. Pro srovnání, soukromí developeři staví kolem 70–80 tisíc Kč za m², PDS chystá výstavbu 2–3× dráž, než je obvyklé,“ doplňuje Prokop.
40 milionů za právní služby. PDS dostala pravomocnou pokutu
Vedle přípravy developerských projektů PDS vynakládala peníze také na externí právní služby. Podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže uzavřela v letech 2020 až 2024 celkem 13 smluv s advokátními kancelářemi na externí právní služby bez výběrového řízení. Zaplatila za ně přibližně 40 milionů korun.
ÚOHS dospěl k závěru, že PDS měla při zadávání těchto služeb postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Předseda úřadu Petr Mlsna proto v červenci 2026 potvrdil pokutu 450 tisíc korun. Rozhodnutí je pravomocné.
PDS se závěry ÚOHS nesouhlasila. Uvedla, že pokutu uhradí, zároveň ale zvažuje další právní kroky.
Urban: Praha musí umět říct, kdo za výsledek odpovídá
Podle předsedy zastupitelského klubu SPD na pražském magistrátu Milana Urbana spojuje všechny tři případy otázka odpovědnosti za nakládání s veřejnými penězi.
„Největší problém vidím v tom, že se v Praze příliš snadno ztrácí osobní odpovědnost. Když se projekt prodraží, protáhne nebo nepřinese to, co bylo Pražanům slíbeno, vždycky se najde vysvětlení, proč za to vlastně nikdo nemůže. Jednou je to inflace, podruhé složitost projektu, potřetí okolnosti, které prý nešlo předvídat. Jenže město není abstraktní instituce a veřejné peníze nejsou peníze nikoho. Za každým rozhodnutím je konkrétní člověk, který ho připravil, schválil nebo měl kontrolovat. Praha nepotřebuje další výmluvy. Potřebuje mnohem tvrdší kontrolu, větší transparentnost a hlavně jasnou odpovědnost za výsledek,“ uzavírá Milan Urban.
