Transparentnost ano. Dokud se někdo nezačne ptát na vás
Na začátku nebyla žádná politická kauza. Richard K., jehož celé jméno redakce kvůli ochraně soukromí neuvádí, využil zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a obrátil se na pražský magistrát. Zajímal se o výdaje spojené s náměstkyní primátora Janou Komrskovou a jejím spolupracovníkem Petrem Benešem.
Právě Beneš je pro celý příběh důležitý. V roce 2023 nastoupil jako poradce Komrskové. Jeho angažmá vyvolalo spor i uvnitř Pirátů, kteří zahájili hlasování o jeho odvolání. Beneš ještě v témže měsíci rezignoval a o několik dní později se objevil v sekretariátu tehdejšího pirátského radního Adama Zábranského.
Dnes je Beneš manželem Jany Komrskové a vede kandidátku hnutí Jsme Praha v Praze 10. V době podání žádosti Richarda K. však manželé ještě nebyli. To je pro časovou osu případu podstatné. Richard K. se přitom neptal na Benešovo soukromí. Ptal se na peníze spojené s jeho působením na magistrátu.
A právě tady se deklarovaná transparentnost začala komplikovat.
Benešovy odměny? Jednou je nemají, podruhé je chrání soukromí
Magistrát některé požadované informace poskytl. Když ale došlo na odměňování Petra Beneše, Richard K. se k číslu nedostal.
Ještě zajímavější je způsob, jakým úřad své rozhodnutí zdůvodňoval. Nejprve uvedl, že požadované informace neeviduje. Následně se objevila ochrana soukromí a později argument, že žadatel neprokázal veřejný zájem. Důvody se měnily. Výsledek nikoli. Informace o Benešových odměnách zůstaly neveřejné.
Právě to ostře kontrastuje s veřejným vystupováním obou aktérů. Komrsková i Beneš jsou spojeni s projektem Veřejnost proti korupci, který staví na kontrole politiků, transparentnosti a veřejném dohledu.
Jinými slovy: požadují kontrolu druhých. Když ale přišla žádost o informace týkající se jejich vlastního působení a veřejných peněz, otevřenost narazila na hranice.
Pak přišlo Ministerstvo vnitra. Magistrát porušil zákon
Spor nezůstal jen mezi Richardem K. a magistrátem. Postupem pražského úřadu se zabývalo také Ministerstvo vnitra.
A jeho závěr je pro celý případ zásadní.
Magistrát zaslal žadateli výzvu k doplnění žádosti až po uplynutí zákonné lhůty. Ministerstvo vnitra konstatovalo porušení zákona.
To mění pohled na celý případ. Už nejde pouze o spor občana s úřadem o rozsah poskytnutých informací. Při vyřizování žádosti došlo k pochybení, které nadřízený orgán označil za porušení zákona.
A připomeňme, čeho se žádost týkala: veřejných peněz a odměňování člověka z okruhu náměstkyně, která sama veřejně prosazuje transparentnost.
Komrsková odešla od Pirátů. Plat i aparát jí zůstaly
Celý spor přichází v době, kdy se kolem Komrskové veřejné peníze řeší i z jiného důvodu.
Komrsková 19. června opustila Piráty a dnes vede do říjnových voleb kandidátku hnutí Jsme Praha. Funkci náměstkyně primátora, kterou získala jako pirátská nominantka, si však ponechala.
S ní zůstala i odměna kolem 169 tisíc korun hrubého měsíčně a sedmičlenný sekretariát placený z rozpočtu hlavního města. Dva její poradci, Ondřej Chrást a Eva Tichá, navíc kandidují za Jsme Praha.
Od červnového odchodu od Pirátů do ustavení nové rady tak může samotná odměna Komrskové podle dřívějšího propočtu Naší Prahy dosáhnout přibližně 800 tisíc korun hrubého, k čemuž přistupuje zákonné odchodné.
Komrsková tedy vede vlastní politický projekt, zatímco dál zůstává placenou náměstkyní a využívá aparát spojený s touto funkcí. Právě proto není otázka transparentnosti veřejných výdajů v jejím okolí žádným detailem.
Beneš už jednou vyvolal uvnitř Pirátů problém
Ani debata kolem Petra Beneše nezačala současnou žádostí o informace. Jeho působení v bezprostředním okolí Komrskové vyvolalo politické otázky už v době, kdy nastoupil jako její poradce.
Komrsková tehdy uváděla, že Beneš prošel výběrovým řízením. Uvnitř Pirátů se však následně rozběhlo hlasování o jeho odvolání. Beneš rezignoval ještě v témže měsíci, ale z magistrátního prostředí nezmizel – krátce nato začal působit v sekretariátu Adama Zábranského. Dnes stojí po boku Komrskové i politicky. Ona vede kandidátku Jsme Praha do pražského zastupitelstva, Beneš kandidátku stejného hnutí v Praze 10.
Z někdejšího poradce je tak nejen současný manžel náměstkyně, ale také jeden z představitelů jejího nového politického projektu. O to větší význam má otázka, kolik veřejných peněz bylo s jeho působením na magistrátu spojeno.
Veřejnost proti korupci. A otázky kolem vlastních peněz
Právě spojení Komrskové a Beneše s projektem Veřejnost proti korupci dává celé věci další rozměr. Transparentnost totiž není abstraktní politické heslo. Znamená také ochotu podrobit vlastní působení stejné kontrole, jakou politik požaduje po ostatních.
A tady vzniká zřejmý rozpor.
Na jedné straně stojí veřejné vystupování postavené na kontrole, otevřenosti a transparentnosti. Na straně druhé občan, který požádal o informace týkající se veřejných prostředků spojených s Benešem a požadované údaje nezískal.
Do toho přišel postup magistrátu, při němž bylo následně konstatováno porušení zákona. Právě na vlastních případech se přitom transparentnost měří nejlépe.
Komrsková chce kontrolovat ostatní. Teď je řada na ní
Jana Komrsková se v pražské politice profiluje jako zastánkyně transparentnosti. Petr Beneš s ní vystupuje v projektu Veřejnost proti korupci. Kontrola politiků a veřejných peněz patří k tématům, na kterých oba stavějí své veřejné působení.
Případ Richarda K. ale tento princip obrací proti nim samotným. Občan se zeptal na veřejné peníze spojené s Benešem. Požadované informace nedostal, argumentace magistrátu se měnila a při vyřizování žádosti úřad podle Ministerstva vnitra porušil zákon.
To je pro politiky, kteří si transparentnost postavili do výlohy, nepříjemná vizitka.
Otázky přitom zůstávají jednoduché: Kolik veřejných peněz bylo spojeno s působením Petra Beneše? Proč magistrát tyto informace neposkytl? A proč muselo do vyřizování žádosti nakonec zasahovat Ministerstvo vnitra?
Komrsková a Beneš chtějí kontrolovat ostatní.
Teď se veřejnost ptá jich. A právě jejich odpověď ukáže, zda transparentnost považují za princip, nebo za požadavek, který platí především pro ty druhé.
