Letos jste dokončil Ironmana. Co vás přimělo dát si právě takovou výzvu a co jste během přípravy zjistil sám o sobě?
Ironman pro mě nebyl náhlý nápad. Sportuji dlouhodobě, mám za sebou řadu běžeckých a triatlonových závodů a postupně jsem si chtěl vyzkoušet, kam až se dokážu posunout. Ironman je v tomhle výjimečný – 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a nakonec maraton.
V Kalmaru jsem letos závod dokončil za 15 hodin a 26 minut. Během celé přípravy jsem si hlavně potvrdil, že člověk zvládne mnohem víc, než si někdy myslí. Ne tím, že se jednou hecne, ale tím, že něco dělá pravidelně, i když se mu zrovna nechce. A také jsem zjistil, že ani po padesátce není důvod přestat si dávat nové cíle.
Do cíle mě hnalo i to, že jsem 224 km nesl zásnubní prstýnek a v cíli požádal svoji partnerku o ruku, a to by se těžko stalo, kdybych v křečích odstoupil ze závodu. (smích)
,,Ani po padesátce není důvod přestat si dávat nové cíle.“
Ironman znamená měsíce tréninku a nakonec více než patnáct hodin na trati. Který okamžik závodu pro vás byl nejtěžší a který si naopak budete pamatovat celý život?
Nejtěžší je chvíle, kdy už máte za sebou několik kilometrů plavání, 180 kilometrů na kole a při maratonu vám dojde, že před sebou pořád máte spoustu kilometrů. Tam už moc nepomůže kondice ani nějaké velké řeči. Prostě jdete kilometr za kilometrem a přesvědčujete hlavu, že budete pokračovat.
A co si budu pamatovat celý život? Jednoznačně cílovou rovinku. Když po více než patnácti hodinách slyšíte, že jste Ironman, je to velmi silný okamžik. Během několika vteřin se vám promítne celá příprava, všechny tréninky i to, co jste tomu musel obětovat.
Sport je ve vašem životě hodně vidět. Co vám dává kromě fyzické kondice a co z něj dokážete přenést do běžného života?
Sport mě učí hlavně pravidelnosti a trpělivosti. Výsledek nepřijde proto, že jeden den uděláte něco mimořádného. Přijde proto, že dlouhodobě děláte spoustu obyčejných věcí správně.
Druhá věc je schopnost přijmout neúspěch. Ve sportu někdy závod nevyjde, někdy jste pomalejší, než jste čekal, někdy vás něco bolí. Nemá cenu hledat výmluvy. Podíváte se, co bylo špatně, a jdete dál. Myslím, že tohle je velmi dobře použitelné i v práci a běžném životě.
Jste zastupitelem Prahy 8 a nyní kandidujete na jejího starostu. Kdy ve vás dozrálo rozhodnutí, že už nechcete být jen jedním ze zastupitelů, ale chcete převzít odpovědnost za vedení celé městské části?
Nevzniklo to jedním rozhodnutím ze dne na den. Čím déle jsem v zastupitelstvu, tím více vidím nejen jednotlivé problémy, ale také to, jak spolu souvisejí a jakým způsobem se rozhodnutí městské části připravují.
Postupně jsem dospěl k tomu, že nechci jen komentovat, co by mělo být jinak. Pokud člověk říká, že by některé věci dělal jinak, měl by být také připraven převzít za své představy odpovědnost. Proto jsem se rozhodl kandidovat na starostu.
Co jste se během svého působení v zastupitelstvu o fungování Prahy 8 naučil a co z této zkušenosti byste chtěl přenést do práce starosty?
Především to, že správa městské části není jednoduchá. Zvenku může problém vypadat jednoduše, ale když se do něj ponoříte, zjistíte, že do něj vstupují vlastnické vztahy, rozpočet, územní plán, magistrát, městské organizace nebo státní úřady.
Zároveň jsem se ale naučil, že to nesmí být omluva pro nečinnost. Úkolem vedení městské části je hledat cestu, jak věci uskutečnit. Jako starosta bych chtěl klást velký důraz právě na dotahování věcí a kontrolu toho, co bylo slíbeno a v jakém je to stavu.
Kdybyste měl lidem, kteří vás znají jen z volebních plakátů, vysvětlit, proč právě vy chcete Prahu 8 vést, co byste jim o sobě řekl?
Řekl bych jim především, že jsem Pražák a Prahu 8 znám nejen ze zastupitelstva. Velkou část života jsem podnikal na Palmovce, dnes pracuji také v realitách, vystudoval jsem právo a jako zastupitel jsem poznal fungování městské části zevnitř.
Nejsem člověk, který celý život strávil jen v politice. Znám podnikání, zaměstnání, jednání s úřady i běžné starosti lidí. Pokud bych dostal možnost Prahu 8 vést, právě tuto praktickou zkušenost bych chtěl do jejího řízení přinést.
Praha 8 má přes sto tisíc obyvatel a jednotlivé čtvrti mají velmi rozdílné potřeby. Jaká témata považujete za nejdůležitější pro její další čtyři roky?
Praha 8 není jedno území s jedním problémem. Jiná témata řeší Karlín, jiná Libeň, Bohnice, Kobylisy, Čimice nebo Ďáblice.
Za zásadní považuji veřejný prostor a čistotu, bezpečnost, dopravu, dostupnost školských a sportovních zařízení a rozumný rozvoj území. Hodně bych se chtěl soustředit na věci, které lidé skutečně vidí každý den – stav ulic, chodníků, parků, okolí metra nebo to, jak rychle městská část reaguje na konkrétní problém.
Velkým tématem samozřejmě zůstává také rozvoj Palmovky a dalších transformačních území.
Palmovka je místo, ke kterému máte dlouhodobě osobní vztah a jehož budoucností se zabýváte i jako zastupitel. Jakou Palmovku byste chtěl vidět za deset let?
Palmovka je pro mě osobní téma. Téměř třicet let jsem tam podnikal a viděl jsem její dobré i špatné období.
Za deset let bych chtěl vidět Palmovku jako skutečné centrum Libně a celé Prahy 8. Ne jen jako místo, kde lidé vystoupí z metra a rychle odejdou. Měla by tam být kvalitní zástavba, služby, kultura, sport, bydlení a příjemný veřejný prostor.
A hlavně bych si přál, aby zmizel pocit provizoria, který tam na některých místech trvá už příliš dlouho. Nedokončená Nová Palmovka je toho asi nejviditelnějším symbolem.
Profesně se pohybujete v realitách. Jak zkušenost realitního makléře ovlivňuje váš pohled na výstavbu, bydlení a rozvoj Prahy 8?
Reality člověka rychle naučí, že o hodnotě místa nerozhoduje jen samotný byt nebo dům. Rozhoduje také okolí, doprava, školy, služby, zeleň, bezpečnost a celková kvalita veřejného prostoru.
Proto nejsem zastáncem pohledu, že každá výstavba je automaticky špatně, ani že každá nová výstavba je automaticky přínosem. Podstatné je, co konkrétní projekt danému místu přinese a zda zároveň vzniká potřebná infrastruktura.
Praha 8 se bude dál měnit. Úlohou městské části podle mě není tuto změnu zastavit, ale snažit se ji řídit tak, aby z ní měli prospěch i lidé, kteří už na Praze 8 žijí.
Když dnes procházíte Prahou 8 nikoli jako politik, ale jako její obyvatel, co vám dělá radost a u čeho si naopak říkáte: tohle bychom měli umět dělat lépe?
Mám rád právě tu obrovskou rozdílnost Prahy 8. Za chvíli můžete být z Karlína u Vltavy, v Libni, Kobylisích, Bohnicích nebo někde úplně v zeleni. Každá část má svůj charakter.
A co bychom měli umět lépe? Často právě ty zdánlivě obyčejné věci. Čistotu, údržbu, veřejný prostor, okolí dopravních uzlů nebo rychlost odstraňování problémů. Člověk nemusí každý rok otevírat miliardovou stavbu, aby poznal, že město funguje. Pozná to i podle toho, jak vypadá jeho ulice cestou ráno do práce.
Starosta nemůže změnit všechno během jednoho volebního období. Podle čeho byste po čtyřech letech poznal, že vaše působení v čele Prahy 8 mělo smysl?
Nečekal bych, že za čtyři roky zmizí všechny problémy. Za úspěch bych považoval, kdyby bylo možné ukázat konkrétní dokončené projekty, další připravené tak, aby mohly skutečně pokračovat, a kdyby obyvatelé viděli zlepšení i v každodenním fungování městské části.
Chtěl bych, aby po čtyřech letech bylo možné vzít program, se kterým jsme přišli, bod po bodu ho projít a říct: toto jsme splnili, toto jsme rozpracovali a tady jsme neuspěli – a vysvětlit proč. Politika by podle mě měla být měřitelná i tímto způsobem.
,,Politika by podle mě měla být měřitelná.“
Kandidujete za SPD, ale starosta po volbách zastupuje všechny obyvatele městské části bez ohledu na to, koho volili. Jaký starosta byste chtěl být i pro lidi, kteří s vámi politicky nesouhlasí?
Pokud se člověk stane starostou, nemůže rozlišovat občany podle toho, koho volili. Starosta musí řešit stejným způsobem problém člověka, který ho volil, i člověka, který by mu svůj hlas nikdy nedal.
V komunální politice je navíc obrovské množství témat, která vůbec nejsou pravicová, levicová nebo stranická. Když někde teče do školy, chybí přechod, je špinavá ulice nebo se řeší sportovní hala, lidé očekávají hlavně řešení.
Takovým starostou bych chtěl být – dostupným, pracovitým a schopným mluvit i s lidmi, kteří se mnou zásadně nesouhlasí.
Politika bývá vidět hlavně prostřednictvím sporů. Jaký jste při jednání s člověkem, se kterým zásadně nesouhlasíte? Dokážete udělat kompromis, pokud je podle vás dobrý pro Prahu 8?
Samozřejmě. Komunální politika bez kompromisu prakticky nejde dělat. Kompromis ale pro mě neznamená vzdát se vlastního názoru. Znamená dokázat rozlišit, kde jde o zásadní věc a kde je možné najít společné řešení.
V zastupitelstvu jsou lidé, se kterými máme úplně odlišné politické názory, a přesto můžeme hlasovat stejně o projektu, který považujeme za prospěšný pro Prahu 8.
Nemám problém říct, že dobrý návrh je dobrý, i když s ním přišel někdo z politické konkurence. Stejné jednání bych očekával i opačně.
,,Nemám problém říct, že dobrý návrh je dobrý, i když s ním přišel někdo z politické konkurence.“
Pojďme ještě mimo politiku. Jaký je Vítězslav Novák, když zrovna není zastupitelem, kandidátem, realitním makléřem ani Ironmanem? Co vás dokáže úplně vypnout?
Upřímně, úplně vypnout je pro mě někdy problém. Nejlépe mi to ale jde právě při sportu. Když běžím, jedu několik hodin na kole nebo plavu, začnu se soustředit na úplně jednoduché věci – tempo, dech, cestu před sebou – a na chvíli přestanu řešit telefon, e-maily a politiku.
A samozřejmě je pro mě důležitý čas s rodinou a lidmi, se kterými nemusím řešit funkce ani práci. Tam člověk zase rychle zjistí, že svět se opravdu netočí jen kolem zastupitelstva.
A poslední otázka: kdybyste měl obyvatelům Prahy 8 říct, jakou městskou část byste jim chtěl po čtyřech letech ve funkci předat, jak byste ji popsal?
Chtěl bych Prahu 8, která je dobře spravovaná a kde je výsledek práce radnice vidět i v běžném životě.
Čistější a bezpečnější veřejný prostor. Dobré školy, sportoviště a služby. Rozvoj, který respektuje charakter jednotlivých čtvrtí. Palmovku, která se konečně skutečně mění v důstojné centrum Prahy 8. A radnici, na které občan nemá pocit, že obtěžuje, když po ní něco potřebuje.
Nemusí být po čtyřech letech všechno hotové. Chtěl bych ale, aby bylo jednoznačně poznat, že se Praha 8 posunula správným směrem a že věci, o kterých se dlouhé roky jen mluvilo, se začaly skutečně uskutečňovat.
