Výstava, která se otevře 16. září v karlínském sídle J&T Banky, připomíná spíše staré kabinety kuriozit než klasickou galerijní expozici.
Vedle sebe se tu potkávají předměty, mezi nimiž by návštěvník na první pohled hledal souvislost jen obtížně. Africké a asijské umění, přírodniny, historické artefakty i práce současných českých autorů.
Ve sbírce je například navigační mapa Marshallových ostrovů, želví krunýř či vzácný štít Tuaregů. Vedle nich skleněná plastika Ronyho Plesla, práce Jakuba Špaňhela, Karolíny Rossí nebo Federica Díaze.
Začalo to starým fonografem
Uttendorfský se narodil českým rodičům v Indonésii v roce 1945. Příroda a nejrůznější předměty ho fascinovaly odmalička, skutečný počátek své sbírky ale spojuje až s dobou studií medicíny v nizozemském Nijmegenu.
„V prvním ročníku holandské katolické univerzity v Nijmegenu jsem si jako mladý medik zařizoval maličký byt a když jsem šel do obchodu vybrat stůl, byl na něm položený starý fonograf – kouzelný přístroj na nahrávání a reprodukci zvuku. Ten se mi tak zalíbil, že jsem domů odešel kromě stolu i s ním. A mám ho má dodnes,“ vzpomíná sběratel.
Z jednoho fonografu postupně vyrostla mimořádně pestrá sbírka. Uttendorfský hledal předměty na bleších trzích i v galeriích po celém světě.
„Muselo se mi to líbit a něčím mě oslovit. A musely mi na to stačit peníze. Ani jsem nutně nepotřeboval vědět, co to je. Až potom jsem se začal ptát a zjišťovat příběh,“ popisuje Oldřich Uttendorfský. Součástí sběratelství je pro něj proto i nikdy nekončící studium. „Každému říkám, že ke sbírce patří knihovna a zvědavost. Spousta lidí má krásnou sbírku, ale knihovnu už ne. Zvědavost je privilegium, které nezávisí na penězích,“ dodává sběratel.
Pět eur vedle desítek tisíc
Doma může vedle dřevěného mlýnku na olivy, který jeho zahradník našel v Portugalsku pod stromem a který stál pět eur, stát socha z milánské galerie v hodnotě desítek tisíc eur.
Pro sběratele mají oba předměty srovnatelný význam.
„Není to o penězích. Penězi platíte, hodnota se vám vrátí,“ líčí Uttendorfský.
Nejprve ho přitahovalo africké umění, později Oceánie, Čína a Japonsko. K asijskému umění se dostal také během své lékařské kariéry, kdy jako gynekolog a chirurg přednášel v Londýně a Spojených státech a volný čas trávil v muzeích a galeriích.
„Londýn je výrazně orientovaný na Asii – podobně jako jsou Nizozemsko a Belgie spojené s Afrikou a Oceánií. Přednáška trvala třeba jen půl hodiny, ale člověk musel být na místě celý den. Než jsem se vracel domů, procházel jsem muzea a galerie,“ líčí Uttendorfský a pokračuje: „Na japonském a čínském umění mě přitahovala čistota. Někdy na obraze není skoro nic – vynechají celé jezero a je tam jen prázdnota a jedna opička s kaligrafií. Baví mě jejich ,Zen‘ a také představa, že dílo obsahuje víc věcí, než vidíme.”
Po roce 1989 přibylo také české umění a další přírodniny, preparovaná zvířata, schránky, lebky či kosti. Podle pořadatelů jsou přírodniny ve sbírce opatřeny ověřením původu a potřebnými dokumenty CITES.
Od narození až ke smrti
Zdánlivě nesourodé předměty spojuje jedno téma – život a jeho konečnost.
„Mimořádná šíře témat, oborů, geografického původu i období vzniku může na první pohled budit zdání nahodilosti. Ve skutečnosti je ale odrazem hlubokého zájmu o lidský život. Jakkoli rozmanitá sbírka Oldřicha Uttendorfského je, jedno téma ji spojuje: koloběh života,“ říká kurátorka výstavy a art specialistka J&T Banky Valérie Horváth.
Pro Uttendorfského má toto téma i profesní rozměr. Více než dvacet let pracoval jako porodník a gynekolog a zažíval situace, kdy ráno přiváděl na svět nový život a později se setkával s umíráním.
„Konkrétně to, jak se člověk narodí a jak zemře. Každá společnost to má úplně jinak a je to velmi inspirativní,“ vysvětluje sběratel.
Poprvé pohromadě. A možná naposledy
Uttendorfský své předměty doma neskládá podle ceny, země původu ani období. Přesouvá je tak dlouho, dokud spolu podle jeho představ nezačnou „mluvit“. Stejný princip využívá i pražská výstava.
Části jeho sbírky se už objevily v Praze, Benátkách, Londýně, Paříži, Nizozemsku či Belgii. Takto rozsáhlý výběr je ale představen poprvé.
A může jít zároveň o jednu z posledních příležitostí vidět jej pohromadě. Uttendorfský nemá pro sbírku dědice a hledá způsob, jak jí zajistit budoucnost a zabránit tomu, aby se jednotlivé předměty znovu rozutekly po světě.
Jeho vlastní vztah k nim přitom vystihuje jednoduchá věta:
„Vždycky jde o ten příběh, ne o cenu. Umění a sběratelství by mělo vyvolat otázky a emoce,“ uzavírá Uttendorfský.
Výstava v Galerii Magnus Art v pražském Karlíně se otevírá 16. září. Vstup je díky podpoře J&T Banky zdarma.
