Podle aktuální prognózy Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy může mít metropole v roce 2050 až 1,9 milionu obyvatel, tedy asi o 500 tisíc více než dnes.
Praha proto podle Urbana nemůže další desetiletí strávit sporem, zda stavět. Musí rozhodnout kde, jak a pro kolik lidí.
„Praha je živý organismus. Každá generace ji nějakým způsobem proměnila a naše nebude výjimkou. Přibývají obyvatelé, mění se způsob života, doprava i nároky na bydlení. Nemůžeme město zakonzervovat a současně očekávat, že bude dobře fungovat. Naším úkolem je jeho vývoj řídit tak, aby Praha zůstala dobrým místem pro život i za třicet nebo padesát let.“
Chceme chránit zeleň? Stavme výš u metra
Jednou z Urbanových hlavních tezí je vyšší a hustší zástavba v okolí metra, železnice a významných dopravních uzlů.
Podle něj nedává smysl investovat miliardy do kapacitní veřejné dopravy, kolem jejích stanic držet nízkou intenzitu zástavby a nové bydlení hledat na okrajích metropole.
„Když město investuje miliardy do metra, tramvajových tratí nebo železnice, musí tomu odpovídat i urbanismus v jejich okolí. Právě u kapacitní dopravy si můžeme dovolit větší hustotu a na vhodných místech také výškové budovy. Na jednom hektaru tak může bydlet podstatně více lidí, kteří mají veřejnou dopravu pár minut od domu. A každý takto efektivně využitý hektar snižuje tlak na zastavování dalších ploch na okrajích Prahy.“
Výškové domy ale podle Urbana nepatří všude. Historické panorama a charakter stabilizovaných čtvrtí musí zůstat chráněny. Praha má jasně určit místa, kde může růst vzhůru.
„Výška sama o sobě není problém. Problém je dům, který stojí na špatném místě. Historické centrum a pražské panorama musíme chránit, ale stejně tak musíme mít odvahu říct, kde naopak vyšší zástavbu chceme. Výška nemá být výsledkem náhody nebo jednotlivých developerských tlaků. Musí být součástí koncepce celého města.“
Brownfieldy místo rozpínání města
Druhou velkou rezervou jsou bývalá nádraží, průmyslové areály a další transformační plochy uvnitř současné Prahy.
Jedním z největších jsou Bubny-Zátory mezi Holešovicemi a Letnou. Plány zde počítají s novou čtvrtí přibližně pro 25 tisíc obyvatel, pracovními místy, školami i rozsáhlým centrálním parkem.
„Pětadvacet tisíc obyvatel je velikost samostatného města. Proto se na Bubny nemůžeme dívat jako na developerský projekt, kde hlavním měřítkem bude počet postavených bytů. Musí tam vzniknout školy, služby, pracovní místa, parky a kvalitní veřejný prostor. Pokud budujeme tak velkou část Prahy, musíme od první čáry na výkresu vědět, jak se v ní bude skutečně žít.“
Žižkov: hustota není sprosté slovo
Obrovskou proměnou prochází také Nákladové nádraží Žižkov. Z někdejšího železničního areálu má vzniknout nová část města s bydlením, parkem, veřejným prostorem a tramvajovou dopravou.
Urban právě zde vidí prostor pro větší hustotu.
„Hustota není sprosté slovo. Podívejme se na tradiční evropská města. Právě dostatečný počet lidí na relativně malé ploše umožňuje, aby v docházkové vzdálenosti fungovaly obchody, restaurace, služby nebo kvalitní veřejná doprava. Špatně není husté město. Špatně je čtvrť, do které umístíme tisíce lidí, ale nevytvoříme podmínky pro jejich každodenní život.“
Rohan, Palmovka, Kolbenova až po Nový Hloubětín: velká šance širšího centra
Další potenciál vidí Urban v pásu od Karlína přes Rohanský ostrov a Libeň až k Novému Hloubětínu.
Palmovka má metro, tramvaje a mimořádně dobrou polohu, Rohan a Libeň zase nabízejí kontakt s Vltavou a společně s Vysočany rozsáhlé transformační plochy.
„Palmovka je podle mě typickým příkladem místa, jehož potenciál Praha dosud nevyužila. Má metro, tramvaje, blízkost centra i velká transformační území. Tady se vyšší intenzity zástavby opravdu bát nemusíme. Směrem k Vltavě ale musí mít stejnou váhu veřejný prostor, zeleň a přístup k řece. Dobrý urbanismus není o tom zastavět maximum pozemku. Je o nalezení správného poměru mezi domy a prostorem, který patří všem.“
Smíchov: město není jen soubor domů
Jak zásadně může brownfield změnit celou část Prahy, je už dnes vidět na Smíchově, kde společně s novou zástavbou vzniká významný dopravní terminál.
Urban zdůrazňuje, že nová čtvrť nesmí být jen místem na přespání.
„Nechci, aby v Praze vznikaly noclehárny, odkud ráno všichni odjedou a večer se zase vrátí. Skutečná čtvrť musí žít celý den. Potřebuje školku, školu, obchod, lékaře, restaurace, sport, park i pracovní místa. A hlavně kvalitní ulice a náměstí, kde se lidé chtějí pohybovat a potkávat. Město není jen to, co postavíme. Stejně důležité je to, co vytvoříme mezi domy.“
Nové Dvory: nejdřív metro, kolem něj město
Jiný model představují Nové Dvory na trase metra D. Kolem budoucí stanice se připravuje čtvrť pro zhruba pět tisíc obyvatel a Praha zde díky vlastním pozemkům plánuje také významný podíl městského bydlení.
„Tady je pořadí správně. Máme páteřní veřejnou dopravu a kolem ní plánujeme novou městskou strukturu. Přesně u takových míst bych chtěl otevřít debatu o výrazně vyšší zástavbě. Stanice metra je obrovská veřejná investice a její okolí nemůže mít stejnou intenzitu jako území odkázané na autobus nebo automobil. Město musí plánovat dopravu a výstavbu společně.“
Praha nesmí stavět, ale musí si nechat stavět
Urban nechce řešení bytové krize ponechat pouze soukromým developerům. Vedle komerční výstavby prosazuje i družstevní bydlení, formou družstev, do kterých město bude vkládat své pozemky.
„Soukromé investory potřebujeme a nemá smysl z nich dělat nepřítele. Bez jejich kapitálu Praha potřebné množství bytů nezíská. Stejně chybný je ale opačný extrém, kdy město pouze mění územní plány a čeká, co postaví trh. Praha vlastní pozemky a může je dát jako vklad do nových bytových družstev, ve kterých bude mít rozhodující podíl. Vedle soukromého vlastnického bydlení potřebujeme městské nájemní byty, které město bude získávat formou započitatelných kontribucí developerů. Zdravé město potřebuje všechny tyto formy.“
Větší nabídka připravených pozemků, rychlejší povolování a více forem výstavby podle něj mohou pomoci zvýšit nabídku bytů.
Nejdřív plán. Potom bagry
Růst města ale podle Urbana nesmí znamenat jen další bytové domy. Školy, školky, zdravotnictví, parky, obchody a doprava musí být součástí plánu nové čtvrti od začátku.
„Nejhorší je postavit tisíce bytů a teprve potom začít počítat, kolik chybí míst ve školách nebo aut na silnicích. Když dnes rozhodujeme o nové čtvrti, musíme vědět, kolik bude potřebovat školních míst, jaká bude kapacita dopravy, kde bude park a kde základní služby. Infrastruktura není něco, co k bydlení přidáme později. Je jeho součástí.“
Urbanova představa Prahy 2050 tak nestojí na volbě mezi novými byty a zelení. Tvrdí, že dobře naplánované město může mít obojí.
„Mojí představou není Praha plná výškových budov. Mojí představou je Praha, která ví, kde chce růst a kde naopak růst nechce. Brownfieldy vraťme městu, kolem metra využijme území intenzivněji, na vhodných místech stavme výš a zelené plochy chraňme před zbytečným zastavováním. Když to uděláme dobře, můžeme získat desetitisíce nových bytů a současně zachovat to, co dělá Prahu Prahou.“
Praha roku 2050 se nezačne stavět za dvacet let. O její podobě rozhodují projekty, které vznikají právě dnes.
„Architektura pracuje s desetiletími. To, co dnes nakreslíme a schválíme, budou jednou obývat naše děti a vnuci. Praha má obrovský potenciál. Naší odpovědností je využít ho tak, aby jim po nás zůstalo lepší město.“
