Prahu 13 vedete téměř čtvrt století. Když se dnes díváte dopředu, v čem podle vás bude příštích deset let pro tuto městskou část úplně jiných než těch předchozích?
Praha 13 už dávno není jen sídliště, které se postupně dostavuje. Je to městská část, kde žijí desítky tisíc lidí, kde vznikají nové čtvrti, firmy, školy, služby i veřejná prostranství. A právě to bude podle mě hlavní změna příštích deseti let.
Budeme muset mnohem víc přemýšlet o tom, jak skloubit nový rozvoj s potřebami lidí, kteří tady žijí třeba třicet let. A zároveň se bude měnit věková struktura obyvatel. Máme mladé rodiny s dětmi, ale také generaci lidí, kteří byli prvními obyvateli našich sídlišť a dnes stárnou. Praha 13 proto musí být dobrým místem pro všechny generace.
Praha 13 dál roste. Jak zajistit, aby s novými byty stejně rychle přibývaly školy, doprava, parkování, služby a zeleň – a aby se z rozvoje nestala zátěž pro lidi, kteří už tady žijí?
To je podle mě úplně zásadní otázka. Nový byt sám o sobě není problém. Problém nastane ve chvíli, kdy k němu nepřijdou potřebné služby, škola, školka, úprava dopravy, parkování nebo veřejný prostor. Proto říkáme dlouhodobě, že rozvoj musí mít jasná pravidla.
Nechceme, aby někdo postavil stovky bytů a městská část pak jen řešila následky. Potřebujeme, aby se investovalo také do infrastruktury a občanské vybavenosti. A stejně důležité je, aby se nezapomínalo na stávající obyvatele.
Ti jsou pro mě jako starostu první odpovědností. Praha 13 musí být městskou částí, která se rozvíjí, ale zároveň si zachovává to, proč se tady lidem dobře žije – zeleň, školy, dostupné služby, bezpečí, péči o seniory a kvalitní veřejný prostor.
Otevřeli jste mateřskou školu Švestka v Britské čtvrti a připravujete základní školu pro více než tisíc dětí. V jaké fázi je tento projekt a kdy byste chtěl, aby do nové školy nastoupili první žáci?
Školství je pro nás jedna z největších investičních priorit. Ano, otevřeli jsme novou mateřskou školu Švestka, kterou pro městskou část kompletně zrealizoval developer.
Novou základní školu v Západním Městě připravujeme tak, aby odpovídala tomu, jak se tato část Prahy rozvíjí. Její kapacita má být více než 1 100 dětí, takže nejde o malou investici, ale o skutečně významnou školu pro budoucnost Prahy 13. Mým cílem je, aby se podařilo celý projekt posouvat co nejrychleji a aby první děti nastoupily v okamžiku, kdy bude škola skutečně připravená – nejen stavebně, ale také personálně a provozně.
Nechci nic uspěchat na úkor kvality. Ale zároveň platí, že čím dříve ji dokážeme otevřít, tím lépe. Škola již má stavební povolení a pokud vše půjde hladce, první žáky přivítá za čtyři roky.
,,Praha 13 proto musí být dobrým místem pro všechny generace.“
Od září 2027 chcete otevřít dvě nová gymnázia, z nichž jedno má být sportovní. Proč se Praha 13 pouští právě do středního školství a čím mají být nové školy jiné?
Protože potřeba míst na středních školách je v Praze stále větší a nechceme se tvářit, že se nás to netýká. Děti, které dnes chodí na naše základní školy, potřebují kvalitní pokračování vzdělávání.
Od příštího roku otevřeme nové veřejné gymnázium na Velké Ohradě, jako první v režii městské části v Praze. Soukromé sportovní gymnázium je navíc zajímavé tím, že propojuje vzdělávání se sportem. Praha 13 má velké množství sportovišť, aktivních dětí a sportovních klubů.
Dává proto smysl vytvořit podmínky pro děti, které chtějí sportovat na vysoké úrovni a zároveň získat kvalitní vzdělání. Obecně chceme, aby Praha 13 nebyla jen místem, odkud děti každý den odcházejí za vzděláním jinam. Chceme, aby tady mohly kvalitní vzdělání také získat.
Připravujete také nový areál domu dětí a mládeže na místě bývalých sběrných surovin. Co tam má vzniknout a co by měl nový areál nabídnout dětem a rodinám z Prahy 13?
Chceme využít území, které je dnes zbytečně nevyužité, a proměnit ho v místo pro děti a mladé lidi. Dům dětí a mládeže nabízí skvělé služby, kroužky, volnočasové aktivity, vzdělávání, sport i společná setkávání a potřebuje další prostory. Pro mě je důležité, aby děti měly možnost trávit čas smysluplně i po škole.
Ne každé dítě chce hrát fotbal nebo chodit do klasického kroužku. Potřebujeme nabídnout co nejširší možnosti – od sportu přes technické a kreativní aktivity až po kulturu.
Když sečteme školku, novou základní školu, dvě gymnázia a připravovaný DDM, vypadá to, že děti a vzdělávání budou jednou z hlavních investičních priorit Prahy 13. Je to záměr?
Ano, jednoznačně. Investice do dětí je podle mě jedna z nejrozumnějších investic, které může městská část udělat. Když postavíte školu, vytváříte něco, co ovlivní život několika generací. A Praha 13 je stále mladá městská část, i když zároveň postupně stárne. Snažím se, aby tady rodiny měly pocit, že když se jim narodí dítě, nemusí kvůli školce, škole, sportu nebo kroužkům hledat všechno někde jinde.
To je podle mě skutečná kvalita života.
Praha 13 ale zároveň stárne. Na Vidoulích chcete rozšířit zařízení pro seniory o další objekt. Připravujete se už dnes na dobu, kdy bude generace prvních obyvatel sídliště potřebovat výrazně více péče a služeb?
Ano a myslím, že právě tady musíme být několik kroků předem. Lidé, kteří se na Stodůlky, Lužiny nebo do dalších částí Prahy 13 stěhovali před třiceti nebo čtyřiceti lety, jsou dnes senioři. A my jim nemůžeme říct, že na ně začneme myslet, až budou služby akutně potřebovat.
Proto postupně rozšiřujeme nabídku péče a služeb pro seniory. V minulosti jsme postavili domov pro seniory Zity Kabátové, který patří mezi špičku v Praze. Ale nejde jen o pobytová zařízení. Stejně důležité je, aby senioři mohli co nejdéle žít aktivně, setkávat se, sportovat, vzdělávat se a zůstávat součástí života městské části. Skvěle pracuje Středisko sociálních služeb, které zajišťuje terénní péči, denní stacionář i byty pro seniory.
Zároveň zde má moderní zázemí 13 seniorských klubů pro svou různorodou činnost, konají se zde kurzy angličtiny, digitální gramotnosti nebo pétanque tréninky.
,,Investice do dětí je podle mě jedna z nejrozumnějších investic, které může městská část udělat.“
Chystáte P+R na Ovčím Hájku. Jak velké má být a co konkrétně může změnit na parkování a dopravě v této části Prahy?
P+R je podle mě jeden z důležitých nástrojů, jak řešit dopravu rozumně. Potřebujeme dojíždějícím lidem zajistit možnost nechat auto na okraji nebo v dobře dostupném místě a pokračovat veřejnou dopravou. Zároveň rezidenti v dané lokalitě mají možnost si zde zajistit dlouhodobé parkování.
Před dvěma lety jsme otevřeli nový parkovací dům v Nových Butovicích, teď připravujeme další na Ovčím Hájku. Parkovacích kapacit není v Praze dostatek, proto jdeme cestou parkovacích domů, které na jednom pozemku nabídnou několik pater, což je efektivnější řešení než pozemní parkovací plochy. V současné době je to nejlepší řešení.
Modré zóny nepovažujete bez dostatečné kapacity záchytných parkovišť za řešení. Jak by podle vás měl vypadat systém parkování, který skutečně pomůže místním obyvatelům?
Především musí vycházet z reality. Nemůžeme lidem říct: zavedeme si modré zóny a problém je vyřešený. Pokud nemáte dostatek parkovacích míst, pouze přesunete problém o několik ulic dál a lidé platí peníze za to, že stejně nezaparkují.
Potřebujeme kombinaci více opatření – záchytná parkoviště, rozumné parkovací kapacity u nových projektů, kvalitní veřejnou dopravu a samozřejmě také odpovědné parkování v ulicích. Modré zóny nevyřeší dnešní stav, kdy obyvatel Prahy 13 přijede večer domů a půl hodiny objíždí okolí svého domu jen proto, aby našel místo.
V Centrálním parku vzniká nový pumptrack. Máte v hlavě ještě nějaký projekt, který by z parku udělal místo, kvůli němuž by na Prahu 13 přijeli i lidé z jiných částí metropole?
Centrální park má obrovský potenciál a důležité je, aby byl výjimečný pro lidi, kteří ho používají každý den. Pumptrack je přesně příklad toho, jak může vzniknout atraktivní prvek pro děti a mladé. Vedle toho ale chceme park dál kultivovat, přidávat místa pro aktivní odpočinek, sport i relaxaci především pro místní obyvatele.
A jestli se z něj postupně stane místo, kam si lidé přijedou odpočinout i z jiné části Prahy? To mě samozřejmě potěší, ale nejdůležitější musí být vždycky naši obyvatelé.
Praha 13 dlouhodobě hospodaří bez půjček. Kde je hranice mezi finanční opatrností a potřebou investovat? Existuje projekt, kvůli kterému byste řekl: ten je natolik důležitý, že má smysl sáhnout i k úvěru?
Žít bez dluhů neznamená neinvestovat. Naopak. Znamená to investovat tak, abychom věděli, co si můžeme dovolit dnes a co budeme schopni zrealizovat v dalších letech. Jsem zastáncem toho, že městská část má být finančně odpovědná, a to se u nás dlouhodobě daří. Umíme efektivně využívat dotační programy magistrátu i příslušných ministerstev a úspěšně vyjednávat s developery o podobě kontribucí do městské části.
Praha 13 je důkaz, že to jde i bez dluhů, a za to jsme velmi rádi. Nechceme zatěžovat budoucí generace.
Když připravujete velkou investici, podle čeho poznáte, že ji lidé skutečně potřebují? Rozhodují data a čísla, podněty obyvatel, nebo někdy jednoduše zkušenost člověka, který Prahu 13 zná celý život?
Potřebujete všechny tři věci. Data vám řeknou, kolik máme dětí, seniorů, aut nebo jak se mění počet obyvatel. Podněty lidí vám zase řeknou, co konkrétně jim v každodenním životě chybí. A potom je tu zkušenost. Naše rodina tu žije již čtyři generace, narodil jsem se tu, vyrostl a znám ji opravdu dobře.
Vím, kde se některé problémy opakují, kde se lidé potýkají s určitými komplikacemi. Mým cílem je, abych na základě odborných dat a zkušeností místních lidí zajistil, co je potřeba. Dobré rozhodnutí je podle mě takové, kde se potkají čísla, zkušenost a to, co skutečně říkají lidé.
Starostou jste od roku 2002. Změnil se za tu dobu David Vodrážka doma? Dokáže rodina ještě oddělit manžela a tátu od starosty, nebo se Praha 13 řeší i u nedělního oběda?
Samozřejmě, že se člověk za těch více než dvacet let změnil. Nemohl bych říct, že jsem dnes stejný člověk jako v roce 2002. Člověk získá zkušenosti, něco se naučí, něco naopak přestane řešit.
A jestli se Praha 13 řeší doma? Občas ano. Ale rodina mě poměrně rychle upozorní, když už jí moje pracovní starosti začínají lézt na nervy. (smích)
Snažím se práci domů nenosit. Ne vždycky se to podaří, ale rodina je pro mě právě místo, kde nejsem starosta. A myslím, že je to zdravé pro všechny.
Dokážete vůbec po tolika letech z práce vypnout? Co děláte ve chvíli, kdy nechcete být starostou, politikem ani člověkem, kterému někdo právě vysvětluje problém s parkováním?
Úplně vypnout je těžké. Starostování není zaměstnání, které v pět hodin zavřete v kanceláři. Ale člověk si musí najít věci, u kterých se mu podaří hlavu přepnout. Mně pomáhá sport, hudba a obyčejný čas s rodinou a přáteli.
,,Starostování není hlavně o budovách, číslech a rozpočtech, ale o konkrétních lidech.“
Za více než dvacet let ve funkci jste potkal tisíce obyvatel Prahy 13. Vybaví se vám nějaké konkrétní setkání nebo příběh, který vám utkvěl v paměti dodnes?
Těch příběhů jsou stovky. A možná právě proto si člověk po letech uvědomí, že starostování není hlavně o budovách, číslech a rozpočtech, ale o konkrétních lidech.
Silně si pamatuji setkání s lidmi, kteří za mnou přišli s problémem, který pro ně byl obrovský, i když z pohledu radnice mohl vypadat jako maličkost. Třeba když řešili bydlení, školu pro dítě, péči o rodiče nebo nějaký problém v místě, kde žijí. A pak jsou samozřejmě chvíle, kdy za vámi někdo po letech přijde a řekne: „Pamatujete si na mě? Tehdy jste nám pomohl.“ To jsou momenty, kvůli kterým má podle mě veřejná práce smysl.
Kdybychom se spolu sešli znovu za čtyři roky, které tři konkrétní věci byste chtěl mít hotové, abyste mohl říct: tohle volební období mělo smysl?
Za prvé bych chtěl, aby se podařilo postavit novou základní školu a zajistit dostatečné kapacity pro děti, které v Praze 13 vyrůstají.
Za druhé chci, abychom dál zlepšovali dopravu a parkování – tedy nejen připravovali P+R, ale řešili dopravu jako celek.
A za třetí bych chtěl, aby Praha 13 byla ještě příjemnějším místem pro každodenní život. To znamená kvalitní veřejný prostor, zeleň, sportoviště, bezpečí, služby pro seniory i možnosti pro děti a mladé.
Ale kdybych to měl říct jednou větou: za čtyři roky bych chtěl mít pocit, že se Praha 13 posunula dopředu, aniž by kvůli tomu ztratila to, co na ní mají lidé rádi.
