Do politiky jste vstoupil velmi mladý. Co bylo tehdy tím rozhodujícím impulsem a co vás u politiky drží i po více než dvaceti letech?
Odpovím možná trochu zeširoka. V devadesátých letech byl svět pro nás, kterým tehdy bylo -náct nebo sotva -cet, neuvěřitelně otevřený. Nechci to idealizovat, ale opravdu jsme měli pocit, že moře je nám po kolena a že všechno je možné. V čele ODS stál Václav Klaus, společnost byla plná radosti z nově nabyté svobody a panovala víra, že politika zdravého rozumu může zvítězit. Možná to dnes zní zvláštně, ale tehdy byla politika opravdu atraktivní. A já jsem už tehdy věřil tomu, čemu věřím i dnes: že pokud chcete něco změnit, nestačí sedět v kavárně a nadávat na poměry. Musíte do toho vstoupit. Proto jsem se rozhodl vstoupit do ODS, byla to pro mě přirozená volba.
Nikdy jste nezměnil politickou stranu. Co pro vás osobně znamená loajalita k ODS a jak se podle vás strana proměnila od doby, kdy jste do ní vstupoval?
Nejsem člověk, který by mluvil v reklamních sloganech, ale pro mě je ODS opravdu životní postoj. Je to způsob uvažování, který stojí na víře ve svobodu, v sílu volného trhu a v to, že když člověk něco chce dokázat, musí pro to něco udělat. Že úspěch není nárok, ale výsledek práce. ODS nikdy nebyla stranou lidí s nataženou rukou, a právě to je pro mě její esence, která se nemění. A upřímně, kdykoli ODS od těchto základních principů ustoupila, vždycky se jí to vrátilo. To je podle mě největší poučení z minulosti i závazek do budoucna.
Když se podíváte na současnou ODS s odstupem zkušeného komunálního i pražského politika — kam by podle vás měla směřovat, aby zůstala relevantní pro další generaci voličů?
Na rozdíl od některých jiných stran nemusíme horečně vymýšlet nová témata jen proto, abychom působili moderně nebo abychom se zalíbili mladým voličům. ODS má hodnoty, které obstály v čase a oslovují lidi napříč generacemi. Je to podobné jako s desaterem — vzniklo dávno před knihtiskem, internetem i chytrými telefony, a přesto jeho principy platí dodnes. Tím nechci říct, že nemáme naslouchat mladým lidem. Naopak, jejich pohled je důležitý. Ale nemusíme být těmi, kdo naskakují na každé téma, které se na první pohled blýská, ale ve skutečnosti nemá žádnou skutečnou hodnotu. Naší silou je stabilita, konzistence a schopnost držet se principů, které dávají smysl bez ohledu na módní vlny.
Stal jste se místopředsedou ODS, o jaké konkrétní změny budete ve vedení strany nejvíce usilovat?
V první řadě nehrajeme o nic menšího než o návrat ODS do vlády. A nechceme tam vstoupit bočními dveřmi nebo jako součást nějakého zástupu. Chceme tam přijít čelně — jako strana, která dokáže volby vyhrát. Aby se to stalo, musíme ale změnit způsob, jakým uvnitř fungujeme. Celostátní vedení se podle mě v posledních letech příliš uzavřelo do sebe. Potřebujeme znovu otevřít dveře směrem k regionům, víc s nimi mluvit, a hlavně se nebát odlišných názorů. Mám pocit, že se vedení obklopilo lidmi, kteří spíš přikyvovali, než aby nabízeli alternativní pohledy. A to není zdravé. Sám dobře vím, jak frustrující může být, když je ODS na regionální úrovni mimořádně úspěšná, ale na celostátní úrovni starosty a lidi z regionů skoro nikdo neposlouchá. Pokud bude mít možnost to změnit, právě tohle bude jedna z mých hlavních priorit.
Jste zároveň pražským zastupitelem. Co podle vás Prahu dnes nejvíce trápí a jaké kroky by město mělo udělat, aby se z problémů skutečně pohnulo kupředu?
Předně je potřeba říct, že Praha je skvělé město. Každý, kdo sem přijede, je nadšený — okouzlí ho historie, bezpečnost, skvělá veřejná doprava i to, jak jsou Češi vstřícní a kulturní. Jenže pohled návštěvníka je jiný než pohled člověka, který tu žije každý den. Z pozice obyvatele vidíte, že Praze chybí jasná a smysluplná vize rozvoje pro další roky. A také odvaha vedení města říct někdy jednoznačné ne. Myslet si, že nedostatek bytů vyřešíme tím, že zastavíme každou proluku v centru, je naivní. Stejně jako představa, že když povolíme pět mrakodrapů, máme problém bydlení vyřešený. Tak jednoduché to prostě není. Praha potřebuje dlouhodobou strategii, která bude kombinovat rozumnou výstavbu, kvalitní infrastrukturu a respekt k tomu, co z ní dělá jedno z nejlepších měst k životu.
Od roku 2021 stojíte v čele Prahy 9. Když se ohlédnete: co považujete za největší úspěch tohoto období, a naopak, co se nepodařilo podle vašich představ?
Často mluvím o odvaze a myslím, že Praha 9 je toho dobrým příkladem. Dnes se u nás staví nejvíc bytů v celé Praze a není to náhoda. Držím se rady, kterou mi kdysi dal Jaroslav Kubera: zasahovat do chodu města jen tam, kde je to opravdu nutné. To je přesně ten základní princip ODS, ke kterému se hlásím. Pokud chtějí lidé na devítce stavět, jsem za to rád. Ale zároveň trvám na tom, aby to bylo něco za něco. Aby se spolu s byty budovaly i parky, školky a další veřejná vybavenost. Odmítám představu, že by se Praha 9 měla stát jen noclehárnou. Chci, aby tu lidé žili naplno — aby tu trávili čas, podporovali místní podnikatele a aby jejich děti chodily do škol přímo v místě, kde vyrůstají.
,,Vedení ODS se obklopilo lidmi, kteří spíš přikyvovali, než aby nabízeli alternativní pohledy“
Arnika upozorňuje, že největšímu pražskému brownfieldu ve Vysočanech hrozí budoucnost bez dostupného bydlení, zeleně a dostatečné kapacity škol. Jak se na tato tvrzení díváte a jaké jsou reálné možnosti městské části situaci ovlivnit?
Tyto obavy nesdílím, protože ze zkušenosti vím, že právě takové věci umí velmi dobře řídit trh. Ve chvíli, kdy se u nás začnou stavět byty, přicházejí za námi lidé, kteří chtějí otevřít mateřské školy, rozšířit služby nebo vylepšit dětská hřiště. A pokud jde o parky a veřejný prostor, to je pro nás přirozená součást rozvoje, kterou po investorech standardně požadujeme. Připomínky Arniky vnímám, ale považuji je za poněkud přehnané. Realita je taková, že městská část má jasné nástroje, jak zajistit, aby se rozvoj Vysočan ubíral vyváženým směrem, a my je využíváme.
Na radničním webu Prahy 9 je oproti jiným městským částem méně aktualit a zpráv. Je to záměr, nebo spíše prostor pro zlepšení komunikace s veřejností?
Web dnes už nehraje stejnou roli jako před lety. Lidé hledají informace jinde, a proto jsem velmi aktivní na Facebooku a zapojuji se i do diskusí v místních skupinách. Nechci význam webových stránek podceňovat, ale pro mě je mnohem důležitější přímý kontakt s lidmi. Proto často chodím po Praze 9, mluvím s obyvateli a řeším věci přímo s nimi. To je podle mě nejúčinnější způsob komunikace.
V posledních letech se v Praze 9 výrazně staví i mění veřejný prostor. Které projekty podle vás nejvíce ovlivní kvalitu života obyvatel v příštích deseti letech?
To je složitá otázka, protože Praha 9 není izolovaný ostrov. Velkou roli u nás sehraje to, co se bude dít v celé Praze. A troufám si říct, že největší dopad bude mít dostavba vnitřního i vnějšího silničního okruhu. Ten může přinést výrazné dopravní zklidnění, které pocítí nejen devítka, ale celé město. Pokud mám mluvit přímo za Prahu 9, pak bude klíčové propojení nové bytové výstavby s kvalitními prostory pro volný čas. Nejde jen o to postavit byty, ale vytvořit prostředí, kde lidé chtějí žít — s parky, sportovišti, službami a místy, kde mohou trávit čas s rodinou. Právě to podle mě nejvíce ovlivní kvalitu života v příštích deseti letech.
Politika je časově náročná. Co vám ve volném čase dělá největší radost a kde si dokážete opravdu odpočinout?
Největší radost mi dělají moje děti — to je pro mě ten nejspolehlivější zdroj energie. A nejlépe si odpočinu při sportu. Jen je občas důležité ty dvě věci nepoplést.
