Debata se mezitím proměnila v širší spor o to, zda Praha potřebuje více ochrany, nebo naopak méně regulací.
Praha bez pravidel: noční klid jen na papíře
Praha je jedním z mála evropských velkoměst, které nemá vlastní hlukovou vyhlášku. V praxi to znamená:
- pořadatelé mohou žádat o výjimky prakticky bez omezení,
- policie má minimální možnosti zasáhnout,
- městské části nemají nástroj, jak chránit rezidenty,
- hlučné akce mohou pokračovat i po 22. hodině.
Situace se naplno ukázala například u Metronome Festivalu, který hrál hluboko do noci a vyvolal stovky stížností. Podobné konflikty se opakují každý rok.
Praha problém ignorovala roky, vyhláška měla vzniknout už v roce 2021
Podle zastupitele Ondřeje Prokopa (ANO) je současný chaos výsledkem dlouhodobého selhání magistrátu. Připomíná, že už v roce 2021 si obyvatelé stěžovali na hluk z festivalu v Ledárnách Braník — a město podle něj nereagovalo.
„Vyhlášku měla řešit už minulá koalice pod vedením piráta Zdeňka Hřiba, kvůli stovkám stížností občanů na hluk z festivalu v Ledárnách Braník už v roce 2021. Na místě jsem osobně byl a opakovaně na zastupitelstvu navrhoval řešení. Koalice pro tyto body nehlasovala a populisticky odmítala občany chránit,“ říká Prokop.
Podle něj nakonec musel zasáhnout soud. „Soud potvrdil poškozování lidí žijících v okolí. To nedávno stvrdil i Nejvyšší soud, který případ definitivně uzavřel.“
Prokop kritizuje i současnou koalici: „Pracovní skupina připravila pro pořadatele možnost dělat akce i v noci. Tedy se to obtěžování mělo ještě podstatně zhoršit.“
Návrh však narazil na odpor městských částí i veřejnosti a podle radního Adama Zábranského (Piráti) se bude přepracovávat.
„Praha by se měla inspirovat v jiných městech v Evropě, kde je taková regulace standardní. Festivaly se tam konají, ale s rozmyslem a ochranou okolního obyvatelstva,“ dodává Prokop.
Starostové: Lidé jsou zoufalí, potřebujeme jasná pravidla
Městské části dlouhodobě upozorňují, že bez vyhlášky je situace neudržitelná. Stížnosti na hluk patří mezi nejčastější podněty obyvatel — zejména v okolí Letné, Výstaviště, náplavek či Žlutých lázní.
Místostarosta Prahy 8 Jiří Vítek (Patrioti) říká: „Upřímně, při historických zkušenostech s hlukem z některých klubů v hustě zastavěné oblasti, jako je Karlín, bych přivítal jasná pravidla pro venkovní kulturní akce ve všední den po desáté večer. Taková pravidla či vyhláška se vejdou na jeden papír.“
Podobně se vyjádřil i starosta Prahy 11 Martin Sedeke (ODS), který upozorňuje, že bez vyhlášky se městské části ocitají v bezvýchodné situaci.
„Na Praze 11 se na mě lidé často obracejí s legitimními stížnostmi na nadměrný hluk, zejména v nočních hodinách. Vyhlášku bych jako starosta jednoznačně přivítal — ale musí být jednoduchá, smysluplná a srozumitelná. Pokud bude příliš složitá nebo nejasná, ztratí svůj účel. Jasná pravidla by nám zároveň pomohla i při řešení sporných situací, kdy si obyvatelé stěžují a očekávají od města konkrétní kroky.“
Praha nesmí být skanzen. Regulace se vymykají kontrole
Zcela jiný pohled nabízí místopředseda Trikolory Josef Sláma. Podle něj se Praha vydává cestou přeregulování, které může omezit běžný život ve městě.
„Vyhlášky bych spíše rušil, než přijímal další. Neustálé zasahování do každodenního života lidí mi vadí. Hluk a veřejné akce k velkoměstu patří. Nechci město, které lidem diktuje, kdy mají jíst, smát se nebo spát. Snaha proměnit Prahu v bezduchý skanzen se musí zastavit. Pokud s tím lidé nesouhlasí, mají možnost to změnit u podzimních komunálních voleb,“ tvrdí Sláma.
Místopředseda Trikolory tak reprezentuje část politického spektra, která vidí v hlukové vyhlášce především riziko přeregulování a zásahů do osobních svobod.
Problém není v nedostatku regulací, ale v tom, že město neumí vymáhat ty stávající
SPD Praha dlouhodobě upozorňuje, že město selhává v samotném výkonu svých pravomocí. Podle nich není potřeba další vyhláška, ale důsledné vymáhání hygienických limitů, které už dnes existují.
Zastupitel Vítězslav Novák (SPD) uvádí konkrétní příklad: „Kulturní odbor si kvůli získání podkladových dat nechal u jedné akce zpracovat autorizované měření hluku za zhruba 150 tisíc korun. Hygienické hlukové limity přitom už dnes existují a jsou vymahatelné.“
Podle Nováka je problém jinde: „Město dlouhodobě neumí důsledně sjednat nápravu v konkrétních případech, a místo toho pod tlakem aktivistů, kteří si na těchto tématech vybudovali politickou kariéru, opakovaně ustupuje a vytváří další a další byrokracii.“
Dr.-Ing. Milan Urban (SPD) upozorňuje, že hlavním problémem není samotná regulace, ale způsob, jakým ji město připravuje. Podle něj hrozí, že vyhláška bude příliš široká a dopadne i na akce, které nikdy žádné potíže nezpůsobily. Město by se podle Urbana mělo soustředit na konkrétní problematické případy, ne vytvářet univerzální zákazy.
„Pokud bude město pokračovat v trendu zpřísňování, brzy si v Praze ani na ulici nezazpíváme bez formulářů, limitů a hrozby pokut. Regulace mají chránit lidi, ne je dusit. Místo aby město řešilo konkrétní problémy tam, kde vznikají, vytváří plošné zákazy a omezení, která dopadnou i na akce, které nikdy žádné potíže nezpůsobily. To není cesta k živému městu, ale k městu, které se bojí samo sebe.“
Urban tak varuje, že příliš obecně nastavená vyhláška může ve výsledku omezit i běžný veřejný život. Zdůrazňuje, že Praha potřebuje cílené a promyšlené kroky, nikoli další vrstvu administrativy, která nepřinese obyvatelům skutečnou ochranu.
Praha stojí mezi dvěma světy
Praha tak stojí na rozcestí. Zatímco jedni žádají silnější ochranu obyvatel a jasná pravidla, druzí varují před tím, aby se město neutopilo v dalších zákazech a formulářích. Starostové volají po jednoduchosti, SPD po důslednosti a ANO připomíná, že problém se měl řešit už dávno.
Přes rozdílné názory se však všichni shodují alespoň na jednom: současný stav je neudržitelný. Pokud Praha konečně nepřijme funkční a férovou vyhlášku, budou se konflikty mezi obyvateli, pořadateli a magistrátem opakovat dál — a hluková válka v metropoli bude pokračovat i v dalších letech.
