Jenže spor zdaleka nekončí. Naopak. Rozhodnutí magistrátu otevřelo otázky, které jdou mnohem hlouběji než jen k tomu, zda koně do centra patří.
Rozhodnutí bez odborníků? Kritici mluví o ideologii
Podle řady odborníků i politiků nešlo o věcnou debatu, ale o politický krok, který nemá oporu v praxi ani v odborných stanoviscích. Právě tento moment zdůrazňuje i Milan Urban (SPD), který rozhodnutí magistrátu považuje za ukázku politického experimentu.
„Je to bohužel další pirátský experiment. Piráti opět nepostupují na základě rozumu, znalostí ani faktů, ale podle své ideologické představy světa, která už hraničí s demagogií. Rozhodnutí o fiakrech je ukázkou politiky, která ignoruje odborníky a dopad na město,“ reaguje předseda zastupitelského klubu SPD na MHMP.
Fiakristé přitom opakovaně upozorňují, že jejich koně prošli mnoha veterinárními kontrolami a nebyly zjištěny žádné závažné problémy. Podle nich jde o rozhodnutí lidí, kteří se s provozem fiakrů nikdy reálně neseznámili.
Piráti: fiakry do moderního města nepatří
Radní Adam Zábranský (Piráti) patří k nejhlasitějším zastáncům zákazu. Tvrdí, že centrum Prahy není pro koně vhodné prostředí — kvůli horku, hluku, smogu i hustému provozu. Zároveň argumentuje, že fiakristé podnikali mimo rámec tržního řádu a že samotná nájemní smlouva nestačí k legálnímu provozu.
Podle Zábranského je zákaz logickým krokem moderní městské politiky. Kritici však tvrdí, že jde jen o další zákaz v dlouhé řadě.
Milan Urban upozorňuje, že nejde jen o samotné fiakry, ale o širší vzorec rozhodování, který v Praze nabral nebezpečný směr. Tvrdí, že město se pod současným vedením vydává cestou zákazů místo promyšlené koncepce a že podobné kroky se objevují stále častěji. Podle Urbana magistrát reaguje impulzivně, bez hlubší analýzy dopadů na obyvatele, podnikatele i samotný charakter města.
„Piráti jen neustále něco zakazují. Jednou jsou to fiakry, podruhé motorové taxíky, příště zase něco jiného. Bez koncepce, bez analýzy dopadů, bez přemýšlení. Je to politika zákazů a nesmyslů, která Praze nepomáhá, ale škodí,“ dodává Urban.
Dvě petice, dva světy
Na stole zastupitelů skončily dvě petice — jedna za zákaz fiakrů, druhá za jejich zachování. Obě strany předložily desítky stran argumentů, studií i odborných stanovisek. A obě strany tvrdí, že právě ony mají pravdu.
Zastánci zákazu mluví o welfare koní a extrémních podmínkách v centru. Fiakristé o tradici, řemesle a o tom, že jejich koně jsou v dobré kondici a pod dohledem veterinářů. Právě na to dlouhodobě upozorňuje i Josef Kočovský, předseda cechu pražských fiakristů, který opakovaně zdůrazňuje, že žádná veterinární kontrola nikdy neodhalila problém, jenž by provoz fiakrů ohrožoval.
Kočovský připomíná, že pro něj nejde o byznys, ale o rodinné řemeslo zakořeněné v generacích. Zdůrazňuje, že koně jsou na městský provoz zvyklí, dobře adaptovaní a v péči, která odpovídá moderním standardům. „Koně jsou v dobré kondici, pravidelně je kontrolují veterináři. Nikdo z nich nikdy neřekl, že by trpěli,“ říká.
Zároveň odmítá argumenty o smogu či nevhodném prostředí. Tvrdí, že koně mají kvalitní zázemí, moderní stáje a že používání gumových či plastových podkov eliminuje dopady městského povrchu. Za skutečné riziko považuje až samotný zákaz — protože koně potřebují režim, pohyb a práci. Bez nich, upozorňuje, chřadnou.
Opozice: rozhodnutí je unáhlené a mělo by se přehodnotit
Kritické hlasy z opozice sílí. Zastupitel Ondřej Prokop (ANO) upozorňuje, že způsob, jakým magistrát fiakry ukončil, vyvolává více otázek než odpovědí. Tvrdí, že město sáhlo k zásadnímu kroku bez širší odborné diskuse a v atmosféře, která připomínala spíše politický střet než racionální rozhodování.
„S rozhodnutím zastupitelstva nesouhlasím. Debata o fiakrech se bohužel zjednodušila na souboj dvou táborů, místo aby se vedla věcně a na základě faktů,“ uvádí Prokop. Připomíná, že koňské povozy nejsou jen turistickou atrakcí, ale součástí kulturního obrazu města, a že jakékoli rozhodnutí musí respektovat i tento rozměr.
„Nelze ignorovat kulturní a turistický význam této služby, samozřejmě s tím, že na prvním místě musí být vždy ochrana zdraví a welfare koní,“ dodává.
Prokop zároveň naznačuje, že současné rozhodnutí nemusí být konečné. Pokud se po podzimních komunálních volbách změní vedení města, chce otevřít celou věc znovu. „Pokud voliči dají v podzimních komunálních volbách důvěru ANO a budeme ve vedení města, chci usilovat o to, aby se celé rozhodnutí znovu odborně posoudilo a přehodnotilo. Bez emocí, s jasnými pravidly a po dialogu se všemi dotčenými.“
Jeho slova tak naznačují, že spor o fiakry může mít pokračování — a že konečné slovo možná ještě nepadlo.
Fiakristé: tradice končí, ale věříme, že volby vše změní
Mezi fiakristy panuje po rozhodnutí magistrátu směs rozčarování, frustrace a bezmoci. Lidé, kteří s koňmi pracují celý život, vědí, že město jejich práci smetlo ze stolu bez skutečného zájmu pochopit, jak fiakry fungují v praxi. Rozhodnutí podle nich nevzešlo z odborné debaty, ale z politického tlaku, který ignoroval dlouholetou tradici i fakt, že koně procházejí pravidelnými veterinárními kontrolami.
Místopředseda cechu fiakristů Václav Luka popisuje situaci s hořkostí, ale i nadějí, že současný stav není definitivní. „Nicméně fiakry jsou, dle rozhodnutí Zastupitelstva, passé. Chci věřit, že volby vše změní,“ věří Luka.
Jeho slova vystihují náladu celého cechu: pocit, že tradice byla odstřižena administrativním rozhodnutím, ale zároveň víra, že lidé u voleb mohou dát fiakrům druhou šanci.
Paradox Prahy: kde jinde fiakry fungují, u nás končí
Rozhodnutí Prahy působí ještě výrazněji ve chvíli, kdy se podíváme za hranice. V řadě evropských i světových metropolí se koňské povozy stále pohybují v ulicích — ne nekontrolovaně, ale v rámci jasně nastavených pravidel. Města jako Vídeň, Krakov, Sevilla, Řím nebo New York volí cestu regulace: stanovují limity teplot, přesné trasy, povinné pauzy, veterinární dohled nebo sezónní omezení. Přesto však fiakry z jejich ulic nezmizely.
Praha se tak vydala jiným směrem než většina srovnatelných měst. Zatímco jinde se hledá kompromis mezi tradicí, turismem a ochranou zvířat, česká metropole zvolila úplné ukončení provozu. Tento kontrast je výrazný a vnáší do debaty další otázku: proč tam, kde ostatní hledají vyvážený model, Praha sáhla po nejtvrdším řešení?
V evropském kontextu tak stojí osamoceně — nejen rozhodnutím samotným, ale i rychlostí, s jakou k němu došla.
Jak to bude dál?
Spor o fiakry nekončí. Obě petice míří k dalšímu projednání a fiakristé věří, že po volbách se situace může změnit. Jisté je jediné: rozhodnutí magistrátu otevřelo mnohem širší debatu o tom, jak má Praha vypadat, kdo o ní rozhoduje a zda má ideologie přednost před odborností.
Ať už bude budoucnost jakákoli, fiakry se staly symbolem mnohem většího střetu — mezi tradicí a aktivismem, mezi odborností a politikou, mezi historií a moderní vizí města.
