Téma se v Praze dotýká především Pirátů a TOP 09, u nichž se v posledních letech objevily nejviditelnější případy dlouhodobých absencí či využívání hybridní účasti. Společným jmenovatelem je otázka, zda lze mandát vykonávat plnohodnotně, pokud zastupitel není pravidelně fyzicky přítomen na jednáních.
Magistrát hlavního města Prahy: docházka Pirátů byla opakovaně tématem opozice
Na pražském magistrátu se téma docházky objevuje pravidelně. V letech 2021–2023 opozice kritizovala některé zastupitele Pirátů za nízkou účast na mimořádných jednáních. V zápisech i mediálních výstupech se objevovaly výtky, že část zastupitelů přicházela pozdě, odcházela dříve nebo se omlouvala z jednání svolaných narychlo.
K situaci se ostře vyjádřil předseda klubu ANO na magistrátu Ondřej Prokop, který upozorňuje na to, že se z absencí stává nový standard. „Práce pro Prahu se nedá dělat přes handsfree nebo z letištní haly. Bohužel, z absencí na jednání rady se stává norma, kterou nastavili pánové Pospíšil a Hřib. U jednoho kvůli rodině, u druhého jen kvůli politickým ambicím. Jenže vedení města není vedlejšák. Pražané své zastupitele nevolili proto, aby rozhodovali přes online přenosy, ale aby pro ně skutečně pracovali.“
Piráti namítali, že část mimořádných jednání byla svolávána narychlo a v termínech, které kolidovaly s jinými povinnostmi zastupitelů. Tvrdili, že jejich účast na řádných zasedáních je stabilní a odpovídá běžné praxi. Spor se tak postupně posunul z roviny faktické do politické, protože obě strany pracovaly s odlišným výkladem toho, co představuje legitimní omluvu a co už je problémem výkonu mandátu.
Praha 10: změny v pirátském klubu, kumulace funkcí a dopady na docházku
Pirátský zastupitelský klub na Praze 10 má v období 2022–2026 šest členů. V letech 2023–2024 došlo k několika změnám, které měly přímý dopad na docházku i aktivitu jednotlivých zastupitelů.
Personální změna v roce 2023
Na začátku roku 2023 rezignovala zastupitelka Zuzana Freitas Lopesová (Piráti). Její mandát převzala Bohdana Holá (Piráti), což se v zápisech projevilo formálními omluvami souvisejícími s předáním mandátu.
Kumulace funkcí: dopad na přítomnost Jany Komrskové
Výrazným faktorem je kumulace funkcí u Jany Komrskové (Piráti), která působí jako náměstkyně primátora hl. m. Prahy a zároveň je zastupitelkou Prahy 10. V roce 2024 byla odvolána z exekutivní funkce na Praze 10, nicméně její agenda zůstává velmi vytížená. V zápisech se objevují pozdější příchody či dřívější odchody, které souvisejí s kolizemi mezi magistrátem a městskou částí.
Kritika docházky i u Jiřího Pospíšila
V Praze se v minulých letech objevila kritika docházky také u některých politiků TOP 09. Nejčastěji se zmiňoval Jiří Pospíšil, který měl podle veřejných zdrojů jednu z nižších účastí na jednáních Zastupitelstva hl. m. Prahy. Kumulace funkcí – europoslanec, člen vedení kulturních institucí a pražský zastupitel – vedla k častým kolizím v programu.
K tématu se vyjadřovala nejen opozice, ale i část koalice, což z Pospíšilovy docházky udělalo jedno z nejviditelnějších pražských témat posledních let. Kritici upozorňovali, že takto rozsáhlá agenda může negativně ovlivnit schopnost zastupitele být fyzicky přítomen na jednáních, která rozhodují o chodu města.
K absencím Pospíšila se vyjádřil také Vítězslav Novák (SPD), který situaci popsal následovně: „Pospíšil se všech funkcí držel doslova do posledního dechu. Neustále se omlouval, přítomen téměř nebyl a když už byl, tak pouze on-line. Zastupitel má být na zastupitelstvu, je to jeho práce, zodpovědnost k Pražanům a bere za to peníze.“
Sedeke zdůrazňuje osobní přístup k mandátu
Do debaty vstupují i zástupci dalších stran, kteří upozorňují, že otázka docházky není jen technikálie, ale součást základní politické kultury. Starosta Prahy 11 a pražský zastupitel Martin Sedeke (ODS) připomíná, že běžné omluvy k výkonu mandátu patří, avšak dlouhodobé nebo opakované absence už podle něj narušují důvěru v práci zastupitelstva.
Jeho vlastní přístup je výrazně osobní. „To, že se občas některý z kolegů zastupitelů omluví z jednání zastupitelstva, nepovažuji za nic výjimečného ani neomluvitelného. Člověk může být nemocen, nebo mít závažné rodinné důvody. Za sebe mohu říci, že jsem těm povinnostem dostál vždy, a tak jsem jeden z mála, ne-li jediný zastupitel, který za dvě volební období, tedy osm let, nechyběl ani na jednom jednání zastupitelstva,“ říká Sedeke.
Urban volá po jasných pravidlech
Předseda zastupitelského klubu SPD na magistrátu Milan Urban dlouhodobě upozorňuje na to, že hybridní účast nesmí být náhradou za skutečnou práci v terénu.
Jeho pohled je věcný a důrazný: „Technologie mohou být užitečné, ale nesmí se stát únikem od odpovědnosti. Zastupitel má být součástí města, které reprezentuje, a to se nedá dělat jen přes obrazovku. Pokud někdo dlouhodobě není přítomen, je na místě otevřeně říct, zda je schopen mandát vykonávat naplno.“
Urban tím otevírá i širší otázku, nakolik je osobní disciplína a pravidelná účast součástí profesionálního výkonu veřejné funkce. V době, kdy se část politiků opírá o hybridní připojení, zdůrazňuje tradiční pojetí mandátu založené na fyzické přítomnosti a kontinuální práci v jednacím sále.
„Město by mělo nastavit jasnější pravidla, aby se předešlo sporům a nejasnostem,“ dodává Urban.
Hybridní jednání: flexibilita nebo ústup od odpovědnosti?
Zastupitelé mají podle zákona povinnost účastnit se jednání, ale forma není striktně definována. Po pandemii se mnoho měst rozhodlo umožnit hybridní účast – a tím otevřelo dveře situacím, kdy zastupitelé mohou být stovky kilometrů daleko nebo mít jiné závazky, které je od práce pro město odvádějí.
Kritici upozorňují, že dlouhodobá distanční účast může oslabovat kontakt s lokálními tématy a vytvářet dojem, že zastupitel není součástí komunity, kterou má reprezentovat. Zastánci naopak tvrdí, že moderní technologie umožňují plnohodnotnou účast a že důležitá je kvalita práce, ne fyzická přítomnost.
Téma, které bude sílit
Debata o tom, jak mají zastupitelé vykonávat svůj mandát v době digitalizace, bude pokračovat. Případy z Prahy ukazují, že nejde o problém jedné strany, ale o širší otázku odpovědnosti, transparentnosti a očekávání voličů.
Hybridní účast může být přínosem, ale také rizikem. A Praha bude muset v příštích letech rozhodnout, kde leží hranice mezi flexibilitou a povinností být „na místě“.
