Na úvod čtenářům a čtenářkám prozraďte, jak dlouho žijete v Praze 7 a co pro vás tato městská část znamená?
V Praze 7 žiji 32 let. Moje manželka Ivana (ilustrátorka knihy) dokonce po celý život. Bydlíme v dolní části Holešovic, kousek od bývalého přístavu. Popravdě, už si nedovedu představit, že bych bydlel v jiné pražské čtvrti. Holešovice jsou blízko centra a lze do něj dojít v pohodě pěšky, na metro je to také v dosahu chůze, takže v tomto směru ideální. Prostě je to širší centrum Prahy, ovšem bez toho frmolu, který přináší cestovní ruch. To se mi líbí. A samozřejmě, že skvělé je vyrazit na procházku podél Vltavy do Stromovky. Ten pohled se mi nikdy nepřejí. Řeky já k životu potřebuji, vždycky jsem bydlel poblíž nich. Chatu máme třeba u Sázavy. A jestli se mi něco nelíbí, tak jsou to cyklostezky, které se malují na naprosto nesmyslných a nelogických místech. Viz třeba Veletržní, o Bubenském nábřeží nemluvě. Tam je to přímo nebezpečné a doufám, že si to někdo uvědomí a tu životu ohrožující pitomost zruší.
Byla Praha 7 i inspirací pro vaší novou dětskou knihu?
Přímo ne. Já potřebuji ke psaní klid a ten mám jen večer a v noci na chatě. Ale samozřejmě, jelikož jsme v Praze 7 vychovali naše tři děti, takže nepřímo asi ano. Mluvím jen za sebe, protože manželka všechny ilustrace udělala doma. Takže je to možná tak na půl (úsměv).
Lze vaši manželskou publikaci označit za novodobý slabikář?
To bych si netroufl tvrdit, ačkoliv by to jistě bylo příjemné zjištění (úsměv). Psal jsem to původně pouze pro potěchu našich dvojčat, když byla malá. Trávili jsme prázdniny na chatě a já jim psal každý večer jednu básničku, aby ji děti měly ráno na stole u snídaně. Vůbec jsem nezamýšlel vydat je knižně. Možná proto jsou tak hravé, protože byly psány bez tlaku termínů. Nic mě nesvazovalo.
Je to vaše prvotina, nebo máte za sebou již více titulů?
Je to moje prvotina. Já měl ke psaní vždycky kladný vztah, už ve škole mě to hodně bavilo. Ale ono je psaní básniček pro děti velmi blízko k psaní písňových textů pro české interprety popu a rocku, což je mojí další aktivitou. Namátkou třeba mohu jmenovat spolupráci se skladatelem a dirigentem Otou Balagem, klávesistou a skladatelem Jiřím Valentou (ex – Olympic), kapelou Maxíci atd.
„Písňové texty mají teď pro mne prioritu“
Máte nápad na další knihu?
Pomalu přemýšlím o Básničkách a říkadlech 2. Také mám v šuplíku několik synopsí povídek. Ale v první řadě mě teď čeká textování písní pro Jiřího Valentu a jeho nové kapely Blastery, musím otextovat debutové album. Také máme rozdělané písně s kytaristou a skladatelem Standou Jelínkem, který hrál či hraje třeba s Vilémem Čokem, Kamilem Střihavkou nebo Petrem Spáleným. Takže, texty mají v současnosti prioritu.
Jste tedy textař, ale já vím, že i hudebník a herec. Prozraďte, co už máte za sebou…
Bubnoval jsem třeba s dnes již zemřelým členem Tří sester, kytaristou Frantou Sahulou, s ním jsem natočil desku Blues pro Hitchcocka. Hrál jsem také s Michalem Davidem, to bylo při jeho comebacku po Naganu. Měl jsem i svoji kapelu Slang. Někteří tehdejší spoluhráči dnes hrají třeba s Noidem nebo ve Žlutém psu. Z alb, které jsem produkoval, bych zmínil desku V. Čoka 12 fláků. Za toto album jsem byl nominován na cenu Gramy (dnes Anděl) v kategorii Producent roku. Z filmů, kde jsem hrál, bych připomenul Revival Alice Nellis, teenagerovskou komedii Maturita režiséra Tomáše Houšky nebo nedávno uvedený film Martina Šulíka Muž se zaječíma ušima. Seriálů jsem prošel mnoho. Stále hraji v Ulici, je to menší role štamgasta v hospodě Petra Sedláčka. Dál jsem účinkoval třeba v Ordinaci, Modrém kódu, Doktorech z Počátků, Ohnivém kuřeti atd. Pro Českou televizi jsem natočil hraný dokument o Janu Jeseniovi (režie Václav Křístek), kterého jsem ztvárnil. To byla zajímavá práce.
A co nového chystáte?
V nejbližších dnech mě čeká natáčení jednoho dílu Poldy. Také se budu podílet scénáristicky i herecky na novém seriálu pro internet, víc ale k němu prozradit nemůžu. Mám též rozepsanou divadelní hru. Původně jsem ji chtěl už mít hotovou, ale já jak nemám termín, jsem velmi pomalej, anžto jsem tak trochu línej (smích). Ne, teď vážně. S vydáním knihy se váže spousta radostí i spousta starostí. Tady bych rád poděkoval spisovatelce a nakladatelce Markétě Harasimové, která se ve svém nakladatelství MaHa knihy ujala. Ona je totiž workoholik, pravý opak mě. Bez ní by kniha pravděpodobně nikdy nevznikla.
Co se týče hudebních aktivit, domluvil jsem se s kamarádem, skladatelem a dirigentem Varhanem Orchestrovičem Bauerem na spolupráci pro společný projekt. Začíná dostávat konkrétní obrysy, ale to je práce tak na dva roky. A když už jsem nakousl spolupráci s Varhanem, rád bych zmínil, že bude hrát 30. 11. na křtu a autogramiádě knihy „Kukadel“ v Knihách Dobrovský (Arkády Pankrác) od 17.00 hodin, kam čtenáře srdečně zvu.