Jako dcera známého herce Zdeňka Žáka jste měla herectví tzv. přímo z první ruky, a to i se všemi nevýhodami, které toto povolání přináší. Přesto – proč jste se vydala v otcových šlépějích?
Dalo by se říct, že jsem v divadle vyrostla. Milovala jsem jezdit s tátou do divadla, když mě hlídal, a koukat ze zákulisí na všechno, co se v divadle a na jevišti děje. Měla jsem od mala celkem jasnou představu, že divadlo je to, co chci v budoucnu dělat. Když pak přišlo na rozhodování, táta mě od toho odrazoval. Zpětně, když se na to dívám, chápu proč. Není to jednoduché, ale jsem ráda, že jsem si prosadila svou a v žádném případě bych neměnila. Svojí práci miluju a doufám, že ji budu moci dělat celý život.
Mnohé děti z hereckých rodin si posteskly, že je jejich okolí vidělo jako protekční jedince, kteří mají na DAMU či FAMU cestičku málem vydlážděnou. Setkala jste se i vy s tímto názorem?
Já si nestěžuji. Svědomí mám čisté a vždycky se najde někdo, kdo bude pochybovat. Toho už jsem si vyslechla tolik, že kdybych si to všechno měla brát k srdci, zbláznila bych se (úsměv). Pracuji na sobě každý den, tátu beru jako svůj největší pracovní vzor a snad jednou budu tam, kde on.
Před třemi lety jste si zahrála princeznu Adélku ve filmu Když draka bolí hlava, který ovšem u diváků příliš nezabodoval. Bylo pro vás těžké se vyrovnávat s negativní kritikou?
Samozřejmě to člověka zamrzí, ale nějak jsem se z toho nehroutila. Co se týče mojí role, ztvárnila jsem ji nejlíp, jak jsem v tu dobu mohla, a byla to pro mě obrovská a krásná zkušenost. Zároveň mi pohádka otevřela mnoho dalších dveří, i když u diváků zas takový úspěch neměla. A taky jsem se mohla poznat s Karlem Gottem, takže to určitě stálo za to (úsměv).
S odstupem času, proč si myslíte, že pohádka neuspěla?
Do toho já úplně nevidím. Za sebe můžu snad jen dodat, že si myslím, že animace mohly být zpracované o něco lépe.
Nyní se soustředíte především na divadlo, vystupujete například u Jana Hrušínského v Divadla Na Jezerce. Prozradíte, co nového se tu hraje od začátku nové sezony a v jaké hře vás diváci mohou vidět?
Jsem moc vděčná, že se mým divadelním ‚doma‘ mohlo stát právě Divadlo Na Jezerce. Zbožňuju to tam, jak prostředí, tak lidi, kteří tam pracují, a díky tomu se těším do práce vždycky, když tam jdu. Se mnou se Na Jezerce můžete potkat v představeních Poslední aristokratka, kde ztvárňuji roli Marie, v Charleyově tetě, kde jsem Kitty a v neposlední řadě v představení Naprostí cizinci, kde hraji Biancu. A co se týče novinek, tak se v divadle moc těším na Ze života Čapka, kam moc ráda přijdu podpořit kolegy.
V Divadle Na Jezerce také dlouhodobě působí Jiřina Bohdalová, která zabodovala v rozhovoru, ve kterém se pustila do zastánců x desítek různých pohlaví a moderátora doslova uzemnila odpovědí: „Tak mi je všechny ukažte!“ Jaký je váš názor na tohle momentálně módní téma?
Já si myslím, že každý má svůj rozum a dělá to, co je pro něj nejlepší. Nemám ráda, když se mi někdo plete do života, tak proč bych se někomu měla plést já? (úsměv) Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho dalšího. Takže žij a nech žít.
„Turisté by se měli v Praze chovat ohleduplněji“
Jaký je váš herecký cíl či sen?
Jednou bych si ráda zahrála nepříliš kladnou roli. Ale chápu, že na to možná nejsem zatím úplně typ, takže uvidím, co mi čas přinese. Jinak je mým snem dělat mojí práci co nejdéle a aby mě pořád tolik bavila.
Narodila jste se v Kolíně, ale od doby středoškolských studií žijete v Praze. V jaké její části a jak se vám tam bydlí?
Bydlím na jedničce, poblíž Václavského náměstí. Prahu miluju a řeknu vám, vidět při lockdownu Národní muzeum přes prázdný Václavák, to bylo fakt něco. Chodila jsem se tam při procházkách se psem kochat často. Ale chápu, že Praha žije také z turistů, takže jsem ráda, že už to tu pomalu zase ožívá. Jen si myslím, že by občas turisté mohli být ohleduplnější.
Zkuste si zahrát na jasnovidkyni a řekněte – budeme ještě příští rok nosit v Praze roušky a respirátory? A jste očkovaná?
Roušky a respirátory mi přijdou jako nejmenší zlo. Já jen doufám, že nás zase nezavřou doma. Očkovaná zatím nejsem. Ráda bych se nechala naočkovat z vlastního přesvědčení, ne proto, že mě k tomu někdo donutí.
Co nevidět půjdeme k volbám. Máte jasno, koho volit?
Volit půjdu určitě a doufám, že nás bude co nejvíc. Není nic horšího, než když si někdo stěžuje na politiku a pak z něj vypadne, že nechodí k volbám (úsměv). Koho budu volit, to vám ale neprozradím, protože se sama ještě trochu rozhoduji, komu lístek hodím.
Jak trávíte volný čas, čím si dobíjíte „baterky“?
Takovou klasikou, mám doma psa, činčilu a přítele (smích). Mám ráda svůj klídek, vybouřila jsem se snad už v osmnácti (i když mě to občas taky ještě chytne úsměv). Trávím čas s kamarády, přítelem a s rodinou. Jen čím jsem starší, tím těžší je najít v diáři termín, kdy můžeme někam vyrazit všichni společně. Letos jsme si udělali krásnou dovču v Krkonoších, kam mě naši brali od mala.
Máte ráda dechovou hudbu, když jste rodačkou z Kolína, kde se pravidelně koná Kmochův Kolín?
Přiznám se, že dechová hudba není úplně můj šálek čaje. Ale Kmochův Kolín samozřejmě znám, mám dokonce tušení, že jsem tam jako mladší vystupovala se ZUŠ Pečky, kam jsem docházela na zpěv.
Co by vám do konce letošního roku udělalo největší radost?
Abychom najeli do těch starých, nudných kolejí a nic nám to už nepřekazilo. A abychom byli zdraví. A taky světový mír. Nebo jak to říkají ty Missky, když jim dávají na hlavu korunku? (smích).
