Původně jste se chtěla stát státní zástupkyní. Proč jste nakonec kormidlo svého života stočila k běžné advokacii?
Protože jsem po stáži na stáním zastupitelství a soudě zjistila, že moje poněkud romantická a možná i lehce naivní představa o této práci se poněkud míjí s realitou. Advokacie je pro mne mnohem kreativnější obor, takový nevázanější. Neumím totiž pracovat ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti a v advokacii je výhoda, že si člověk pracuje po svém. Vybírám si kauzy, které mne baví, a rozložení práce si sama plánuji. Nevýhodou ovšem je, že nemívám téměř dovolené a pracuji nezřídka i o nedělích.
Uvedla jste, že si vybíráte kauzy, které vás baví. Jaké to jsou?
Jsem člověk milující výzvy. Vybírám si proto kauzy, které někdo přede mnou pokazil, ale lze v nich ještě něco udělat a klienta zachránit. A pak mne baví trestní případy. Konkrétně tedy řeším civilní žaloby mezi sousedy, rozvody, svěření dětí do péče, zřízení věcného břemene a podobné záležitosti. A v trestní rovině pak daňovou kriminalitu, která se většinou vleče několik let, krádeže, maření úředního rozhodnutí atd. To vše ještě doplňuji stavebním právem.
Nemáte tedy toho málo. Proč se raději nespecializujete jen na jednu oblast?
Mým cílem je nabídnout příchozímu člověku z ulice ve spolupráci se svými kolegy širokou paletu služeb tak, abychom mu byli schopni poskytnout servis a řešení všech situací, do kterých se může v průběhu života dostat. Říkám o sobě, že jsem prototyp vesnického advokáta, kterého má rodina třeba 30 let a je s ním spokojená, protože ho dobře zná, právě tak jako on zná je. Zkrátka nechci být jednorázovou advokátkou, která s vámi vyřeší kauzu, nechá si za to dobře zaplatit a zmizí z vašeho života. Já chci, aby se ke mně klienti vraceli. Proto za každým z nich vidím životní příběh, a než mu nabídnu řešení, chci jeho příběh pochopit.
„Očekávám vlnu žalob na cestovní kanceláře, které neproplatily klientům covidové vouchery“
S čím se na vás lidé nejčastěji obracejí?
Ono se to mění v průběhu roku. Po dovolených a Vánocích jsou to především rodinné záležitosti, hlavně rozvody. Když jsou lidé na dovolené dlouho spolu a mají čas přemýšlet, nezřídka to končí rozchodem. Týká se to hlavně manželství, která již nějaký čas nefungují. Já tomu říkám rozvodová sezona a právě se na ní s kolegy chystáme (úsměv). Právě tak jako na žaloby nespokojených klientů cestovních kanceláří. Ty totiž mají do 31. srpna ochrannou lhůtu a po ní, pokud nebyl „covidový“ voucher využit, musí vrátit peníze klientům. Pokud to neudělají, lidem nezbyde nic jiného než cestovky zažalovat, aby se domohli vrácení peněz. Ráda jim v tom pomůžu, stačí se na mne obrátit buď e-mailem zetochova@ak-zetochova.cz nebo prostřednictvím telefonu 721 490 667.
Máte pražskou i kladenskou pobočku. Liší se tato města obsahem vaší práce?
Ano, liší. Kladenská kriminalita je v mých případech mnohem jednodušší než pražská. Většinou jde o maření úředního rozhodnutí, například řízení bez řidičského průkazu, řízení pod vlivem alkoholu či drobné krádeže. Kladenské kauzy jsou méně komplikované. V Praze, protože tu často zastupuji právnické osoby, tedy firmy, jde o náročnější záležitosti typu zajišťování dluhu, zástavní právo nebo právě to zmíněné stavební právo.
Bydlení ve městech s sebou přináší především sousedské spory. Na ně asi žádný univerzální návod neexistuje…
To skutečně neexistuje. Zastupuji hodně společenství vlastníků a třecích ploch je mnoho. Například v Podolí už přes půl roku řešíme umístění drenážní trubky a dva roky celé stavební řízení. Starousedlíci se nechtějí totiž smířit s tím, že v místě jejich bydliště má vyrůst větší moderní stavba. Nebo jsem měla případ, kdy si lidé ve třetím patře stěžovali na hrající si děti na hřišti v areálu cukrárny. Nájemce jim ustoupil, upravil otevírací dobu od 11.00 do 18.00 hodin – a zkrachoval, protože mu tam v této době nikdo nechodil. Jak se říká – pro dobrotu na žebrotu.
Tak to byl poměrně smutný případ. Jak a čím si od práce odpočinete, abyste si vyčistila hlavu?
Ráda běhám, jezdím na kole a chodím na thai box. Ten už se mi v praxi párkrát hodil (úsměv). A také si s chutí zajdu do hlediště fotbalového stadionu v Praze 10, a občas si na fotbal i vsadím. Pár desítek korun, žádné závratné částky. Ale musím říci, že po fotbalovém Euru mi sázkový účet rozhodně nenabobtnal a olympiáda také nevyšla podle mých představ. Uvidím, zda se to spraví se zahájením naší fotbalové ligy.